alekis komentáře u knih

Kuchařka Róza je zhusta srovnávána se Stoletým staříkem. O něm nic nevím, nesetkali jsme se, a vyprávění Rózy jsem si užila. Přes všechny ztráty, a že jich za 105 let jejího života bylo bezpočet, a to mluvím o ztrátách, po nichž bolest se nikdy nevytratí, stále žije a hodlá v tom pokračovat.
Příběh se klidně mohl stát i v realitě, třeba ne stejný, ale podobný určitě. Pokud je člověk schopen, nebo donucen zvednout kotvy a opustit - i vícekrát - vše, co považoval za trvalé a neměnné, pokud bojuje a pere se s nástrahami, s pastmi, co se mu staví do cesty, a pokud s radostí přijímá to dobré, co mu život dává... tak o tom potom ve sto pěti letech může vyprávět... snad i s úsměvem.

13 01.10.2019

Měla bych se stydět, je zde tolik nadšených komentářů! Nebudu hodnotit hvězdami, to se prostě nedá. Ponižovat úsilí autora nebudu, a povyšovat nemůžu.
Knih o městě skrytém v druhém městě je víc, a to mě velice baví. Paralelní svět. Situace, kdy někudy jdu a vedle mě či přede mnou je něco, o čem vůbec nevím, co nevidím, a pak se možná otevřou skryté dveře, zajdu do nějaké neznámé ulice a ocitnu se v místech, kde jsem nikdy nebyla a o nichž jsem netušila, že vůbec existují... A budu žasnout, protože je to naprosto jiná skutečnost než kterou znám, a je zrovna tak skutečná, jako ta moje. Tato představa mě odjakživa fascinuje.
Ke knize: snaha byla. Občas také lepím dohromady dlouhá souvětí, snažím se, aby můj jazyk byl básnický... tohle mi není neznámé. Je zjevné, že autor ovládá jazyk, dokáže kouzlit se slovy. Ale čeho je moc, toho je příliš. Začátek jsem četla poctivě, pak s přeskoky až nakonec, kdy hrdinu odváží tajemná zelená tramvaj... kdo ví, kam? Možná že někam do Prčic.
Tímto způsobem zpracovanou povídku či novelu by snad bylo možno unést. Ale rozsáhlý text, v němž není čeho se pořádně zachytit, kde se kupí slova a věty na obrovské promíchané hromady... tak na to můj selský hloupý rozum prostě nestačí.
Věřím, že autor psal knihu krví svého srdce, že v ní žil, procítil místa, která popisoval, a jejich atmosféru. Je to na ní vidět. Chtěl něco říct krásnými zvučnými slovy... ale mě ohlušil a oslepil a musela jsem, bez lítosti, jeho skryté město po krátké návštěvě opustit.

Za mými okny je leden, mrzne a leží tam sníh,
ale má mysl stále bloudí v těch prašných ulicích,
kde nebezpečí číhá na jednoho muže...
Je čtyřicítka. Oranžový žár. Všichni se strašně potí...
Uschly růže.

Opět díky Databázi objevena a přečtena další - tato kniha :-). Dva navzájem nesouvisející, a přesto k sobě svázané, citlivější čtenářskou dušičku dosti tvrdě zasahující kriminální případy. Spolknuto, sežráno, prožito během co nejkratší doby, jen abych se dozvěděla, "vo co gou". A to čtu detektivky velmi málo! Tato se dost vymyká, především prostředím... Co k ní říct? Níže pode mnou již vše dokonale popsáno. Drsný příběh z drsné krajiny, kde farmy zabírají stovky hektarů, bečí tam ovce, hrozí požáry, ženy střílejí brokovnicí králíky, řeka vyschla na prach... Pro nás, obyvatele zatím zeleného dolíku vprostřed Evropy, dosti cizí kraj... Ale lidi... řekla bych, že lidi jsou si všude hodně podobní, neřkuli stejní, a stejné jsou jejich pohnutky a nejrůznější výbrky.
Stoprocentně stojí za přečtení, doporučuju! Je to psycho, je to drsárna na kvadrát, a policistovo auto plné ho..n je jen mrňavou třešinkou na zaprášeném a strašně suchém dortu, upečeném svéráznými obyvateli vyprahlého australského vnitrozemí.

