Alex_Jura komentáře u knih
Mohlo to být ca o třetinu kratší. Případně doporučuji nečíst jako román kapitolu za kapitolou - tenhle trochu naboostovaný styl čtenáře po pár kapitolách dost utahá... Proč se mi několikrát vybavil Ten Pán (hraje ho Z. Svěrák) z Na samotě u lesa, poučující své děti, jako by byly retardované?
Nezapomenutelná kniha. Koupená náhodou v antikvariátu Aurora - a přečtená v podstatě na jeden zátah. Nečte se snadno, ale vzhledem k námětu, styl vyprávění je skvělý, úsporný, a přitom barvitý. Někdy, s ohledem na popisované scény, dokonce až moc...
Zvláštní, fascinující, nezapomenutelná. V některých pasážích sice rytmus vyprávění trochu polevuje, ale i tak se čte hodně dobře.
Tuhle knížku jsem četla v prvním vydání, kde se střídaly barvy stránek podle logiky, kterou jsem tehdy nepochopila..., ale bylo to svým způsobem okouzlující. Valdštejnovo město, maloměstské dvorky, tiché odcházení zaprášených vzpomínek... krásný, zvláštní čtení. Jako by někde pod slovy žil jiný, tajný svět, do kterého ani přes autorovu snahu nejen, že nevkročíme, ale většinou ani nedokážem nahlédnout.
Ten sugestivní popis Birdyho prožívání světa v jeho tíživosti ve mně zůstal docela dlouho po přečtení.
Když jsem poprvé letěl, tak jsem opravdu žil. Nic pode mnou mě netlačilo. Žil jsem tím, jak byl vzduch plný. Vzduch byl všude kolem mě, nic mě nedrželo a nerušilo vzdušný prostor. Dal bych za to všechno, být sám ve vzduchu, být naživu.
Velmi zvláštní kniha...
Příručka židovství i pro začínající účastníky :-*
Neexistuje nic, na čem by záleželo, a ani na tom moc nezáleží... říká Lilian a má pravdu. Jejím předobrazem byla Beatrice (Bea) Miles (17. 9. 1902 - 3. 12. 1973) známá tím, že v ulicích Sydney recitovala zpaměti Shakespearovy verše, na křižovatkách vnikala do taxíků a vůbec odmítala respektovat obecně zavedená pravidla.
Když jsem před pár lety chodila po Sydney, byla jsem se na některých "jejích" místech podívat. Zvláštní pocit, nezapomenutelný osud... Kniha psaná srdcem, s velikým porozuměním a souzněním...
Zvláštní knížka. Zneklidňující. Místy mě oslovila hodně, místy jsem tak trochu nevěděla, co si o ní vlastně myslet...
"Zítra samozřejmě začneme od začátku, s promyšlenou posloupností, ale teď spíš, netýká se tě to, nepleť se mezi dospělé, tak to musí být, tohle je moje noc, moje věc. …" Kam se hrabe Lolita. Kordélie, její předobraz, zasáhne mnohem víc.
(SPOILER) Jakkoliv autor sám tvrdí, že hodnocení knížky hodně ublížilo označení, že jde o román pro ženy, osobně si myslím, že tohle je to nejmenší. Tipuju, že jediná cílovka ochotná knihu jakž takž příznivě přijmout budou právě ženy ve věku ca 30-40 žijící ve velkých městech, a to ještě ty s menšími čtenářskými nároky.
Upřímně jsem se snažila dát těm příběhům šanci, jsou tam v některých místech docela vtipné slovní obraty... bohužel ale zanikají v celku. Jednotlivé příběhy jsou většinou dost těžko uvěřitelné, taková směs postřehů ze života (viz Scénárista) dovedená ad absurdum naprosto křečovitou zápletkou, pokusů natáhnout anekdotu do celé povídky a dokonce jedna "vykrádačka" ze světové literatury (viz Moje žínky inspirované Philipem Rothem... ať už tu zápletku autor někde naposlouchal nebo sám četl, nepůsobí to ve výsledku dobře a Roth se musí obracet v hrobě).
Název mi připadal celkem nápaditý, o to víc ale zklamal obsah.
A co jsem čekala? Trochu vtipné, třeba i sarkastické příběhy, vhled to tzv. mužského světa (což slibovala anotace)... To, co jsem jako čtenář dostala, trochu připomíná narychlo poslepovaný román pro ženy z Wishe. Škoda.
Trochu nevyrovnaný soubor. Některé povídky fajn, z jiných jsem dost rozpačitá.
Tuhle knihu miluju. Moudrá, posmutněle vtipná, psaná krásnou češtinou. Celé roky se k ní vracím.
Mám doma vydání z roku 33, s grafickou úpravou od Toyen. Skvost na pohled, omak (nádherný, kvalitní papír)... a ten text... nadčasový, moudrý a velmi, velmi poučný.
Další díl "Králíkologie".. vzhledem k tomu, že jsem všechny tři díly četla postupně, tak se mi to hezky skládalo. Tenhle mě dostal asi nejvíc. Zatímco v prvním díle mi Harry silně lezl na nervy, a ve třetím zas vadí celá řada křečovitých zápletek, tady byl podaný tak, že jsem s ním dokázala cítit.
Náhodný úlovek z antikvariátu. Původně jsem si ji koupila v domnění, že pořizuju další soubor více a méně vtipných historek na téma Kočka a já. Křivdila jsem jí. Nejen, že JE vtipná, ještě v ní navíc najdete spoustu užitečných chovatelských rad - od výživy přes kočičí zvyky a jiné vychytávky. Mám kočky sedmým rokem (a zatím obě žijí a výborně prospívají :-D).. ale tady jsem našla řadu věcí, které jsem předtím netušila. Doporučuji!
Od samého začátku je zřejmé, kam děj spěje. A přece má člověk touhu vzít Paliho za ruku a nějak to zařídit, aby všechno dobře dopadlo. A zároveň ví, že “dobře” je relativní pojem, a že toho, kdo se rozhodl... musíme, byť se zlomeným srdcem a v slzách, nechat jít...
Nějak jsme se nesešly... kniha a já. To, co mě na jiných Haklových knihách a textech baví a zajímá, tady kdovíproč dostává jiný podtón... možná se k ní vrátím, nevím...
Střídavě polojasno. Strašně moc jsem o ni stála, po přečtení mám smíšené pocity. Já vím, že člověk nutně nemusí souhlasit úplně se vším, co čte. Každopádně je to zajímavý pohled na otázku vztahu, párového života...
Za mě nejslabší titul od SW. Možná je to tím, že jsem od ní přečetla fakt všechno.. nevím. U Vetřelce jsem do půlky knihy čekala, kdy se konečně zjeví její oblíbená lesbická problematika... a ono nic (to napětí mě svým způsobem motivovalo číst dál), tady jsem naopak čekala, kdy přijde ještě něco jiného. Celkově mi vyprávění připadá odbyté, tak nějak humpolácké.
Než jsem si přečetla tuhle úžasnou knihu, věděla jsem o vydrách jen, že existujou. Působivé popisy, zajímavé myšlenky a navrch skvělý překlad. Člověk má při četbě úplně chuť se tu chalupu vydat hledat...