Alena.Listakova komentáře u knih
Kniha se mi líbila, budovala dobře napětí, některé pasáže měla zbytečně dlouhé a nudné. Zakončení díla bylo chaotické, avšak nebylo špatné.
Další kniha od Kinga, která má v sobě plno skvělých příběhů. Příběhová rovina, která na sebe nijak nenavazovala, mě velmi bavila, protože dává čtenáři možnost mezi jednotlivými kapitolami přeskakovat a přímo láká k tomu si přečíst hlavně povídky s úderným názvem. Povídky jsou krátké i dlouhé a především napsané, jak kdyby k nám promlouval samotný autor.
Kniha mě velmi zaujala. Hlavní postava Carrie mě nadchla svými nadpřirozenými schopnostmi, které sama postupně v knize odhaluje. Její vztah s vlastní matkou byl smutný a dokázal probudit soucit. Konečný masakr školy a následně i města mě donutil se zamyslet nad šikanou a jejími vážnými a hlubokými následky v lidském životě.
Květy slunce jsou další sbírkou básní, které, stejně jako první díl, ani neurazí, ani nenadchne. Básně jsou sice laděny do jiného, velmi hlubokého tématu, avšak obsahově je stejná, jako první díl. Texty však doplňují opravdu moc hezké ilustrace, které jsou velmi jednoduché a vkusné.
Četla jsem knihu a viděla i film. Ovšem kniha mnou opravdu surově otřásla. Nejen že vám předhodí tvrdou realitu užívání drog, ale také popisuje podmínky, které mnozí narkomani mají. Jak jsem řekla, příběh mnou velmi otřásl.
Nejvíc mě mrzel život hlavní hrdinky, která se kvůli narkotikům musela uchýlit k těm nejostudnějším věcem. Také mě velmi mrzelo, že po tak dlouhé a strastiplné cestě odvykáním do toho spadla opět. Velmi mrazivá kniha, která se vám zavrtá až do morku kostí.
Velmi smutný příběh, který mě osobně velmi dojal. Po celou dobu, kdy jsem příběh četla, jsem se velmi vžila do pocitů hlavní hrdinky. Velmi smutno mi bylo, jak popisovala ten ohromný stesk po své rodině.
Také mě velmi zasáhl její milostný život (i když v té době mít nějaký byl opravdový luxus). Na jedné straně velmi nonšalantní mladík, který je elegantní a každá se do něj snadno zamiluje a na té druhé muž, kterého znala a vážila si ho již od útlého mládí. Chvíli jsem doufala, že elegán si ji získá, ale zranilo mě, když ji tam nechal napospas osudu, i když vypadal, že ji opravdu miluje.
Velmi dojemný a srdceryvný příběh, který by měl určitě přečíst každý alespoň jednou za život.
Mě se kniha upřímně líbila. Byla sice velmi smutná a emotivní, ale byla jsem ráda za každý provedený porod, který byl v knize popsán. Chápu, ne každému se kniha líbila a jak se to tak říká - sto lidí, sto chutí.
Příběhy z Osvětimského pekla mě však zajímají a na zrůdnosti, které se děly v těchto místech by se nemělo nikdy zapomínat.
Ke čtení Deníku Anne Frankové jsem se dostala v prvním ročníku střední školy. Byla na mém seznamu maturitní četby a mě hned podle názvu zaujala. Přečetla jsem ji snad na jeden zátah a nemohla se od ní odtrhnout. Příběh Anne mě velmi zasáhl u srdce a musím říct, že přímo obdivuji to, jakým způsobem takto mladá dívka psala svůj deník a zaznamenávala v něm své myšlenky. Krásné a smutné čtení.
Kniha se věnuje spíše samotnému soudnímu procesu s krvavou hraběnkou. Uznávám ale, že samotné pasáže popisující nemilosrdnost hraběnky Alžběty jsou velmi čtivé. Popis procesů už není tak moc záživný a z velké části to byla opravdová nuda. Nevím, kolik z vás knihu četlo, ale za mě - neurazí, ani nenadchne.