13 08.01.2019

Opět tu potkávám knihu, kterou jsem už chvíli neměla v ruce. Útlá perla. Přečtena několikrát, poprvé ve věku školního dítěte, a tehdy to pro dětskou dušičku, odkojenou (radši nejmenovat), byla řádná pecka. Zásadní kniha pro můj vztah k fantastičnu a potažmo k fantasy, a nesmím pominout lehké erotično, co se tam všude prolíná... Grafická úprava knihy spolu s autorovým jazykem a způsobem psaní... ačkoliv se k ní příliš nevracím, myslím, že je to jedna ze základních věcí, která se podepsala na mém "vnitřním vývoji", když to tak nazvu, nevěda jak to nazvat lépe. Myslím, že tato kniha každému hovět nebude, ale každopádně, mně ještě teď zní v uších hlášení o "cestách ke hvězdám... " a vnitřním zrakem vidím schodiště a jednotlivá, tak dokonale popsaná patra, neviditelného detektiva Petra Broka, ohavného Ohisvera Mullera a princeznu: "... budu tedy princeznou trpaslíků..." Nehledala jsem nikdy, co chtěl autor říci, přestože je to jasné, ale prostě mě celý tento text, tato neuvěřitelná cesta do říše Fantazie, vždy nesmírně fascinoval!

13 22.11.2018

(SPOILER) Tento díl byl pro mě asi nejzábavnější, ale zároveň se v něm autor hodně věnoval popisu historických faktů. Tedy skutečnostem, o kterých jsem neměla pojem.
Všechny doby jsou tak nesmírně bohaté na události, v každém i nemenším místě se děje - a dít bude nějaká tamní historie, a každý účastník vidí a vnímá věci jinak.
Ale dosti úvah. Náš detektiv Václav s přehledem například vyřeší jednu vraždu, která byla prezentována úplně jinak, byla totiž omylem zařazena do série několika dalších dosti smutných násilných úmrtí.
Jenže stalo se, že byl posléze sesazen z funkce podrychtáře, upadl do deprese, neholil se, nestříhal, nemyl, nejspíš ani nehty na rukách a nohách si nekrátil, šťoural se s nimi v smrdutých zubech... teda s těmi na rukách, a byl z něj prostě takový hodně odpudivý mrzutý chlápek středního věku... Naštěstí ne napořád. Jinak by s ním jeho paní Kateřina asi těžko vydržela.

A tak se dočteme o mnoha dobrodružstvích, a nakonec jako třešinka na dortu, jak Václav a ještě několik postav, nám dobře známých z předešlých knih... plus jeden navýsost zajímavý člověk s přezdívkou Kotrmelec, vysvobozují českého krále Václava IV. ze zajetí ve Vídni.
A že přitom proteče hodně mázů piva i vína a sní se mnoho pečených kolen a jiných delikates, není třeba zdůrazňovat.

Skvělá kniha, hodně zábavná. Ale protože už se na podrobné studium historie nedám, na rozdíl od obdivuhodného autora, pana Hrdličky, tak se můžu jenom zamýšlet - bylo to opravdu tak?
Přála bych si, aby se to opravdu tak stalo, a aby parta vcelku obyčejných (tedy, svým původem) lidí jen tak mírnyx týrnyx vyfoukla nejvyššího monarchu země České jeho věznitelům před nosem :-).

P. S Musím dodat, neboť je to důležitá informace, že Václav je znovu podrychtářem a uvidíme, co ho ještě v ulicích středověké Prahy potká :-).

12 16.09.2024

Tentokrát to podrychtář Václav vůbec nemá lehké, musí řešit tolik věcí, že nejen jemu, ale i mně jde z toho chvílemi hlava kolem... Ale jeden kriminální čin vyřeší hladce: na přelomu století se vynoří na Starém Městě prorok předpovídající konec světa... a Václav snadno zjistí, co za tím stojí :-). No jako obvykle - mamon.

