alsha komentáře u knih
(SPOILER) Klasické ingredience - akce, nahota, špína na okraji společnosti, silnější linka kolen Sakuraie a Tae...opět jemné přizpůsobení pravidel příběhu a dobře nadávkovaná akce. Všeho tak akorát. Jízda pokračuje...
(SPOILER) Další díl, který více hněte to předivo mezi zabíjačkami a že ho hněte řádně. Orální sex, i hmatatelná schýza z "nevěry", další várka postav do masomlejnku i další bizarnosti z japonského everyday života (Tokio Vice feelingz)...baví mě to, joo
(SPOILER) Opět díl na přelomu fází. Finální vypořádání se s dinosaury a zase sympatický pohled do mezidobí ve škole, v životě. Krátké i delší oblouky v rámci vyprávění, trochu kulhánkovsky se dostáváme k dalším postavám...tu spirálu nejde vytáčet pořád stylem mzák, parta, mlýnek na maso a tak Oku přidává tohle. Někdy je to klišé, někdy ne, ale pořád mu to žeru a baví mě to.
(SPOILER) Dinousauří masakr pokračuje! Kurono nachází sebedůvěru, paleta postav je pestrá a zatím stále početná. Při druhém čtení opět schematičtější, přehlednější. Jurský park není moje top srdcovka, ale Okuovi to žeru. Těším se na další kousek této bestiální série!
(SPOILER) Po Šendžuku už s menší intenzitou, ale o to více rafinovaněji. Jasně profilující se badguy Izumi, spousta postav v místnosti, které až při druhém čtení nejsou tak nepřehledné....a dinosauři...kreativita ovlivněna popkulturními vlivy...napřed to byli cibulmeni, pak ptactvo v kombinaci s retro narážkami na japonskou tv kulturu, následně pantheon s budhou a pak létající skřeti...nu a teď redneck s crichtonovským odkazem...prostě okuovský mišmaš, jak má být..
(SPOILER) Vyvrcholení v podobě jedenáctého dílu, aspoň tak vnímám tuhle četbu na jeden nádech. Neuvěřitelná schopnost vybudovat napětí a pak nechat vše explodovat. Už minulý díl napovídal, že se uděje něco velkolepého, nicméně takový nářez jsem skutečně nečekal...využití všech silných stránek komiksu, nástrojů, jak odvyprávět příběh par excellence. S každým dílem Oku přihazuje a to nejsme zdaleka u konce...
(SPOILER) Navzdory nízkým hodnocením hodnotím tento díl velmi pozitivně. Na druhé přečtení ještě lepší než na první. Vyprávění košatí univerzum se zalidňuje třemi novými postavami a nám nezbývá, než doufat, že to nedopadne jako při setkání s japonským božstvem pár dílů nazpět.
(SPOILER) Sólo jízda Kaie Kurona a jeden velmi tuhý týpek v mnoha verzích s přesahem do reality. To je zajímavý moment oproti předchozím zápletkám dílů minulých. Taktéž nejednoznačnost Izumiho a závěrečný bonus rozvíjejí lore. Jistá repetetivnost vyprávění je stále osvěžována novými nápady a stále to Okuovi funguje...
(SPOILER) Další z překryvných dílů, kdy se ukončí linie se soubojem a dostáváme se do meziprostoru - škola, "běžný" život, další zápletky. Každý díl Gantze čtu poctivě dvakrát, poprvé hltavě, v napětí, jak to dopadne, po druhé s detailním užíváním si pozadí, náznaků toho, co přijde. Jako po spirále je každá obrátka, každá vrstva širší, divočejší a stále dokáže překvapovat svou bizarností...
(SPOILER) Podrobná anatomie boje s japonským Pantheonem, ztráta některých oblíbených postav, v tomhle je sedmý díl nekompromisní. Souboje jsou zábavnější, nežli ty předchozí půtky s ptactvem či cibuláky. Nápaditost při konstrukci různých způsobů smrti odpovídá masakrům v KillBillovi...
(SPOILER) Spirála, po které se naši hrdinové vydávají končí v červí díře. Na jejich ramenech jsou všeho schopné děti rozličných schopností, tanky v ulicích města a grafické orgie hroutícího se města. Kam tohle může gradovat? Aha, ano tam kde se potkají na posledních stránkách...
(SPOILER) Kostky jsou vrženy. Nezastavitelný Tetsuo, stejně tak za každých okolností přeživší Kai a Kaneda. Jako po spirále spěje děj druhého dílu k neodvratnému konci. Anebo začátku. Divočejší než poprvé.
Keiovi se plní sen a už není panic, Kató už je definitivní spasitel a japonský Pantheon se zbláznil. Všechno krát deset a ještě víc. S každým dalším opakováním se musí od cibule přes ptáky až k bohům a není to pořád dost. Tohle musí skončit válkou galaxií.
Velké ptačí finále a další dílky do skládačky postav. Tecuovo hraní si s ohněm, v druhé polovině svazku pak po třetím i pátý díl krásně zalidňuje, zahušťuje postavami a dalšími motivy. Vyprávění kresbou, rozmístěním polí funguje čím dál lépe a i citoslovců, jelikož se tolik nebojuje, se neobjevuje prehršel.
Další nášup japonské bizarnosti, dějové dynamiky a z ní plynoucích zvratů. Každý díl čtu dvakrát a vychutnávám detaily, které při prvním, žíznivém čtení unikají. Univerzum odhaluje další detaily o mimozemšťanech, pravidlech hry i výbavě hrdinů.
Třetí díl, pravidla vyřčena, brousí se výsledný tvar a začínají se objevovat první dějové rýmy. Jedním dechem zhltnuto a sahám po další. Velmi osvěžující kapitoly z životů hlavních hrdinů, pár naznačení a pak již osvědčená skluzavka. Stránka po stránce promyšlená a vyprávění dostává autor pevně do ruky. Těším se na další
Po druhé, ještě více krvavěji, ještě více divočeji. Už se začíná vyjevovat autorův záměr, kdo jsou hlavní postavy a kdo zbytný futrkanón. Univerzum začíná mít svá pravidla a vyprávění se začíná rýmovat; těším se na další.
První díl, expozice, představení postav. Správně japonsky uchylné. Explicitní násilí, nahá ženská těla, anatomická jízda. Jsem zvědavý, kam se to bude vyvíjet dál. Když jsem viděl desítky dílů vyskládaných v regálu krajské knihovny, neodolal jsem a hmátl po prvním. U těchto dílek mě nepřestává fascinovat, jak moc velký mišmaš je schopný dát mozek scénaristův dohromady. Takže na cibulku hledí člověk s nechápavým výrazem, ale ano, i tohle je sci-fi. Jedeme dál!!
Parádní počteníčko i pokoukáníčko, kresba místy až enigmatická, nutí listovat tam i zpět. Ten typ komiksového zážitku, který má smysl čas od času zopakovat, protože se zjeví cosi nového v dalších vrstvách a významech.
Milé překvapení v části knihovny určené dětem. Spoustu skrytých vtípků, jak scénáristky, tak kreslíře. Pokusím se podsunout surikatám na čtení, sympatický zářez do jejich čtenářských deníků. Zavzpomínal jsem na zážitky z ábíčkovských klasik, které mi dílko připomnělo.