Agatha84 komentáře u knih
Páni,tak tohle je ve srovnání s prvním dílem jen velmi slabý odvar a velké zklamání. Žádný ´wau efekt´ se tentokrát opravdu nekoná. Opakující se fráze beze smyslu,jednoduché věty,které vlastně nic neříkají a děj nikam neposouvají,dialogy na úrovni negramotných. A Mia mi leze na nervy.
Úsměvné,milé,dojemné,skvěle napsané! Pro mě pohlazením na duši.
Laciné a ujeté. Asi doporučím neztrácet s takovými knihami čas.
Absolutně netuším, co si o tomto počinu myslet. Nejsem terapeut analytického zaměření, takže těžko mohu posuzovat to, co se odehrává v rámci terapie. Vždy jsem byla psychoanalýzou lehce očarována, nicméně pořád mi to připadá jen čistě v rovině hypotézy a rozhodně nemám pocit, že by u popisovaných případů došlo během sledovaného období k nějakému pokroku. Ale jak říkám, toto opravdu posoudit nemohu...
K čemu mám výhrady je samo určení knihy... K čemu taková publikace vlastně slouží? Komu? Pro odborníky se mi zdá příliš povrchní, střípky analytického směru, které nabízí, jsou opravdu jen miniaturní a nezakotvené. Pro laickou veřejnost mi kniha připadá naopak jen těžce uchopitelná (sama jsem měla problémy s přijetím onoho vynucovaného škrcení, například).
Jo a co mi vadí zcela je absolutní nadbytek onoho "oukej" (nová móda??), přesahy do autorova soukromí (chápu zmínky o blízké osobě mající vztah k samotnému průběhu psychoterapie jednotlivých klientů, ale takové ty popisy svačin, obědů, kávy z dalekých krajů mi připadají hodně mimo), a naprosto nesouhlasím s případnými politickými názory terapeuta (i když je třeba sdílíme shodně, do takto orientované publikace prostě nepatří).
Velké, obří zklamání. Po vzestupné tendenci předešlých dvou dílů přišel strmý pád. Nevím, kde bych se svou nespokojeností měla začít a když jsem si to tak promýšlela, jejich výčet by byl vážně dlouhý; děj, který neodsýpá, opakují se tytéž obrazy - ploché, nevýrazné postavy bez jakéhokoli hlubšího rozměru, nedokážete se k nim vybudovat jakýkoli vztah - šablonovité rozhovory, nefungující ve vztahu k celkové atmosféře - a asi úplně nejhorší byla ta průhledná zápletka, která byla ke konci ještě více předimenzovaná, abyste si nemysleli, že jste uhodli vše - a bylo by toho mnohem více, ale proč se rozčilovat.
Škoda, že nemáme jen tři roční období, jaro bych si (alespoň v případě autora) rozhodně odpustila.
Jedna *, ze soucitu. Neuvěřitelně ploché a naivní. Autor rozhodně nezná základní psychologii mladistvých-nebo alespoň rozhodně ne těch současných (jak sakra někdo může napsat, že to "Strhující a zvrácený psychologický thriller s brilantně vykreslenou psychologií postav"????). Vážně jsem se snažila, ale dočíst to nelze.
Sice ještě stále není dočteno, ale protože si myslím, že se již nestane nic, co by mé hodnocení ovlivnilo, hodnotím nyní.... A to je vlastně i důvod, proč dávám 4*. Kniha je to naprosto bravurní, psychologický výklad osobností jednotlivých členů rodiny mistrně zvládnutý a jazyk díla dokonalý, tím bych byla schopna opájet se stále. Přes všechny superlativy je to však jen velmi obsáhlá rodinná sága, která do jisté míry počtem stran a děsně nepraktickým formátem do postele (jak jinak při této obsažnosti) vyčerpala sama sebe. Jistě, děj je spletitý, plný vrcholů a pádů, ale když se to děje na 850ti stránkách, ztratí to časem své kouzlo.
