Akťavs komentáře u knih
Také jsem četla nejdřív Zlodějku knih, která je výborná, neměla jsem jsem přehnané očekávání a knížka se mi líbila. Je dobře napsaná, čtivá, celkem i napínavá, sice lehce nadnesená, ale dá se to překousnout. Jen ten konec je tak trochu doztracena. Ale myslím, že hlavní poselství knížky je dobře srozumitelné a o to hlavně jde. Dávám 5 hvězdiček!!
Málokdy odložím knihu nedočtenou, ale v tomto případě mi další čtení připalo jako ztráta času.Přímá řeč psaná kurzívou mi ani moc nevadila, spíše celkově.Nudné, nezajímavé, zápletky předvídatelné. Za mě tedy ne.
Prosím jen o jedno-poučit se z historie, aby měl každý lidský život svou cenu a nic tak hrozného už se neopakovalo. Viděla jsem i divadelní hru v brněnském Hadivadle, nezklamala mě, byla citlivá a bez patosu. Doporučuji. A Kateřina Tučková je mojí oblíbenou spisovatelkou, každá její kniha je jinak zajímavá, ale vždy silná
čtivá knížka, zaujalo mě , jak se lidé vyrovnávají s tím, že znají své předky často i několik set let zpátky , jak cítí nebo necítí odpovědnost ke svému rodu, někdy je znalost vlastní historie na obtíž, někdy naopak podporou a posilou
Zajímavá, někdy i napínavá knížka dokumentující první výlučně ženskou laickou expedici bez pomoci na severní pól, psaná formou deníkových zápisků matky a dcery, které se zúčastnily společně, je to příběh o tom, jak uskutečnit své sny, i když se mohou zdát neuskutečnitelné
Tak vynikající knížku jsem už dlouho nečetla. Souhlasím s Nyki, autor ji pojal hodně originálně, Smrt jako vypravěčka je zajímavý nápad, já se nenudila ani na začátku, a ke konci jsem se od čtení jen těžko odtrhávala, ano, je to smutné, jako je válka, řekla bych i drsné, ale i ve válečné době vyrůstají děti, které mají svůj svět a potřebují lásku, smutným závěrem je, že válka postihne každého, nezáleží, na které válčící straně se nachází. Přes tyto smutné okolnosti je Zlodějka knih krásná, čtivá, zajímavá, naprosto mě nadchla! Příběh je nádherný!
Za mě má knížka 5 hvězdiček. Souhlasím se sioux, je to inteligentní, zábavné čtení, místy sebeironické , navíc výborný překlad, slovní zásoba, a bonus navíc- potvrzení, že cílem Cesty je cesta samotná, osvobozující, obohacující. Hned bych šla.........
Kniha mě příliš nenadchla, zápletka se dala předem odhadnout , celkově trochu nuda, ano pozitivní konec to nenapravil
Moc zajímavé čtení o průzkumných cestách brněnského zoologa a malíře Jana Dungela po Jižní Americe. Některé příběhy jsou zábavné, některé napínavé. Vše napsáno čtivě a s ironickým nadhledem. Doporučuji!
Knížka mě také zklamala.řekla bych typická červená knihovna.Jednoduchá, předem odhadnutelná zápletka, dlouhé popisné pasáže se známými slovními obraty,jen aby se popsal papír. Recepty mě také ničím nezaujaly, docetla jsem jen silou vůle.
Zaujalo mě, kolik obrovských nástrah museli překonávat zlatokopové na Aljašce , jak je nic nezastavilo v jejich touze po zlatě, někdy někdo zbohatnul v podstatě náhodou a že zlatá horečka na Aljšasce trvala asi 10-15 let. Byla to moje první kniha o putování za zlatem, líbilo se také propojení současné cesty známé skupinky vodáků s historickými fakty. A k tomu humor a styl pana Šmída!!!
tato knížka mě nadchla, je zajímavá, napínavá a poučná. Od té doby toužím ochutnat pravé francouzské lanýže!!
Opravdu zajímavé zkušenosti při cestě po japonských ostrovech, setkání s japonskou kulturou a zvyky někdy hodně odlišnými a někdy zase tak hodně stejnými jako u nás v Evropě.
Knížka se mi líbila , vcelku přijatelnou formou se zabývala všemi hlavními náboženstvími, která v Indii jsou, byla především o duchovnu a mně se líbilo, že ty různé náboženské směry existují vedle sebe v souladu , dodržují své někdy i ortodoxní tradice a jsou ostatními respektovány. Podle obálky by mě nezaujala, ale našla jsem si ji jiným způsobem a jsem ráda, že jsem ji četla. Autorka hledala nějaké náboženství, se kterým by se mohla nejvíce ztotožnit, aby nakonec našla vlastní cestu.