Alma-Nacida komentáře u knih
V průběhu čtení mi vytanula na mysli série detektivek, kterou jsem kdysi dávno četla, a jejíž názvy vždycky začínaly slovem "jak". Třeba Jak nevyloupit banku apod.
Tenhle díl by se klidně mohl jmenovat "Jak se zbavit rhekara".
Nemůžu si pomoct, ale minule to bylo nějak lepší. Tady je nejzajímavější postava Reisera, který není až tak drsný, jak se tváří. Co mě štvalo jsou skurpule, které mají všichni se zabitím "elfů". Že by v boji všichni brali v úvahu, jak špatně se dlouhověcí množí? ;) Mě by ti náfukové a druhisti provokovali ke zcela opačnému stanovisku. :)
Tohle byl zatím nejčtivější díl, nechyběla akce a tajemné rhekaro je asi nejpřekvapivější postava celé série vůbec. Pravdou je, že je to trochu dvousečná zbraň a jsem zvědavá, jak se s tím autorka popasuje dál. Záporáci jsou v tomhle dílu opravdu tuze, tuze zlí. Vzhledem k tomu je s nimi skoncováno raz dva, ale přeci jen je ten závěr mi přišel trochu rychlý - nejdřív se vypisuje krok za krokem a pak prásk, bum, kouzlo, konec. ;)
Nijak mě nepohoršuje zapůjčení postav z jiných (a pravda, slavnějších knih), ani to, že ač Dr. Watson ve své knižní předloze miluje nějakou Mary, tady po Mary hází očkem spíš Holmes.
Ale je to tak nějak rozvleklé a vsuvky nebo spíš připomínky dívek nakonec děj ještě víc zpomalují. V poslední předlouhé vsuvce se autorka snaží čtenáře nalákat na další díl, ale já si ho nejspíš nechám ujít. Ne že by to bylo všechno špatně, ale taky mě to nijak nenadchlo, zkrátka takový dovolenkově odpočinkový průměr.
Kniha obsahuje tři útvary, které se zdráhám nazvat povídkami, a sama autorka se k nim v předmluvě vyjadřuje velmi vtipně až sarkasticky.
Nebylo to špatné, ale myslím, že pro někoho, kdo už předtím nepřečetl aspoň polovinu Cizinky a všechny ostatní příhody lorda Johna, by byl zážitek poloviční.
Vcelku pěkný první díl, byť jsou postavy občas trochu předvídatelné a všichni "dobří" jsou děsně dobří a záporáci kují pikle spíš zpovzdálí a sami tam moc akce nemají. Alekova naivita je taky někdy už trochu moc.
Dám šanci druhému dílu a doufám, že se postupně zbaví těchto typických "dětských" nemocí.
Začnu klady, kterými jsou hlavně překvapivé rozuzlení a poměrně velká řemeslná obratnost - aby ne, materiálu na vypsání se bylo dost a dost. :)
Krásy ubírá hlavní zápor, a tím je ukecanost. To bude asi autorčina osobitost (it's what I do, reader), protože mi to vadilo i v opusu s Harrym. Já zkrátka nepotřebuji vědět, co má která postava přesně na sobě, ani jestli se jí vlní vlasy, když otočí hlavu doprava. Před dalším dílem si oddychnu u něčeho akčnějšího. :)
Tento díl byl plný zoufalých bojů o zdánlivě neudržitelné pozice, navíc s intrikami a zradami v zázemí, a je hlavně o tom, co stojí vítězství. Dost možná takové Pyrrhovo vítězství. Jediná výtka - některé detaily z řádění merduků bych si ráda odpustila, zvlášť když postava, která je prožila, se už v dalším ději nevyskytuje. Ale jinak to byla skvělá četba. Uvidím, čím se příběh uzavře v posledním dílu.
Kdo by to řek, že strategie bitev bude tak zajímavá, že budu číst celou noc. ;) Hodně komentářů srovnává Království Boží s Písní ledu a ohně a svým způsobem to aspoň v námětu podobné je. Já teda budu doufat, že mě tady nebude čekat trpké zklamání v podobě chybějícího konce, který zprzní v tv seriálu k nepoznání. :) Zkrátka, jsem nadšená, samá chvála a vzhůru do dalšího dílu.
