alekis komentáře u knih

Úplně jsem v kostech cítila tu příšernou zimu... Fičel vítr, sněhové vločky hustě vířily, pomalu nebylo vidět na krok... a Kate, mladá amiška, uprchlá od své komunity, která se dobrovolně stala "Angličankou" a navíc policistkou, lovila v omrzlých ulicích městečka, na opuštěných kukuřičných polích a kolem farem, za jejichž okny svítí petrolejky a místo aut stojí ve stodolách bryčky, brutálního vrahouna mladých žen.
Úchylové nejsou moje parketa! Zajímali mě víc ti zajímaví amiši, ale o nich v prvním dílu série toho až tak moc není. No, snad se dozvím později víc.
Nejhorší je, když čtenářka s drobnou výčitkou svědomí odstrčí všechny rozečtené a plánované knihy, když hospodyňka dbá o svoji domácnost jen ledabyle... a když každé vyrušení vnímá jako útok na svou osobu... Když nade všemi povinnostmi zvítězí dobrý příběh... Na celé čáře.
Toto byl dobrý příběh, i když kolem a kolem... Vraždící úchyl byl opravdový hnus fialový... Nedoporučuji citlivějším povahám.
Hezký komentář od work.

21 26.08.2022

Obrovská hromada klišé, vidlemi je přehazovat! Využito do písmene všechno, co se v romantických škvárech používá! Nic nechybí!

Za prvé: Maxx je prostě nej... Dokonalý holčičí sen!
Slintala jsem, když jsem četla jaký je velký a urostlý, jaké má svaly, oči, tvář... a ještě cosi, co popíšu až po 22 hodině :-)!
Takové borce bez výjimky milují holky z naší školky přes další věkové skupiny až po babky z domovů důchodců.
Zkraje je tu vtip a legrácky, potom, o málo později až po konec příběhu: ta neskutečná výdrž! No, papír snese všechno, Maxxi :-).

Za druhé: zrzavá Charly, to je taky kus! Je tak krásná, jak hvězda jasná! Jsou takové vůbec? Zvládá všechno. Uřídí všechno. Autoservis, kuchyň i Maxxe. A ta výdrž! O tom si nechám tak leda zdát... :-)

Tak jsem svoji nejnovější přečtenou ČK (červená knihovna) pěkně strhala a teď: proč jí dávám za 5*?
No protože je to rozkošně napsáno a myslím, že i přeloženo, moc dobře se to čte, je tam děj, pobavila jsem se... Nemá to chybu!

Kurnik šopa, tož to né, zas mám koment dlouhý, předlouhý! Níže pode mnou to napsala lucakuca krátce a výstižně. Takže na závěr už jen volám: holky všeho věku - jděte do toho! :-)

20 15.08.2023

Ještě že můžeme snít, v tichu, když den se sklání...
Ještě že můžeme tančit, milovat do svítání...
Ještě že můžeme doufat, dnes, zítra... do skonání...
že když se včerejšek do nenávratna ztratí,
každý, kdo vzlétnul k nebi se zase zpátky vrátí...

Tentokrát musím konstatovat, že český název je údernější a přitažlivější nežli originál - Pařížské tajemství.
Autorka stvořila tak trochu mysteriózní román, jsou tu záměny postav, určité tajnosti, zvláštní vztahy, falešní snoubenci, přecházení z jednoho časového období do druhého... a navíc ta skříň plná nejkrásnějších Diorových modelů! Ale k tomu všemu hodně lásky, neskutečně silných citů a velmi, velmi mnoho bolesti.
Postavy jsou živoucí, žádné suché papírové figurky. Oni - i ony milují. Milují své vyvolené protějšky a milují svou vlast a proto za ni nasazují své životy. Jak strašně smutné je pomyšlení, že tato kniha se zakládá na skutečných událostech, a nemohla jsem si při čtení nevzpomenout také na naše piloty...
Vnímám tuto knihu tak trochu jako melodram... ale zakládající se na skutečnosti, a že je příběh oživený vztahy a pocity... to je jedinečné pozitivum.
Musím konstatovat, že tentokrát měla být anotace trochu výstižnější, těžiště románu není v těch nádherných šatech! Je v letadlech, ve válečných pilotkách a pilotech a týká se také okupované Francie (a vůbec ne jen Diora)!
Doporučuji, a rozhodně při čtení nevynechejte doslov autorky!

