Allla9 komentáře u knih
Bavila jsem se. Příběh je svižný a má hodně humoru. Těším se na pokračování.
S každým dalším příběhem Eriky Fosterové jsem více a více uchvácená. Nemůžu se od čtení odtrhnout.
Líbilo se mi, jak autorka popisuje pocity jednotlivých postav. Je těžké být adoptovaným dítětem, ale ani adoptivní rodina to nemá jednoduché.
Zajímalo mě, kdo je Cizinec a kde je vlastně pravda. Takže přečteno rychle, ale něco mi v knize scházelo. Nedokázala mě zaujmout.
Knížka ve mě bude ještě dlouho doznívat. Našeptávač stojí za přečtení.
"Zlo za sebou zanechává stopy. Ale dobro může jenom někdo dosvědčit."
Knížka mě zaujala tématem i zpracováním. Dobře se četla.
Seznamujeme se s životem v roce 1952, kdy byla zabita komunistická funkcionářka Anna Kvašová. Děj je dále zasazen do roku 1958 a 2014. Jsou zde zajímavě zachycené dějiny.
Až ke konci knihy mi vše začalo dávat smysl. Jinak příliš rozvláčné a zvláštní.
Román se odehrává během jednoho všedního dne. Prolínají se zde dva příběhy. Mathylda zažívá na pracovišti šikanu a terénní lékař Thibault odchází od dívky, která ho vyčerpává a ničí. Oba příběhy se na konci knihy propojují.
Kniha působí temně, není to oddychové lehké čtení.
Potřebujeme to, co si přejeme?
A jaký by byl váš seznam přání, kdybyste vyhráli?
Krásné čtení plné lásky, něhy a moudra.
...Muži vědí, jakou katastrofu způsobují v srdcích dívek některá slova. A my, chudinky hloupé, omdléváme a padáme do pasti, vzrušené z toho, že nám nějaký muž konečně jednu nastražil.
...Když je člověk bohatý, vidí všechno, co je škaredé, protože se arogantně domnívá, že může věci změnit. Že stačí zaplatit.
Knížka má spád. Stále se něco děje. Žádná nastavovaná omáčka, žádná hluchá místa a napětí se stále stupňuje. Moc se mi líbila.
Téměř až do konce knihy jsme v napětí, co se vlastně před lety stalo. Kdo je viník a kdo oběť?
Až po přečtení této knihy si dovedu představit, jak žárlivost dokáže ničit životy.
"Moje babička říkávala, že život je jako malé dítě - nikdy nevíte, kdy se podělá. Byla moc slušná, aby použila příhodnější ekvivalent k vyměšování."
Jednoho dne Simon zmizel. Catherine zůstala sama se třemi dětmi a spoustou nezodpovězených otázek. Stalo se neštěstí? Někdo ho zabil? Spáchal sebevraždu? Ztratil paměť? ....... Na odpověď si musela počkat dvacet pět let.
Hosté v zasněženém hotýlku zůstanou odtržení od světa. Někdo je postupně zabíjí.