Uhtred není prostě ničeho ušetřen, snad kromě absolutní porážky, která se nekonala a asi ani nikdy konat nebude. Je to zase dobré čtení, ale přece jenom je těch dílů už dost, že jo... ;)
Jestli se zdá někomu Geralt moc "nóbl a hóch", pak doporučuji Jakuba, který zaručeně není ani jedno, a navíc je velice moderní - používá i samopal. Je to trochu jednosměrná sranda, ale mně se to líbilo. I když nějaká propracovanost, to ne... Někdo se zjeví, pak zmizí, vysvětlení nikde. Co mě pobavilo hodně, byl horoskop:
"Učitelé nevidí tvého génia .. Zřejmě nastala doba vhodná k prořídnutí jejich řad. Je snad hezčí pohled než na školu proměněnou v neidentifikovatelný létající objekt?" :)
Začala jsem číst a už jsem nemohla přestat, dokud kniha neskončila. Těžko říct, o čem to je - asi nejvíc o vině, o lítosti, o činech, které můžou být osudové, nebo taky ne. Je to taky thriller i historický exkurz. Hlavně je to dobrá kniha, i když se hemží monstry.
... V letadle si četl a přemáhal spánek. Klidný spánek stejně nepřipadal v úvahu, protože skutečně klidný spánek nezažil už dva roky. Míval často noční můry o všem, co viděl a co dělal. Mozek marně hledal nějaký smysl toho všeho a Saul při tom trpěl. Konejšivý hukot na palubě letadla sváděl k přemítání, což bylo nebezpečné. Protože přemítání je sféra, kde přebývají monstra.
Tentokrát jsem trnula, plakala, smála se, radovala se, zkrátka žila s hrdinkami povídek jejich osudy a moc jsem si celou knihu užila. To teda byla jízda! Jdu nadšeně i do Útěku a už se těším. :)
Tohle byla klasická YA fantasy, mně to moc nechytilo, ale dceři se to líbilo, a o tom to asi všechno je. Zkrátka náctiletí a náctileté mají na knihy jiné požadavky, které tady byly naplněny, ale já zůstanu u drsnější školy. ;-) Kladně hodnotím obálku a vůbec grafiku knihy, máme i druhý díl, tak uvidíme, zda se postavy někam posunou, nebo ustrnou na své adolescentní úrovni. :-)
V prvním dílu mi připadala Ilan míň spratkovitá, tady to už bylo chvílemi na hranici toho, co snesu, aniž s knihou praštím. Chápu, má jí být necelých 14, ale i tak. :) A pak to chování pětadvacítky. Moje představa ostříleného bojovníka, navíc věkem někde od 50. do 100 let, se úplně nesrovnává s osobou, která musí jít ze vzteku třískat sklo do svého pokoje. Leda snad nějaká posttraumatická stresová porucha nebo co. :) Tři hvězdy jsou čistě za nápad, něco se zamlžilo, jen málo vysvětlilo. Třetí díl v nedohlednu, tak počkám a uvidím, zda mi do té doby první dva nevypadnou z paměti a zda mu tak dám ještě šanci.
To se tak chystám jet autem, mám to daleko a je celkem dost hic. Tak si vzpomenu, že jsem tu koutkem oka zahlídla, že je snad Hospoda jako audio a načtená zcela socialisticky zasloužilou soudružkou, a ono jo! :) Myslete si, co chcete, ale až na výhrady k "meryjelenové", jak ji Jiřina Švorcová vyslovuje, to nakonec nebylo tak špatný. Nebo že by ta cesta byla až tak nudná? ;-)
Je zvláštní, že kniha je v podstatě dost smutná, ale přitom ne depresívní. Spíš očistná a katalyzační, zkrátka typická Radůza. Četla jsem ji, když jsem právě něco takového potřebovala, dík za ni.
Hmm, tak to bylo po delší době přesně to, co jsem čekala, že to bude: fantasy téměř uvěřitelná, zaplněná erudovaně vybranými bohy všehomíra s hrdinou od první stránky sympatickým s jen lehce přebujelou sebedestruktivní složkou. Kdyby to šlo, ubrala bych půlhvězdu za občasné nadlimitně nechutné detaily např. s Laurou, ale jinak nemám co vytknout.
(SPOILER) Antihrdina, ke kterému jsem si v průběhu čtení vytvářela stále pevnější vztah, nakonec dopadne tragicky. Což se dalo čekat, že jo. Knihu jsem už četla v dřívějším vydání asi před 30. lety a tenkrát jsem byla na špatný konec opravdu naštvaná. Je zvláštní, že dnes mi to tak už nepřipadá, a má nejmilejší postava je Náčelník. Ale možná je to jen taková sebeobrana, když už vím, co bude... ;-) Každopádně to nutí k zamyšlení. Co byste dělali? Zvolit "svobodu, nebo smrt", to chce velkou odvahu.
Syrový a velmi realistický pohled do nitra totality, který postupem času nabývá na intenzitě a drsnosti. Bylo mi jasné, že dobře to určitě nedopadne, jen bych uvítala nějaké ujištění ohledně osudu Charlie. Film jsem neviděla, ale teď mám chuť ho shlédnout taky.