Airelle komentáře u knih
Tahle krásná povídková kniha se ke mně dostala díky štafetě, kterou pořádá sama autorka @jitkaproksova
Kniha je plná krásných příběhů ze života s určitým přesahem. Některé příběhy se mi líbily víc a některé míň. Některé jsem tak úplně nepochopila, což je ale kvůli tomu, že nemám podobné životní zkušenosti.
Občas jsem si říkala, že by povídky mohly být i delší, přeci jen mají cca 10 stran. Najdete tu příběhy o lásce, o smrti, o přátelství, o rozchodech i o štestí. Knihu jsem přečetla na jeden zátah. U pár příběhů jsem doslova nedokázala zadržet slzy.
Postavy jsou velmi lidské a reálné, opravdu máte pocit, že čtete posbírané příběhy ze života, proto jsou příběhy tolik emotivní a každý ve Vás něco zanechá, i kdyby to mělo být jen poučení.
Moc děkuji, že jsem si mohla knihu přečíst a rozhodně se poohlédnu po dalších knihách od autorky.
(SPOILER) Byla jsem velmi mile překvapena, že se nejedná o klasický román, ale najdou se tu i prvky detektivního thrilleru. Chvilku jsem měla i o některé postavy strach.
Co se týče děje, tak i ten mě překvapil svou plynulostí a velmi se mi líbila i hlavní zápletka, navíc odhalení hlavního padoucha mě naprosto šokovalo. Málokdy to říkám, ale tohle jsem opravdu nečekala!
Olive mě svým chováním zvlášť na začátku neskutečně vytáčela, nakonec jsem postupem času pochopila, že její chování je velmi podmíněno výchovou a pocitem, že vše musí mít pod kontrolou. To se změní zvlášť potom, co se u jejich dveří objeví její synovec Josh, kterého vidí poprvé v životě.
Hledání Oliviny sestry Lily mě natolik vtáhlo do děje, že jsem se nedokázala od knihy odtrhnout.
Pokud jste knihu nečetli, tak bych to být Vámi napravila, opravdu si pozornost zaslouží.
Pár věcí zůstalo nevyřešeno, ale není se čemu divit, vždyť je to série. Takže já jdu shánět druhý díl a vy si přečtěte ten první. Obálka tentokrát dost mate.
(SPOILER) Hlavní postava Gavin taky nečte, alespoň do doby než ho manželka Thea vyhodí z domu a on skončí u svých kamarádů, kteří ho přijmou do tajného knižního klubu, díky kterému se má jeho manželství nerozpadnout.
Co se týče postav, tak mi ale neskutečně ze začátku lezly na nervy. Thea víc než Gabon. Neustále říkám, že základem každého dobrého vztahu je komunikace, když nefunguje komunikace, tak nefunguje ani to ostatní. Oni dva byli aspiranti na manželskou terapii, jenže je ani jednoho nenapadla jako řešení jejich problému. Oba se chovali nelogicky.
Celá kniha se vlastně celou dobu točí na jejich vztahu a na jejich problému, který mi ve finále přišel úplně mimo. Byl to jen důsledek jejich nekomunikace a lží, co za dobu jejich vztahu vznikly. A musím říct, že mi tahle dějová linka knihy nestačila. Ze začátku mi přišla ta myšlenka vtipná, ale když se to jako jediný důvod omílá pořád dokola, tak to nestačí. Čekala jsem nějaký zvrat, který by knihu vystřelil ještě o stupeň výš a nezůstala by ryze průměrná.
Jako pozitivní hodnotím nápad autorky. Škoda, že ho nedotáhla.
Moc děkuji @literoza za štafetu, díky poznámkám se mi kniha četla o dost lépe.
Knihu si přečtěte, protože ostatním štafetářkám se líbila. Neurazí, ale nenadchne.
(SPOILER) Ke knize jsem se dostala mou nejoblíbenější formou, a tou je štafeta. Vždy si užiju poznámky ostatních štafetářek, někdy se s nimi pohádám (ne že by to věděly), někdy si s nim popláču a někdy zasměju, dost často se ale shodneme a to se mi líbí ze všeho nejvíc.
