Ametymka komentáře u knih
Pohlazení!
Tohle jedno slovo stačí a plně vystihuje mé pocity.
Též v Kolčavě cítím promítnutí autorky. A to jsem si jí vyhledala až na konci knihy. Moc mě to potěšilo.
Nebudu si brát slitování, 2* jsou podle mého zcela adekvátní. A to z několika důvodů.
Lidská linka byla hrozná a nesmyslná. Kdyby jí autor zcela vyškrtl, udělal by lépe. Nepravdivé či milné názvy ve světě hmyzu. Achjooo, dle hodnocení jsem doufala jsem v lepší počin
Ufff, těžké téma. A pakliže to pominu, budu hodnotit jen autorčin styl psaní, seskupení příběhu, vychází mi z toho 3*.
V příběhu jsme nekonečně dlouho strávili v lese..Vrátili se do minulosti, jejíž podstata mnohdy neměla v přítomnosti žádný dopad. Mám pocit, že jsem mnohokrát v knize prožívala tatáž situaci stále dokola. Chápu, že trauma je právě o tom, ale mě kniha psychicky úplně vyždímala. Louskala jsem jí 14 dní.
Celý obsah by se dal osekat na kvalitní polovinu. V té druhé bychom mohli najít spoustu dalších zajímavostí ze života Sáry. 7 let je dlouhá doba i pro někoho, kdo se zaseknul na místě.
V tomhle případě mě zajímalo, jak třeba probíhalo praní prádla, úklid domácnosti, jak často se umývala a ksakru jak to dopadlo s Vojtou? Jehož detailnější popis mi taky chybí! Jak to dopadlo s dědictvím? S bratry? S Muchomůrkou? S její budoucností?
Mimochodem, tohle nebylo 7 let poustevničení, jak je uvedeno na přebalu. Tohle je deprese s nezpracovaným traumatem.
Začátek se lehce táhl, ale pak.měla jsem solidní husinu. Rozhodně bych doporučila dál. Hezky to vystihl komentář Aligator805 :)
Je jen málo knih podle kterých si přeji, aby si o mé osobě ostatní utvořili obrázek. Tahle k nim bezesporu patří.
Sedla mi jak prdel na hrnec, zmatená mi přišla jen trochu (přirovnala bych to ke svým myšlenkovým pochodům) a konec jsem shledala téměř všude (domnívám se, že ten zbytek byl o něj ošizen jen mou nedostatečnou pozorností). Nedoporučovala bych jí všem, ale má v sobě kousek ze mě (nebo snad naopak), avšak těm co by mne chtěli niterně poznat určitě.
Rozhodně to není má poslední kniha od autorky, za vyzdvihnutí stojí i krásné ilustrace naší české Barbory Motlové-dodalo to tomu mušškátový oříšek.
Kdybych jí měla přečíst na jeden zátah, v hodnocení bych se více krotila. Příběhy totiž mají podobné jádro. Nicméně, jsem si jí dávkovala postupně a hltala styl ve kterém mi kniha dokonale sedla.
Určitě v budoucnu mrknu i po dalších knihách pana Kariky, tato byla má první.
Kniha se mi četla opravdu lehce, konečně opět mělo něco mojí plnou pozornost, ne a ne se odtrhnout. Sevřený žaludek, po celou dobu, jako bonus:D.
Ve výsledku knihu hodnotím jako solidní psycho thriller.
Zvažuji, jestli udělit 3 nebo snad hvězdy 4 (jsem milosrdná).
Asi jsem očekávala víc. Co o to, že se nejednalo o poustevník v pravém slova smyslu... Mě mrzí, že knížka není více psaná z pohledu hlavního hrdiny, a působí na mou osobu spíše jako novinový článek (kterým bez pochyb, minimálně z části, je).
Za celou dobu jsem si k Chrisovi nenašla ani cestu. Ještě aby, když je oslovován, téměř po celou dobu, pouze příjmením.
+vytýkám málo informací ze života v přírodě, a tak nějak obecně.
,, To, co nás nejvíc rozčiluje, je to, s čím jsme se nesmířili sami u sebe. " - je ve své podstatě jedinou větou, která ve mně po přečtení zůstala. A tím to nemyslím nijak zle, protože je pro mou osobu nesmírně důležitou.. Důležitější, nežli celý obsah knížky, který se sice lehce četl, avšak samotné mi připadal lehce zmatený/snad málo obsáhlý.
I přesto věřím, že si své lidi našla, a jim pomohla.
Dílo jest ,,Věnováno
Filištínům, barbarům,
Nespolečenským tvorům
A těm, kteří jsou nepřátelé
Všeho vzrušení"
A tak to prostě je. Nic šokujícího neočekávejte (tak jako jsem provedla já), jinak by Vás mohlo dostihnout lehké zklamání.
PS: Pokud ke všem těm zmíněným bytostem nepatříte, doporučuji alespoň určitou dávku empatie:)
Absolutně nedokážu pochopit, proč má kniha (v tomto případě spíše knížka) tak málo hodnocení.
Ano, je v ní jistá dávka, až téměř hmatatelného, smutku..ale zároveň je napsaná neuvěřitelně krásným jazykem, a sepsaná s jistou myšlenkou.
Mohu říci, že jsem na těch místech byla, tak jako kdysy autorka. Navždy to ve mě něco zanechalo.
.
.
.
Myslím, že záleží i na vydání. Svůj tisk (z roku 1961-v celokožené vazbě, párem barevných ilustrací, a břízami z rubu desek) jsem zakoupila v antikvariátu, kde hned vedle ležela úplně stejná kniha v jiném vydání-bez koženě zelinkavé vazby, bez bříz, bez ilustrací a bez kouzla, s tlustými písmeny.
Nadšenost. Těšila jsem se na ní domů, a zhltala jí během chvíle..přičemž jsem hledala informace, o mnohých 'vystupujících', i mimo knihu.
Jediné, co bych vytkla, absolutně se netýkající záležitost obsahu, je průhledný devastující se přebal-snad sám od sebe. Ale paráda hezká. Jinak nic! :)
Jak nerada odkádám tuto knížku. Ovšem nedá se nic dělat.. I když poslední stránka proklouzla mi mezi prsty, tak ani náhodou mě nepropustila z onoho světa. Děkuju
Sice jsem stromy vnímala jinak již dávno předtím...i tak mě tahle knížka dovedla k pochopení dalších nových věcí. Krásná. Doporučuju všem-a především lesníkům:)
Četla jsem jí spolu s -Mléko a med-. Prolnuly se mi do sebe, obě přišly v tu správnou chvíli.
Přišla v pravou chvíli-spolu s Květy slunce. Tak hezky se mi vzájemně prolínaly-snad aby mohly léčit zlomený srdce i duši❤️.
A to mě ničím moc nezaujala, když jsem jí před rokem listovala v obchodě.