adzedan13 komentáře u knih
(SPOILER) SPOILER! Iluze i Kult mě neskutečně bavily a doslova jsem odpočítávala dny do dalšího dílu, bohužel jsem ale asi měla moc vysoké očekávání a Fantom mě tak moc nenadchl. Děj se celkem vlekl a ač mi v předchozích dílech nevadily dějové linky ostatních postav, tady mě trochu nudily, nepřišly mi tak zajímavé, což je škoda, protože mi ty postavy tak nějak přirostly k srdci, ale v tomhle díle mě moc nebavily.
Kdo za tím vším stojí nebylo tak těžké rozlousknout, ale samotný závěr jsem opravdu nečekala, i když mi bylo jasné, že ten Klub Rváčů tam nebyl zmíněný jen tak a že to určitě bude hrát nějakou roli. No, nebudu lhát, konec mě trochu naštval, celou sérii to vypadalo, že to směřuje k nějaké romantické zápletce a když už se zdá, že se k tomu schyluje, tak přijde plot twist. Moje chyba, že jsem od thrillerové série očekávala romantiku a že jsem si hlavní postavy představovala jako ze seriálu Mentalista ;))
Ani pořádně nevím, jak knihu hodnotit. Kdyby to nebyla součást série, hodnocení bych dala nižší, ale vzhledem k tomu, že jsem si ty postavy během posledních tří let zamilovala i přes všechny jejich nedokonalosti (a že jich je!) a těžko se mi s nimi loučí, tak je mi líto dát nízké hodnocení.
(SPOILER) Jestli Sebastian Fitzek něco umí, tak jsou to nečekané zvraty a konce, u kterých si člověk řekne: "Co je vlastně pravda?" Ale čeho je moc, toho je příliš... Fitzeka mám ráda, je to můj oblíbenec, vždycky mě dokáže překvapit a když jsem četla anotaci této knihy, dost jsem se těšila, protože ten námět mi přišel super. Provedení už bohužel moc ne.
Docela dlouho se to rozjíždělo a vždycky, když už jsem se začetla, tak se změnila dějová linka a zase mi chvilku trvalo, než jsem se do děje ponořila. Posledních cca 50 stran, kde se všichni začali navzájem zabíjet, mě nebavilo a celkově mi to zkazilo dojmy z celé knížky, přišlo mi to prostě až moc přehnané.
Závěr mě překvapil, nečekala jsem to, ale to je tak všechno, žádné další pocity se u mě nedostavily, spíš jsem byla ráda, že už mám konečně dočteno.
Škoda, Fitzek to umí, ale přijde mi, že se snaží s každou knihou vymyslet čím dál zamotanější děj, což k psychothrillerům trochu patří, ale všeho s mírou...
Od chvíle, co jsem dočetla Iluzi, jsem se těšila na další díl. Často se stává, že když se člověk na něco až moc těší, tak přijde zklamání, ale tady se to naštěstí nestalo. 560 stran se na první pohled zdá moc, ale stejně jako první díl se to čte tak dobře a rychle, že je kniha během dvou dnů přečtená. Hltala jsem každou stránku a chtěla to co nejdříve dočíst, ale zároveň jsem si to chtěla prodloužit (což se nepovedlo :)), protože jsem věděla, že jakmile to dočtu, budu muset čekat zase rok na pokračování.
Líbil se mi jak zajímavý a napínavý děj, tak i větší nahlédnutí do soukromých životů celého týmu. Někomu tyto kapitoly můžou připadat zbytečné a nudné, já jsem za ně ráda.
Ačkoliv se dá tak trochu odhadnout, kam děj bude směřovat, nebo aspoň kdo s tím má něco společného, tak i přesto mě úplný konec překvapil. Hodnotím opět plným počtem, s touhle sérií se mi autoři fakt trefili do vkusu! :)
Rozuzlení naprosto parádní, kéž by mě celá kniha bavila tak moc, jako posledních 100 stran.
