Ailee komentáře u knih
Na tak krátký příběh to nebylo špatné. Byl zvláštní, přímočarý, se zvláštním ale osobitým stylem vyprávění. A na to, jak malo času jsem měla na seznámení se s postavami, si mě celkem snadno získali. Pokud nechcete nic náročného a pitřebujete změnit na chvíli styl knih, které obvykle čtete, jdou Stavitelé dobrou volbou
Nenadchne, neurazí. Slabší průměr. Předešlý komiksový díl se mi líbil více. Rozhodně si čtenář musí dát pozor. I když tušil, podle anotací, co se semele, konec Srdce Drengirů mu může vyspoilerovat konec Sílící bouře. Na začátku komiksu je napsáno, že se to odehrává současně, což je pravda, takže si čtenář musí sám určit, co si "vyspoileruje" dřív. Ale na konci je jen zmínka o velké výstavě, tak to zas tak nevadí.
Konečně dočteno. Nemůžu říct, že by mě to zrovna chytlo. Postavy si mě nezískaly, děj byl nezajímavý a hlavní akce odbytá. V jediném okamžiku mě Page mile překvapila, jen proto, aby to všichni na konci zabili tím, že se bez protestů a bez otázek podvolí kdo ví komu. A takhle se prosím otvírá prostor pro další knihy. V nichž asipokračovat nebudu.
Jako první jsem viděla seriál, který se pevně drží knihy a dokonale ji kopíruje, co se osudu Simona a Daphne týče. Avšak aby seriál mohl vůbec na obrazovky, musí v dnešní době samozřejmě obsahovat všechny možné rasy a homosexualitu. Proti tomu nic nemám, i když v historické tvorbě to ráda nemám. Takhle z toho mám spíš pocit, že si historii díky tomu předtváříme tak, aby se nám více líbila. Ale což. Je to fikce, i když tahle snaha o gendrovou vyváženost za každou cenu je směšná a pokrytecká.
Nebudu hodnotit, co bylo lepší. Oboje má své kvality. U knihy oceňuji, že se zabývala hlavními protagonisty a omáčku nechala seriálu.
Tohle mi zkrátka nesedlo. Hlavní problém byly postavy, pak nemožné dialogy a nakonec uměle našroubovaná láska
Bolavý, bolavý konec. Protože šlo o velké finále, vyvrcholení všeho, co se začalo v předchozích dílech, chápu, proč se děj ubíral tak, jak se ubíral. A byl dobrý. Přesto mi však chyběly chvíle, kdy by Cuchenan s Minangarem vyráželi na cesty. Jejich vtip nahradila vážnost. Ač by se to do tohoto dílu nehodilo, přesto mi to chybělo. Kéž by to nebyl konec. Kéž by děj pokračoval dál dalšími a dalšími příhodami.
Kéž by k branám Dusu nedorazila válka.
Zajímavě zacyklený příběh. Možná jsem jen nedávala dost pozor, ale myslím, že ne vše bylo vysvětleno a pokud ano, tak ne k mojí spokojenosti. Nedokázala jsem si najít vztah k postavám a celkově mě děj bohužel moc nezaujal.
Z malého přání a ze strachu z obyčejného a nudného života vzniklo cosi neuvěřitelného. Adiie je velmi zajímavá postava, stejně jako Temný i Henry. Nejdřív jsem si myslela, že mě to nebude moc bavit, není to akční a rychlé fantasy. Je to pomalé, plynule ubíhající vyprávění napříč stoletími, které vás bude nutit se zamyslet nad spoustou věcí. Ale ty postavy mi svým vlastním tempem nakonec přirostly k srdci a já si je tam chci alespoň ještě chvíli ponechat. Ještě chvíli si je zapamatovat.
Tohle jsem málem nedočetla ani jako audioknihu, kde jsem schopná ledacos odpustit. Postavy nesymlatické, misto aby se čtenář o nich něco dozvěděl podle toho, jak se chovají a jednají v ději, jsou mu opakovaně podsouvány představy ostatních postav. Takže 6x6 popisů na jednu postavu. Kdo koho nemá rád a proč, s kým spolupracovat, koho využít a odkopnout. Myšlenkové pochody jednotlivých postav 80%, děj 20%.
