Akťavs komentáře u knih
V letošním roce je to asi TOP 1 kniha , co jsem přečetla. Má několik velmi silných okamžiků, dětství v Terezíně, kdy 4 roky neviděl stromy, rodina, bratr, studium na střední nebo vysoké škole, počátky zaměstnání, různé škatule hejbete se s řediteli novin a vydavatelství, podle politické práce, nikoliv podle schopností, ale nejvíc mi utkvěly úvahy o diktatuře, jak lehce vzniká a potom hodně ovlivňuje masy lidí, v dávně i nedávné minulosti, má vždy společné prvky a příčiny a její následky se těžko odstraňují. Někdy jsem si chtěla i vypsat některé citáty, měly velkou hloubku. Bonus navíc krásná čeština a slovní zásoba. Četla jsem i Má veselá jitra, ale tato osobní zpověď je více hodnotná.
Za mě dobrý cestopis. Autorka má můj obdiv za odvahu.Trochu mi vadil pouze začátek v Číně, když se divila, že je pořád kontrolována a focena, to je prostě diktatura. Musím souhlasit, že jsou tam i zajímavé myšlenky nebo postřehy o lidech, které na cestách potkávala. Jen bylo pro ni asi těžké pochopit jejich jinou mentalitu. Z evropského hlediska je to zaostalost, ale ti lidé to vidí jinak. Samozřejmě , že práva žen jsou tam potírána, ale vtrhnout tam s našimi zvyklostmi by také asi nebyla nejlepší cesta.
Knihy a styl Aleny Ježkové mám ráda, ale u této se mi líbila více první polovina. Mám také trochu dojem, že je to takový průlet dějinami a v něm navázaný příběh, který je podle mě ale zjednudušený. Podobných hrdinů, jako jsou v knize, mohly být stovky .
Knížka, která mi bude dlouho ležet v hlavě, to je shrnutí tohoto příběhu o poválečné době v Praze. Válka už sice skončila, ale její následky budou v hlavách lidí ještě dlouho. Příběh lehce plynul a ukazoval, jak těžké bylo zachovat si svou víru a čest, vychovávat k tomu své děti a zároveň se vyrovnat s těžkou dobou politických procesů a udavačství, prostě jen žít čestně a podle svého svědomí. Všichni hrdinové jsou milí a držela jsem jim palce . Dávám 5 hvězdiček.
Na začátku čtení jsem si myslela, že to bude taková oddychovka s válečným tématem, vše dokonalé, fungující, skoro všichni hodní a skvělí, ale musím říct, že mě příběh také vtáhl. Můžu jen trochu opakovat , co výborně napsali ti přede mnou, je to příběh o naději, síle, odvaze , obětavosti, o soudržnosti, o krutosti války, a hlavně o knihách. Neprožili jsme tu strašnou dobu bombardování Londýna, těžko můžeme soudit, zda lidé opravdu měli takový zájem o knihy v dobách, kdy sotva přežívali každý den, ale i kdyby jen část byla pravda a Londýňanům to pomohlo přečkat těžké období, význam knih a veřejného čtení je určitě velký. Tehdy i dnes. Dávám 5 hvězdiček a děkuji čtenářské výzvě
Dost zajímavé čtení pro Brňáky o více nebo méně významných osobnostech meziválečných a pozdější brněnské bohémy 60. a 70. let, vždy je dobré vědět, kdo zajímavý žil v mém městě, fascinovalo mě, čeho byl v rámci recese schopen Franta Kocourek , klobouk dolů, a také kolik výborných básníků žilo v Brně. Čtení se někdy táhlo, ale stálo za to vydržet. Vzpomínky na ČRo si také stáhnu .
Kniha se dobře četla, má 2 roviny-poválečný politický vývoj v Berlíně a život obyvatel ve městě zničeném válkou se zničenými sny a touhami. I lidé v poražené zemi chtějí žít dál.