20 12.12.2021

Rozhodně bych tuto knihu zařadila do kategorie Romány, a nikoliv Romány pro ženy. Je to román v pravém slova smyslu, je bohatý dějem, postavami, napínavý, velmi spletitý, dobře napsaný i přeložený.
Pro mě bylo těch prolínání času trochu přes míru, uvítala bych, kdyby autorka pospojovala jednotlivé časové úseky do větších celků, ale v podstatě se i na tento způsob dá zvyknout, když děj tak dramaticky odsýpá.
Svou úlohu má v knize velké bludiště vysázené z keřů a příběh by se k němu symbolicky dal připodobnit. Čtenář - ka kráčí labyrintem, neví, co může za další zákrutou čekat a stále objevuje cosi nového a překvapivého. Informace se objevují, tajemství se vyjasňují, skládanka vytváří obraz, až je najednou - konec. Takže už víme, o co šlo...
Doporučuji číst knihu bez jakýchkoliv předcházejících informací, škoda připravit se o všechna ta zajímavá rozuzlení.

20 23.02.2021

"Když uvážíme, že jediný člověk, odkázaný jen na prosté zdroje fyzické i
duševní, dokázal, aby z pustiny vznikla země kananejská, zdá se mi, že člověk je
přece jen obdivuhodný tvor. Ale když pomyslím, kolik bylo třeba vytrvalosti a
ušlechtilého úsilí, aby se dosáhlo takového výsledku, pociťuji hlubokou úctu
k tomu starému venkovanu bez jakéhokoliv vzdělání, který dokázal úspěšně
dokončit dílo, hodné díla božího."

Mám pocit, že v informacích je uvedený špatný počet stran. Povídka je to kratičká... ale stačí. Cesty ke štěstí a k fungujícímu řádu jsou vlastně velice jednoduché a přímé... ovšem, po takové cestě dokáže jít možná jeden jediný člověk ze... ze všech lidí na planetě.

20 25.12.2019

Čteno naposledy snad před sto lety a náhodně potkáno zde na Databázi... Verneovky už prostě nečtu, i když, kdo ví, třeba zase začnu. Ale Tajuplný ostrov ve mně zůstal... asi napořád... Podrobnosti děje už se vytrácejí... ale to úsilí, ten boj, snaha vytrvat, ta spolupráce, využití všech dostupných možností... tak to je pořád jaksi v mysli přítomno. Díky, Pane spisovateli! Často jsem přeskakovala zdlouhavé pasáže, které mě nebavily, různé přehledy a výčty nějakých událostí, a že jsou jich Vaše díla fakticky plná :-)... ale jinak byly Vaše romány, ty známé verneovky, jedny z nejlepších knížek, na kterých člověk mohl vyrůstat!

20 01.07.2018

Ač myšlenky mám zmatené,
přec čistší vody z pramene.
U Pocestného kamene,
tam dlí mé srdce zmámené...

Přemýšlím, jaké by to bylo asi,
pohladit zlehka rudé vlasy,
dotknout se tvého ramene..?

Leť, Větře, bouřným povětřím!
Kéž tvoje Jméno jednou zvím... :-)

20 17.05.2018

Měla jsem nějaké plány, kam bych se chtěla podívat... ale přehodnotila jsem je. Finsko! Bažím poznat tě blíž!
Chtěla jsem vložit citaci, ale nemůžu najít, co jsem při čtení vybrala, oči mi jdou už šejdrem. Mám stejně ale pocit, že skoro každá stránka by mohla vyvolat smích... :-)
Možná by Finům byla směšná naše jména a příjmení, jakož i názvy míst, ale to, co si člověk přečte v knihách autora je k popukání... i když Finům to asi připadá stejně normální, jako nám třeba Zlámaná Lhota a podobně :-).

Moje třetí kniha (Autobus sebevrahů, Stará dáma vaří jed) a potřetí konstatuji: Paasilinno... já tě prostě žeru!

19 26.10.2023

V maličké osadě utopené v blátě, zadušené pod stálým příkrovem oblaků, kde téměř pořád prší, žije, či spíš se snaží přežívat hrstka lidí, od nejmenších až po starší. Za ohradou všude kolem je málo zdrojů potravy a mnoho predátorů z živočišné i rostlinné říše...
Ti, kteří pamatují jiný život a jiný svět, se do něj touží vrátit zpátky. Ti, co přišli do Osady jako malí nebo se v ní už narodili, si z vyprávění pamětníků jen těžko představují starý domov... Příliš je nepřitahuje... protože jejich domov už je ve skutečnosti zde...

