Ajaiwik
komentáře u knih
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Ale jo, pobavila jsem se, zápletka tam je, závěr zajímavý, přesah do dalšího dílu taky, ale možná jsem čekala víc...
WHOLE30 – průvodce zdravotním restartem, který vám přinese svobodu v jídle
Dallas Hartwig
Přečetla jsem si úvod a po zjištění že kniha zavrhuje mléčné výrobky nadšeně dál četla. A došla k totálnímu zavržení luštěnin a vychvalovaní masa a živočišných tuků. Fuj. Odsuzují sóju kvůli možnosti narušení hormonální rovnováhy a doporučují maso z velkochovů, které hormony jen kvete. Po tomhle jsem prestala číst a uz jen dolistovala. Je to vlastně dobrý průvodce proteinovou dietou, proto lidé zhubnou. Ale neni to k trvalému stravování, tolik živočišného jidla by nezvládla ani kočka. Předáním, ake prostě mě to naštvalo. Stejne jako odsouzení pohanky nebo quinoy, které jsou bezlepkové, pro ,,obsah lepku a dalších nebezpečných bílkovin.'' A další dávno vyvracené mýty.
A když se přenesu přes faktické nesrovnalosti, styl jakým je hniha napsaná je hrozný. Člověk zaplatí balik za sice tlustou, leč neustale se opakující knihu, která v každé druhé větě mluví o hubnutí. Anorexii už mám za sebou, ne, díky. Raději budu vegan.
Ještě je můžeme vidět
Douglas Adams
Úžasné spojení Douglasova humoru a přírody. Informací, které jsou pro nás důležité vědět a poznamek, bez kterých by takovou smršť ohrožených druhů neunesl ani muj profesor biologie. Opravdu skvělá kniha, moc jsem si jí užila...
Restaurant na konci vesmíru
Douglas Adams
Naprosto jsem propadla stylu Douglase Adamse a jeho knih. Přečtu je všechny, ještě letos! Restaurant na konci vesmíru je strhující, fantastický a legendární! Doporučuju. Uplně.
99 dědečků a 1 babička
Jiří Žáček
Knížka k okamžitému zhltnutí... teda alespoň u mě. Musím sijí přečíst znova, protože je smává a to já rád :)
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Ze začátku mě kniha strašně nudila. Říkala jsem si, že to přece nemůže být Coelho, když jsou všechny pesimistické myšlenky ponechávány bez argumentů proti nim, a že se ani moc nebylo nad čím zamýšlet. Kniha mi připadala strašně plitká. Pak se objevila postava Zetky a už jsem byla spokojená. Přirovnání, zamyšlení, filozofování, všechno tam bylo. A najednou jsem chtěla Veroniku zachránit, protože už přemýšlela jako člověk, který něco cítí...
Na konci jsem byla, jako happyend v každé knize hledající puberťačka, spokojená.
Ale pokud bych si měla vybrat, znova si přečtu spíše Alchymistu...
Nevídaní akademikové
Terry Pratchett
Prostě perfektní ukazka Pratchetta. Obávala jsem se její rozsáhlosti, ale bezdůvodně. Konec jsem úplně hltele, strašně rychle to uteklo... jedním slovem prostě boží.
Potřeby pro sebevrahy
Jean Teulé
Za dva dny co jsem knížku četla se na mě až nepříjemný počet lidí podíval s výrazem, nebo i vyřčenou větou „neblbni.“ Vysvětlení, že je to nejpozitivnější kniha, co jsem za poslední dobu četla, zněla vždy ironicky, tak jsem musela i popisovat děj.
Ke knize... Na začátku je všechno. Napětí, správně temno, člověk hltá a hltá. Pak Alan už nějak moc dlouho šišlá, v době Mišmovy nemoci příběh už úplně ztrácí gradace nebo návaznost a konec je pro mě nehodící se, pokus o co nejrychlejší dokončení, které by mohlo čtenáře překvapit. Ale je předvídatelné a ke zbytku příběhu prostě nesedí.
Dobrá knížka se špatným koncem...
Sbohem, a díky za ryby
Douglas Adams
Perfektní jako všechny knihy Douglase Adamse.... prostě:
Zpráva o sčítání, stejně jako většina statistik, stála strašlivé množství peněz a neřekla nikomu nic, co už nevěděl - snad až na to, že jeden každý obyvael Galaxie má 2,4 nohou a vlastní hyenu.
Rob McKenna byl pěkný parchant a moc dobře to věděl, protože za ta léta ho na to dost lidí upozornilo a on neměl žádný důvod s nimi nesouhlasit, ovšem, až na ten pochopitelný, totiž že rád nesouhlasil s lidmi, a zvláště s lidmi, které neměl rád, což podle posledního sčítání zahrnovalo úplně všechny.
