akzena
komentáře u knih

Tomu se říká "magický realismus" - a jeho síla je právě ve zkoumání poměrů a průniků reality a absurdních fantasmagorií. A právě taková literatura objevuje něco nového. A právě taková literatura pro mě má hodnotu. Plus Urbanova záliba v symbolech, mýtech a vyšších pravdách sdílených napříč generacemi...ach.

Odmítám se stydět za to, že zrovna kniha pro teenagery (a ještě k tomu o romantickém vztahu) mě zaujala jako už dlouho žádná ne.
Zkrátka jestli mládež čte a čte tohle, moje obavy o budoucnost světa jsou rázem o trochu menší.
...
Jakožto poetická duše oceňuju hlavně:
- důraz na krásu v každodennosti a "ohromné maličkosti" lidského života (Telefonní hovor vytváří prostor třetího, nezemského tajného světa.)
- kouzelná vyjádření nových i starých myšlenek o lidské existenci, smrti, smyslu života, utrpení, vztazích atd., musím pochválit i český překlad (Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna.)
- básně, symboly, narážky, aluze - filozofické, literární, hudení i výtvarné (Tohle není dýmka.)
- humor, nadhled, spád a šmrnc (Pedofilní houpačka hledá lidské zadky.)
Často jsem při čtení myslela na Nesnesitelnou lehkost bytí (podobně vyjádřené některé myšlenky, např. ta o posmrtné redukci lidské existence).
Byla jsem odhodlaná přečíst si Císařský neduh, ale - ouha, ona je to mystifikace pro potřebu autora.
Nebrečela jsem.


Země je přeplněná nebem
a každý obyčejný keř hoří Bohem,
ale jen ten, kdo vidí, si zuje boty;
ostatní sedí kolem a trhají ostružiny.
(Elisabeth Barrett Browning)
...pojďte se setkat s Bohem.


Po Žertu a Směšných láskách moje třetí setkání s Kunderou.
Oceňuju jeho nezaměnitelný, opravdu precizně-řemeslný autorský styl a způsob, jakým modeluje svoje postavy a jejich osudy (nebo spíš způsob, jakým své postavy a jejich osudy pečlivě sleduje a potom se snaží lapit je do slov a obrazů).
Oceňuju filosofické, do zajímavých rovin dovedené myšlenky - mýtus o věčném návratu, člověk jako pán tvorstva, poslání lidského života, samozřejmě lehkost vs. tíha v různých obměnách...
Oceňuju neotřelé motivy, nechronologičnost, střídání částí zaměřených střídavě na tu či onu postavu.
Oceňuju obohacující pohled na normalizační společnost - Někdo "hraje divadlo", poněvadž neměl na výběr, jestli dělat něco užitečného, nebo "hrát divadlo" - měl na výběr, jestli "hrát divadlo", nebo nedělat nic; Člověk po smrti (nebo událost s odstupem) se stane kýčem, je okolím zredukován na citát, myšlenku, roli, interpretaci.
S čím se ale nikdy nesmířím, jsou Kunderovi hlavní mužští hrdinové (a celkový pohled na lásku). Kvůli tomu bylo pro mě čtení přínosné, ale strašně nepříjemné.


Kdybych někdy napsala knihu, chtěla bych, aby byla jako tato:
Komorní, přesto strhující. Hlubokomyslná, přesto přístupná. Zajímavá formálně, jazykově, přesto ne vyumělkovaná.
Problém mobilizuje naše síly.
Dotyk není blízkost.


Oceňuju dořešení důležité linie z předchozích děl.
Naopak by se mi líbilo více prostoru pro dějové odbočky (Ina, Vibeke,...).
Egypstká mystika ...a něco do sebe mělo i to zapojení Čech.
Ale co bylo nejlepší: vracející se motivy (krev jako pojítko zdiva, kapající, prosakující a jiná voda, venčení psa, ...), které utvářely mystickou atmosféru, i když pointa nakonec tak mystická nebyla.
Vena amoris.


Ve zkouškovém ne! (Haha...)
Bavilo mě to, moc mě to bavilo.
Skvělé zapojení světa cikánů, jejch kultury, mystiky a tragiky... I cikánská mafie hýbe světem :))
Symbolika.
Mrzelo mě, že nebyl rozvinut motiv "předprogramování", mohlo to přerůst až trochu do sci-fi.
A trochu překombinované to podle mě bylo.


