Alaglesia komentáře u knih
Oddechová knížka, kterou jsem přečetla během jednoho dne. Některé povídky byly povedené, některé nudné, ale všechny byly ze života....
Jedna z lepších povídkových sérií. Nejvíce se mi líbila povídka Mám to ve svých rukou a Anděl na půdě.
Super knížka, první od této autorky, kterou jsem četla a určitě se vrhnu na další. Čtivý, jednoduchý příběh, který mi zpříjemnil jedno odpoledne. U některých scén jsem se nasmála, něco mi připomínalo mě a mého manžela, a když jsem mu některé pasáže odcitovala, souhlasně se uculoval.
Průměrná oddechová knížka. Hlavní hrdinka mě rozčilovala svoji hloupostí a naivitou. Přes všechny rány osudu jsem ráda, že autorka ponechala otevřený konec a hrdince tak šanci šťastného konce.
Kniha mě moc nenadchla. Povídky většinou končily velice pesimisticky. Vypravěčský styl autorky je průměrný. Doporučila bych tak ke kávě, když si chcete něco přečíst. Možná ale článek v nějakém časopisu by byl lepší.
Kniha o různých podobách lásky. Myslím, že neurazí, ale ani dvakrát nenadchne. Od autora jsem četla už lepší.
Váchal chtěl předvést, co je to Krvavý román,a tak co nejvíce motivů z tohoto druhu literatury nacpal do jedné knihy. Setkáme se zde s vraždou, výměnou dětí, nevěrou, falšováním peněz, zkorumpovanou církví, zmrtvýchvstání, nadpřirozenými postavami, kanibalismem, atd. V knize se objevuje spousta postav a dějových linií, autor "skáče" z jedné do druhé, takže je složitější se v tom zorientovat. Pobavil mě konec, kdy nakladatel Paseka nemá peníze na další papír, tak příběh "usekne". Dávám pouze dvě hvězdy, protože to nebyla četba dle mého gusta. :-) Přesto nelze upřít, že Váchalův humor je vskutku originální.
Kniha nepotěší ani neurazí, ale některé příběhy byly opravdu "slabé". oddechové čtení, které nezabere mnoho času, ale určitě po této knize nesáhnu znova.
Kniha se četla velmi dobře, za dva dny jsem ji měla přečtenou. Také se mi líbilo grafické provedení vydání knihy. K samotnému příběhu:čtenář se dozví spoustu zajímavostí ze světa umění, především o katedrále sv. Víta. Příběh vypráví dvě postavy - Roman a Klára. Klára používá dost nespisovnou mluvu :-) V knize nechybí vraždy, tajemná Sidonie, milostná zápletka. Celou dobu jsem čekala, jak to vlastně je, aniž bych tušila...a tak mě rozuzlení a konec, jen na několika málo stránkách trochu zklamal.
Tento deník jsem četla až jako druhý v pořadí....deník z roku 2010 jsem četla dříve. Tento deník byl obsáhlejší, ale méně osobní než deník z roku 2010. Opět mě čtení bavilo. Autor pobavil historkami z rodinného života, dal zajímavé tipy na knihy. Oddechové čtení, které doporučuji.
Kniha mě příliš nezaujala. Místy měla vtipné pasáže, ale to je asi tak všechno. Příběh byl zvláštní, charaktery jednotlivých postav taky. Je poznat, že knihu psali tři autoři. I když má každý svoji postavu, dílo působí neuceleně a roztěkaně.
Aby se čtenář pobavil nad touto knihou, měl by znát autory a díla, které Viewegh paroduje. Já jsem vše neznala, ale nevadilo mi to. Kniha neurazila, ale ani dvakrát nenadchla.
Opravdu povedený příběh tří žen, jejichž osud se navzájem proplétá. Líbilo se mi, že to bylo opravdu ze života. Přes tragikomický osud jednotlivých hrdinek, jsem se nad některými komickými scénami opravdu zasmála.
Oddychová četba, tak akorát na mateřskou dovolenou. Tuto knihu řadím k těm zdařilejším. Příběh čtyř žen, které během roku prožijí nemalou změnu v životě, je velice čtivý a ze života.
Tak tenhle díl zatím považuji za nejslabší. Osobnost Přemysla, mě zaujala až ke konci tohoto dílu. Jinak mě vyprávění nebavilo, asi hlavně proto, že byly líčeny světové dějiny a neustále upevňování moci Přemyslovských zemí.... Doufám, že čtyřka bude lepší. Jinak celkově tetralogii Přemyslovskou epopej považuji za zdařilou.
No nechápu, jak autorka sehnala vydavatele. Tohle by dokázal napsat i lajk. Celá kniha je jen výčet a popis práce na nově pořízené chalupě během deseti let, občas zmínka o něčem ze soukromí. Knihu jsem přečetla, ale nijak mě neuchvátila. Zkusím sáhnout ještě po nějakém titulu této autorky, zda to nebude lepší
Na to, že to je bestseller teda nic moc. Hned v první kapitole mě zarážely vulgarismy, které používala Dora. měla jsem chuť knížku odložit, protože to autorka kapánek s vžitím se do role puberťačky docela přehnala. Působilo to uměle. zaujala mě postava Oscara postava, která byla dost bizarní. Jinak, o vtipnou knihu u které bych se propadal za břicho se opravdu nejedná. Spíš je to takový docela reálný příběh jedné rodiny s dospívajícími dětmi. Četla jsem už lepší.
První kniha od tohoto věhlasného autora, která se mi dostala do ruky. Říkala jsem si, že když ho všichni tak opěvují, je na čase si od něj něco přečíst. Lovci hlav mě bavili od začátku do konce. Koukala jsem po přečtení i na film a s tím jsem byla taky spokojená. Teď mám nachystaného Netopýra, tak jsem zvědavá, jestli bude kniha stejně dobrá.
Knihu jsem si přečetla, protože jsem na ní slyšela chválu ze všech stran. Ironický humor autora mi sedl, ale že bych se u knihy válela smíchy, to ne. Spíš vždycky jen takové uchechtnutí. Jediná pasáž, kdy jsem se začala smát opravdu nahlas, byla, když se hrabě učil jezdit na koni. Každopádně knížka mi zdobí knihovnu a určitě si i zakoupím druhý díl. Kdo se nudí, nebo se chce pobavit, tak doporučuji.
Paříž jsem navštívila v době, kdy jsem očekávala s nastávajícím manželem prvního potomka, takže mé dojmy z ní nebyly dvakrát valné. Všude smrad (to asi mé těhotenství), špína (asi stávkovala uklízecí četa) a davy šílených turistů (já nebyla šílená :-)). Přesto jsem s chutí sáhla po této knize a opravdu se u ní pobavila. Především mě zaujala rozdílná mentalita Angličanů a Francouzů, shánění bytových prostorů a neustálé stávky různých odborů. Myslím, že je to zajímavý a vtipný úhel pohledu na život v Paříži.