S vědomím viny nebo bez něj. Uskutečnit své sny chtějí všichni, nejen hlavní hrdinka. Chvílemi jsem litovala, že nebudu mít asi nikdy knihkupectví , jako ona (je to moje tajné přání jako milovnice knih), i když jeho poválečné obnovení provázelo hodně starostí , problémů a nejistot.
velmi pěkně napsané, výběr příběhů má zajímavý rozsah, oceňuji připomenutí klíčových událostí z naší historie, u některých příběhů jsem si zopakovala své vědomosti, u některých jsem si upřesnila své chabé znalosti , doporučuji ke čtení, vždy se člověk dozví něco nového
Dávám 5 hvězd a souhlasím se všemi předchozími komentáři. Osudy všech českých šlechtických rodin byly velmi těžké, jak ve válečném, poválečném i komunistickém a nakonec i novodobém období. Obdivuji jejich vytrvalost, samozřejmou touhu po vzdělání, rodinnou soudržnost a snahu uchovat rodinný majetek po předcích pro budoucí generace. Vždy mě fascinovalo, že některé rody mají až tisíciletou tradici a v minulosti opravdu zásadně zasahovaly do české historie. Je to velký závazek pro současné členy rodů nebo alespoň jeden z činitelů morální úrovně.
Já fanouškem této knihy nebudu. Evelyn jsem si neoblíbila, obdivovat někoho za to, že svoji kariéru a její postup postavil více či méně na tom , koho má zrovna v posteli, mi nepřijde zajímavé. Snad bych to pochopila v prvním případě, ale později to bylo spíše sobectví, které nemohlo na konci života dopadnou jinak než osaměním. A zápletka s hlavní hrdinkou , které drží čtenáře trochu v napětí až do konce, ta mi přišla překombinovaná. Nepotřebuji vždy happy end, ale aspoň trochu pozitivního může být . Hodnocení píši až nějaké době, abych nebyla až moc kritická. Jediné pozitivní je čtivost, odsýpá to.
Je to moje třetí kniha od Cognettiho a opět to bylo hodně příjemné čtění, o obyčejném životě, lidských osudech a horách. krásných a nebezpečných. Psáno čtivě , výborné slovní obraty, určitě i díky dobrému překladu.
Kniha se mi moc líbila. Seriál jsme nesledovala, proto jsem konečně lépe pochopila různé souvislosti. Božena neměla jistě zcela pozitivní vlastnosti, ale velmi milovala svoje děti a byla hodně nadaná. Dokazují to její nádherné knihy plné citu a emocí. Někdy mě až trochu rozčilovala , jak byla rozmazlená a sebestředná. Je otázkou, zda její vzdor byl jen následkem vnuceného manželství, nebo to byla její povaha. Díky manželovi se ale začala zabývat češtinou a stala se celou duší vlastenkou. Ona i její muž byly rozporuplné osoby.
mohu jen zopakovat-úžasná kniha. Je zajímavé dozvědět se něco více o osudu Wintonových dětí, o jejich životě během války a také po válce. Nejde si ani představit, jak muselo být pro rodiče těžké poslat své mnohdy malé děti do neznáma, a to v době, kdy ještě netušili, jaký tragický konec je samotné v převážné většině čeká. Velké zklamání pak muselo být pro předčasně dospělé děti po návratu z Anglie, kdy jejich důvěra v demokracii a v masarykovské ideály byla násilně potlačena silou nastupující komunistické totality. Radost z míru byla záhy zničena . Byla to těžká a složitá doba, jako bohužel i naše poválečné dějiny.