Mě tyto detektivky velmi baví, i když autor do knihy vložil hned několik příběhů, které se mi potom trochu pletou. Ale stále více nabývám dojmu, že mnohé události i popsané postavy jsou skutečně historické a kromě dramatu a vždy přítomného humoru se čtenářka mnohé dozví... a pocitově se ocitne v dokonale popsané staré Praze z přelomu 14. a 15. století.

12 14.09.2024

Detektivky čtu poměrně málokdy, přesto občas po nějaké sáhnu. Robert Bryndza je hodně známý a jak je vidět zde na DK, i hodně čtený autor, tak jsem sáhla po knize která se jaksi sama nabídla...
Autor rozhodně umí psát. Jak to jenom vyjádřit? Píše poměrně jednoduchým způsobem, text mu krásně plyne, je to potěcha číst. Někteří autoři píší zbytečně složitě a šroubovaně a potom se v tom podstata knihy - zdá se mi - ztrácí.
Co se námětu týče - je převzatý z reality. Bohužel, děti (ale i dospělí) se poměrně často ztrácejí... a jejich nešťastní blízcí celá léta věří, že se stane zázrak...
Příběh není špatný, zaujal mě. A jestli postavy sem tam překročily oslí můstek, to neřeším.

12 11.06.2024

Mezi koly je příběh o bývalém žokejovi, nyní majiteli zavedené a vyhledávané transportní firmy, která se specializuje na převoz koní... Už toto samotné bylo zajímavé.
A pak se do všední pracovní každodennosti zaplete kriminální linka...
Padouchové bývají různí, jak ve skutečnosti, tak v literatuře... Tady je padouchů povícero, ale jeden je fakt echt!
Knihy Dicka Francise nemám načtené, jak bych si přála, protože je toho ke čtení opravdu přehršle... Po čem má člověk sáhnout dřív, čemu dát přednost?

Přiznám, že jsem nechala plavat povinnosti, zvolila jsem zábavu a nelituji. Bylo to dobré čtení, spletité a hodně napínavé. Snad mohu prozradit, že v úplném závěru, na pár řádcích, se nám rýsuje šťastná romance - a nyní očekávám, že mi bude nahlášen... SPOILER :-))).

12 10.03.2024

Kriminální část je hodně napínavá! Padouch vraždí jako na běžícím pásu... a další padouchové, mnohem větší a nebezpečnější, si zatím mnou svoje zdánlivě čisté ruce... Takže mohu doporučit. Kniha opravdu stojí za přečtení.

Třešinka na dortu: jako obvykle musím zdůraznit autorův dar popsat prostředí, roční období, krajinu, počasí... Tohle dává jeho příběhům neskutečný rozměr. Neskutečně živý.
Skotsko, napůl zaplavené mořem, prudké deště, ještě prudší sněhové bouře, vichřice, zima, zasněžené horské svahy, laviny, rozbouřené řeky... Úžasné!
Stálo to za to. Jsem moc ráda, že do mojí sbírky, kterou tvoří díla Petera Maye, přibyl i Zimní hrob... Dárek od přítele z DK. Díky, kámo! :-)

12 04.03.2024

Hrůza ze všech stran ostré zuby cení...
Kráčíme bůhví kam zničenou zemí.
Nechci tě zabít a nechci tě sníst.
Protože to tys mě naučila číst!

Postapo, kde místo smrtícího viru, mimozemšťanů či jiných potvor nastupují houby. Příběh je velmi napínavý a k tomu má dost solidní nadstavbu. Medicínské hledisko, byť pro mě dost věcí bylo nesrozumitelných, neb nemám fondy, a především etické hledisko. To chci zdůraznit.
Úplný závěr je podle mého opravdu vynikající...
Do jisté míry koresponduje kniha s upírskou knihou Já, legenda (film s Willem Smithem je úplně mimo a neoslovil mě). Knihu jsem četla dávno, ale co z ní vyplývá, stejně jako z Všech darů, je, že dochází k transformaci, k výměně. Že svět už bude jiný než byl, ale zčásti přetrvá, co bylo předtím. Nesmím spoilerovat, tak soras - to, co jsem chtěla říci je dost zakukleně popsáno.
Doporučuji, je to napínavé a hodně krvavé, ale nejen to. Je to o přátelství, souznění, o citu, který udělá zázrak.