Aluze:
Jerome a Esmé (Jerome David Saliner, spisovatel bojující s nechtěnou publicitou, povídka Věnováno Esmé - z lásky a žalosti)
Vsuvky, které možná něco znamenají (ale možná taky ne:)):
- poprava LS nebyla odvolána
- kdyby LS na studentovi lékařství nevyhádal zapůjčení člunu, ležel by teď svázaný ve vodotěsné komůrce, místo aby se dostal do továrny na psací stroje, kde tuto knihu píše píše
- LS uvažuje, zda by šlo přepilovat pouta a utéct zamřížovaným oknem.
- Jeden z nejvzácnějších pokladů LS je krabička na heslo (oboje předávané z dědečka na vnuka), uvnitř je klíček od větší krabičky, kterou má od ženy, o níž jeho dědeček odmítal mluvit. Má v ní schovanou mapu města, jejíž 12 předchozích majitelů, kteří už jsou mrtví, na okraje mapy psali poznámky a zajímavosti o městě, rozměry budov, náčrtky dobového oblečení, změny počasí. Z mapy čerpá informace pro své knihy, jako je tato, a doufá, že se celá veřejnost dozví o spiknutí, před kterým se celý život snažil uniknout.
- rodiče Baudelairovi byli jednou na tanečním maratonu a tak je bolely nohy, že připravovali večeři vsedě na zemi – nezaplnuli plynový sporák a měli salát
- Squalorovi se s Baudelairovými rodiči jednou vydali na pěší výlet na Běsnou horu, kde žijí nebezpečná zvířata, ale paní Baudelairová byla hrozně statečná
- Beatrice milovala aukce
- Beatrice kdysi okradla Esmé
- Baudelairovic maminka si myslela, že Jerome není dost statečný – což je pravda


Aluze:
ředitel Nero (Nero, římský císař, tyran)
Isadora a Duncan (Isadora Duncanová, tanečnice, která tragicky zemřela, když se jí na přojížďte šál zamotal do kola kabrioletu)
Vsuvky, které možná něco znamenají (ale možná taky ne:)):
- když tuto knihu LS píše, skrývá se na horské chatě
- přítel LS, profesor Reed, pro něj vytvořil triptych obrazů „Co se stalo Beatrici“ : oheň, psací stroj, tvář krásné a chytré ženy
- uprostřed noci ho probudil rozzuřený dav s loučemi, šavlemi a vzteklými psy a pronásledoval ho dlouhých pětadvacet km temnou nocí
- na maškarním bále pořádaném vévodkyní z Winnipegu byl přestrojen za toreadora, dostal se přes stráž ve štířím kostýmu a viděl tu (v kostýmu vážky), k níž měl zakázáno se přiblížit, a předal jí vzkaz, který se pokoušel jí předat dlouhých a osamělých 15 let. „Beatrice, hrabě Olaf je – „
- rodiče Baudelairovi se jednou vrátili z divadla dřív se slovy, že neexistují horší zvuky, než když se někdo pokouší hrát na housle, ale vůbec to neumí
- rodina Baudelairových jednou byla na výletě k Tuřínové řece,kde jedli špagety ve sladkokyselé omáčce rukama, sbírali ostružiny, zkoušeli rybářský prut a Sunny kousala kameny


Aluze:
doktorka Georgina Orwellová (George Orwell, spisovatel, tvůrce antiutopií)
Vsuvky, které možná něco znamenají (ale spíš asi ne:)):
- LS miloval Beatrice, ale ta se za něj z nejrůznějších příčin nemohla provdat. Místo aby mu to řekla, napsala o tom dvouset stránkovou knihu s poslala mu ji po poštovním holubovi.
- Když LS jednou někdo podrazil nohy,omylem rozbil kouli jisté věštkyně, kterou nesl.
- LS strávil noc na stromě obklopeném masožravými krokodýly
- LS podnikl šermířský souboj s opravářem TV
- Beatrice si těsně před smrtí kladla otázku, kde je hrabě Olaf – ale kladla si ji moc pozdě.