Tíha vesmíru je přesně ta kniha, která mě naprosto překvapila, což není tak těžké, když nečtu anotace. Takže jsem si myslela, že jde o fantasy, ale je to YA romantika, která se dotýká docela náročných témat.
Libby a Jack mají oba hodně problémů a potýkají se s nimi v průběhu celého příběhu spolu s nepřijetím ostatních ve škole, šikanou nebo nevěrou jednoho z rodičů.
Celou knihu jsem Libby fandila, Jack mě štval, protože své problémy tajil a skrýval před ostatními, a kolikrát to bylo úplně zbytečné. Jedná se ale o YA, takže budiž autorce odpuštěno emocionální fňukání obou postav.
Moc děkuji za štafetu @sabi_z_knihy a knihu doporučím všem, co mají rádi romantické příběhy ze střední školy.
(SPOILER) Celou sérii považuji za můj velký čtecí rest, protože jsem si ho chtěla přečíst už na střední škole a co Vám budu povídat, to už je hoooodně dáááávno
Co musím vyzdvihnout:
Komunikace mezi drakem a jezdcem
Skvěle napsané postavy
Jazykový styl
Velmi propracovaný fantasy svět
Co mě zklamalo:
Příliš mnoho popisů
Zdlouhavý děj - pořád cestovali z místa na místo
Smrt Broma
Vlastně první díl nepřinesl žádnou výraznou zápletku
Která série Vám doma nesmí chybět?
Moc děkuji @sberatelka.knih a @knihydobrovsky za poskytnutí knihy k recenzi.
Skryté bouře je další kniha ze série Fletcherova univerzita. Každý díl se dá číst samostatně, jen si občas vyspoilerujete předchozí díl.
Musím říct, že se mi tenhle díl líbil víc než ten předchozí. Rychle jsem si oblíbila hlavní postavy, a to i z důvodu, že jsem je víc znala z předchozích knih. Spálené mosty ale stále zůstávají moje nejoblíbenější.
Lenny je holka se spoustou tajemství, ale jedno je tedy opravdu obrovské, kdo četl druhý díl, tak už ví, že Lenny je striptýzová tanečnice Daisy.
Creed je hodnej kluk a nejlepší kámoš Lenny. Líbí se mi, jak je charakterní, i přes svou složitou minulost, má své cíle a touhy.
Oba se potkali už před lety a zajiskřilo to, jenže jejich vztah zůstal ryze přátelský. Vše se zkomplikuje v momentě, kdy se Creed zamiluje do Daisy a denně jí navštěvuje v klubu.
Mám tenhle styl příběhu ráda, asi mě nikdy neomrzí odhalování tajemství. Opět se kniha dobře četla, mám nejraději, když příběh plyne a stránky doslova letí pod rukama. Navíc se v celé sérii vyskytují dost závažná témata, která jsou mnohdy opomíjená.
Knihu i celou sérii Vám doporučuji. Moc recenzí na tyto knihy jsem tu neviděla a je to obrovská škoda. Dejte vědět, jestli jste sérii četli.
(SPOILER) Ke knize jsem se dostala v rámci štafety u @nicacola_knihy a musím říct, že je psaná opravdu zajímavým stylem. Chvíli jsem si myslela, že jsem roztříštěná i já.
Kniha se velmi dobře četla, na to, že se tam vlastně ve finále nic moc neděje, svět není vůbec vystavěný a nic se o něm nedozvíte, je to až s podivem.
Ráda bych napsala, že s charaktery a vývojem postav je na tom kniha lépe, ale bohužel tomu tak není. Juliett mi nejdřív bylo líto, pak mě štvala a až potom jsem si jí trochu oblíbila, hlavně pro její statečnost. U Adama si polovinu knihy nejste jistí, jestli je klaďas nebo záporák, ale Warnera si ostatní štafetářky na rozdíl ode mě oblíbily. Za mě je to teda psychopat a padouch a jedno velký NE. Oblíbila jsem si asi nejvíc z celé knihy Kenja a Adamova malého bratra Jamese.
Hodně mi to připomínalo mojí oblíbenou Divergenci, takže nejsem tak přísná, jak by si kniha možná zasloužila. Říkám na rovinu, že se na 288 stranách dozvíte tak tři informace z fantasy světa, dvě o Juliett a jednu o Adamovi, což je hodně málo.