Určitě doporučuji , jak píší Ti přede mnou, je to humorné čtení o smutných, tragických věcech, souhlasím s vysokým hodnocením knížky. Je o drsném vyléčení z naivity a humanitární snahy pomoci. Malá naděje zůstává -nakonec se snažení autorky smrskne na nepatrné, ale v prostření kosovské Mitrovice významné - pomoci aspoň v jednom případě, aspoň jednomu člověku. A to se jí podaří. Škoda, že takových jako ona , pracuje pro světovou oraganizaci jako šafránu. Za mě 5 hvězd.
je to moje několikátá kniha od Fulguma, nyní jsem měla pár let přestávku, mám ráda jeho styl i myšlenky, i když občas se to trochu táhne, ale myslím, že za přečtení stojí
Příběh napsaný na základě několika historických faktů o autorce nejznámější anglické kuchařky. Něco je pravdivé, něco smyšlené. Občas má prvky červené knihovny, ale pak dojde k nečekanému obratu. Ano, souhlasím s předchozím hodnocením, je to příběh
o ženách, které se postavily proti zažitým konvencím a snažily se něco změnit na postavení žen tehdejší společnosti. Vždy byly ale vcelku dobře zabezpečené.
Kniha se čte dobře, recepty jsou lákavé, i když někdy úsměvné (např. nadívaní strnadi nebo pečené labutě a labutí vejce..) Židovský mandlový chlebíček (sušenky) jsem již vyzkoušela a je výborný!!!
Líbila se mi část o tuzemských památkách, jako brněnskou čtenářku mě potěšilo i množství moravských zajímavostí. Myslela jsem si, že postřehy z ostaních zemí nebudou tak poutavé, ale opak byl pravdou. Líbilo se mi, že autor pátral v historii, aby některé zvláštnosti vysvětlil a např. kapitoly o Sicílii nebo Maďarsku byly překvapivé a humorné, všechny kapitoly byly proložené vlastními zkušenostmi a pohledem autora. Souhlasím s předchozím hodnocením, jsou to většinou jen obyčejné výlety, ale skoro z každého si čtenář něco zajímavého odnese. Jediné co mi vadilo, bylo neobvyklé množství tiskových chyb, korektura byla zřejmě velmi liknavá.
velmi dobrý cestopis, kromě putování mimo turistické trasy, které lze jen obdivovat, přináší kniha mnoho zkušeností a zážitků autorky s místními lidmi, často zcela nečekaných a překvapujících, osamocené cestovatelce držím palce a musím přiznat, že i mně některé myšlenky z knihy uvízly v paměti
Po druhém shlédnutí filmu jsem si řekla, že si přečtu i knihu. Knižní podoba bývá vždy lepší než film. V tomto případě nevím, zda je kniha lepší. Spíše syrovější, mnohem drsnější. Utrpení Židů narůstalo do neskutečných rozměrů. Kniha odkrývá více myšlenek Wladka, jejich vývoj od napadení Polska přes osamocení a hladovění až do osvobození. Často jsem mohla číst dál pouze díky tomu, že jsem věděla , že on přežije. Bylo to neuvěřitelné. Velká vnitřní síla, několikrát i nečekané štěstí nebo náhoda. A zároveň ztráta všech členů rodiny, na které mu tolik záleželo a s níž se ani nestihl rozloučit. Překonat to všechno, ten strach a napětí , hlad a osamocení, mohl jen člověk hodně duševně silný. I jemu však párkrát smrt připadala jako jediné možné řešení.
Je to obdivuhodné. Silné. Tato historie se nesmí nikdy opakovat. Agresorům je třeba vždy čelit. V každé době.
Často jsem si říkala, to přece není možné! Že ti lidé dobrovolně tak trpí! Jenže oni nemají moc možností něco změnit. jsou vydáni napospas zkorumpované vládě. A nejhorší je , že kniha byla napsána před 7 lety a za tu dobu se mnohé ještě více zhoršilo. Kniha je dost depresivní, obyčejných lidí v Číně je mi velmi líto,ale nedá se skoro nic dělat. Mnoho nařízení je pro lidi devastujících. Pozitivních věcí bylo v knize poskrovnu, byly nadějné, ale celkový dojem je depresívní. Hodnocení píši po delší době, ale pořád cítím tu beznaděj, kterou jsem měla po přečtení. Malé úspěchy, např. zdrav. pojištění , se už objevily, ale problémů je stále hodně. Pro Evropany těžko uvěřitelné. Obdivuji novinářskou práci T. Etzlera a jeho vytrvalost.