AmberTom komentáře u knih
Příběh poplatý době a místu svého vzniku. Když si odmyslím tu "politiku", tak je to docela dobré dobrodružství, které se v druhé polovině knihy konečně rozjelo a i postavy začaly trochu mluvit. Čekal jsem, jak se vyvine konec a jsem docela spokojený. Číst to před čtyřiceti lety, by bylo lepší.
Tři pěkné pohodové příběhy z meziválečného Německa. Jo, to byla doba...
Nejvíce se mi líbil první příběh.
Taková moderně psaná námořní kniha o staré době pro mládež. Má rychlý spád a docela mě bavila. Za mě dobrý.
Z knihy mám zvláštní pocit. Podrobné popisy postav a jejich okolí je celkem fajn, ale samotný příběh se až moc láme přes koleno. Některé části jsou asi až nereálné. Ale hlavně je kniha strašně moc "ukecaná". Mám pocit, že většina textu jsou jen dlouhé dialogy, či spíše monology.
Ale každopádně dobré, ale ne až tak úplně oddychové čtení.
Tak jsem konečně dočetl. Celá série se mi celkem líbila, ale nemohu si pomoci, bylo to takové sterilní.
To že české země jsou království se občas připomíná jen zmínkou o králi Tomáši, v tomto díle jen takový statista, ale kdyby navazovalo na roky 18.., musela by být většina důstojníků šlechtici s příslušnými tituly a vesměs německými jmény. Třeba například takový kontradmirál baron Martin von Melichar z Mělníka, by znělo lépe a více by to navozovalo atmosféru. Rovněž jejich velitelské porady by určitě probíhaly zcela jinak, než jak jsou zde popsané (sloužím už opravdu hodně dlouho v armádě). Nepovídali by si jako kamarádi při setkání u piva, vysocí důstojníci se šlechtickými tituly by si určitě potrpěli na vykání, minimálně. A spousta celých jmen, podle mě zbytečné.
A samotné námořní bitvy se v podobných situacích a reáliích už za druhé nebo první světové války staly a tak jsem téměř vždy věděl jak dopadnou, ale to se nedá nic dělat.
Celá série má takovou malou vadu. O obyčejných poddaných jeho veličenstva tam není téměř nic. Ano, v tomto díle malinký příběh nadporučíka Kaviny a jeho vdané kamarádky je (že by začínal takový trojúhelníček), ale jinak nic. Přeci po ruské invazi do Maďarska, by musely být zástupy zoufalých uprchlíků ženoucích se na Slovensko a do Čech...
Je mi jasné, že to napsat obsáhleji by bylo těžké, ale pro nás dychtivé čtenáře by to byla pořádná jízda.
Každopádně autorovi děkuji, líbilo se mi to i přes některé malé nedostatky.
Díky.
Příběh pohraničníků ze začátku vlády nesmyslné komunistické ideologie. Kniha je psána svižně, zajímavě a chcete ji dočíst, opravdu syrový detektivní příběh, ale...
Ano, takto žili a přemýšleli naši předci, ne samozřejmě všichni, ale unavení skončenou válkou, chtěli něčemu věřit, chtěli budoucnost a tak jich hodně bohužel uvěřilo komunistům.
Měli bychom se z toho poučit a ne se zase slepě hnát k těm novým, dalším rodícím se ideologiím - každý si může dosadit podle svého uvážení, nebo nás to semele a naši potomci na nás v budoucnu budou zase plivat, co že jsme to udělali...
Začátek příběhu se jen pomalu rozjížděl, druhá polovina a konec celkem fajn, ale prostě něco tomu chybělo. A vraha jsem až do rozuzlení nenašel, takže skvělá detektivka.
Válečná a zároveň protiválečná kniha plná syrového popisu těžké práce námořníků. Takové příběhy by si měli alespoň občas přečíst i současní vládci světa...
Hezký příběh, ale díly odehrávající se na jezeře jsou podle mě lepší. A samozřejmě nejlepší je Boj o ostrov.
Vzhledem k už k velkému počtu postav jsou některé přesunuty na druhou kolej, třeba kapitán Vlaštovky John.
Ale jinak je další prázdninový příběh dětí fajn.
Znovu přečteno po více jak 35 letech. Letos jsme byli na dovolené na Lipně a já si vzpomněl na tuto dětskou knihu. Pamatoval jsem si ji jako pěkný prázdninový příběh a měl jsem obavy jestli si to současným přečtením nepokazím. Ale ne.
Chytla mě jako zamlada a bavila. Všechny ty popisovaná místa znám, ale po šedesáti dvou letech bohužel vypadají jinak. Samozřejmě byla poplatná své době, a tak jí ty soudružky a soudruhy musí člověk odpustit.
