Aghatte komentáře u knih

Rozhodně nejlepší ze série, nebo si už na ni začínám zvykat. Překombinované, ale ještě snesitelně, leč neuvěřitelné. Stačilo, aby jedna osoba hned řekla, co uviděla z okna kaple, a bylo by po vyšetřování. A nebylo by o čem psát.
Opět pár nejasností, ale nic alarmujícího, pár překlepů - např. narazila celou svou vanou, místo vahou, měl bych jít, říká žena.... Psali, že pán byl milý a zlatíčko a o pár řádků byl nemilosrdný a zlý až krutý...
Na co si nezvyknu, je ta romantická linka. Sice jsem v životě už (slovy autorky) "konzumovala pár svazků", ale rozhodně si neumím představit, že bych se vrhala na nahou hruď někomu, koho znám 2 vteřiny, a k člověku, kt. vidím poprvé v životě nakláněla hlavu k polibku, a chvěly se mi řasy :-)) Také ty přeměny z ošklivých kačátek v krásné labutě mi nedělají dobře.
Konec pro mě nebyl překvapení, bylo to zřejmé od první chvíle, kde bude zakopán pes, a opět jsem se ztrácela ve všech těch pánech a služkách a dětech.
Také nevím, proč v té hře nehráli přeživší sami sebe, ale složitě to vyprávěli, aby je hrál někdo jiný a oni také hráli někoho jiného...
Ale abych nebyla krutá a nemilosrdná, tento díl byl nejlepší a přečetla jsem ho celý, bez přeskakování. Až k hepíku, kdy se všichni zase skamarádili, zaměstnali se ve svých firmách, někteří se vzali, hromadně se pusinkovali, a všichni k tomu měli hromady peněz.
Obálka je naprosto šílená a vůbec se k tomu nehodí.

7 01.05.2021

Mohlo by se to jmenovat "příběh obyčejného života".
20 let stará psychologická sonda do jednoho vztahu, s drobnou detektivní zápletkou.
Velmi pěkně se to četlo. Žádný wow efekt, ale proti té šílené Jude Deveraux, kterou čtu zároveň, jako balzám.
Bylo to smutné, ale ne bezútěšné.
Přečtu si i další díly série.

7 30.04.2021

Je obtížné říct pravdu, omluvit se a nést následky za naše činy. Zdá se snadné, říci "promiň", ale ve skutečnosti, kdo z nás to dokáže? Plně se přiznat, sám sobě předložit celou pravdu.
Bylo mi líto Isaaca a chudáčka Marleye. Ostatní osoby mi k srdci nepřirostly. Přečetla jsem to, ale pomalu už mě nebavilo odkrývat další a další lži. Nic mě nepřekvapilo, bylo to celkem předvídatelné. Knihu vrátím do knihovny a brzy zapomenu název i obsah.

7 05.04.2021

S lehkostí napsáno, děj plynul jakoby mimochodem,
samá Sodomagomora, každý s každým, samá vražda, válka a sex, zahaleno do papežského majestátu. Nic, co by musel člověk mít doma, vrátím ji do knihovny pro další čtenáře.

7 03.04.2021

Podle mě by stačilo oba díly (Zimní moře a Ohnivý pták) napsat jako jednu historickou romanci, a vynechat ten novodobý balast. Neustálé vhledy do minulosti mi moc nesedly. Příliš kladný Rob mi šel na nervy. A Nicola mi nepřirostla k srdci vůbec.
Bavil mě pouze příběh Sofie a Anny. Na konci při shledání jsem i slzu uronila.

7 21.03.2021

(SPOILER) Nelíbilo se mi to.
Na jednoho až moc. Neustálé podezírání, neustále stále to samé dokola, slovo trotll už nemůžu ani vidět, samý hnus, paranoia a skutečné nebezpečí... Chudáci děti.
Nevím, ale ti, co je pronásledovali, mi nepřišli o moc lepší než její manžel. Samá nenávist, neúcta k životu, samé sprosté slovo. Ten hecker mi byl podezřelý už od první zmínky.
Nic takového už číst nechci.

7 21.03.2021

Nenáročné, laskavé, sedlo mi to. Sice je s podivem, jak je každý připraven hned všechno paní vyklopit, to je samé "pojďte dál, a já vám všechno povím", nějaké GDPR nikdo neřeší, dostane seznam dětí i s telef. kontakty... Originál z roku 2001, tehdy to asi ještě bylo možné... Také manžel neskutečně laskavý a přející, domácnost jak na Starém Bělidle.
Ale ničemu to nevadí, naopak, mám všeho hnusu poslední dobou až nad hlavu, takže si ráda přečtu poklidné vyšetřování - sice vraždy - ale spíš rodinné tragédie.
A jdu na další jeptišku.