Mám pocit, že sci-fi, aspoň to, co jsem přečetla, se soustředí na dva směry. Jsou to úžasné technické výdobytky, občas zbytečně popisované do detailů - proč ztrácet čas a stránky s tím, co neexistuje? A potom je to setkání pozemšťanů s mimozemšťany všeho druhu.

V Osadě nám autor představuje méně obvyklou situaci - i když i takové knihy existují (přišel mi na mysl Nonstop). Ale kdo se chce dozvědět víc, musí si přečíst tuto knihu. Je docela stará, žádná moderna. A navíc je z pera ruského autora.
Podle mě ovšem patří do police, nadepsané Základní kameny sci-fi, stojící ve velké knihovně, kde jsou uloženy všechny literární počiny od začátku psané historie lidí.

Skvělá kniha, dárek od přítele z DK. Díky, kámo! :-)
Můj komentářík je docela malý, protože jsou tu jiné moc dobré a hodné přečtení: od Pavlina50, Franc a Skala 317.

19 25.02.2023

Nemám co říct, slova mi scházejí, tohle je potřeba si přečíst!
Autorka důsledně dodržuje střídání kapitol, vždy jedna z období 1. světové války, druhá z roku 1947. Kniha se velmi dobře čte, ovšem, trpěla jsem, jako vždy... Když mně sympatické postavy jsou ohroženy, jsou v nebezpečí, prožívám všechno s nimi. Pak musím přestat číst a rozdýchat to... Jenže potom zas přemýšlím, jak je to dál... No prostě, moc to žeru :-).
Takže, trpěla jsem s hlavními hrdinkami a doufala, že to s nimi dobře dopadne... No... kdo knihu vezme do ruky, otevře ji a začte se, zví vše...
Podstatné je, a na to pokládám velký důraz, že v závěru je rozsáhlá poznámka autorky a ještě pár dalších záležitostí. Toto je naprosto nezbytné si pro doplnění přečíst, neboť se zde mnohé vysvětlí. Tento závěr dokazuje kvalitu knihy a kdo by snad měl pocit, že by v ději neměla být přítomná láska, že by příběh neměl skončit v podstatě šťastně, poněvadž toto je prý v knize takového žánru nepatřičné, ať se jde... :-)

P. S. Kniha je zařazena jako román pro ženy. Proč?? Protože se tam dvě postavy do sebe zamilují? To je to nejpodstatnější? O nic jiného nejde? Nemohlo by to ani omylem zajímat i muže?
Potom se nedivím, že svět kráčí tam, kam kráčí...

19 24.11.2022

Čekala jsem něco úplně jiného než jsem dostala. Měl to být příběh o procházení paralelními světy, každý by byl jinak zajímavý, kocour by otevíral mávnutím tlapky fiktivní dveře, páníček by ho následoval a společně by prožívali mnohá vzrušující dobrodružství.
Tak o tom tato kniha není! Je to klasická vědecká fantastika z 50. let, která polopatě vysvětluje neexistující záležitosti technického zaměření a vydává je za existující. I když se moje představy neuskutečnily, nebylo to zas tak špatné...
Dávám za 3*, ale musím navýšit kvůli rozkošnému názvu a též proto, že autor už v 50. letech vymyslel "hostitelské matky" - tehdy fikce, dnes běžná věc :-).
Název mě inspiroval k veršíku, který s knihou má pramálo společného...

Zamčené dveře
Občas se v noci probudím... Kolem srdce mě zastudí
a chmurné pochybnosti zděšenou duši sevřou...
Bojím se... dveře do léta že už se nikdy neotevřou..?
Bude pořád jen tma a zima, mráz a sníh...
a žádná radost..? Žádný smích..?
A už vůbec žádný lásky hřích..?

