Alma-Nacida komentáře u knih
Nejdříve klady - žádný dlouhý rozjezd, čtenář je vhozen do děje po hlavě a s hrdiny se autorka ani trochu nemaže. Za zápory považuju místy natahovaný děj a občasnou kumulaci nechutností, bez některých detailních popisů bych se i obešla. A pak nevím, zda scény s mluvící hlavou byly komické úmyslně nebo nechtěně. A závěr trochu do ztracena, nachystaná půda pro pokračování, ale kdyby na to nedošlo, dá se to skousnout i tak. A obálka, to je teda brakovka jak vyšitá. ;)
V další středověké detektivce se trochu obracejí role a ženských půvabů si užívá Diviš, v závěru jsem se zasmála nelogičnosti s roubíkem. Nechci spoilovat, tak jen napíšu, že s roubíkem v puse se mluví dost těžko. :)
Jinak je to zase klasická oddychovka a jistě půjdu i do dalších dílů.
Začínám si myslet, že si autor dělá ze čtenářů trochu srandu a při čtení jsem si párkrát vzpomněla na Patera Knoxe. Chodba, a ne jedna, a navíc vrah je ... . :)
Líbila se mi výtvarná stránka komiksu a některé věci byly fakt i výstižné i vtipné, jiné spíš jen výstižné. ;) Co mi trochu chybí, je to, jak se introvertka seznámila s ideálním manželem...vrtá mi to hlavou. Třeba mi poskytne odpověď další díl.
Sámo některé situace jsou klasická noční můra introverta, jako popracovní posezení - toho se taky děsím a vykrucuju se z něj, co to dá. ;) Nebo vnější zdánlivě klidné a pohodové já a vnitřní bouře, kterou svět nevidí. Co mě naopak zaráží je banda "otravujících" přátel a známost už asi před VŠ. Věřte, že to introverti nemívají. Já to musím vědět, jsem introvert půl století. ;)
Velmi příjemné překvapení! Těžko napsat něco a neodhalit důležité části děje, tak se omezím na to, že po první části psané lehce a až dětsky přijde obrat a plno temných tušení. Ale i vtipných a výstižných popisů lidí a osudů v meganákupáku. Mimochodem, taky mě taková místa poněkud děsí, teď ještě víc než dřív.
Definitivně nejsem příznivcem této autorky, nebavilo mě to, bylo to předvídatelné, nudné, natahované. Končím na straně 150, ač do konce zbývá cca 100 stran, tak to už nedám, a končím s Darcy celkově.
Hrdinská fantasy se stárnoucím barbarem a jeho trochu záhadným kámošem, spratkovským rádoby hrdinou a dalšími klasickými postavami hrdinské fantasy. Příběh byl vymyšlený dobře, a tak věřím, že se bude stejně rozvíjet i dál. Hvězdu ubírám právě za to, že už to tu všechno bylo někde jinde a někdy jindy.
Detektivka více než trochu "noir", detektiv Bernie sice srší sarkastickými fórky, ale v závěru si na vlastní kůži vyzkouší koncentrák a celkově moc nemá, za co by se mohl poplácal po rameni: sice odhalí co, kdo i proč, ale je mu to prd platné. Na konci může být rád, že vyvázl životem.
To je samozřejmě velké lákadlo k tomu přečíst si, jak to bylo dál. I když nemyslím, že by další díly byl míň temné, jdu do toho.
Začnu výtkou, a tou je zařazení knihy jako četby pro mládež. Šmarjá, proč? Je tam násilí i sex, akorát se tam nemluví sprostě, ale jinak to fakt nechápu...
Zápletka není složitá ani příliš nová, trochu nezapadající dívka se stane čarodějovou učedníci a brzy i čarodějkou. Je to čtivé, napínavé, kouzly se to jen hemží a fakt mě to bavilo. Drak teda není můj tip, ale co už. Bylo to svižné oddechové čtení, přesně jak jsem doufala, že bude.
Jsou to teda trochu jiné čtyři hvězdy než u nějaké té "velké" literatury, ale hodnotím čtivost, odpich, napínavost. ;)
Syntéza duchařského příběhu a skoro krimi, nebála jsem se, spíš jsem byla zvědavá, jak se to vysvětlí. Přijde mi trochu neuvěřitelně rozuzlení příběhu Sáry, hlavně kdo je tam pachatelem, ale nechci zbytečně prozrazovat děj.
