allyce komentáře u knih
Přesto, že je tato kniha o vážném tématu, autorka popsala svou závislost s nadhledem a humorem, který mě opravdu bavil a pobavil. A vůbec se tím nesnížila vypovídající hodnota knihy, naopak, myslím, že může těm, kteří trpí stejnou nemocí, pomoci v jejich cestě k uzdravení.
Pro mne super kniha, líbila se mi moc, neřekla bych, že je psaná rozvláčně, bavila mě, vtáhla do děje.
Nehodnotím, nejsem objektivní. Před několiky dny jsem dočetla Šántárám, vynikající knihu ze stejného prostředí a v jejím stínu jsou Krásné zítřky pro mě nečtivé. Nebavily mě natolik, že jsem knihu nedočetla...
Těšila jsem se na každý čas, kdy jsem mohla vzít do rukou tuto knihu.
Souhlasím a ztotožňuji se s komentářem níže od eraserheada. Naprosto vyčerpávající.
Náhodný výběr v knihovně bez velkých očekávání. O to víc jsem byla překvapena když jsem se ponořila do vyprávění, které bylo podáno zajímavě a čtivým stylem.
Hodnotím průměrem, zápletka ničím nepřekvapila a závěr byl notně přestřelen.
Kdyby to byl příběh fiktivní hrdinky a měl o polovinu stran méně, byl by to příjemný oddychový počin.
Jednoduché a nudné. Hlavní hrdinka - advokátka je něco mezi trhlou kozou a alkoholičkou, narkomankou a nymfomankou v jednom. Nevýslovná hloupost.
Dobré čtení, ale očekávala bych, že příběh bude gradovat, dle mého vkusu však měl sestupnou tendenci.
Autora jsem neznala a po přečtení této knihy brzy napravím. Doufám, že i ostatní knihy budou podobné. Žádné přehnané akce, padesát mrtvých, snaha šokovat za každou cenu. Tady děj pomalu, ale příjemně utíká, přirovnala bych to k sezení (nebo ležení na lehátku) u psychologa, přesně tak, jak to vidíme v amerických filmech. Prostě detektivka podle mého gusta, vražda, vyšetřování a spousta, spousta psychologie a psychiatrie. Bezvadné!
Plně se ztotožňuji s komentářem Eidalon, lépe bych to nenapsala. Skvělé povídky - určitě doporučuji.
Přiznávám, že po přečtení Volání Kukačky jsem měla větší očekávání. Takže trochu zklamání, ale určitě si ráda přečtu další díl/y.
Tentokrát jsem pocítila mírné zklamání. Dělo se toho hodně, ale spousta z toho mi přišla přestřelená a neuvěřitelná. Dívka v pavoučí síti mě bavila více.
Dobrý průměr. Ke konci už mě ty vraždy ani nebavily, čeho je moc, toho je přiliš. Sbor vyšetřovatelů mizerný a vrah - no, žádné velké překvapení.
Nebudu hodnotit hvězdami, nebylo by to objektivní. Věřím, že si kniha své čtenáře/ky najde a našla (podle pochvalných komentářů níže). Mě nezaujala, bylo to trápení.
Asi zde budu momentálně černou ovcí, knihu hodnotím mírným podprůměrem. Četla jsem v poslední době několik knih s tématikou amerického jihu a otroctví, nu a mysl je na nějakou dobu přesycena. Asi jsem tuto knihu měla číst jako první. Teď mě již ničím nepřekvapila a nic na tom nemění ani Čipera a Jem.
Vrah je narcista i metrosexuál v jedné osobě, ochránce je vyjímečný zedník s velkou hlavou a ona je oběť, která sice nemá manžela ani přítele ani televizi, zato má štěstí, protože potká našeho zedníka. Nakonec zazvoní zvonec a pohádky je konec.
Červené knihovně se vyhýbám obloukem, takže jsem se až do chvíle, kdy červená ztmavla téměř na černou , pěkně nudila. Pak už to bylo lepší, ale celkově knihu hodnotím jako průměrnou na rozdíl od autorovy knihy
Není zač.
Zatím všechny knihy, které jsem od Deavera přečetla, jsem si nesmírně užívala a považuji jej za jednoho z nejlepších v kriminálním žánru. Tady jsem ovšem narazila, povídky mě nebavily.