Je to na dvě věci... Chjo... :-))

19 01.09.2022

SPOILER
Dobrá kniha, byť psaná trochu "suchým" způsobem. Někdo píše, že mu každé slovo málem zpívá, někdo prostě vypráví. Autor vypráví - ale dělá to dobře.
Vhodil do velkého šejkru utiskovaného, ale nevzdávajícího se sirotka, mladou, zatím beznadějnou lásku, dobré lidi, špatné lidi, lupiče, vrahouny, šlechtice, pány a kmány, zlotřilé intriky... zkrátka rozsáhlé dobrodružství, které by se mohlo přihodit skoro v každé době, pokud by to vše nebylo zahaleno do hávu pěkně přiblíženého středověku a nebyl by tady navíc poučný popis platnéřského řemesla.
Jak píše někde níže marlowe, kdyby v knize nebylo několik maličko erotických scén, tato kniha by podle mě byla naprosto vhodná, užitečná a zajímavá i pro čtenáře mladšího školního věku. Pobavila by je a šikovný statečný Lukáš by se mohl stát jedním z dětských knižních vzorů. Ovšem, toho sexu tam moc není, a dnešní děti... Možná je podceňuji :-).
Jdu na pokračování, je to totiž zábavné počtení.

19 03.02.2021

Horory nečtu, takže jsem po žádné knize od Kinga neměla nikdy v úmyslu sáhnout, natožpak ji číst. A ejhle, nikdy neříkej nikdy! I když autor do tohoto románu - monologu protlačil pár drobných horůrků, aby zůstal věren tradici a nezklamal, je to jinak celé pouze příběh ze života.
Mnoho komentářů pode mnou osvětlí případným adeptům na přečtení o co asi kráčí, takže nic nebudu opakovat. Snad jen podotknutí: konec je příliš "růžový"? Příliš "happy"? Nevím, že by snad bylo lepší, aby si Dolores, den za dnem od svých 15 let pořád s něčím bojující, hodila mašli, vrhla se pod vlak, skočila do moře? Či snad... (spoiler)? Aby to mělo grády? Chjo...
Byla jsem moc ráda, že pro ni na konci tunelu, plného nočních můr, zasvitlo jasné světlo. Byť je to jenom papírová postava, přála jsem jí tu radost.
Tato kniha mě navedla k přemýšlení: Dolores a Vera mají obě své dramatické životní příběhy. Ale kdybychom se seřadili do fronty a postupně začali vyprávět, každý člověk by určitě ve svém životě našel krom všední každodennosti i nějaké drama, problém, těžkou smutnou událost... O tom je totiž život, v drtivé většině je v něm víc trampot než radosti, a konečný účet to ukáže v celé nahotě.
Ale jak nám to hezky v tomto neobyčejném románu nalajnoval Mistr King, i v té přemíře problémů, hrůz, špatných snů, děsuplných představ a toho nejhoršího - výčitek svědomí, sem tam to světlo naděje, ta šťastná hvězda zářivá - zasvítí.
Zajímavá, velmi čtivá kniha, která vybízí zamyšlení nad sebou samým.

19 05.10.2020

V amerických zábavních parcích (znám pouze zprostředkovaně obrazem) mají asi nejšílenější horské dráhy na světě. Do toho vozíčku, co se řítí nahoru a dolů a chvílemi vzhůru nohama, bych nevstoupila, protože vím, že ven by mě museli vynést...
Proč o tom ale tady píšu, mám přece psát o Vyhlídce na věčnost!
Jo, Vyhlídka... tak tohle byla přesně ta šílená horská dráha! Autor má nejen neskutečnou představivost, on ji dokáže navíc tak mistrně přiodít do slov, vět, do stránek... a díky tomu stvořit knihu, která, přiznám se, mě fakt hodně pobavila, ale taky mi dala zabrat!

Nelze napsat než: kdo jsi nečetl, jdi do toho! Nemá to chybu! Ovšem: děj je dosti spletitý, s přeskoky v čase, což mě trochu mátlo. A slabší povahy - pozor! Exkurze do pekla je drsně naturalistická... Tuším, že bych se měla nad sebou zamyslet, prozkoumat svoje hříchy a pokusit se je ještě na tomto světě odčinit... Ne, tam dolů opravdu nechci!

Další trefa, další skvělá kniha.