Aluze:
Ike (přezdivka Dwighta Davida Eisenhowera, generála a 34. prezidenta USA)
Vsuvky, které možná něco znamenají (ale spíš asi ne:))
- LS jedl studenou okurkovou polévku v Egyptě u přítele zaříkávače hadů
- LS prchal ze zámku svého nepřítele a nechal si udělat vizitky jako admirál francouzského námořnictva, aby se dostal pryč
- přítelkyně LS, malířka Gina-Sue říká: Je pozdě zamykat stodolu, když už jsou koně pryč.
- Ike uměl pískat Mozarta a Beethovena se sušenkou v puse jako Baudelairovic maminka


Aluze:
Montgomery Montgomery (osobní tip - Lucy Maud Montgomery, kanadská spisovatelka romantismu, tvůrkyně postavy Anny Shirleyové)
Vsuvky, které možná něco znamenají (ale spíš asi ne:)):
-přítelkyně LS, madame di Lustro, pořádá ráda večeře a nesnáší, když někdo přijde pozdě
- LS měl výčitky svědomí nad hrobem přítele, protože si jednou nevzal s sebou baterku a to mělo tragické následky
- LS toto píše na jachtě přítele Bély
- Baudelairovi se jednou nudili a všichni si nalakovali nehty na nohou na červeno, skvrrna na žlutém křesle nikdy nezmizela


Aluze:
Beatrice (z Božské komedie Danta Alighieriho, symbol dokonalého ženství)
Baudelairovi (Charles Baudelaire, symbolistický spisovatel, prokletý básník)
Poeovi (Edgar Allan Poe, spisovatel romantismu, zakladatel hororu)
soudkyně Straussová ( rodina Straussových, skladatelé vážné hudby)
Vsuvky, které možná něco znamenají:
-nejdražší věci L.S. jsou akordeon, spisy o Baudelairových a fotka Beatrice
- L.S. se k jednomu městu nesmí přiblížit na 5km


Sláva předmětu Literatura pro děti a mládež :)
Kouzelná knížka, zařadila se u mě hnedle vedle takových, jako jsou Mumínci, Čaroděj ze země Oz, Karlík a továrna na čokoládu atp. (těch, co jsou dle mého stejnou měrou i pro dospělé).
Ocenila jsem lehce filozofické myšlenky (nejen) o čase
Nám lidem se stále musí připomínat, že jsou to právě ty zdánlivé maličké zbytečnosti, které dělají náš život životem. Nikdy si je nenechme vzít.


Jsem nadšená z povídek, které jako by se jen nevešly do Kouře a zrcadel, ale těch jsem bohužel našla jen pár (Studie ve Smaragdové, Když říjen vládl, Zakázané nevěsty otroků bez tváří v tajném domě noci děsivé touhy -!!!-, Jiní lidé,...) - nebo už na mě nějakým záhadným způsobem prostě nepůsobí, jak by měly.
Většina povídek (a v celkovém dojmu celá kniha) ve mně zanechala opravdu nepříjemné, hluboké znepokojení. Nepotěšil mě příval eroticky-explicitních scén a atmosfér (přeskakovala jsem), některé povídky narážely na mé hodnoty a něktéré se mi zkrátka "jen" nelíbily.
Taky Gaimana asi trochu nesnáším za povídku Problém se Zuzanou (moje představy o Narnii už nikdy nebudou stejné).
Ale Křehké věci mi vlastně pomohly ke změně postoje - už nejsem nekritickou nadšenou obdivovatelkou Gaimana, ale stále zůstávám jeho čtenářkou


I já jsem se odvážila do asijských vod - a vůbec toho nelituji.
Syntéza asijské a evropské kultury.
O míjení a neschopnosti se sobě navzájem přiblížit, o protikladech a paradoxech lidského života, o smrti.
Hrozně mě bavilo objevovat symboliku ohně, kouře, samotného Norského dřeva...
Písnička Norwegian Wood od Beatles má s knížkou zajímavou souvislost.


Trochu jako Doylovy příběhy Sherlocka Holmese (ta komiksová zpracování ve čtyřlístcích), ale s méně charismatickým hl. hrdinou. Trochu jako Jirotkův Muž se psem, ale s menší dávkou nadhledu a humoru. Trochu zklamání.


Ne, nedělám si srandu, opravdu jsem tu knížku asi před měsícem přečetla :) Měla jsem opravdu špatný den a na návštěvě u kamarádky jsem tuhle knížku vytáhla z nějakého zadního koutu police, společně jsme se zasmály tomu, co se v knihovně schovává mezi literárními skvosty...a nějak jsme se pustily do čtení. nahlas jsme si ji předčítaly, komentovaly nelogické chování postav a 15 let staré teenagerovské vyjadřování. takhle jsem se už dlouho nepobavila a fakt to zachránilo můj den. Za to je jedna hvězdička.
Druhá hvězdička je za schovanou docela moudrou myšlenku hl. hrdinky: Je jednodušší otázky klást, než na ně odpovídat.


Podceňované!
O knížce jsem se rozepsala tady: http://veformicce.blogspot.cz/2012/06/john-moore-nepohledny-princ-sometimes.html
