Alaglesia komentáře u knih
Viewegh patří mezi mé oblíbené autory. Moc mu fandím už jen proto, že napsat tento titul ho muselo stát mnoho úsilí a také odvahy, něco takového vydat. Něco zcela odlišného od jeho předchozích děl, něco realného, smutného a depresivního. Autorovi fandím a přeju mu, aby našel zase životní optimismus.
Tak takhle jsem se naposledy bála u Kinga. Kniha byla skvělá. Příběh hlavního hrdiny, který se prolínal postřehy a komentáři autora mě doslova pohltil. A nejvíc děsivý na tom je, že příběh založen na skutečné události a skutečné budově. Druhá kniha od tohoto autora, která pojednává úplně o něčem jiném, mě opět pohltila a bavila od začátku do konce.
Zajímavý detektivní příběh, který si mě získal především postavou Cormorana Strike. Knihu jsem četla s očekáváním, zda se opravdu podaří prokázat vraždu. Když už vše nasvědčovalo tomu, jak se věci mají, autor mě zmátl a nechal mě se domnívat, že vrahem je někdo jiný, než v realitě byl. Rozuzlení a vysvětlení pouze v jedné kapitole mě vůbec nevadilo, alespoň jsem to měla všechno pohromadě. Co oceňuji nejvíce, jsou vodítka a náznaky, které jsou v příběhu, takže se sami cítíte být detektivem. Tahle kniha je mnohem lepší něž Prázdné místo! tahle se povedla.
Abych pravdu řekla, nemohla jsem se dočkat, až se setkám zase s Cormoranem Strikem. Víc než řešení případu mě zajímal jeho osobní život a další odhalení z jeho minulosti. Postava detektiva mi je opravdu sympatická. Jinak samotný příběh je klasická detektivka - vražda poněkud brutální - byla jsem znechucena. Občas jsem se ztrácela v Bombyx Mori a celou dobu si tajně myslela, kdo byl vrah. A ono to zase bylo všechno úplně jinak. :-)
Obsahuje spoiler! Velice kvalitní kniha obsahující silný příběh. Nejvíce mě zaujala pasáž samotného pochodu vyhnaných Němců, i když mám vystudovanou historii a jsem s problematikou obeznámena, jednání vojáků mě velice zasáhlo. Příběh mi od úseku, kdy se Gerta vrátila do Brna přišel už zdlouhavý. Závěr mě trochu zklamal, čekala jsem trochu víc, co se týče vztah matky a dcery. Nějaké usmíření, nebo že Gerta prozradí Barboře, kdo byl její otec. Na druhou stranu chápu, že nechtěla zatěžovat nelehkým osudem svoji dceru. Na závěr: Žítkovské bohyně byly lepší. :-)
Od knihy jsem nic moc nečekala a nakonec jsem byla nadšená. Líbilo se mi provedení knihy i její obsah. Nikdy mě oblast herectví nezajímala, ale Marušky vyprávění jsem doslova hltala a těšila jsem se vždycky na další historku. Není to styl psaní u kterého bych se smíchy za břicho popadala, spíš vyprávění na mé tváři vyloudilo úsměv. Doufám, že Maruška vydá další články jako knihu, protože nejsem fanda čtení elektronické podoby textů.
Super knížka. Nemá tak humorný ráz jako Aristokratka, ale přečetla jsem ji jedním dechem. Strašení na zámku popsal autor velmi věrohodně, až mi běhal mráz po zádech, a když jsem po přečtení ulehala do postele, měla jsem nepřijemný pocit a čekala, kdy nám doma začne hrát gramofon.:-)
Nejslabší dílo mého oblíbeného autora. Přečetla jsem knihu celou, ale musela jsem se do ní nutit. Místy byla smutně úsměvná, ale postrádala styl a šmrnc na který jsem u autora zvyklá. Chápu, že to asi souviselo s jeho bojem s černým drakem.
Velmi zajímavá kniha pojednávající o traumata, víře, ženství a hladu. Autorka skvělé zpracovává téma mentální anorexie. Vykresluje, co nemoci může předcházet a čím si prochází žena s touto nemocí. Ač nelehké téma, bylo pojato čtivě, originálně a s nadhledem.
Kdysi jsem četla knihu Pět jazyků lásky a moc se mi líbila a v praxi jsem si ověřila, že teorie opravdu funguje. V této knize jsem čekala jiný pohled, ale šlo o opakování už známých informací, aplikovaných na děti. Více jak polovina knihy je zaměřena na další témata, která souvisejí s dětmi. Jsou to ale tak všeobecně známé informace, že mi to opět nic nového nepřineslo. Z knihy jsem zklamaná. Hvězda je za design knihy, který považuji za zdařilý a hvězda za praktické tipy, jak jednotlivé jazyky lásky aplikovat u dětí.
Celou dobu jsem měla pocit, že čtu slohovou práci žáka 9. ročníku. Autorce se absolutně nepovedlo vtáhnout čtenáře do děje. Nic z toho, co bylo napsáno jsem nevěřila. Vše bylo přehnané až neuvěřitelné, jak to dobré, tak to špatné. Od půlky knihy jsem už jen prolistovala a namatkou přečetla. Ale vlastně mě příběh hrdinky nebavil a bylo mi jedno, jak to celé dopadne. Autorka měla myšlenku dobrou, ale realizace se nepovedla. Hvězdu dávám za ilustrace.