Když si svět pěkně užil točení a trochu se zklidnil, Arthur se natáhl po lampičce na nočním stolku, ale nečekal, že by fungovala. K jeho úžasu se rozsvítila. To zaujalo Arthurův smysl pro logiku. Protože mu Elektrické podniky odpojily proud pokaždé, co zaplatil účet, přišlo mu jen logické, že ho neodpojí, když neplatí. Když jim člověk posílá peníze, jen na sebe zbytečně upozorňuje.
Pokoj byl víceméně ve stavu, v jakém ho zanechal, tj. odporně neuklizený, přestože dojem byl poněkud změkčen tlustou vrstvou prachu. ... To, co kdysi bývalo nedojedeným sendvičem, se napůl změnilo v cosi, o čem Arthur nechtěl vůbec nic vědět. Prásknout do toho blesk, pomyslel si, a vývoj života může začít zase od začátku.
A spousta dalších...
Prostě jsem se až ve čtvrtém díle dočetla to, co jsem čekala někde v závěru prvního (ale netvrdím, že mě překvapilo nepříjemně, že jsem to tam nenašla) a to osud Země. Dál to přibližovat nebudu, kdo četl ví, kdo nečetl povinně přečte! A jedeme dál, který že je další díl?
Plundrovaná planeta
Nick Arnold
Děsivá věda je úžasná, tahle knžka jakbysmet! Čekala jsem něco ve smyslu „globální oteplování je přezajímaví věc, pojďme ho prozkoumat“ a jsem ráda, že jsem se mýlila.... Ekologicky mi nejpřínosnější knížka, opravdu skvělá
Dobře mi tak
Radka Třeštíková
(SPOILER) Zakládám kategorii: wtf have I just read.
Bylo to čtivé. Hlavní postava mě štvala, což byl jistě cíl a tím pádem to bylo dobře napsané.
Nejsem fanda citátů jiných autorů na začátku kapitol, nebo poetických vsuvek. Odvádí to pozornost, od třetí čtvrté kapitoly to přeskakuju.
Vtipy mi nepřišly vtipné.
Příběh byl tak nějak nijaký a konec byl logickým vyústěním života protagonisty - byl moc velký srab a lenoch udělat sám od sebe cokoliv, i umřít. Takže to vlastně celé pěkně zapadlo. A co z toho? Asi jsem čekala nějaký hlubší význam, důvod k zamyšlení… poslední kapitola byla podle mě zbytečná, nebavila mě, už jsem to chtěla mít za sebou a místo toho jsem byla větu po větě ubezpečována, že Borisův příběh nebyl jedinečný, což nebylo nic překvapivého
Cíťa: Proč svět nutně potřebuje citlivé introvert(k)y
Lenka Blažejová
Moc jsem si čtení užila. Knížka pohladí, ale nevnucuje se, je plná poučení, nových informací, ale nementoruje, překládá je čtivou a zábavnou formou. Chvíli mi trvalo se sžít s formátem, kdy jedna stránka nemusí nutně navazovat na další, moc jsem v tom hledala pravidla. Pak jsem pravidla opustila a nechala se unášet, a najednou to všechno dávalo smysl
Má kočka mi rozumí
Andrea Kurschus
Z knihy mám smíšené pocity. První kapitola by se dala shrnout do jednoho odstavce, přišlo mi, že autorka omýlá pořád to stejné dokola... zbylé kapitoly byly plné zajímavých poznatků a zkušeností předvedených na příbězích koček autorky... někdy bohužel podaných pro mě příliš tesknivě...
The Colour of Magic / Barva kouzel
Terry Pratchett
Co na to říct... prostě Pratchett... Řada absurdit poskládaných za sebe přesně zapadající a vymyšlená do posledního detailu. Už mám rozečtené i Lehké fantastično, protože mě opravdu zajímá, co ještě provede Zavazadlo
A ještě něco...
Eoin Colfer
Já jsemse bavila. Většinu knihy i dobře, možná jen při doporučené četbě po každé stopařově poznámce autor trochu moc tlačí na pilu... ale zklamal mě závěr. Vědomí, že další díl asi nebude a ten poslední končí slovy ''konec dalšího z prostředků,'' mě zamrzelo a trochu jsem i zalitovala, že to pátým dílem neskončilo. Nemám ráda otevřené konce.
Na druhou stranu jsem se vážně během čtení tolikrát zasmála, že by byla škoda si neco takového nedopřát.
Místo vejce banán
Veronika Chládková
Skvělá kuchařka, úžasný úvod. Jednoduché recepty z dostupných potravin. Jednoduše perfektní.
Zdravý nemocný
Molière (p)
Moliére je od dočtení téhle knihy jeden z mých oblíbených autorů. Určitě si chci přečíst i další hry, docela jsem se pobavila a příjemně odreagovala, i když jsem plnila čtbu do školy...