Tento příběh v mých očích utrpěl hlavně tím, že jsem ho začala číst, když jsem měla čtecí krizi a nic mě extra nebavilo. Proto mi trvalo dva roky ho dorazit. Ve finále nebyl špatný, ale Adelina mě jako postava nijak zvlášť nezaujala. Enzo mi byl mnohem sympatičtější.
Opravdu rychlá a krátká rekapitulace Světla rytířů Jedi. Vlastně pouze jeho začátku, který se týká Legacy Run a Hetzalu.
Nebylo to špatné ani dobré. Bylo to zkrátka něco mezi. Neslo se to ve stejném duchu jako předchozí díl.
Za konec přidávám jednu hvězdu, ale pravda je, že jsem málem nedočetla. Postavy mě nezaujaly, děj byl plochý a nevýrazný. Nevyužitý potenciál. Styl vyprávění mi zkrátka nesedl.
Nemůžu říct, že by tento díl byl vysloveně špatný, ale ani mi zas tak moc nedal. Místy mě bavil, místy nudil. Opět hodně postav, i když hned od začátku se dej zaměřuje na nějakých šest hlavních hybatelů dějem. Ale nijak zvlášť jsem se s nimi nestotožnila.
Série má působit jako celek, ale zatím si každý autor hrabe hlavně na svém písečku. No uvidíme, kam se to vyvine dál.
Tohle bylo dobré. Moc dobré. Ano, konec trochu zklamal, velké finále, boj s nepřáteli, se vyřešilo příliš snadno. Takové šup sem a je konec. A asi nejsem vlastně ani úplně spokojená JAK se to vyřešilo. Na druhou stranu do toho příběhu to rak nějak zapadlo. A konec, ten závěr? No jo, slzička ukápla.
Až na pár nesrovnalostí se mi celá série líbila. Rozhodně jsem ji nečetla naposledy.
Zpočátku mě kniha nechytla, protože zde bylo příliš postav, které se rychle střídaly a ano.... umíraly. Což právě kvůli jejich množství a nedostatečnému seznámení, nemělo ten správný efekt. Pak se vsak děj ustálil pouze na pár z nich a hned to bylo lepší, i když si na to člověk musel počkat. K těm pár vyvoleným jsem si našla cestu rychle a oblíbila si je. A to je důležité.
Hodně se mi líbilo pojetí Řádu. Byl stejný, jak jsem na něj zvyklá z období původních filmů, a přesto jiný. A popravdě mi byl i sympatičtější a přitažlivější!
Dalším plusem, které mi vynahradilo ne moc čtivý začátek byli Nihilové. Stejně jako kniha byli zpočátku nevýrazní, nudní a fádní, ale ten konec? To ve mně vzbudilo očekávání. Tak uvidíme, jak se s tím další autoři poperou.
Moc nečekejte a budete spokojení. Ale rozhodně se nasmějete. Ať už přioplzlým hláškám nebo neuvěřitelným absurditám. Příběh, pokud se tomu tak dá říkat, mě bavil, alespoň tedy zhruba z 60-70%. Jakmile došlo na pasáže s Hookem, tak ty jsem ve velkém přeskakovala, jen jsem si sem tam přečetla větu nebo odstavec, abych byla v obraze, jinak to byly kecy o ničem. Stejně jako začátek, kdy se spousta postav odkazovala na pochybnou a bohužel nijak extra čtenářsky záživnou minulost.
Nelituju, že jsem četla, jako komická oddechovka mi to ve finále celkem i sedlo.
Nebylo to špatné, to zas ne, jen to bylo takové... prázdné. Věci se tam tak nějak "děly", aniž by čtenář dostal důvod "proč". Prostě tomu takhle věř, drahý čtenáři, a nezkoumej to. Chápu, že to už není kniha pro mě, takže nechci soudit moc přísně.
Jako vždy je audiokniha skvěle namluvená. Oceňuji, jak má každá z postav "svůj" hlas. Avšak celkově se v knize moc nestalo a velké finále na konci to už nezachrání. Popis, popis, popis, pořád opakování toho samého, spousta vět stáčejících se kolem jediného slova jako nekonečný oceán zoufalství a zmaru. Autorčin styl je jedinečný a úchvatný, ale čím delší jsou jednotlivé díly, tím té jedinečnosti a úchvatnosti začíná být nadbytek. Tolik, až se děj sám ztrácí v mračnu prachu. Přitom je to tak skvělý a komplexní svět! Tak snad to byl jen úvod do skutečného velkého finále.