Přečteno během jednoho dne, tak moc napínavé to bylo. Čekala jsem, že to bude mít lepší recenze, ale nevadí, já těch 5 hvězdiček dát musím. Jestli tohle někomu přišlo překombinované, tak vězte, že oproti jiným Fitzekovým knihám tohle nic není. Asi poprvé jsem se v ději neztrácela. Myslela jsem si, že už mám Fitzeka odhadnutého, ale stejně mě ty konce vždycky překvapí, a to mě na něm nejvíc baví.
Miluju hudbu a Fitzekovy knihy, proto jsem se na Playlist nesmírně těšila. Bohužel musím říct, že i když mě anotace zaujala, trvalo mi dlouho, než jsem se do příběhu začetla a začal mě bavit. Asi jsem od toho čekala trochu něco jiného.
Mám už pár Fitzekových knih přečtených, proto bych už měla být zvyklá na to, že se tam vždy prolíná několik příběhů a postav, které spolu ze začátku vůbec nesouvisí. V téhle knize mi toho přišlo až moc, až se mi chvílemi zdálo, že se kniha ubírá úplně jiným směrem a příliš se zaměřuje na jiné postavy a přitom zapomíná na to nejdůležitější, což by měl být únos Feline. Ono to sice spolu všechno nějak souvisí, ale než se člověk k těm souvislostem dostane...
Předchozí knihy ze série Sběratel očí jsem nečetla, ale to nevadí, nemyslím si, že by to bylo pro tuhle knihu potřeba, protože se dá velmi rychle pochopit, co je ta postava zač, a to je za mě velké plus.
Playlist tedy bohužel, i když jsem si to přála, nepatří mezi moje top knihy od Fitzeka, ale stále je to dobrý thriller, nemůžu říct, že by mě to nebavilo nebo že bych na konci nebyla překvapená jako vždycky. Ovšem někdy platí, a pro tuto knihu obzvlášť, že méně je někdy více.
Tahle kniha obsahovala úplně všechno, co mám ráda. I když mě zpočátku odrazoval počet stran, četlo se to snadno a rychle, děj byl zajímavý od začátku až do konce a taky díky krátkým kapitolám jsem chtěla číst dál a dál. "Ještě jednu kapitolu. Ta byla krátká, tak ještě jednu..." :)
Líbilo se mi nahlédnutí do života všech postav, některé kapitoly byly možná nudné a zbytečné, ale moc jich nebylo. A hlavně i díky své délce byla i ta nejnudnější kapitola přečtena za chvilku.
Jinak mě kniha moc bavila, zvlášť posledních cca 150 stran, kde už se pomalu dozvídáme, kdo za tím vším stojí. Některé věci mě překvapily, jiné jsem odhadla. Moc se těším na další díly a doufám, že budou stejně skvělé, jako tenhle.
Dárek je v pořadí moje třetí kniha od Fitzeka, po Pacientovi a Terapii. Musím říct, že zmíněné dvě mě bavily více, hned od první stránky mě vtáhly do děje a nemohla jsem se od nich odtrhnout. S Dárkem to bylo trochu složitější. Začátek mě moc nebral, mělo to pomalý rozjezd a musela jsem se přemlouvat, abych četla dál. Dokonce jsem knihu i na nějakou dobu odložila a neměla jsem ani moc chuť pokračovat. Včera jsem po ní ale po více jak měsíci sáhla a jakmile jsem se dostala cca na 100. stránku, tak mě začala bavit a dnes jsem ji dočetla. Jeden plot twist za druhým, už jsem se v tom trochu ztrácela, člověk si myslí, že už má Fitzeka odhadnutého, ale opak je pravdou. Nakonec mě kniha docela bavila, ale na Pacienta a Terapii to nemá. Rozhodně ale s Fitzekem nekončím a už se těším, až si přečtu další knihy.