(SPOILER) Dlouho jsem si rozmýšlela, jak se k této knize postavit. Je to už čtvrtý díl, tak má člověk svá očekávání, a když jim kniha nedostojí, automaticky se dostaví zklamání.
Hlavní postavy Ellu a Waynea jsme poznali už v minulých dílech a já se na jejich příběh fakt těšila, ale nemám pocit, že bych dostala víc než ufňukané postavy, chaotický a občas hodně, ale opravdu hodně uspěchaný posun v ději.
Řeka času mi přišla zatím jako nejvíc výplňový díl ze všech. Hlavní zápletka s královnou duchů byla natolik okrájená a upozaděná, že jsem z toho pořád hodně rozladěná. Kdyby to byla prvotina, tak jsem ochotná mnohé odpustit, ale tady nechápu, co se autorkám stalo. Hunteři se vydají do světa duchů na záchranou akci absolutně bez přípravy, bez znalostí, bez dostatečné magické síly
Oba hlavní hrdinové si procházejí těžkým obdobím, což můžeme sledovat prostřednictvím dvou časových linek, kdy v minulosti se dozvídáme, co se mezi nimi vše stalo.
Závěrečná bitva byla bohužel jeden velký chaos a za mě tedy jedna z nejhůř napsaných závěrečných bitev, co jsem, kdy četla.
Měla to být sázka na jistotu, sáhnout po zaručeně skvělé sérii (i přesto že se mi první díl nelíbil, si myslím, že je ta série skvělá), ale těžko jsem se prokousávala a litovala jsem, že jsem nedala přednost jiné knize.
Jako plus hodnotím, že se děj odehrává v Praze, to je velmi příjemný bonus, romantická linka by bez zbytečných emočních kolotočů byla taky naprosto skvělá, to autorkám opravdu jde. Nejvíc jsem si oblíbila postavu ducha Elišky, její setkání s mámou prostřednictvím Elly mě dojala, takže jsem si i poplakala.
(SPOILER) Série Away má jeden velký problém, a to je ten, že neumí úplně zaujmout a je lehko zapomenutelná. Věřte, že já si jsem schopná pamatovat minimálně děj příběhu včetně hlavních témat a z prvního dílu jsem si pamatovala, akorát to, že Lia přijela do Berlína, celý příběh se odehrává v Německu (protože to je nezvyklé), Noah měl rodinné trable, a že jeli na výlet do Čech, jinak nic.
Pří čtení druhého dílu jsem si tedy začala vzpomínat na víc podrobností, a přesně jsem si říkala, že u druhého dílu si budu snad pamatovat víc.
Kyru už jsme zahlédli v prvním díle, měla tam docela důležitou vedlejší linku, je to Noahova sestra. První díl nám samozřejmě vyzradil, co se jí stalo, a v jejím příběhu dostane hodně prostor to, jak se s tím poprala a jak to ovlivnilo její život.
Milan Nowak je v příběhu nováček, hraje házenou a s Kyrou se potká zcela náhodně a přeskočí mezi nimi jiskra. Milan je ten, kdo v téhle knize paradoxně nemá žádný problém, nemá žádné své vnitřní démony, kostlivce ve skříni, což mi přišlo hodně ojedinělé.
Kniha je vyprávěna z pohledu obou hlavních postav, je to můj nejoblíbenější styl vyprávění, protože hned vím, co si postavy vzájemně myslí.
Jsem zvědavá, jaký bude třetí díl RunAway, který se zase zaměří na Miriam a Eliase. Doufám, že se k němu brzy dostanu.
Za možnost knihu ambasadovat moc děkuji @knihydobrovsky a @kate_valter.
Znáte ten pocit, když Vás kniha nechytne hned od začátku, ale konec to nakonec celé zachrání?
Moc se mi to nestává, ale s touhle knihou jsme se skamarádili až na úplném závěru. Kniha byla hitem na wattpadu a já chápu proč, jediné, co mě prostě mrzelo byla er-forma, která mi tu neseděla a já se ztrácela v tom - kdo, co a jak. Upřednostnila bych, kdyby byla kniha psaná ze dvou pohledů, byla by pak mnohem přehlednější.
