Alma-Nacida
komentáře u knih
Když byl bůh králík
Sarah Winman
Kniha psaná krásným jazykem plná ztrát a ke konci i nějakých nálezů, takže přes všechno zlé, co se v ní přihodí, vyznívá vlastně pozitivně. A že se toho přihodí opravdu hodně, od zneužívání dětí přes rakovinu, únos, slepotu a smrtící nehodu až po teroristický čin, který změnil svět. Mnohá místa v knize se mě dotkla bolestně, jiná mě rozesmála a celkový dojem je smíření.
Hvězdu ubírám za podle mě zbytečné matení čtenáře tím, že autorka neuvede, o kom nebo o čem začala mluvit. Musíte zkrátka číst dál a trochu pátrat, která bije.
Citát: Svět je jiné místo, když jste zdraví, když jste mladí. Svět je krásný a bezpečný.
Můj kámoš Ježíš
Lars Husum
Tohle bylo vážně blbý a ani hora nablblých eskapád hlavního (anti)hrdiny to nezachránila, nezasmála jsem se ani jednou, čemu proboha... Tomu, že Ježíš zasahuje jako deus ex machina? To je trochu málo. Postavy jsou prostě pohybující se figurky, všechno působí nevěrohodně, navíc je to nudné. Jednu hvězdu dávám za vložené "články z tisku", to je asi jediný nápad. A celkem pěkná obálka.
Volání netvora
Patrick Ness
Máloco je horší, bez ztratit mámu v dětském věku. Horší je asi jen ztratit dítě. Přesto, že všichni víme, že se to stává, všichni tak nějak věříme, že nám se to nestane. A všichni se tak trochu bojíme, že možná jo. O tom je tato útlá knížka a už jen to, že je určena dětem, je velká výzva pro autora. Pokud navíc vstupuje do vlaku rozjetého jiným autorem, pak je už skoro nemožné, aby výsledek neměl nějaké ty mouchy. Myslím, že v knize není dostatečně zdůrazněno, že Conor za nic z toho, co se děje mámě, vůbec nemůže. Že naopak plno chyb udělali dospělí.
Když jsme knihu četli ve skupině 14. - 15. letých děti, hodně z nich se zlobilo. Proč pořád cpou Conora do školy? Proč ho nenechají se s mámou rozloučit už dřív? A kde jsou všichni dětští psychologové, když je člověk potřebuje? V podstatě s nimi souhlasím.
Podle komentářů ale vidím, že pro většinu čtenářů asi kniha funguje... Tak nevím. Ráda bych věděla, kolik jim bylo let, když to četli.
Půl války
Joe Abercrombie
Kolosální závěr, otec Jarvi se zkazil, jak jen to šlo, a nejen on. Jestli se mi to kdy zdálo moc krotké oproti Prvnímu zákonu, tak v tomhle díle to už moc krotké není. Uvítala bych možná víc odhalení ohledně totožnosti a pádu "elfů". Ale jinak nemám co vytknout.
Trosečník sibiřský
Světlana Glaserová
První část je výborná, absurdistán cestování sem tam po Sovětském svazu podaný jako jedno velké dobrodružství. Ale po příjezdu do zaslíbeného Československa se to nějak zasekne. A při závěrečném odhalení identity povedeného tatínka mi doslova spadla brada. :)
Den falešné kočky
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Laura se mi líbila a s falešnou kočkou to není jinak. O žánru knihy nebudu vůbec spekulovat, je to fúze a velmi povedená. Když už jsem si myslela, že jsem všechno odhalila, tak střih a změna, i když v úplném závěru jsem se dočkala potvrzení své doměnky, a to detektiva - čtenáře vždycky zahřeje u srdce. Chvílemi mi text připomněl kamaráda z dávných časů socialismu, ctitele houbiček, který je jako pako vždycky sežral rovnou v lese a pak tam bloudil a viděl fakt divný věci... Že jo, Hans. ;) Kdyby se houbičkám dařilo i ve Finsku, mnohé by to vysvětlovalo. :)
Myšlenky za volantem
Marek Eben
Posloucháno jako audio poté, co knihu opakovaně chválila mamka. Já tak uchvácena nejsem, je to takové poněkud nijaké rozumování, nic proti ničemu. Myslím, že mi to moc dlouho v hlavě neutkví, taková oddechovka.
Pérka, drátky, kolečka
Martina Málková
Velmi milé překvapení, autorka má dobře zvládnuté "řemeslo", kniha je čtivá, romantiky je tam tak akorát, postavy působí živě a uvěřitelně. Zápletka je trošku recyklovaná, nechci prozrazovat děj, tak raději pomlčím. Konec je překvapivý, jen závěrečné vysvětlení trochu strohé.
Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět
Aleš Palán
Knížka fejetonů pro mě spíš průměrných jak tématy, tak zpracováním. Neurazilo, nenadchlo.
Nesmrtelný příběh
Jiří Kratochvil
V knize se semele úplně vše a ještě něco navíc a k tomu velmi nepřehledným stylem plným odboček a přeskakování v tématech i v čase. To by mi ani tak nevadilo, ale časté oslovování tipu "jen se, milánkové, koukněte" mi šlo hrozně na nervy. Stejně jako opakování "a to mi bylo šedesát pět let, bla bla, právě šedesát pět mi bylo, ano, ano". Takže to zas za nějaký literární skvost nepovažuji.