Není to krásné se vrátit do dětství...
Tak jsem dočetl a dávám autorovi za snahu plný počet hvězd. Ano, v příběhu je spousta začátečnických chyb, samozřejmě i několik klasických klišé, spousta překlepů (to si měl pohlídat vydavatel), některé zbytečně amatérské rozhovory, ale nevadí, příběh jako takový je dobrý a já jsem se bavil. Celý ten svět potřebuje jen vyzrát (včetně autora) a bude to fajn. Těším se na pokračování.
Souhlasím s předešlým komentářem. Přesně tak. Tak to v té době bylo a hotovo. Nemůžeme dnešní bláznovství přenášet do historie. Prostě se dnes máme moc dobře a jistí lidé z nepochopení života a historie začínají šířit bludy.
Každopádně jsem moc rád, že takové knihy jsou. Ano je určena pro děti, ale i před padesátkou si velmi dobře vzpomenu na dětské sny. Kdo by nechtěl ztroskotat na takovém ostrově a vybudovat si tam příjemný, i když pracný život.
Je to prostě odpočinkové čtení. Bláznivé historky ze starého Německa postavené na situačních dialozích na předlohách skutečně žijících lidí. Nečekal jsem od toho žádný literární zázrak, přečetl jsem už od Maye mnoho knížek i ty povídkové, ale docela mě to bavilo. Pohodička.
Tento komentář se vztahuje i na dvě předešlé knihy (Dvacet tisíc mil pod mořem a Robur Dobyvatel), které jsem v poslední době, po více než třiceti letech znovu přečetl. Princip příběhu byl u všech třech knih stejný - nějaký dopravní super stroj, tajemný geniální konstruktér a majitel, na hranici šílenství s nutkáním neustále jen plout, letět nebo jezdit stále vpřed, bez jakéhokoliv logického cíle, nedobrovolní a v případě Robura unesení vězni-cestující, a mezi tím poznávání zeměpisu a mořského světa. Cestování takovými stroji by bylo opravdu fajn, ale prostě tam chybí popsané alespoň nějaké základny k odpočinku mužstva a k samozřejmě nezbytné údržbě takových složitých strojů. To tam fakt chybí.
V Roburovi je sice zmínka o jistém ostrově X, Nemo svůj ostrov s loděnicí zničí a Pán Světa své hnízdo vyklidí a opouští, ale to je všechno. Je to škoda. Rovněž se nedostává ani příliš moc vysvětlení, proč to ti vládci strojů všechno dělají, a vůbec jaké mají plány se svými vězni-cestujícími...
Ty knihy by byly lepší, jejich možný potenciál nevykvetl.
Proto myslím, že Verne ovlivněn a veden svým nakladatelem, psal prostě jen pro děti a dospívající mládež. V tom věku to bylo dobré čtení. Ale v dospělosti už to takové není, škoda.
Každopádně Pán Světa má spád a kromě nesmyslného konce je to stále svižná a čtivá kniha, zřejmě ovlivněna už Vernovým synem, který některé knihy dopsal, nebo částečně přepsal.
Tak to byla zábava. Něco jako Muž z Acapulca s Belmondem, ale v roce 1851. Prostě zábavné, samozřejmě v mnohém přehnané, typické Dumasovské čtení. Bavil jsem se a četlo se to skvěle. A hloubku v tom opravdu nehledejte, je to prostě jen skvělá jízda...
Skvělá kniha. Není co dodat. Snad jednou budu plachtit po Lipenské nádrži... (Zatím jen neuskutečněný dětský sen.)
Skvělá kniha od skvělé autorky. Filmovou verzi s D. Suchetem jsem viděl dříve a tak jsem si při čtení, všechno to bohužel málo popisované okolí, představoval a byl to skvělý zážitek.
Ano, podle začátku románu je to klasický Verne, který se jakoby vracel ke kořenům své tvorby v jednoduší podobě. Mohlo to být zajímavé, škoda, že jej nedokončil. Jsem Vernův fanoušek a sběratel jeho románů, takže spokojenost.
Toho politického balastu je tam opravdu hodně, jinak to jde.
Přečetl jsem všechny jeho knihy a je to pořád vesmírná řezničina, ale nějak mi tam chybí nějaký, třeba i vylepšený, obyčejný člověk. Od prvních knih se pan Asher stále vzdaluje takovým týpkům, jako byl agent Cormac a jiní a nebo jsou tam jen na okraj. Od řady Proměna, což bylo fakt skvělé, začíná převažoval jen technologie a ZM stále nic, jen vyčkává a soustředí svazy obřích lodí, ale prostě nic. Začínám očekávat návrat Penny Royal...
PS: Doufám, že ji nenahradí Klientka.