Co se týče příběhu, jedná se o YA a je to velmi milý příběh, kde nejzápornějšími postavami jsou rodiče, kteří jsou ale opravdu brrr a mě scény s nimi neskutečně bavili. Mohlo jich být klidně více.
Vztah Jose a Chase byl jak na houpačce, aby se z něj stal nakonec krásný a epický vztah. Jejich přátelé jim pomohou a podrží je kdykoliv a kdekoliv. Moc mě bavil Archer, to byl kamarád na svém místě.
Samotný závěr mě naprosto nadchnul, aby mě následně doslova zdrtil.
Knihu Vám tedy doporučím, protože si myslím, že si pozornost zaslouží. Dejte mi vědět, jak se Vám líbila.
(SPOILER) Sarah Spritz píše jiným stylem než ostatní německé autorky, hodně se věnuje psychologické stránce postav a ponořuje se tam, kde to ostatní přejdou.
Kdekoliv je slow-burn romance, spíš taková pohádka odehrávající se na internátní škole, takže je jasné, že se jedná o YA. Příběh jako takový se mi líbil, ale na některé věci jsem už moc stará. Chápu, že se prostřednictvím knih snaží autoři vychovávat čtenáře, ukazovat jim, jaké jednání je správné, ale někdy se postavy studentů chovali jako děti a vzápětí jako čtyřicátníci. Navíc se za každou cenu chtěli chovat poctivě, mile a laskavě, trochu utopie a ještě ke všemu na internátní škole, kde se běžně studenti setkávají s šikanou, sebepoškozováním, bodyshamingem a dalšími sociálními problémy. Jedna z hlavních zápletek s profesorem Waynem mi přišla opravdu na hlavu. Profesor Wayne Emmu bez důkazů obviní z podvodu a Henry to jako zachránce vezme na sebe?! Taky mě to s profesorem Waynem přišlo nedořešené, žádná omluva ani z jedné ani z druhé strany?
Myslím si, že autorka nedomyslela, co vše chtěla čtenářům předat a hodně to překombinovala. Další díl si přečtu, protože jsem zvědavá, jestli se některé věci dořeší a líbí se mi prostředí, kde se škola nachází.
(SPOILER) Za uspořádání štafety na tuto super povídkovou knihu děkuji @nezaclenena.
Povídky v celé knize jsou zaměřené na záporné postavy. Některé povídky mě bavili hodně, jiné méně a některé tedy vůbec! Každopádně ty opravdu dobré knihu vynesly v hodnocení mnohem výš.
Velmi se mi líbila povídka Gwen a Art a Lance - novodobá verze o Guinevře, Artušovi a Lancelotovi, která měla velmi rychlý spád a rozhodně doporučuji, jí nevynechat.
Pak povídka Mořská čarodějnice, o tom jak to bylo, před malou mořskou vílou a proč je čarodějnice zlá.
Umíráček mě nezaujal tolik jako ostatní, ale rozhodně ve mě zanechal hodně filozofických otázek a je na něm něco, co Vás nutí neustále přemýšlet a číst dokola a dokola.
A nakonec musím vyzdvihnout Juliana proti všem pravidlům, nejvtipnější příběh celé knihy, u toho jsem se smála od začátku do konce.
Pokud máte možnost rozhodně si knihu přečtěte, však kdo by nemiloval záporáky?! (Damon forever)
(SPOILER) Druhý díl série Láska a Důvěra nás opět zavedla do krás Londýna. Tentokrát se kniha věnuje příběhu Hope a Yeonjuna, oba se potkávají v kavárně Cosy Corner, která měla hlavní roli v prvním díle.
Jejich vztah začíná spíše jako přátelství, co se postupně vyvíjí v něco vážnějšího, co si ani jeden z nich nedokáže připustit.
Druhý díl se mi líbil o něco méně než ten první, ale přesto jsem se snadno začetla a nemohla se odtrhnout. Oba hlavní hrdinové mají svá temná tajemství a jsou to jak jinak než vážná témata, jakými jsou alkoholismus, dědičná nemoc, rozpadající se rodina. Líbila se mi psychologie všech postav, máma Hope byla opravdu popsána naprosto věrohodně. Taky pozitivně hodnotím záliby hlavních postav, ať už je to hudba nebo malování.
