aktijnov komentáře u knih
Nenáročná oddychová knížka na několik zimních večerů. Splnila přesně to, co jsem od ní čekala
Kniha přináší spoustu věcí, nad kterými se člověk zamyslí. Něco ze své minulosti pochopí, nad něčím jen zakroutí hlavou. Ale rozhodně to nebylo zbytečné čtení...
Dočteno na druhý pokus. Před několika měsíci mě kniha vůbec nezaujala, teď přečtena jedním dechem.
Některé povídky jsou úžasné. Člověk se začíná smát u prvních řádků a lituje, že už skončily. Jiné pro mne naopak nečitelné.
Už dlouho jsem nečetla takovou hloupost. Kniha je určena pro náctileté. Ale i těm by asi vadila nevěrohodnost a nelogičnost některých věcí. Postavy jsou nezralé, dětinské. Děj předvídatelný.
Četla jsem vydání z roku 1903. Ale půvab těchto pohádek zůstává do dneška...
Kniha dost rozvláčná a jen s obtížemi jsem dočetla... Na druhou stranu - mě příběh silně zasáhl. Nechtěla bych žít v zemi, kde jedna část obyvatel musí být takřka neviditelná, kde jsou velmi silně omezována lidská práva a hlas mají ortodoxní vyznavači náboženství.
Nevím, zda jsem všemu dokázala porozumět. Žiju v jiné době, v jiné zemi, mnohá z děl autorkou uvedených a použitých jako protipól k situacím a příběhům její reality neznám tak podrobně, četla jsem už dávno nebo jsem je vnímala očima svobodné evropské ženy.
Příběh ze starých časů, jehož rozuzlení je přeneseno do současnosti. Nápad zajímavý, první dvě kapitoly plné tajemství... Zbytek sešitý horkou jehlou.
Jsem dost zklamaná. Připadalo mi, že se autor snaží napodobovat Vondrušku. Ale nějak to nejde. Navíc některá slova (a nemyslím tím jen vulgarismy) mi v textu neseděla...
Přečteno, ale dalo mi to zabrat. Nějak jsem se pořád do toho nemohla začíst. Pak čtení přerušovala, protože to bylo velmi drastické. Silný příběh, uvěřitelný. Ale znovu bych ho už pročítat nechtěla...
Naprosto nenáročné odpočinkové čtení. Pokud člověk očekává jen odreagování, tak je to ideální kniha.
Zbytečně vyhozené peníze za knihu. Od autora Prevíta, kdy jsem se smála skoro po celou dobu čtení, bych čekala něco víc. Tohle byla tupá slátanina...
Konečně jsme se synem dočetli. "Dávkoval" si čtení před spaním, každý večer kousek, aby mu to co nejdéle vydrželo. Okouzlený, nadšený...
Hezká odpočinková četba, ale příliš nadšená jsem z knížky nebyla a vracet se k ní v budoucnu už nebudu.
Teď, když dlouhá léta žiju v kraji, o kterém píše, asi těm básním rozumím trochu lépe. Některé jsou plné kouzla, zmaru a beznaděje...