Ainyska komentáře u knih
Tato sbírka básní je o něco více pozitivnější, než předchozí kniha Mléko a med. Některé básně pohladí po duši, některé naštvou, ale to je úděl těchto knih, vyvolat emoce. První kniha ve mně vyvolala úzkost, tato spíše pozitivní emoce. Obě stojí za přečtení a je možné, že se ke knihám někdy vrátím.
I když to běžně nedělám, tady musím - citace:
"abych usnula
musím si představovat
jak vedle mě ležíš
tiskneš se ke mně zezadu
v dokonalém souladu
dokud neuslyším tvůj dech
musím šeptat tvoje jméno
dokud neodpovíš a
nezačneš se mnou mluvit
dokud se má mysl neunaví
a nenechá mě usnout"
- představy
A ještě jedna životní pravda:
"toužím
po tobě
ale ty toužíš
po jiné
ty co mě chtějí
odmítám
protože chci někoho jiného"
- tak to chodí
Já bych tento příběh nenazývala úplně románem, nepůsobí to na mě tak. Spíše jde o vylíčení jednoho osudu v táboře BIIe.
Velmi mě potěšilo, že je příběh vystavěn na reálných základech, které lze i ověřit (alespoň částečně). Příběh Helene je až neuvěřitelný, je obdivuhodné co dokázala zařídit pro ty děti. Vytvořit školku a školu v nacistickém pekle by dokázal málokdo. Pravdou je, že měla i dost velké štěstí na lidi kolem sebe. Hlavní hrdinka byla neuvěřitelně silná osobnost a nekonečně milující matka, která snad nikdy nemyslela na sebe. Samozřejmě, měla i slabší chvilky, ale nenechala se jimi strhnout.
Tato kniha nepatří mezi úplný top nejlepších knih, co jsem kdy (na toto téma) četla. Každopádně značně odlišný konec, který se v mnohých knihách nevyskytuje, mě nejen překvapil, ale právě ukázal tu pravou realitu koncentračního tábora. Doporučuji.
Pravdou je, že tato kniha, nebo samotné vyprávění, jakoby tančí po povrchu a nejde do hloubky. Další věc co mi vadila byla ta, že autor přeskakoval v časových rovinách. Lepší by bylo, kdyby to napsal chronologicky. Popravdě řečeno jsem úplně nepochopila proč zde je zakomponován příběh Évy Fahidi, nakonec mi to došlo, proč to tak je. Každopádně kniha má být hlavně o Gröningovi a jeho životě. Autor se měl držet hlavně toho. Velmi oceňuji seznam a popis lidí na konci. Některá jména jsem neznala.
Co se týče knihy jako celku, tak nebyla vůbec špatná a mohu ji vřele doporučit. Rozhodně zajímavější, než smyšlené příběhy, které mají v názvu dnes populární Osvětim.
Pokud vidím film a má knižní předlohu, málokdy se do knihy pustím. Protože Zaříkávač koní je moje srdcová záležitost, chtěla jsem znát i knihu.
O knize jsem slyšela, že má jiný konec, než ve filmu a možná taky proto mě tak zajímala. Dlouho jsem se k ní nedostala, až teď nastal její čas. V knize bylo hodně informací, které mi vyplnily mezery ve filmu. Teď znám ten příběh jaksi komplexně. Bohužel knižní konec na mě působí docela rozporuplně. Na jednu stranu jsem ráda, že to tak skončilo, ale konec ve filmu je také dobrý a dává prostor pro další díl, který už bohužel nevznikne. Je to škoda. V knize jsou naznačeny některé tréninkové metody, které se používají i dnes. Byly zde myšlenky, které mi možná něco přinesou v praxi.
Zkrátka a dobře na Zaříkávače koní ať už filmového, nebo knižního, snad nikdy nezanevřu.
Knihu jsem nedočetla a ani čtenářská výzva mě nepřesvědčila, skončila jsem na 80 straně. Bohužel není to můj šálek kávy a když knihu čtu 14 dní a ne a ne se prokousat stou stránkou, nemá to smysl. Takže s klidným svědomím odkládám a beru něco jiného.....
No ufff....
Tuhle knížku o 230 stranách bych za normálních okolností přečetla za max. dva dny. Jenže zpracování téhle knihy mě odrazovalo natolik, že mi její přečtení trvalo skoro měsíc. Malé písmenka, natěsnané řádky, jen síla mé vůle mě donutila vzít tuto knihu ještě na milost.
Co se týká knihy jako takové, je to velice zajímavý a poučný kousek. Díky ní je možné podívat se na holocaust z úplně jiného pohledu. Doteď jsem podobnou knihu nečetla. Vždy se to točí okolo samotného prožití, ale nikdy o dopadu holocaustu na další generace. Jsem ráda, že jsem se jí nakonec prokousala. Je to další dílek do mé sbírky přečtených knih o holocaustu a já obsah knihy vřele doporučuji.
12 žen, 12 osudů, které se navzájem prolínají až je z toho chvílemi pěkný guláš. Není to můj typ knížek, sáhla jsem po ní v knihovně náhodou, ale nezklamala. Kniha vás vtáhne do děje a né a né vás pustit. Jediné co mě u některých osudů neskutečně s*alo, byly otevřené konce, které se později už nevysvětlili.
Stejně jako ostatní jsem se v tom docela ztrácela a musela listovat v knize zpátky, abych pochopila ke komu daná postava patřila. Vzhledem k tomu jak rychle se kniha čte, celkem brzo v tom máte guláš. Každopádně i tak to kupodivu funguje a kniha mě bavila.