18 17.03.2024

Přečteno podruhé... proč asi? Proč, když je tolik knih, čtenář(ka) občas vkročí do téže řeky?
Protože je to zábavné, přes všechny peripetie je to veselé, je tam jedna "postava" která smrdutě prdí a slintá, ale nakonec je z něj (je to "on") největší hrdina... a protože se tu dokonale předvádí a opakuje staré pravidlo, že nikdy nemůže být tak zle, aby nemohlo být ještě hůř...
Skvělá road movie, trocha dobrodrůža, přátelství a též láska rozkvetlá na pozadí všemožných peripetií, tak nějak to přece občas chodí i v životě :-).
Mě to pobavilo už podruhé a kdo ví... Podle mě je vždycky lepší se usmívat...
:-)

Láska zmařená, jak ta dokáže bolet!
Hodně dlouho, třeba i sto let...
A láska nenaplněná... jak ta teprv bolí...
že to človíčka málem skolí!
Co jen lidské srdce kolikrát zkusí...
Jenže - žít se musí!
:-)

Rozsáhlý společensko - historický román, zastrčený v chlívku Pro ženy! Ach jo... A navíc zas název vycucaný z prstu! Proč bylo zavrženo Zelené město na slunci a místo toho je tu cosi vhodného tak pro harlekýnku? Ach jo...
A anotace... Ta měla být postavená trochu jinak, takto to vypadá, že jde jen o mezilidské vztahy, což ale platí tak pro 50% textu.

Dost! Něco ke knize. Dala mi zábavu, ale to, co cením nejvíc, je nenásilné poučení. Definitivně jsem si uvědomila, že moje znalosti o Africe jsou velice okleštěné. Mám jakousi představu, která je úplně zcestná! Pár informací z přírodopisných dokumentů atd. může říct sotva něco bližšího o její historii a současnosti.
Veškeré moje minimum znalostí o tom, co se na obrovském kontinentu děje a jak to tam vypadá, je vrženo a smícháno v jednom pytli, a na něm je v mojí mysli napsáno Afrika... Snad to změním, aspoň trochu...

Autorka stvořila zajímavý, téměř určitě fiktivní příběh. Zasadila ho ale velice zručně a živě do období 20. století a perfektně do něj vpravila historické události, mnoha způsoby ovlivňující její vymyšlené postavy.
Veršík v úvodu něco naznačuje - těch šťastných konců, které s jistotou čekáme v opovrhovaných červených knihovnách, tam totiž mnoho není k nalezení.

Kniha je to na mou věru dlouhá a je v ní hodně postav. Já jsem se u ní opravdu nenudila, sáhla jsem po ní v domnění, že si přečtu nenáročnou slaďárničku, a ejhle! To jsem nečekala!
Kdo necouvne před skutečností, že stejně jako v životě, i v románu se vyskytuje láska a všechny ostatní lidské city až po nenávist, kdo má rád dlouhé příběhy a zajímavé postavy, vydejte se do Keni! Cesta vás možná překvapí...
:-)

18 06.05.2023

Žár slunce stejně jako včera rozpaluje poušť
a dole v údolí se stále modře třpytí Nil...
Je konec! Pryč je dřívější čas šťastných chvil...
V kdysi vlídném domě nastal zmar a spoušť...

Historické detektivky, to je moje, a Agatha Christie je jedna z mých favoritek, ačkoliv se mi zdá, že více jejích děl jsem viděla zfilmovaných, než že bych je přečetla. Ale tentokrát jsem měla opravdu šťastnou ruku. Krimi příběh ze starého Egypta nemá chybu.
Ano, vraha jsem tipovala špatně, jako obvykle. Ano, trochu mi tam scházelo víc lítosti a žalu, když se ze společenství lidí, obývajících jeden dům, začali někteří vytrácet... a balzamovači díky tomu měli práci a pěkné výdělky...
Ale, když to shrnu, je to zajímavé a prostředí i postavy jsou tak neskutečně dokonale zobrazeny, a na to kladu důraz, že mi nezbývá, než opět konstatovat, že paní Christie je skvělá spisovatelka a navíc, je vskutku královnou detektivek!

18 09.01.2023

Můj komentář je 277. v řadě, co tak asi ještě můžu napsat?

Psala bych, až by se ze mě kouřilo! A vynášela do nebes! Svědectví se totiž ocitlo, vedle několika jiných, na špici pomyslné pyramidy nejlepších mnou přečtených knih. Už jsem to trochu rozdýchala, ale ještě pořád se v mysli objevují obrazy a doznívají zvuky...