Rowlingová je bezesporu jeden z nejlepších vypravěčů, které jsem prozatím měla tu možnost poznat. Díky Bohu za opakující se nátlak ve smyslu "Harryho si musíš přečíst!" a mou slabou vůli :-) Abych si ponechala rezervu pro hodnocení dílů příštích,dávám tentokrát jen hvězdy 4. I přes dokonalý závěr způsobující nával emocí jsem bohužel našla pár hluchých míst, přes které se mi nedařilo procházet tak rychle jak jsem si přála. Jak ovšem říkám, hodnocení je značně umělé, u této série asi není nad čím přemýšlet :-)
Knihu jsem objevila na základě hodnocení DK. Díky! Vůbec to není zlé,naopak. Baví mě,když je stejný díl knihy věnován vyšetřování a zároveň vyšetřujícím. Super sonda do mezilidských vztahů. Další díly mě rozhodně nesmí minout!
Tak tohle bylo něco. Tak depresivně,úzkostné, beznadějně-pesimistickou knihu jsem dlouho nečetla. A vlastně byla i krásná,i když se vám u ní chce občas pořádně brečet.
Nevím proč,ale po celou dobu jsem měla představu onoho tunelu s malým svetylkem na konci. V tomto případě je ten tunel však prakticky nekonečný.
Jasné je,že se podívám po dalších autorčiných knihách! :-)
Tak na tuto knihu jsem se opravdu těšila, nechávala jsem to uzrát, neboť jsem filmové zpracování viděla jako první. S velkým sebezapřením musím přiznat, že se mi však líbilo více než literární předloha. Ač je to příběh chytlavý, čtivý mi nepřipadá. Nápad s vypravěčkou je neotřelý, pro mě však dosti rušivý. Do příběhu se mi nedaří ponořit, neumím se vcítit do postav a celý styl vyprávění mi připomíná reportáž. Vím, že se jedná o emocionálně nabitý příběh s historickou hodnotou, ale emoce se mu u mě vyvolat nedaří. Snad jen nudu a ospalost :-)
Věřte nebo ne,má první kniha od Nesba. A po takovém literárním zážitku rozhodně ne poslední!!
Na Miniera jsem se těšila moc,o to větší je mé zklamání. Vzdávám se v první čtvrtině,autorova snaha šokovat nebo utvořit mrazivou atmosféru na mě bohužel působí přesně opačně. Jsem otrávená a znuděná. Příběh má velmi pomalé tempo a postavy jsou kromě své mimořádné nesympatičnosti i děsně hloupé.
Po přečtení mám intenzivní pocit ušpiněnosti. Jsem ráda,že to mám za sebou a raději nikdy více!
Hloupoučké, nevěrohodné, nevyvážené, nelogické chování postav... Mou mladší verzi by mne to možná bavilo, ted už je to jen ztráta času...
Blboučké, slaďoučké, pitomoučké :-) Z nějakého důvodu jsem zatoužila po návratu do pubertálních let. Celkem se zadařilo, i když vím, že autorka umí rozhodně lépe.
V žádném případě nechci nikterak zpochybňovat závažnost tohoto onemocnění či osobní zkušenosti autorky. Ale opravdu musí být vydáno všechno? Ač bez jakékoli literární, přesahové hodnoty??
Hledala jsem nového autora k odpočinkové četbě....Weaver to však rozhodně nebude. Takovou překombinovanou slátaninu jsem už dlouho nečetla .
Kniha s velkým, ač nevyužitým potenciálem. Příliš roztříštěné a emočně ploché. I když se autor očividně snažil, já jsem mu neuvěřila. Ani Ginny, ani její autismus, ani chování všech dospělých. Proč proboha klouže po povrchu, když může (a měl by!) čerpat z vlastního života??
Vážně je mi to líto, ale tento příběh mě nezaujal, ke konci jsem se už nemohla dočkat, až bude vše za mnou - i když je kniha rozsáhlá,četla jsem ji neúměrně dlouho a prostě mě přestala bavit, vlastně už mě ani nezajímalo, jak to celé dopadne. Jak hlavnímu hrdinovi, tak stěžejní linii vyprávění jsem neporozuměla, možná jen nejsem umělecky založena, takže ani nemohu porozumět. Theodor byl postavou slabocha a snílka v jednom. Pokud je cílem knihy a příběhu vyvolání emocí, pak se zadařilo, i když ty mé byly veskrze negativní. Takové knihy získávají Pulitzerovu cenu?