Příběh mě osobně nadchnul, bohužel byl ale podle mě až moc zaměřený na náboženství. Nechápejte mě zle, proti náboženství nic nemám, ale čeho je moc, toho je příliš.
Líbila se mi hlavní postava, která dokázala uzemnit svou svéhlavostí a urputností na ženu té doby.
Toto dílo bych určitě nenazvala hororem, protože v něm nebylo žádné nadpřirozeno, ani tak velké mysteriózno. Určitě bych ho zařadila mezi gotické romány, kde figuruje jakýsi neurčitý okultismus a docela dobře v něm fungují různé pověry.
Otec dívky mi přišel jako nechutný fanatik.
Knihu jsem úplně náhodou objevila jako novinku na jednom online obchodě. Jelikož mě knihy a příběhy z 2. sv. války a Osvětimi velice zajímají, musela jsem ji přidat do nákupního košíku.
Příběh mě naprosto odrovnal. Nečekala jsem, že u nějaké knihy budu brečet, ale toto mě přesvědčilo o opaku. Vyprávění bylo naprosto srdceryvné a nemohla jsem přestat knihu číst. Tak moc mě zajímal osud hrdinek a o to víc mě zasáhl osud některé z nich. Byla jsem však ráda za relativně šťastný konec.
Rozhodně souhlasím s názorem, který jsem zde četla, že se jedná o takové jednodušší dílo spíše na oddechové čtení, kniha nemá moc stran, je velmi čtivá a konec mě upřímně úplně dostal. Líbil se mi pokus autora udržet napětí až do konce, ale musím souhlasit s dalším názorem z komentářové sekce, že některé pasáže byly opravdu táhlé a nudné.
Toto vydání knihy jsem sice nečetla, ale četla jsem novější verzi, příběh je, myslím, stejný. Také jsem jej četla jako puberťačka a od začátku se mi zdál Zdenčin osud docela nefér, přeci jen jsem si nikdy nedovedla představit, že bych třeba já měla žít v penzionátu. Postupem času jsem si však uvědomila, že to z ní udělalo lepšího člověka, protože i když byla vychována v dámu, pořád si zanechala to své rošťáctví a svou svéhlavost. Název knihy je tedy hodně příhodný a kniha se mi líbí do dnešních dní.
Kniha byla podle mě průměrná, ani neurazí, ani nenadchne, jak mnozí říkají. Takový zkrátka román pro puberťačky.
Tuto knihu jsem četla právě jako teenager, protože o tom v té době mluvili úplně všichni, především tedy o filmu než o knize. Já jako správná puberťačka jsem si tedy koupila spíše knihu. V té době se mi hodně líbila a příběhově se mi líbí stále, avšak musím souhlasit s výrokem, že mi hrdinové přijdou místy prostě nereální. Nemyslím to ve špatném, ale ačkoliv jsem žena, vždy si musím u románu říct ,,No tak tohle by se v reálném životě nestalo" A ano, vím, že kniha je fikce, ale mám tendenci to porovnávat se skutečným životem. Ovšem nikomu neberu názor, pokud kniha někoho ohromila.
Příběh jsem četla tak před 7 lety, tehdy mě velmi nadchnul. Postupem času, jakmile jsem knihu měla přečtenou snad i odzadu mi příběh začínal připadat spíše nezáživný. Ano, kniha určitě má svůj moc hezký potenciál, ale mě zkrátka po té delší době už tak moc nenadchla, jak kdysi. Ale však to znáte, každý máme jiný vkus a lidi a chutě se mění.
Docela se mi líbilo, jak kniha postupně budovala napětí, líbil se mi i ten vztah mezi hlavními postavami. Konec knihy mě však nenadchl, doufala jsem možná v nějaké dynamičtější zakončení.
Podle mě byla kniha docela průměrná. Četla jsem ji sice před nějakou dobou kompletně celou, ale teď když ji občas pročítám mi přijde že ani neurazí, ale ani přímo nenadchne. Pro někoho ale určitě má své kouzlo.