7 11.03.2021

Na autorku jsem narazila náhodou, nemám moc přehled o současné české tvorbě ( a ani valné mínění ).
Připomínalo mi to knihy Zdeny Frýbové, které jsem hltala na prahu dospělosti.
Nemám ji co vytknout, zdařilá psychologická sonda do soužití párů. Kláry a Alexe mi bylo moc líto. Doporučuji přečíst.
Pouze obálka se k tomu vůbec nehodí, sice puzzle, ale evokuje to spíš nějaké YA.

7 07.03.2021

Myslím, že psát by prostě neměla nic.
Pěkná fotka na obálce.

Krásná obálka - za ni 1 hvězdička.
Myslím, že takhle nějak bych asi psala já. Proto také knihy nepíšu.
Vzpomínám si, když jsme na základce probírali čárku ve větě jednoduché. Cpala jsem pak čárky, kam se dalo. Autor trpí stejnou poruchou :-) Nejčastější věta "bylo to nepříjemné".
Ano, celá kniha. Je to škoda. Potenciál ohromný, zpracování nulové.

7 08.02.2021

Připadá mi to jako série článků z nějakého časopisu pro ženy svázané do hodně tlusté knihy. 400 stran zbytečností.
Např. rada: leťte prvním ranním letem - uklizeno, žádné zpoždění - všichni, prosím vás, kdo poletí těmi ostatními, nevím.
Při plísni perte v teplé vodě. Studená nestačí....To by jeden neřekl.
V tomto duchu celá kniha.

Pro mě (ateistu) je Marek Vácha ztělesněním životaschopné stránky církve. Je to pravý opak té zkostnatělosti, tragiky, přetvářky a ponurosti..., jak vnímám církev obecně.
Nesmírně moudrý, charismatický, okouzlující, nádherný, všestranný.... Novodobý Mirek Dušín bez pejorativního slova smyslu.
Člověk je jím lapen, a už ho nepustí.
Mám pocit, že slovo "milovat", jsem pochopila až z jeho podání. Skutečně z něj doslova sálá touha nasávat vše, co nám život poskytuje, cítím nesmírnou pokoru a lásku.
Sjela jsem všechny díly Na druhý pohled a Jde o život, pak znova, a pak jsem zakoupila či zapůjčila některé jeho knihy. Tato je velmi příjemným počtením.

7 19.12.2020

Přetěžké - téma, doba, vztahy, kniha.... Doporučuji všem opravdovým čtenářům.

7 01.12.2020

Nechce se mi věřit, že je to dílo z roku 1920. Nesmírně moderní a vizionářské!

7 31.10.2020

Neskutečně mě to nebavilo. Banda amatérů, kt. dělají samé chyby. Plytké rozhovory, nudné popisy činností (umyl si ruce, otřel do ručníku, ručník vyhodil a přidal se k ostatním), (něco ho na tomto případu znepokojovalo, něco v něm hlodalo, začal mít nepříjemný pocit, často netuší, co vlastně hledají....) Atd. Nechápu, proč autor píše detektivku, když nikdo z přítomných v tom neumí chodit. Já bych si také nevěděla rady, ale já nejsem detektiv.
Nedočteno, odloženo.

7 11.08.2020

Přečetla jsem to s velkým přemáháním. Rozčilovaly mě krátké kapitoly se stupidními názvy. Jazyk velmi poetický, který ale chrlil jednu mystickou myšlenku za druhou, až mi to také lezlo krkem. Neustálé rozpouštění, přelévání a vpíjení stínů se na 400 stranách ale opravdu omrzí. Také hlavní hrdina, který během třech kapitol asi 5x spadl na zem, v podstatě se pořád válel bez většího smyslu na zemi, mi dal zabrat, než jsem ho s celou jeho situací začala brát vážně.
Samotný příběh by byl dobrý, jelikož mám už něco načetlo, hned v počátku jsem měla vlastní teorii, která se vyplnila, jen jsem přesně do detailu neodhadla "proč". Bylo mi jich tak líto.
Celé to ale bylo takové nepříjemné čtení. Ráda to vrátím do knihovny. Nikdy bych si tuto knihu nekoupila.

7 10.08.2020

Začátek se jevil dobrý, čím déle jsem četla, tím více jsem měla výhrad. Mohla to být super detektivka, ale posledních 100 stran už to bylo překombinovaných. Vyšetřovatelé se začali příliš nořit do svých niter a pochybností, a já nemám ráda takové to.... něco mi tu nehraje, něco se mi nezdá, něco tam nehrálo, ale nevěděl co...
Nebýt práskače dealera, tak to vůbec nevyřeší. Sami by na nic nepřišli. Vyslýchali, ale jejich snažení vyšlo na prázdno. Chudák Aurora!
Naopak obdivuji vědu, co dokáže z 30let starých ostatků získat za informace, to je neuvěřitelné.
Hansonová mi pila krev, jak byla kladná, Jonah byl v pohodě, jen mi ho bylo líto, co z něj udělala, že se kdysi před 100 lety opil na večírku, a kdo z nás ne???

