AlLois
komentáře u knih
Zpěv Susannah
Stephen King
Postupem času, jak pročítám autorovy knihy, si uvědomuji, že King jednoduše nechce (a nebo neumí) děj uzavřít. Typickým případem je To, kde po kolosálním úvodu přichází zdánlivě narychlo napsaný závěr, jde to vidět v Nespavosti a samostatnou kapitolou jsou pak knihy ze série Temná věž, kde zajímavě načrtnutý děj rychle ukončí s vidinou cliffhangeru, jen aby to v pokračování odpískal na jedné stránce a začal si s příběhem nanovo. Zpěv Susannah k tomu všemu spíše působí jako nedodělaný epilog k Vlkům z Cally a očividně i jako jakýsi prolog poslední knihy, inklinuje k tomu i samotný malý rozsah této knížečky. Vtipné je, že na konci Zpěvu, vědom si situace, naráží King na tuto moji kritiku až alibistickým způsobem a já jen netuším, zda mu v tom mám důvěřovat nebo zůstat v přesvědčení, že jde o pózu. Drahý autore, ovšem že ten příběh vychází z tebe, ale neočkuj SČ tím, že jde o Božskou komedii 21. století.
Tolkienovo vidění světa
Peter Kreeft
Tuto knihu jsem dva roky odkládal a myslím, že to bylo dobré rozhodnutí, protože jsem měl víc času načíst si knihy či myšlenky, na které pan Kreeft ve knize odkazuje. Přesto si nejsem jistý, zda jsem vstřebal všechno, jde o velké množství myšlenek na malé ploše, občas ne zrovna dobře popsaných a s chybějícími příklady. Občas se objevují chybné interpretace Tolkienových knih nebo chyby v porozumění děje (třeba informace, že Šmaka zabil Bilba už dávno není aktuální, přestože si myslím, že to buď bylo přímo součástí prvního vydání, nebo o tom autor jen uvažoval). Nepomohl ani fakt, že jsem musel knihu dočíst v krátkém časovém rozmezí (dvě třetiny knihy v době menší než 24 hodin), čímž mi mohla část myšlenek a poznatků splynout, nebo ztratit se. Už jen proto si myslím, že je vhodné číst tuto knihu více než jednou, třeba už ne celou, ale jen jednotlivé části. Já sám jsem tam našel několik skutečně zajímavých věcí (například část o spravedlivé válce, což je téma, kterému jsem dříve nevěnoval tolik pozornosti). Na závěr ještě upozorním, že přestože se kniha může vydávat za vhodné dílo na to začít s filosofií, tak neuškodí mít předtím alespoň něco načteno o Hegelovi, Nietzschem, Sartrovi, Camusovi, klidně i Platónovi. Třeba moje nedostatečná znalost Rousseaua byla častým kamenem úrazu při čtení této knihy.
Vyhnanci z ráje
Jaroslav Vácha
V některých příbězích jsem se skutečně našel a jak píše samotný autor na konci, nutí nás k přemýšlení a to je dobře.
Pohádky
Felix Háj (p)
Jedny z nejzábavnějších a nejoriginálnějších pohádek s vždy výbornou pointou které jsem kdy mohl poznat.
Pan Mercedes
Stephen King
Skvěle napsaná kniha, leč však průměrná kingovka. Nemastná a neslaná. Psychologický rozbor detektiva Hodgese je bezchybný, avšak pohled do mysli vraha není jen ještě lepší, je naprosto geniální. Jen škoda mírného závěru, docela jsem se těšil jak by to autor vyřešil, kdyby to dopadlo jinak.
Babylon neboli Nutnost násilí
R. F. Kuang (p)
Vlastně jde o velmi příjemné a čtivé dílo. Alternativní historie 19. století a fantasy, kde "magie" stojí na sémantických rozporech mezi slovy cizích jazyků. Kritika kolonialismu. "Young adult" (asi) z vysokoškolského prostředí. Především překladatelská a jazyková část mi byla velmi blízká, užíval jsem si poznámky a zmínky jednotlivých slov z cizích jazyků (největší zastoupení má samozřejmě čínština). Knihu bych určitě doporučil, přesto mám ale minimálně dvě výtky, možná jen výtečky. V celé neskutečně objemné knize navzdory všem očekávání příliš děje není (netvrdím, že to ničemu neslouží, nicméně přijde mi to jako následek moderního grafomanského trendu žánrové literatury). Postkoloniální charakter knihy mi přijde až silně přímočarý, což je vidět na konci, kdy se tábory rozdělí na vykořisťované a ženy, a pak na bílé elity. Přiznám se, že by mě bavil větší rozpor na obou stranách, ostatně proto jsem si taky užil tu část, kdy se jistý Ind vzepře jistému nepravděpodobnému radikálovi - jehož osud byl především ke konci vymyšlen autorkou velmi dobře. Přijde mi, že je ke konci ponechán lehký prostor pro pokračování, které bych ocenil pouze v případě, že by navázalo nové téma a tuto velmi dobře uzavřenou kapitolu nechalo uzavřenou.