12 08.11.2023

Vymyslet příběh, a to hodně složitý, uspořádat si ho v hlavě a dát mu psanou podobu, zkompletovat a pak si ho celý přečíst, požádat další lidi o zhodnocení, neboť víc očí víc vidí a víc hlav víc vymyslí, opravit chyby a nelogičnosti - i když nikdy není možné úplně vychytat mouchy a mušky... Udělat zkrátka (jde tuto práci vůbec nazvat "zkrátka"?) všechno pro to, aby literární dílo mělo požadovanou podobu...
... a potom ho vyslat - svoje papírové dítě, do ulic.

Takto nějak si představuju pozadí, které zůstává nám čtenářům skryto, a jehož ukončením je otevření knihy, vstup do děje - a pokud je kniha dobrá, tak je to dar z nebes.
Neboť dnes, zdá se mi, je taková nadvýroba všeho možného, včetně literárních děl, že hledáme a často nenalézáme to, co by nás opravdu chytilo, pobavilo, poučilo a v závěru nám dopřálo vydechnout a pomyslet si: tak toto bylo něco!

Dosti filosofického vykecávání! Bylo to složité, občas jsem se ztrácela v postavách, ale arcipadouch nakonec neušel trestu a Jožík, který už přichází do let a chystá se na výminek, v závěru knihy oženil staršího syna :-).

Detektivka je detektivka, mordy, loupeže a bezpráví, to vše se dá dobře využít pro napsání románu. Ale autor pentalogie o Jožíkovi Bukovském měl (bohužel, měl...) nádherný dar: dokonale přiblížil a skvěle popsal prostředí i dobu, kam svoje příběhy zasadil. Pro mě - nemělo to chybu!
:-)

12 25.08.2023

SPOILER
I tzv. zábavné knihy mohou poučit. Netušila jsem, že žili a chod ostrovního království ovlivňovali dva Cromwellové! Známější je Oliver, ale v době, kdy anglický hrbatý právník Matthew Shardlake vyšetřoval kriminální případy, byl prvním ministrem krále Jindřicha VIII. jiný Cromwell, Thomas.
A protože panská láska občas na popravčím špalku končí, nakonec završil onen vlivný a mocný muž svůj život neslavně popravou v Toweru... Dočítáme se v závěru této knihy...
Druhá část série byla pro mě ještě zajímavější, hodně napínavá, plná dramatu, bezskrupulózních padouchů, mrtvol a stálého ohrožení života dvou hrdinů - neboť k M. S. se přidal mladý šikovný pomocník.
Hlavní linie o hledání návodu k výrobě řeckého ohně je fiktivní, jak nám v závěru sděluje autor. Týká se vysoké politiky a zapleteny jsou tu osoby z horních vrstev společnosti.
Vedlejší, o úsilí zachránit před smrtí mladou dívku, obviněnou z vraždy příbuzného, byla hodně zajímavá a (viz výše upozornění na SPOILER!), naštěstí dobře skončila a padouchové byli potrestáni po zásluze.
Román je to rozsáhlý, místy až spletitý. Ale starý Londýn, intriky, dobrodružství, úsilí dobrat se věcí utajených a hlavně spravedlnosti... tak to mě moc baví :-).

12 24.01.2023

Myslím, že anotace je vypovídající a moje hodnocení také. Takže, ať nedráždím hada bosou nohou, ať se tu zas neocitne přiklepnutý spoiler, víc ke knize neřeknu. Snad jediné: chci zdůraznit, že zatímco předešlé čtení hodně rozebíralo (zkráceně řečeno) sílu a důležitost přítomného okamžiku, tady je to o síle mysli.
Lidská mysl, cosi, co rozvinuto meditací, nemá hranic... Jen by bylo dobré poučit se od Jesky (v závěru knihy), jak meditovat :-).