Také mám výhrady k překladu, některá slovní spojení úplně tahají za uši, řekla bych "je to marné", ale ne "jsem marná", řekla bych "působí venkovsky" případně "jako venkovský balík" ale ne "působí venkovně".....
Věta: "navzdory úzkosti, která ho přepadla, se Jonahovi ráno probouzelo těžce". Proč navzdory, naopak, je to v pořádku. Takových botiček jsem tam zaznamenala více.

7 05.07.2020

Přečteno za jeden den.
Jak bylo řečeno, spousta náznaků, spousta nevysvětlitelných jevů, nakonec jsem měla pocit, že sama autorka nevěděla, jak z toho ven.
Rodinka to tedy byla šílená, jeden větší úchyl než druhý, sebestřední jedinci zahalení do zlatého pozlátka, narušené děti.
Nechápu, a nejen v této knize, to téma LÁSKY. Hrozně se milují, hned se berou, ale přitom o sobě nic nevědí, neumí spolu mluvit ani žít, prostě tam je jen sex a pokud žena přestane muže přitahovat, už tam není nic, na čem stavět. Uráží mě, jak ty submisivní slepice čekají jako pes, až si jich páníček všimne, sledují, jak se tváří, jak je políbí, klepou se, pokud se na ně nedívají s touhou v oku, že je KONEC.... Nechají se urážet, živit, ponižovat, jen aby pán tvorstva na ně nezanevřel.
Proč tam vůbec chtěla s nimi žít? Co to bylo za pohádku? Od první stránky to byl horor a nic jiného. Jak tomu můžou říkat láska?

Nějaké chyby v textu, vynechaná písmenka, pomlčky ve slovech. Ale přečíst to jde. Hlavně v této době, kdy hledáme nenáročné odreagování.

7 27.03.2020

Deprese je vážné téma. Odvážné na prvotinu. V doslovu se dozvíme, že knihu psala v době, kdy zažívala vlastní tragédii. Je rozdíl mezi klinickou depresí endogenní a depresí exogenní. Ovšem příznaky jsou asi stejné u všech. Kdo nezažil, nepochopí, kdo zažil či zažívá, nepotřebuje žádné složité kecy. Je to peklo.
Kniha je velmi milá. Nenapadá mě jiné slovo. Milá. Na hranici pathosu, ale nepřekročí ji.
Pohladí, potěší, donutí se zamyslet a má dobrý konec. V přímé řeči malinko naivní, ale až tak to nevadí. Velmi trefné a vtipné a někdy moudré jsou glosy sympatické hlavní hrdinky. Je fakt cynická, stoická, přesná. Když vám přestane záležet na životě, na tom, co na to ostatní, velmi vás to osvobodí. Zároveň to dokáže ještě více prohloubit vaše černé díry. Ztratíte pud sebezáchovy.

Zajímavá spojitost života a fyziky. A já právě dočetla Léčbu informací.... Člověk přitahuje ty správné věci do svého života, a všechno tak nějak zapadne. Dva pohledy na totéž - z hlediska vědy a z hlediska srdce. Co se stane s naší energií, když nejsme. Energie nikdy nezmizí.... Proč tak zoufale lpíme na životě, když je to vlastně jen vlnění, souhrn fyzikálních zákonů a vzorců?...

7 18.03.2020

Kniha není thriller, to je špatné zařazení.
Dějové linie se prolínají, nenáročně, ničemu to nevadí. Připadá mi ale, jakoby to psaly dvě osoby. Jedna vyzrálá a vypsaná - Osvětim, druhá počínající amatérský spisovatel - Adam a Tess.
V nedávné době jsem četla spoustu knih o Osvětimi, tedy nelze než sklapnout před historicky věrným příběhem, který má ovšem nečekané vyústění (nicméně, mám pocit, že už jsem něco takového četla..., aby taky ne). Arkadij tím ztratil všechny mé případné sympatie. Celý jeho další život už byl jen lež postavená na zradě. Ale vlastně je to pochopitelné. Je to "jejich" nátura.

Linka současná je nudná a nenápaditá, rozhovory diletantské, napětí či psychologie mizivá.
Většina zmiňuje závěr...WOW, nevím, co tím myslí. Nemám ten pocit. Končí to větou, která sama sebe popírá napříč celou knihou...
Za mě rozpaky, plusy za otázky holocaustu. Hlavně o "subjektech" se mi bude dlouho zdát, je to šílené, a hlavně se to skutečně stalo, je to něco, co můj mozek nedokáže přijmout - jak jedna lidská bytost dokáže způsobit tolik zla druhé.

7 14.02.2020