Přečetla jsem pár knih žánru postapo, myslím, že první byl Malevil a Den trifidů, potom Horečka a Pošťák, a v mezičase Vteřinu poté a asi ještě další... ale Svědectví, tož to je iné, hodně horké, husté, chvílemi hořké a chvílemi sladké kafé! Tam se míchá více žánrů, je to velmi vrstevnaté, je to velmi inteligentní!
Ovšem, Mistře, jak to, že i tady je prvek hororu? Nečtu horory! Čekala jsem pěkný boj o přežití, boj mezi skupinami lidí , kteří svoji budoucnost v prázdném světě vidí rozličně, tak co tam dělal ten... Temný muž? Není to spoiler, viz anotaci!
Leda že by bylo žádoucí připomenout si, že vždycky bylo a bude Dobro a proti němu bude stát Zlo. Že každý člověk má v sobě oba tyto prvky, jeden může převládat, ale druhý ho může porazit... a člověk se potom změní a překvapí možná i sám sebe...

Celý zdánlivý a přes 1000 stran dlouhý propletenec Svědectví má ve skutečnosti řád a smysl a když se člověk prokouše všemi těmi příběhy od začátku do konce, řekne si: pane jo!
A že jsem jako obvykle dost trpěla a bála se o sympaťáky, z nichž mnozí přišli o život, a dokonce jsem dokázala politovat i některé zrádné padouchy, kteří se svojí blýskavé budoucnosti prostě nedožili... jo, tak to vůbec neřeším, protože: stálo to za to!

Co se týče otázky, zda je téměř definitivní vymření lidstva po nákaze virem vůbec možné, soudím, že to možné je - to jsem si myslela ještě dávno před "rýmičkou". Že je to docela reálné...

18 16.12.2022

Někdy je docela těžké napsat vypovídající komentář, být originálnější než hodnotitelé přede mnou, neprozradit nic z děje a přitom zaujmout...
Takže: je to dlouhé, je to spletité, pořád se něco děje, velká spousta zvratů, falešných stop, a navíc, ani jeden ze tří "detektivů" není v bezpečí. Dokonce ani ten, který je příslušníkem chráněné skupiny - gestapa, si nemůže být jistý vůbec ničím.
Důležité je období a prostředí, do kterého je zasazený děj. To autor zvládnul naprosto dokonale, až sugestivně... Tleskám! Krimi linka - nedovedu si představit, že něco takového by mohlo být možné, ale nakonec - v období Třetí říše asi ano. Kdo ví, nejspíš se tam děly ve skutečnosti ještě horší věci.
Ale to je v lidské společnosti, podotýkám v realitě, celkem běžná věc, že se dějí věci, nad kterými zůstává rozum stát.
Knihu mi věnoval přítel z DK, díky, kámo! Stálo to za to!

18 11.11.2022

Na pomyslné špičce pyramidy mých přečtených knih přibyla další. Tato.
Román mě oslovil, zaujal a nadchl. Doslov autorky a přiložené dokumentární fotografie korunují informační přínos. Právě fotografie, ačkoliv jich není moc, jsou podle mého hodně důležité. Ukazují, jak celá věc s doručováním knih probíhala.

Je to román, předpokládám, že všechny postavy jsou fiktivní. Ale to, že lidé s modře zbarvenou pokožkou v Kentucky žili a možná ještě žijí, pokud se jejich geny v průběhu generací nerozprchly (Internet napoví, zadala jsem modří lidé z Kentucky), a to, že existoval program Pojízdných knihoven, je prostě fakt!

Je to úžasný příběh plný smutku, bolesti, utrpení, ale stejně tak přátelství a lásky... a prosím, jen ne zas tu písničku o Červené knihovně! Málem u každé knihy co přečtu se tato pitomost v některém komentáři objeví. No tak se zamilovali - a co? Vy jste se nezamilovali nikdy? Nikdy jste nemilovali, byť třeba jen platonicky? Vaše chyba! Vaše srdce je smutný smutnílek.

Když to vezmu půl na půl, tak je to kniha zajímavá, neřkuli zábavná - přes to množství dramatických událostí, a na druhé straně přináší informace. O tzv. "bílé lůze", o její existenci v některých zapadlých místech Států jsem četla. Lidé popisovaní v knize by k ní nejspíš také mohli patřit. Ovšem, o modrých lidech jsem neměla pojem. Teď už vím.

Vzhůru do Kentucky! Do nepřístupných hor, kde v ubohých srubech, daleko od sebe vzdálených, žijí chudí lidé, kterým statečné knihovnice na mule nebo v koňském sedle přivážejí přes trní, hloží, kolem potoků a příkrých srázů, tolik očekávané a s nesmírnou radostí vítané... knihy.

17 09.11.2023