Alvari komentáře u knih
Příběh vcelku příjemně odsýpal a postavy, podobně jako v jedničce, byly uvěřitelné. Politikaření a vše okolo toho mi vůbec v knížkách nevadí, pokud to má alespoň trošku hlavu a patu. Rozhodně lepší než bezmyšlenkovitá akce, která by mě v konečném důsledku nudila. Bohužel s příchodem Mortvy se většina uvěřitelnosti zcela začala vytrácet. Nejde o magii jako takovou, ale musí jí být (společně s nějakými zásahy bohů a vyšších mocí) tak akorát. Tady to pro mě osobně bylo chvílemi trošku moc.
Chvilku mi trvalo se do příběhu začíst a občas se objevil nějaký ten výkřik klišé a okamžiky přehnané důležitosti (či jak to nazvat), ale nic čeho by bylo příliš. Na můj vkus je v knížce možná trošku "přebohováno", ale ve finále se to četlo velice příjemně a postavy mě většinu času bavily.
Další velice zajímavé pohlédnutí do koutů, kam hra se tak úplně nedívala. Kvalitní zápletka a dostatek uvěřitelných (a znovu i známých) postav vytváří společně s tíživou a slizkou atmosférou Hlubokých cest velice svižný a čtivý příběh. Navíc se nám naskytne příležitost zjistit, jak byl počat jeden nejmenovaný templář/šedý strážce.
I když jsem se se čtením druhého dílu hrozně loudal, nebylo to vinou obsahu (alespoň mi to tak nepřišlo). Prozřetelnost ohně mě bavila víc než díl první, i když bych asi našel nějaké to místo, které jednotlivou linii (možná i zbytečně) přibrzdilo ve svém průběhu. Líbil se mi fakt, že příběh nebyl zcela předvídatelný, a že už začínám přicházet na chuť i Kadenovi. =) Naopak na nervy mi ke konci trošku lezl Valyn.
Hezky se to četlo a až do Skiperviku mě příběh i velice bavil. Pak už to chvílemi skřípalo. Navíc mi postava Haralda s přibývajícím časem přišla stále víc a víc nezajímavá. Zasazení příběhu mezi vikingy pak bylo vyloženě jen navíc, protože nebylo využité skoro vůbec. Četl jsem například sérii Oathsworn a to se s tímto nedá vůbec srovnávat.
Několik povídek už jsem četl v jiné sbírce, ale vůbec to nevadilo. Až snad na dvě mírně slabší povídky, byla sbírka čtivá a jako celek povedená.
Na to, že jsem si tuhle knížku dostal zdarma k jednomu z nákupů, to bylo opravdu zajímavé čtení. Množství, řekněme odbornějších, popisů nebylo přehnané a nebránilo ve vyprávění hlavního příběhu. Za mě opravdu fajn knížka.
Dlouho, dlouho jsem na poslední díl Royce, Hadriana a dalších musel čekat, ale ukázalo se, že se mé čekání vyplatilo. Existují světy a příběhy mnohem rozsáhlejší a propracovanější, než je tento, ale Sullivanův jednoduchý a přímý styl vyprávění si našel speciální místečko v mém srdci, protože mi prostě sedl a hlavně mě hrozně bavil. Upřímně, takovou chuť číst dál a zjistit co bude dál, ve mě zatím dokázal probudit snad Brandon Sanderson v Mistbornovi. Teď se to podařilo i Sullivanovi a já jsem hrozně rád, že jsem před dvěma lety na první tři díly narazil v Levných knihách, ale hlavně, že jsem si je pořídil, protože bych přišel o nezapomenutelné Dobrodružství Riyria.
Srovnávat, je v případě Sandersona velice těžké a já se nerad opakuji. Děj mě jako vždy nekompromisně vcucl do víru událostí a nepustil až do konce. Ještě bych rád dodal, že to sice psali mnozí další, ale také mi přijde, že Sanderson píše knihu od knihy (popřípadě díl od dílu) lépe a lépe.