Celkově docela dobrá oddychovka.
Svěží jednohubka rychle odsýpá, lord John trousí své vtipné sarkastické poznámky a s pomocí inteligentního personálu a trochou štěstí všechno nejen odhalí, ale i zdárně vyřeší. Pobavila jsem se a byla bych spokojenější, nebýt místy odfláknuté korektury.
Tohle bylo zase spíš na tři a půl hvězdy, ale nakonec jsem dala čtyři. Vlastně moc nemám co vytknout, jen pár věcí se mi zdálo nelogických. Například proč to v Opskurnu vypadá jako na přelomu devatenáctého a dvacátého století, když mají být údajně prodejci supermoderních technologií? Vysvětlení v závěru, kdo je tajemná postava zmizevši ještě před začátkem děje Robert Lahvička, bylo trochu násilné. Jako že už to ukončíme, tak si všechny postavy sednou a na třech stranách nám to vyloží. ;) Ale jinak pěkný počin, postavy jsou plastické a všechny ujeté, každá jinak.
Nářez! Něco bylo až děsivé a něco zase tak realistické, že se nejspíš už ke knize nevrátím, ale obdivuji lehkost, odpich, černý humor. Podívám se určitě i na originální verzi, protože jestli v českém překladu něco chybí, chci vědět, co to je. :)
Uf, tak to byla jízda. Jsem ráda, že jsem měla šanci přečíst si všech pět dílů hned po sobě, a tak jsem neztratila ani kontinuitu, ani "drajv", a bylo to fajn čtení. Mám ráda, když je fantasie katalyzátorem a postavy i děj jsou uvěřitelné, a to se mi tady splnilo bohatě. Autor se s postavami v závěru nijak nepáral a bezmála všechny je rozličnými způsoby neváhal zlikvidovat. Trochu jsem doufala, že se na konci nějak projeví Corfeho "antidweomer", ale nic z toho nebylo, a to je taky asi jediné zklamání tohoto dílu.
Velmi zvláštní protiválečná kniha balancující na hraně mezi tragikomedií a surrealismem. Kdysi jsem ji už četla, ráda jsem si ji zopakovala a jistě to není naposledy.
Asi jsem měla přehnaná očekávání; kniha mě zklamala a dočetla jsem jen se sebezapřením. Celkem zajímavá mi přišla jen část z období 1. války a mezi válkami a druhá část ze socialismu byla naopak jako natahovaný románek pro ženy. A závěr ve stylu Deus ex machina je už na mě prostě moc. Dala bych jednu a půl hvězdy, ale nejde to.
Super začátek s dobře dávkovanou černou srandou a smutkem, s gradací, ale bohužel konec mi už přišel moc ujetý. :-) Je fakt, že když teď narazím na nějakého uječeného blba, mám nepřekonatelnou chuť říct aspoň tiše: "Koťátko!". :-D
Občas mi lidi říkají, jak můžu číst fantasy, když je to celý vymyšlený a nereálný. :) Tak od nynějška budu doporučovat První zákon jako protijed. Je to podle mě ta nejrealističtější fantasy, co znám. A byl to fičák. Tolik akce a děje, aby se na konci některé postavy ocitly skoro přesně tam, co na začátku? Spousta ironie, černého humoru a tolik reality, kolik se jen do knihy vejde; opravdu hodně zvláštní fantasy. Zjišťuju, že jsem na ní závislá, a mou knihovnu obohatí i Ostré konce.
"Lidé se mnohem raději upnou k jednoduché lži, než by se pídili po obtížné pravdě, zvlášť když jim to vyhovuje víc."
"Všichni někomu za něco dlužíme. Jenom ti, kteří jsou naprosto k ničemu, jsou zcela svobodní. Ti, co jsou k ničemu, a ti, co jsou mrtví."
Ráda čtu knihy, které nabízejí pohled na svět z nějaké neobvyklé perspektivy a válka vnímaná někým nevidomým je rozhodně něco, co tu (zřejmě) ještě nebylo. Trochu mi vadilo přeskakování mezi hlavními postavami a časovými rovinami, hlavně proto, že kapitoly jsou velmi krátké. A jsem rozpačitá ze závěru, kde všechno tak nějak vyšumělo do ztracena.
Zajímavá kniha napsaná krásným jazykem, která také osvětluje mnohé dosud nevyřčené z předchozího Finova života - a že už bylo na čase. ;-)