Přesto bych se chtěla trochu zamyslet, protože vůbec nejlepší pro mě je, když mě četba přivede... no prostě k zamyšlení :-).
Karma... Na to se rýmuje známé zdarma, ale nevím, jestli to zrovna tak je. Vždycky je totiž něco za něco.
Nejsem znalec, nepátrala jsem, neinformovala se, moc toho vlastně říct nemůžu. Ale vůbec představa, že jsme s některými lidmi karmicky... dalo by se tomu možná zjednodušeně říct osudově... spojeni... A to přes minulé životy a přes staletí... tisíciletí...
To je tedy vskutku pecka, když si to človíček, taková nicka oproti Vesmíru, představí...

Je pravdou, že většinou nad tím vůbec nepřemýšlím, ale občas zas tak trochu tuším, že některá moje životní napojení na určité lidi v sobě měla či mají cosi osudového...
Pro mě z toho vyplývá, že ať jsou ta karmická spojení jakákoliv, ať je skutečně odhalím, nebo jen vytuším, důležité je, že mi něco dobrého do života přinesla... A snad i já zas totéž - doufám, že stejně tak dobré, vracím.
Ale možná jsou tyto úvahy scestné a karma je úplně o něčem jiném :-).

12 30.11.2022

(SPOILER) Poznámku ke SPOILERU viz níže.
Knihy o JSK - Její Svatosti Kočce :-), jíž se zkráceně říká Jeska, krom dalších jiných krásných jmen - třeba Sněžná lvice, jsem často potkávala zde na DK - a pořád mě obcházely. A ejhle... už to není pravda :-).

Jeska je šíleně namyšlená, považuje se za střed všeho dění a myslí si, že je největší kámoška s JSD, tedy s dalajlamou... Možná i ano, to ale ví jenom on... Sama ale tuší, že se musí ještě hodně učit a nezastírá svoje chyby, naopak je pokaždé přiznává.
Tentokrát dalajlama odcestoval na dlouho do světa a v té době Jesku potkala další spousta zážitků.

Nevěřila jsem, že mě tohle bude bavit :-). Autor ale využil vtipně a chytře malého chlupatého stvoření k tomu, abychom jeho prostřednictvím nabrali četné vědomosti z oblasti buddhismu (bohužel, mnou letem světem přečteno a málo zapamatováno) a abychom spolu s Jeskou a lidmi kolem ní prožili ledasjaké, vskutku zajímavé příhody.
Rozečetla jsem třetí díl. Odvrženy nádherné romance (kde jsou, nemůžu je jaksi najít), fantasmagorie všeho druhu i zapeklité krimi případy... Jdu se s Jeskou učit umění meditace...
Jen nevím, nebylo by potřeba rozjet se spíš přímo ke zdroji informací? Ve třetí části dalajlama přijal delegaci z Vatikánu... Přijal by i mě, holku z lontu, co nic neví o duchovním životě? Určitě. On je prostě takový. JSD :-).

P. S. Opět mi tu nějaká trapná "dobrá duše" nahlásila SPOILER! Sama si je píšu tam, kde usoudím, že se mohou vyskytnout. Kde tady mám SPOILER? Někdo si asi nepřečetl anotaci - kde je opravdu hodně informací, na rozdíl od tohoto mého komentáře. No, botky si proto rozhodně nerozkoušu. Díky JSD a JSK mám trochu nakročeno do jiného vnímání světa... :-)

12 27.11.2022

Inspirace z DK. Kniha byla k dispozici, téma zaujalo... Co je tady ještě třeba řešit?
Vědci pořád něco objevují a kolem neandrtálců se stále vynořují nějaké nové teorie...
Jde o poměrně krátký příběh, dramatický a místy docela složitý - asi proto, že autor se vynasnažil popsat (dnešním čtenářům naprosto vzdálené) myšlení neandrtálců. Potom se čtenářka z 21. století musí ponořit do těch samých vod a plout s proudem... aby si představila místa, dobu, která je většinou skoro úplně tichá, a lidem podobné a přesto velmi rozdílné tvory.
Beru tento příběh tak trochu jako fantasy. Napsaný je, podle mě, výborně, je tak napínavý, že jsem se od něj nemohla odtrhnout... Ach, povinnosti, zase jste dostaly na frak!
Kdo se chce na chvíli ocitnout v hodně starých časech, chopte se Dědiců. Nakonec, když je příběh u konce, zjistíme možná, že fandíme nejen těm neandrtálcům, odsouzeným k vyhynutí, ale i lidem, kteří je sice vytlačí z jejich pozic do hlubin zapomnění, ale taky to nemají lehké.

