Ajli komentáře u knih
Po přečtení knihy mě ještě méně překvapuje stav psychiatrie u nás, a to, kdo v ní pracuje. Moc se mi líbilo, že autorka aspoň přiznala, že to dělá pro peníze. Je to tak u většiny doktorů a jiných pracovníků ve zdravotnictví, nejen u psychiatrů. Proč si nepostěžovat, jak to mají těžké, protože ve všech ostatních pracích na světě je to přece vždy pohádka. :) Hvězdičku uděluji za pěkné ilustrace.
Na tuhle knížku jsem se moc těšila. Bohužel mě velmi zklamala. Člověk, který podněcuje lidi, kteří mají psychické problémy, aby nebrali antidepresiva opravdu nemůže být normální. Natož, když s velkou vážností mluví o minulých životech, že tomu má člověk věřit a vzápětí píše, že to nikomu necpe. :D To, že na sobě zkouší hypnózu a dodržuje nějaké půsty, bylo jen pomyslnou třešničkou na dortu. Jediné co mi kniha dala jsou citáty od JINÝCH lidí, které v knize opakuje klidně 3x. Plus knihu nafouknul, na nějakých 200 stránek, kdyby šetřil papírem a nenechával každou čtvrtou stránku poloprázdnou, knížka by vystačila na 150 stránek. :)
Další kráska do mé sbírky o Fridě :-) Většinu informací o ní jsem již znala, ale vidět její korespondenci a pár nových fotografií bylo moc fajn :-)
Opravdu milé překvapení. Knihu jsem přečetla za den a moc se mi i přes některé chyby v textu, které nesnáším :D líbila.
Moc jsem se na knížku těšila, bohužel nakonec jí musím hodnotit jako jednu z nejhorších ,,Kingovek´´. Asi jsem od ní měla velká očekávání :-)
Přišlo mi to jako snaha o zlehčení diagnózy a reklama na aplikaci nepanikař. Opět, kdyby tam nebyl pan Honzák, tak to ani nedočtu. Nedoporučuji
Tak to bylo zase velké zklamání. Ze začátku jsem byla nadšená, to se kniha ještě doopravdy věnovala liškám. Bohužel plýtvání místem, strašlivě moc chyb a důraz na život autorky a její stěžování si snad na úplně všechno mi knihu naprosto znechutilo. Další věc je neodpovídající cena knihy. Alespoň fotografie s liškami mohly být všechny barevné.
Téměř stejně dobré jako básně od Těsnohlídka ml. Doporučuji!
Moc pěkná knížka s velkou porcí naděje a rad, jak si i sám pomoct. Cením si i velké objektivity co se týče různých zkoumání a testů. Doporučuji :)
Vůbec nechápu to vysoké hodnocení. Jako... Tohle nesmyslné blábolení, v kterém se nedá ani vyznat, si tolik procent nezaslouží. Myslela jsem, že po knížce Pod skleněným zvonem nic horšího od psychiatrického pacienta číst nebudu. Chyba lávky. Moc se pak nedivím tomu stigmatu kolem duševních nemocí, když nás prezentují tyto bohaté paničky bez špetky talentu.
Příšerná kniha. Jednostranně zaměřena. Neměl by to číst žádný
,,hraničář", protože pak bude mít akorát o to větší chuť si něco udělat. Hraničáři jsou zde vyobrazení jako sobečtí, manipulativní, agresivní lidé, kteří pouze ubližují lidem okolo a od kterých by se všichni měli držet dál. Nejlíp by se na ně hned měla volat policie když jen zvýší hlas a měli byste si připravovat co nejvíc dokumentů a fotek jak jste hraničářům nikdy nic neudělali a mohli dokázat jací jsou tyto lidé monstra. Čekala jsem nestrannou knihu, která lidem přiblíží jak se lidé s hraniční poruchou cítí, jak jim pomoct a jak s nimi řešit problémy.
Do rukou se mi však dostala příručka podobná Jedovaté houbě o tom jak jsou všichni hraničáři nebezpeční a jak se před nimi máme chránit. Neustálé odkazování na jiné knihy spoluautorky bylo také velmi obtěžující a trapné. ABSOLUTNĚ NEDOPORUČUJI A ODSUZUJI.
Hrozně slabá a už ve své podstatě odporná kniha, která mi sebrala dva měsíce života, kdy jsem se s jejím čtením trápila. Kromě krásného jazyka, kterým je dílo psané nikomu nedoporučuji a posílám knihu dál.
Strašně divná kniha. Přes svou surovost a nechutnost jsem měla nutkání ji přesto dál číst. Minimálně musím říct, že nic podobného snad kromě Betonové zahrady jsem nikdy nečetla.
Strašně nudné, krátké texty. A přílišná posedlost feminismem mi také nevoní. Hvězdičku dávám za krásné ilustrace.
Kniha mě hodně zklamala. Jak už se objevilo v dřívějších komentářích, vypadá to, že pan Honzák byl přidán do knihy jen kvůli prodejnosti a příliš povídání s ním v knize není. Což je škoda, protože pana Honzáka obdivuji a ráda si od něj něco přečtu nebo poslechnu. Komentáře ke každému příběhu byly v podstatě jen omílání toho co už jsem četla na předchozích stránkách a myslím si, že pokud by byl člověk v podobné situaci jako jsou ženy v knize a četl jí, tak mu to rozhodně nepomůže. Rozhovor vedený paní Mandausovou byl také víceméně nezajímavě vedený. A velmi mě zarazilo, že psychiatrička Procházková Večeřová neví co je to bulimie. Knihu rozhodně nedoporučuji, raději si přečtěte nějakou přímo od pana Honzáka :-)
Řekla bych, že na to, že je to kniha o seberozvoji (a od takových knih nikdy moc dobrého nečekám) tak se celkem povedla. Dala bych ji tři hvězdy, ale kniha mě iritovala v množství chyb, jinak bych si čtení určitě víc užila.
Přečetla jsem něco přes půlku, dal to nešlo...