Jednu hvězdu schovávám na příště (pokud nějaké bude). Kniha si zaslouží pokračování.
Je to velká nostalgie a ještě větší bude, když si přečtu knihu Devadesátky. Ale.......
Jsou věci, na kterých by bylo potřeba pořádně zapracovat. Opravdu není nutné rozdělovat věty dvoustránkou s fotkami, nebo omílat pořád to samé dokola. Navíc to nedávalo smysl. V rámci jedné kapitoly se určité téma opakovalo, ale random, takže vlastně v tom byl trochu chaos. Jako by to někdo hodil na papír tak, jak mu to přišlo na mysl a už si to po sobě nepřečetl. Celkově je kniha fajn, ale znova si ji už nepřečtu.
Je to sice volovina, ale pobaví, naráží na aférky, které se staly v posledních letech. A nová "jména" našich politiků? Pecka. Polští sousedé se také povedli a kresby jakbysmet. Taková jednohubka na zasmání.
Tento díl byl rozhodně lepší než první. První pro mě byl nuda a četla jsem ho několik týdnů, vyloženě jsem se musela nutit. O proti tomu tento díl, byl jízda od začátku do konce. Trochu se obávám třetího dílu. Každopádně díky Božímu hrobu mě rozhodně zajímá, jak toto dopadne.
Konečně další kniha, která pro mě byla jízda od začátku do konce. Tato kniha opravdu nejde odložit. Nemůžu se dočkat dalšího dílu. Po Suchu, které jsem bohužel nedočetla a Smrtce můžu říct, že tento počin autora je za mě, pro tuto chvíli, to nejlepší co napsal.
Ze začátku mě to moc nezaujalo, ale poté se děj rozjel. U Mapy dní jsem psala, že si nejspíš nebudu pamatovat, co se v ní dělo a tak se i stalo. Naštěstí mám po ruce další díl. Tak uvidíme jak to skončí.
S každou další knihou autorka potvrzuje, jak je skvělá spisovatelka. Velmi se mi líbí propojení všech třech knih, byť jen náznakem.
Zajímavý pohled na Holocaust. Bohužel za mě tato kniha byla jedna z nejslabších, napsaná na toto téma. Nezlehčuji osud dvou malých holčiček. To, čím si prošly, je trestuhodné a tragické. Bohužel mi vadí styl, jakým byla kniha napsaná. Příběh se střídavě vypráví v první a poté ve třetí osobě a to se střídá v rámci pár vět, nikoliv odstavců. Jako by se autorky nemohly rozhodnout a psaly páté přes deváté. Určitě by to šlo napsat daleko lépe. Pravdou ovšem zůstává, že v knize jsem objevila pár detailů, které se v jiných knihách nevyskytují a zase mi to rozšířilo obzory. Kniha se zaměřuje hlavně na život po Osvětimi a jak se s tím sestřičky vyrovnávaly. Je to dětský pohled na věc a je velmi zajímavý.
Přesto, že Milan Kundera nepatří mezi mé oblíbené spisovatele, toto dílo se velmi vydařilo. Je vtipné, má spád a obsahuje životní pravdy. Osobně se mi velmi líbí tento styl divadelních her. Při čtení máte pocit, že sedíte v divadle a děj se vám odehrává před očima. Úplně si představuji dvě jeviště a příběhy, které se na nich odehrávají. Dokonce se mi ani nepletly dva různé dialogy, současně probíhající na obou jevištích. Klidně bych snesla dvojnásobný počet stran.
K této útlé knížečce jsem se dostala díky Čtenářské výzvě. Nebýt toho, nejspíš bych toto dílo ani nečetla.
5/5*
Kniha je pro někoho, kdo se v tomto tématu neorientuje, zajímavá. Ovšem první polovina byla dost nudná, hodně jmen, přeskakování v čase, ztrácela jsem se v tom. Od 20. století, to bylo záživnější, ale nepřineslo mi to nic nového. U jedné kapitoly jsem si musela dohledat správný rok úmrtí, v knize jsou uvedeny roky dva. Věřím, že existuje lepší literatura na toto téma, ale osobně času stráveného s touto knihou nelituji.
Tak tohle není vůbec špatné, jsem ráda, že tato knížka je součástí mé knihovny. Případy jsou popsány celistvě, ale bez zbytečné omáčky kolem. Líbí se mi, jak autor poukazuje až na nesmyslné chyby a laxnost policie a naproti tomu, jak se policie dokázala ze svých chyb poučit. Což se vyplatilo u dalších případů.
Jednu hvězdu dolů za překlepy, které jsou dost rušivé.
Nebudu se opakovat, stejné jako jednička, na IG dobrý, do knihy ne. Navíc se mi zdá, že se něco opakovalo z jedničky. Deník FB matky, který je na podobné bázi, byl daleko lepší...
Tato knížečka je fajn a možná v budoucnu do ní ještě mrknu. Ale......
Bohužel tato kniha nebude mít velkou vypovídající hodnotu pro lidi, kteří se u koní pohybují, či přečetli více knih o výcviku a chovu koní. Nepřináší žádné nové poznatky až na výjimky. Je to takové všeobecné povídání, které je vhodné spíš pro začínajícího koňáka. Dozvíte se zde, že spolupráce s koněm je nejlepší když jsou obě strany v klidu, což není žádná novinka. Kdybych byla koňmi nepolíbená, určitě by se mi líbila a proto hodnotím 4*.