P. S. Vědci tvrdí, že neandrtálci a lidé druhu Homo sapiens se mísili a měli potomky. Před časem jsem viděla mladého muže, měl velmi vyvinuté nadočnicové oblouky, nikoho podobného jsem předtím ani potom už nepotkala. Nějaký neandrtálský gen - naštěstí ho to nijak nehyzdilo, byl to pěkný kluk, rozhodně zajímavý na pohled. :-)

12 26.10.2022

SPOILER
Dokážu charakterizovat tuto knihu? Jsem rozpolcená. Na jednu stranu je třeba zdůraznit osvětový přínos, poučení... a varování. Na druhou stranu, je to tak depresivní příběh, že jsem ho dočetla se sebezapřením, jen abych zjistila, že velice často všechno souvisí se vším a že myšlenky a konání lidí jsou věci mnohdy vzájemně propojené, aniž to tušíme.

Autorka je Norka, možná proto jsou příběhy hlavních postav děsné, smutné, beznadějné. William a George, krom toho, že se jim nedaří s včelami, mají oba neřešitelný konflikt se svými syny. Číňanka Tao, jejíž svět budoucnosti je úplně bez včel, žije v hrozné, ubohé, rozložené společnosti... a ztrácí to nejdůležitější ve svém životě.
Depka, depka, depka! V knize není, a za tím stojím, absolutně žádný veselý okamžik, humor a téměř žádná naděje. Takové knihy nechci číst, protože popisují skutečný život. A o něm mi nemusí nikdo předkládat žádné povídání, nabalené na fiktivní postavy, jen proto, abych si potvrdila, co znám. V životě je víc trampot, žalu, beznaděje a sotva pár drobků radosti a štěstí, které nakonec rozmačkají a převálcují mnohem častější pochmurné dny. Bohužel.

Tudíž zůstávám na svém a podobným knihám se vyhýbám... Nakonec ale přečtení až tak nelituji. Autorka mi nasměrovala pozornost správným směrem. Vnímáme totiž mnohdy včely jako zásobitelky nás lidí medem. Ale to samozřejmě není jejich zásadní úkol! Je to třešinka na dortu. Jediné důležité je opylování!
Byla jsem také poučena, jak jsou (nejen) včely ohroženy činností lidí, takový ten eko pohled. Tak s tímto nesouhlasím. Ano, člověk svou činností poškozuje životní prostředí, a ohroženy jsou nejen včely. Podle mého soudu je ale hlavní příčinou nežádoucí obrovský přírůstek lidí a s tím spojené důsledky. Když se přemnoží nějaký živočišný druh, protože má dostatek potravy a dobré podmínky, okamžitě, jakmile se podmínky změní, situace se obrací.
U lidí tomu tak není. Jsou schopní přírodu a její zákony "obehrát". Ale my tím obehráváme sami sebe! Větev je naříznutá, skoro praská, a Bůh nám pomáhej, až se přihodí všechny ty věci, o kterých dávno psali autoři knih o budoucnosti...

Včelky si užívají na lipách před naším domem, zdánlivě je všechno v pohodě a nic se neděje... Jenže ve světě se toho děje tolik... a většina nám připadá jako normální součást života. Tak nevím... kam se to vyvine...