Hry Nemesis bych zařadil společně k dílu prvnímu jako velice zdařilý. Bylo zajímavé sledovat jednotlivé části příběhů z pohledu každého člena posádky Rosinanty. Ale hlavně se příběh zase trošku přiblížil k odhalení toho "něčeho", na co byli i tvůrci Protomolekuly krátcí. Nezbývá než si počkat na přeložení dalšího dílu. =)
Pária byla skvělá knížka, ale Kajícnice byla pro mě ještě o něco lepší. Bylo toho opravdu hodně. Oba inkvizitorské týmy, Astartes z obou stran loajality vůči Císaři, plno dalších zajímavých postav, ale hlavně se pořád něco dělo. Abnett toho do téhle knížky dokázal nacpat opravdu neskutečně moc, aniž by to mělo nádech jakékoliv uspěchanosti. Konec byl pak třešničkou na dortu. Už aby byl třetí díl.
Povedená sbírka povídek ze světa WH40k. Pokud bych si měl vybrat jednu, která mě oslovila nejvíc, tak povídka Hlas, kde pro změnu figuroval někdo jiný než vojáci Astartes.
Druhá sbírka mi přišla o trošku slabší než první svazek. Bylo tu více zvláštních povídek, které mě tolik neoslovily nebo z nich byl Lovecraftův vliv méně znatelný. Kdybych měl znovu zmínit alespoň tři povídky, které bych hodnotil nejvýše, byly by to Hrůza v muzeu, Deník Alonza Typera a Ve zdech Eryxu, kde poslední jmenovaná povídka sice byla mimo Lovecraftův "běžný styl" a zasazení, ale zajímavosti jí to rozhodně neubralo.
Ze začátku jsem se trošku hrozil, kde že vlastně je ten Lovecraft. Naštěstí se jeho vliv a styl začal postupně prokousávat na povrch a velká většina povídek byla zábavná. Za sebe musím vyzdvihnout alespoň tři z nich. Yigova kletba, která sice co do objemu nebyla obsáhlá, ale hezky tu byl nastíněn strach původních obyvatel z Hadího boha. Poslední test, ze kterého po srovnání s původní verzí (Oběť vědě) dýchaly Lovecraftovi úpravy textu. No a nakonec samozřejmě Pahorek s nepřeberným množstvím odkazů na Lovecraftův mýtus a návštěvou podzemního světa.
Sanderson pokračuje s laťkou nastavenou zhruba stejně vysoko jako v prvním díle. Detritus a většinu dobře známých postav sice ve většině případů nahradil Výhled na hvězdy a nové postavy, ale byla tu alespoň šance podívat se pod pokličku Nejvyšší instance, jejím různorodým obyvatelům a dokonce i ten Pátrač se dostavil na kafe.
Příběh, který se rozjížděl trošku pomaleji, ale jako celek byl zajímavý a rozhodně neurazil.
Pohrávání si s artefakty tvůrců Protomolekuly na vyšší úrovni viselo ve vzduchu už delší dobu a měl jsem z toho trošku strach. Nakonec však musím konstatovat, že jsem nad míru spokojený s tím, jak se to všechno utvořilo a proběhlo. Vzestup Persepole bych zatím zařadil na stupně vítězů a už aby tu byl díl osmý.
Znovu si není na co stěžovat. Příběh šestého dílu Expanze je svižný a čtivý jako u dílů přecházejících a ke konci knihy ještě napětí stoupá s tím, jak se konflikt, započatý v předešlé knize, vyostřuje a blíží do finále.
K světu a literatuře H.P. Lovecrafta mě přivedly deskové hry - Arkham Horror a Temné znamení. V této první sbírce byly povídky opravdu všelijaké a z části to nejspíš bylo i z důvodu spisovatelových začátků. Avšak ve většině z nich už byly výrazné stopy tajemna, cizích světů a "věcí", které dotyčné doháněly k nepříčetnosti svou hrůzou. Nicméně jako celek byla knížka zajímavá a jsem zvědavý, co na mě bude číhat v dílech dalších.
Temný příběh plný boje, krve a vnitřností. Mělo to slušné tempo a četlo se to celkem samo. První půlka knížky mě bavila celkem hodně, ale od určitého momentu (nechci spoilovat) už to pro mě ztratilo jistou zajímavost a bylo to takové obyčejnější a jednodušší. I tak si myslím, že to na autorovu prvotinu bylo příjemně čtivé.