Kniha Mata Hari nebyla tak úplně o Mata Hari. Čekala jsem, že román se zaměří především na dobu, kdy byla špiónka, místo toho se o této etapě dovídáme stroze v doslovu. Mata Hari byla v románu vykreslena jako přerostlé rozmazlené děcko, které dosáhlo svého vždy pomocí milostných afér a movitého majetku svých milenců. Její osudové lásky vždy skončili
rychle na zdánlivých maličkostech. Kdyby to byla osudová láska, jak vždy líčila, tak snadno by se nevzdala. Většinou se jí už daný milenec nehodil nebo jí omrzel. Velká pozornost byla věnována právě zástupu milenců Mata Hari. Čtenář se tak dovídá o vlivných osobnostech doby a jejich zásluhách. Kniha byla čtivá, ale byla jsem zklamaná, protože jako sonda do života Mata Hari, neobstála.
Kniha, která posloužila jako studijní materiál k mé závěrečné práci. Kniha byla napsána čtivě. Teorie byla podložena spoustou příběhů z praxe a praktických návodů. Čtenář si mohl po přečtení každé kapitoly ověřit na kroužkování pravdivých a nepravdivých výroků, zda principům nenásilné komunikace. Některé prvky nenásilné komunikace jsem začala zcela intuitivně ve své třídě používat. Je to ale jenom lehký dotek této metody. To, co autor představuje je určitě reálné, ale je to cesta dlouhé reformy nejen školského systému, ale především i společnosti.
Knihu jsem četla poprvé asi před 10lety, kdy mi ji zapůjčila dívka, kterou jsem připravovala na přijímačky na střední školu. Už tenkrát se mi líbil motiv dvojčat, vnímání aury, probouzení magických schopností.
Teď když čtu knihu opět, líbí se mi stále. Ale už mi místy připadá překombinovana, akční scény jsou někdy až neuvěřitelné a lze předvídat jejich konec. Za co autorovi tleskám je odkaz na mytologii a mytologické postavy, historii a historické postavy i různá literární díla.
Určitě tato série má zasloužené místo ve Fantasy světě.
Kniha mi ležela už delší dobu v knihovně, tak jsem jí vyvezla na dovolenou. Kniha byla čtivá, ale pro mě naprostý průměr. Ačkoliv svým tématem se dotýká velmi komplikované doby, autorka ve mně nedokázala vzbudit emoce ani sympatie s postavami. Celé to bylo takové ploché.
Tak krásná a laskavá kniha a ještě z pera české autorky, lepší začátek prázdninové četby jsem nemohla mít. V příběhu se seznámíme s Alžbětou a Ninou, babičkou a vnučkou. Ačkoliv je dělí jedna generace a věkový rozdíl, přesto mají mnohé společné. A to si Nina uvědomí právě v okamžiku, kdy ji babička začne během jejich společné cesty do pohraničí vyprávět svůj příběh. Autorka krásně zmapovala část historie formou vyprávění babičky. Ačkoliv se jedná o období druhé světové války a počátky komunismu, autorka se nesnaží šokovat a ve vší surovosti vykreslit křivdy a příkoří doby. Naopak vše dobře vykresluje v nadhledu a laskavosti a přijetí osudu. Tak, jak to měla nastavené Alžběta. Moc se mi líbilo vykreslení charakteru i popis samotné Alžběty. Určitě si od této autorky s nadšením přečtu další knihy.
Autorka nám postupně představuje příběhy sourozenců Bridgertonových. Je jich celkem osm a zvláštností na nich je, že jména začínají na písmeno v abecedy podle toho, kolikátí v pořadí se narodili.
V první trilogii je nám představen osud Daphné, Anthonyho a Benedicta.
Příběhy jsou čtivé, autorka pluje příběhem jen tak po povrchu, hlubokých myšlenek, či hloubkového ponoru do duše postav se nedočkáme. Samozřejmě každý díl je obohacen o milostné scény. I doba, ve které se příběh odehrává, je nastíněna jen tak povrchově.
Do knih jsem se pustila po shlédnutí seriálu na Netflixu. A i když se nejedná o literaturu na úrovni, přesto si knihy v knihovně ponechám. Protože je to přesně ten typ četby, kdy si chcete odpočnout, zrelaxovat se a nic nemyslet.
Z této trilogie se mi nejvíce líbil příběh Benedicta. Byl sepsán na motivy Popelky. A tady jsem se dostala asi nejblíže k hrdinovi, co se týče jeho prožívání a myšlenkových pochodů.
Kdo by neznal Harryho Pottera. Provázel mě obdobím dětství a dospívání. Díky nadšenému povídání o HP jsem přivedla ke čtení mnoho "nečtenářů". Pamatuji si, že poslední díl jsem četla dokonce v angličtině, abych konečně už věděla, jak to dopadne. Mám radost, že HP se své oblíbeností těší dál, ať už v knižním či filmovém zpracování a radost z příběhu sdílí rodiče, kteří na HP vyrostli, společně se svými dětmi.
Jardu Duška mám ráda díky jeho neotřelým názorům a pohledu na svět. Mnohé jeho prohlášení a vystupování zvedá ze židle. Mě naopak vede k zamyšlení a sebereflexi, zda s jeho prohlášeními souzním, zda je to i má pravda a co bych mohla dělat v životě jinak, lépe. V tomto duchu se nese i kniha První dotek, která mě vedla k mnohým zamyšlením a pohlížením na určitě věci jinak.
Polednici zná asi každý. Kytice se mi ale vryla do paměti především filmovou adaptací. pamatuji si to, jako by to bylo dnes. Chodila jsem do sedmé třídy a šli jsme se školou na film Kytice. V hlavě mi utkvěl zadek Roden i podivný umrlec. :-) Ale především melodičnost rýmů. které tam zaznívaly. Kytici mám ráda a řadím je mezi knihy, které mě budou provázet celý život a určitým způsobem mě v životě ovlivnily.