12 08.07.2022

Zas jedna kniha mimo plán... Ale stejně své plány nedodržuji, tak o čem to tady povídám...
Mistr GRRM nám dluží Vichry zimy a Sen o jaru a pokud se nepochlapí a nesedne a nenapíše to, tak jeho Píseň zůstane nedozpívaná.
Ovšem, tato sbírka povídek, tak to je "iné kafé". Vzdáleně zněly stejnou ozvěnou, jako parádičky mistra Bradburyho, a byla to příjemná hudba pro moji čtenářskou dušičku. Bylo to jako pohlazení peříčkem, zvlášť V pustinách a Ledový drak. Nejzábavnější mi přišla Zavírací hodina, tu jsem si užila, a závěrem konstatuji, že náměty a způsob psaní autora mi krásně padly do noty. Hodnotím též, že nejen na tisících stran, ale i na malém prostoru dokazuje, že "mu to píše".

12 06.05.2022

Kdo dosud nebyl políben romantickým literárním žánrem, neudělá chybu když začne s touto "červenou knihovnou", jak s oblibou podobné knihy označují trochu pohrdlivě některé čtenářky...
Román jede podle nejobvyklejšího schématu: potkají se. Nepadnou si do oka. Postupně se poznávají. Zamilují se. Zpravidla nechybí erotická mezihra... zde, v knihkupeckém krámku, zcela rozkošná.. :-). Objeví se drama, problém. Drama se vyřeší. A na závěr je tu... No přece happyend! Čili šťastný konec! A dobrá nálada čtenářky zaručena! :-)

12 29.04.2022

SPOILER
Nevím, zda se mi podaří komentář, jaký chci. Někdy se prostě ta pravá slova z mysli nevynoří.
Je to velice zajímavá a dost rozsáhlá kniha, která si zaslouží své hodnocení. Sledujeme životní cestu hlavní postavy, Nikolaje Hela, od jeho dětství v Číně, přes pobyt v Japonsku až k jeho životu na odpočinku v Baskicku. Jeho vývoj, výchova, výcvik, jeho - nevím, jak to nazvat, snad by to mohla být jistá forma osvícení, to všechno je moc zajímavé. Navíc jsou tu jistě, ač nezmíněny, genetické předpoklady, a ty musí být vzaty v potaz. Je to prostě takový všeho dokonale schopný Dokonalík. A protože většina lidí dokonalá není, nezbývá, než mu závidět, nebo, co horšího, tak trochu ho nenávidět.
Je takový, jakého ho stvořil autor. A teď to ale... Ale... Kniha mě bavila a co si cením víc, poučila mě o jeskyňářství, o Baskicku, o tajných službách a aktivitách nejrůznějších skupin... A potvrdila jsem si znovu, že vím, že nic nevím.
Ale všechno je to takové divně studené. My víme, že Nikolaj má city, že ztratil své blízké, trpěl ve vězení... Víme, že má rád svou krásnou konkubínu, což mu ale nebrání, aby měl s jejím vědomím sex s jinými ženami... Jenže ty bolestné ztráty jsou autorem prezentovány skoro ledabyle... Není tam žádné silné utrpení duše, žádný drtivý žal... A tělesný styk s několika zmíněnými ženami, který v tomto umění neskutečně vzdělaný a schopný muž předvádí (klídek - bližší popisy nejsou v knize k dispozici) bych skoro přirovnala k jednoduchému, obyčejnému podání ruky mezi dvěma lidmi. Žádná láska, žádné sympatie, žádné city. To všechno si musíme domyslet, i když spíš to tam ani není. Tak toto je to moje "ale..."
Knihu samozřejmě nemohu než doporučit, rozhodně stojí za přečtení a myslím, že rovněž překladatel odvedl dobrou práci.

12 19.03.2022

Moc roztomilé povídky. Trochu zavádějící hodnocení ("roztomilé") , ale je to tak. Pan Pyne totiž přináší radost ze života lidem, kteří žádnou radost nepociťují a dělá to geniálně! Neměla jsem velká očekávání, šlo o pokusné sáhnutí po knize, která asi nebude nic moc a zakrátko bude odložena nepřečtená, jako již mnohé před ní...
Nestalo se. Není třeba podceňovat! Paní Agatha mě dokázala opět zaujmout a pobavit :-).

12 27.02.2022