Ale nejsem na to připravená. Na lásku. Na vztah a na nemilosrdnou upřímnost. Jak mohu nechat vzniknout něco nového, když se něco starého rozpadá: má rodina a tím i můj život. Strach, že ztratím ještě naše přátelství , je prostě moc velký.
Poslední dobou mám opravdu štěstí na krásně náměty fantasy, ale naprosto nedotažené.
I tohle je ten případ, bohužel. Knihu jsem četla jako štafetu u @knizni_tipy_od_tricitky a ještě jednou moc děkuji za možnost se zúčastnit.Musím vyzdvihnout ten nápad s vytahováním hříchů, to nemělo chybu a dělalo to z královské rodiny opravdu padouchy. Bohužel jsem se někdy ztrácela v ději, kniha se mi začala líbit až na konci a doufám, že druhý díl bude mnohem lepší.
Na pokračování Lynnwood Falls jsem se moc těšila, první díl mě naprosto uchvátil, a tak jsem si nemohla druhý díl nechat ujít.
První polovina knihy byla taková seznamovací, kdy se objevují dvě hlavní postavy Annabella a Will, kteří mají společnou minulost. Annabella vlastní kavárnu ve francouzském stylu a nedávno jí zemřela maminka, tím se spustili problémy s pronájmem bytu a kavárny a na stole jí leží výpověď, přijde jí to nespravedlivé, a tak kontaktuje Ellu, kterou dobře známe z prvního dílu a která pracuje v advokátní kanceláři Willa. Ti její případ převezmou a začnou pátrat, co za výpovědí vězí. Will je velmi úspěšný advokát, který zachraňuje týrané ženy v nesnázích. Will si zakládá na tom, že nechce vztah, užívá si sex za oboustranného souhlasu (což je strašný spojení, ale na druhou stranu znám případy, kdy tomu tak bohužel nebylo).
Jejich cesty se několikrát zkříží a v momentě, kdy je Willův bratr Jay propuštěn z vězení, vychází minulost na světlo a vše najednou dostane smysl.
Příběh byl plný zajímavých momentů, navíc se celý odehrává na úžasném místě v zimě a o Vánocích, a kdo nemá rád Vánoce, že jo :D Prostředí kavárny mě naprosto uchvátilo, škoda, že já tu svou oblíbenou kavárnu stále hledám, jak ráda bych si tam aspoň jednou týdně zašla a četla si. Oba hlavní hrdinové se mi líbili, ale prim získal Jay, jeho jsem si prostě zamilovala!
(SPOILER) Ke knize jsem se dostala v rámci štafety a jsem za to ráda! Jako takové své předsevzetí pro letošní rok jsem si dala – číst víc současných českých autorů a autorek. A Lenka Dostálová je první z nich.
Příběh dvou sester, dvojčat, Sáry a Ley je od začátku velmi čtivý. Hned na začátku se dozvídáme společně se Sárou, že je čarodějkou, oproti tomu Lea nemá žádné magické schopnosti.
Obě sestry by snad povahově nemohly být rozdílnější. Sára mi přišla celkově jako ta hodná nudná sestra, na které je nejzajímavější to, že je čarodějka. Lea je problémová holka, která si dělá, co chce, je sarkastická, drzá a tvrdohlavá, a mě bavila mnohem víc než Sára. Objevily se tu i romantické linky společně se strážcem Lukášem (ten mi přišel zajímavý jen v jeden moment, a to když se proměnil v záporáka, jinak je to chlapec bez smyslu pro humor, za to se smyslem pro pravidla) a Aniro (kluk se srdcem bojovníka, který se nebojí ničeho, je to hrdina každým coulem, navíc musí být neskutečně sexy!)
Děj se nejvíc posune v momentě, kdy obě hlavní hrdinky cestují do minulosti, aby zachránili svět. V ten moment dostává příběh ještě větší spád a dryl.