Vzdělaná
Tara Westover
Tentokrát se k všeobecné chvále nepřipojím, protože styl psaní mi vůbec nesedl. Chápu knihu jako takový terapeutický počin, možná mne to míjí i pro ty americké reálie, jak už psal někdo přede mnou. Nemyslím, že by tady nastoupil na vejšku někdo bez "papíru" o maturitě, například... V něčem mi to připomnělo knihy Torey Hayden, taky takový zvláštní odstup, zkrátka výčet traumat z dětství a mládí.
Nejraději bych dala dvě a půl hvězdy.
Legendy Atalien
Charlie Greenberg
Nehodnotím hvězdami, protože jsem spolu se svými dětskými čtenáři z letního čtenářsko - diskuzního klubu nedočetla. Stylově je to prostě děs, který jeden 11 letý kluk shrnul jako: "To zní, jako kdybych to napsal já. Takže nic moc."
Vidím, že je na sebe asi moc přísný, když tohle vyjde jako "opravdická" kniha.
Cestu mistra meče jsme poslouchali jako audio a bylo to o chlup lepší, ale taky takové mravoučně divné, aspoň pro mě.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Čtu knihy hlavně pro jejich čarovnou moc přenést mě někam jinam. To se tady povedlo stoprocentně a moc jsem si ten výlet užila. Navíc mám ráda příběhy outsiderů a vyděděnců, zejména když si umí poradit jako Kya. Jasně, ve skutečnosti by se nejspíš nestala autorkou knih. Docela by stačilo i to ostatní... Jsem asi příliš okouzlená, než abych měla ke knize nějaké námitky. Líbilo se mi i poděkování, myslím, že jsem ještě nečetla žádné díky za táborák. ;)
Anansiho chlapci
Neil Gaiman
Mám ráda propracované detaily a proplétání příběhu, což autor umí skvěle. Tentokrát to nebylo tak temné, promiň, Tygře, a bavila jsem se o to víc. :)
Hejnické pastorále
Vlastimil Vondruška
Tento díl považuji za nejslabší, některé postavy se zacyklily a jejich příhody byly pořád o tom samém dokolečka (Vilemína), něco mi přišlo i dost neuvěřitelné a celkově mě to moc nebavilo. Četla jsem z nějakého podivného pocitu povinnosti, že když už jsem četla všechny předchozí díly, tak přece musím dočíst i tenhle. :) Dočetla jsem s přeskakováním a konce nikterak neželím.
Moje šílené století
Ivan Klíma
Velmi inspirativní kniha, velmi otevřená a nic nepřikrášlující. Autora si vážím nejen jako spisovatele, ale i jako člověka. Celé to "krásné 20. století" bylo opravdu šílené, ne že by to s 21. vypadalo nějak líp... Oceňuji odvahu jít s kůží na trh a vysvětlit čtenářům, proč mohli i inteligentní a milí lidé věřit v komunismus. Vzpomněla jsem si při čtení na besedu s Arnoštem Lustigem, který také na otázku, jak mohl být komunista, odpověděl prostě: "Já jsem tomu věřil."
Jak poznat, že vaše kočka touží po vaší krvi
The Oatmeal (p)
Začátek a konec je dobrý, smála jsem se a pobavila mě i kkt - koťátková konspirační teorie, ale příhody kancelářských krys, pardon, koček Boba a Boba mě nebavily a přišly mi spíš trapné. Asi si každý vybere své oblíbené části. ;)
Jen zvířata
Ceridwen Dovey
Trochu jsem se bála, že to bude doják. Místy opravdu byl. Hlavně to ale byla cesta s mnoha světovými spisovateli a dalšími osobnostmi, z nichž Australana a americkou abolicionistku a feministku jsem si musela vygůglit. Cesta za poznáním toho nejhoršího i nejlepšího z lidství.
"Možná byste si měli klást jiné otázky. Proč se ke druhým lidem chováte jednou jako k lidem, a jindy jako ke zvířatům? A proč se k jiným tvorům chováte jednou jako ke zvířatům, a jindy jako k lidem?", ptá se delfínice, ale ví, že je to řečnická otázka, že ji nikdo neodpoví. Já vím, že jsem zvíře, a že lidé jsou děsivá zvířata. A nakonec všichni zemřeme, o tom to je. Velkolepě smutná kniha, na kterou hned tak nezapomenu.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Asi jsem měla velká očekávání, nejraději bych hodnotila dvěma a půl hvězdami. Kladně hodnotím informace o vleklé vyhrocené situaci po vzniku Československa, o tom se opravdu skoro nikde nepíše. Bohužel je to až v poslední části knihy. Postav je tam poměrně hodně, ale sledovány jsou s takovým nadhledem, že jsem se o jejich osud nijak netřásla a snad kromě dopisu Barky Ludwikovi na frontu mě ani nic nedojalo, celá kniha na mě působila podivně odtažitě.
Oceňuji autorčino pátrání a celkovou přípravu knihy.
Pod vlivem Jupiteru
Gary D. Schmidt
Kratičká kniha pro starší děti je skoro jistě přiměje k pláči, a pokud máte čtenářský a diskusní klub, připravte se na smršť otázek, na které není snadné odpovídat, a snad se i předem připravte na tu hlavní, ke které to nakonec jistě bude směřovat: Proč se hodným lidem stávají zlé věci? Co je to za strašný svět?
Možná nebudete umět odpovědět. Nic si z toho nedělejte a klidně to svým dětem (žákům, studentům, svěřencům) řekněte.
A připravte kapesníky, budou se hodit.
P.S.: Hvězdu ubírám za styl, který má být vyprávěním 12letého kluka. To teda moc nevyšlo.