Medvědí román
Jiří Kratochvil
...ale vždycky bylo mi obtížné uvěřit jakýmkoli konstrukcím nebo příběhům, a má nedůvěra k příběhům a konstrukcím ve mně sedí pevně a hluboko a nezaplaším ji ani křikem, tleskáním a dupáním, takže román jako otevřený systém, román jako živý organismus - roste, žij a pohybuje se před očima čtenáře - a jeho výrazovými prostředky jsou například příběhové varianty a jakési, no jak to pojmenovat, cizelované improvizace? a tedy jako by jen za chůze náčrty, kdykoliv opravitelné, nehotové a posunovatelné, a dále hry s pořád obměňovanými a obnažovanými pravidly...
on to přiznává - blbec!
Piju čaj
Ludvík Kundera
Milostný dopis čaji od Moravana, který nepil ani pivo, ani slivovici a víno si dával pouze sporadicky. Jeho nezvyklá struktura povyšuje prostou encyklopedii čajového fenoménu na umělecké dílo. Možná mi trochu chybí více Kunderovy vlastní tvorby, Piju čaj je totiž především antologie textů, které spojuje jedno jisté nejmenované téma. Nechybí Chestertonovská anekdotičnost:
Čaj je jako kraj, kde roste:
velký žlutý mandarín,
mravů tuze uhlazených,
ale slepý k hříchům svým.
...
seslalo nám z nebe sodu:
trest za naše zločiny.
Nezvalova poetika:
Pod miniaturní lucernou
hedvábná Čína
podle ročních dob
mění své vyšívání
či Čínská moudrost (Lu Tchung):
Sedmý šálek už nepij! Ucítil bys totiž, jak tě vítr odvál k nesmrtelným.
U básní zahraničních autorů mě mrzí, že není obsažena i původní verze, byť je její vynechání zcela pochopitelná. Kniha je doprovázena krásnou sbírkou kreseb, maleb a fotografií.
Xenofobní průvodce - Španělé
Petr Šťastný
Co jsem pár měsíců ve Španělsku, tak musím alespoň polovinu humorně podaných informací označit za pravdivé; ten zbytek jsem buď ještě nezažil nebo s tím nutně nesouhlasím, ale to může být jednoduše chybou až přehnaného zjednodušení tak oblastně a regionálně bohaté země jako je Španělsko či čistě tím, že originál bych napsaný již před nějakou dobu a časy se, jak mají ve zvyku, mění.
Důmyslný rytíř Don Quijote de La Mancha (převyprávění)
Jitka Škápíková
Kdysi jsem ji koupil v Levných knihách v touze seznámit se s tradičními díly světové literatury, aniž bych se namáhal přečíst si na obalu knihy, že jde pouze o převyprávění. Po letech jsem se k ní konečně dostal, a ačkoliv přiznávám, že se dobře četla a že si stále stojí sama o sobě jako velmi zajímavé dílko, tak mě velmi dráždil ten jednoduchý sloh a otravné nadužívání českých úsloví, které mě donutily si uvědomit, že s Cervantesem toto bude mít společné primárně příběhovou kostru a pár jmen. Na blízký pohled na donkichotovský fenomén je to dostačující, pro mne však nikoliv (třebaže bych taky mohl být rád, že jsem nečetl celou tu originální bichlu).
Nahoru a našišato
Max Kašparů (p)
Poselství je jednoduché, morálka se vytrácí, společnost se zesvětšťuje, lidem mizí hodnoty, svět jde do prdele. Chybí selský rozum. A já bych v tom našel i popis vývoje lidstva po postupném vytrácení se víry v autoritu Boha. Myšlenky a argumentace Maxe Kašparů jsou na vysoké úrovni, historky povětšinou z psychiatrického prostředí jsou zábavné. Trochu zbytečné je možná svádění různých problémů na Sjednocenou Evropu a užívání výrazu Sjednocený Evropan jako nadávky, ale i v tomto lze najít humor a snad je to z mé strany jediné smítko na poměrně dobré knížce (čímž nutně nechci bránit EU, spíš mi nepřijde, že by mělo jít o příčinu všeho zla). Jde o moji první knihu tohoto autora a příležitostně se nebudu bát přečíst si i další.
Příběhy Pata Hobbyho
Francis Scott Fitzgerald
V podstatě lze souhlasit se zdejším hodnocením. Nejde o žádné veledílo jakým je třeba Velký Gatsby, v podstatě jde jen o obyčejné povídky, které jsou sice zajímavé jak zasazením do Hollywoodu, tak i tragickou (snad až směšnou) postavou Pata Hobbyho, ale velmi rychle vyšumí z hlavy.
Vyvolit si lásku
Roger Schütz
Velmi působivá a inspirativní kniha o velmi charakterním a působivém člověku.