Bohužel mám i pár výtek:
• opakující se slova – dívka je na každé straně minimálně 3x, přitom by stačilo ve větě podmět úplně vynechat nebo nahradit zájmenem, v jedné chvíli jsem se v situaci právě díky „dívce“ ztratila, protože tam byly obě dvě
• těžko uvěřitelná milostná linka s Lukášem
• jména – bylo by asi mnohem jednodušší pojmenovat všechny postavy buď česky nebo mezinárodně, takhle to mělo spíš rušivý efekt
• jinam miluju seriál Čarodějky, vyrostla jsem na něm stejně tak jako autorka, ale tady mi to přišlo, že když nebylo kudy kam, sáhlo se do nápadů ze seriálu, ovšem výsledná efekt byl jaksi nedotažený
• některé momenty byly příliš rozvleklé, a některé naopak hodně zkrácené a zasloužily by si větší rozsah
Každopádně je mi jasné, že to je autorčina druhá kniha a není tolik vypsaná, po dalších dílech se určitě poohlédnu, protože i podle databáze knih má vzrůstající tendenci a hlavně skončilo to otevřeně! Nutně potřebuji vědět, co bylo dál.
„Když není kam couvnout, když srdce buší, až to bolí, když není na výběr a jediná možnost, která zbývá, se jeví jako naprostá šílenost, pak si člověk uvědomí spoustu věcí, které by ho jindy třeba nenapadly.“
Tohle bylo opravdu milé překvapení, přiznám se, že jsem od knihy neměla velké očekávání, hlavně od mého posledního čtecího zklamání, už asi radši nikdy žádné očekávání mít nebudu.
V tomhle příběhu se setkáváme s Redou a Nei, sestrami dvojčaty, které mají každá svůj osud. Neiverai je prvorozená, a tak jí připadne trůn, Redarys jako druhorozená připadne za oběť Vlkovi. Reda je se svým osudem smířená, a vzhledem k temnému tajemství které jí sužuje, ho dokonce považuje za osvobozující. Už se nebude muset strachovat, že někomu nechtěně ublíží.
Nei se ovšem s odchodem Redy smířit nehodlá, a tak dělá vše proto, aby mu zabránila, což se jí nepodaří.
Reda se vydává na svou novou životní cestu za Vlkem do Divého lesa, její první setkání s Vlkem - Eammonem ovšem neproběhne úplně idylicky. Navíc Divý les není zrovna milé místo k životu.
Kniha má mnoho podobností s jinými knihami:
• jména mi připomněla Rod draka
• zlé kněžky zas Dvory a Ianthe
• příběh je směsice Krásky a zvířete a také Karkulky
Líbil se mi autorčin styl psaní, stránky mi doslova letěly pod rukama. Svět byl vykreslen opravdu skvěle, hned jsem si ho dokázala představit. Také postavy se jí povedly, mám ráda, když nejsou černobílé. Tenhle styl fantasy se mi moc líbí, nechyběla romantická linka, ale nepřevládala. Docela by mě zajímalo, co na nás autorka chystá v dalším díle. Každopádně ho určitě nevynechám!
Knihu jsem si pořídila v rámci společného čtení u @knihydobrovsky, dočetla jsem ji však až dnes, protože jsem se do čtení musela hodně nutit. Příběh je plný skvělých nápadů, svět je vystaven poměrně zajímavě, ale celé mi to přišlo nedotažené. Je to škoda. Upřímně mi nepřirostly k srdci ani postavy. Obě dvojčata (Hunter a Mercy) mě vytáčela, navíc jejich dialogy mi přišly hodně kostnaté, jako kdyby se spolu bavili dva lidi, co se neznají nebo, promiňte mi ten výraz, dva dementi. Většinu bavila aspoň Xena, kočka, co se promění v člověka, jenže já u ní dostávala osypky. Jediný, kdo se mi líbil, byl Jax, ten ale dostal minimum prostoru. Kirk byl zas prvoplánově a hodně na sílu napsaný záporák. Celou dobu jsem čekala jakýsi wau efekt, něco, co by přesvědčilo, že to nebylo marný čtení, ale nic. Závěrečné zaklínání mě ve finále úplně zklamalo a ani doslov to nevylepšil.
Neurazí, ale ani nenadchne. Třeba bude další díl lepší a konečně se tam začne něco dít, prostor by k tomu byl.