Amneris komentáře u knih
Skvělá kniha pro zálesáky či skauty, kde se dozví vše o pobytu v přírodě, vázání uzlů, stavění stanů či poznávání zvířat a rostlin.
Knížky od paní Zinnerové mám moc ráda, dokáže velmi poutavě vyprávět. K jednotlivým postavám si člověk vytvoří až přátelský vztah. Příběh o chlapcích z dětského domova byl na jednu stranu smutný, ale na druhou stranu i zábavný, jak kluci vymýšleli bitvy s místními chlapci. Mám ráda i stejnojmenný film.
Kniha mapuje umění lidových tvůrců, například řezbářství či kamenosochařství. Jednotlivá řemesla jsou doplněna barevnými fotografiemi.
Tato kniha naprosto vyčerpávajícím způsobem přibližuje čtenářům počátky vzniku českého knížectví a nástup Přemyslovců na český trůn. Publikace je spíše určena pro odbornou veřejnost, ale i laik se zde dozví mnoho zajímavých informací o počátcích českého státu.
Knížka mě v pubertě naprosto minula, na rozdíl od jiných příběhů od Lenky Lanczové, takže jsem byla velmi zvědavá. Příběh se mi líbil hned od začátku, Lenka byla sympatická stejně jako Vítek. Takovou studentskou lásku jsem jim trochu záviděla. Hlavně mě potěšilo, jak citují hlášky z Povídek Šimka a Grossmanna, které naprosto miluji :-) S tou cukrovkou mi bylo Lenky líto, ale nakonec dokázala, že je silná a všechno bude fajn. Přestup na jiný gympl bych pochopila, ale co ten konec? To skoro naznačovalo, že by knížka měla mít pokračování...
Zajímavý příběh o švédské pekárně a rodinné historii dvou rodin. Trošku mě mrzí, že byl děj tak zvláštně useknutý, nejprve se seznámíme s Lovisou a pak bum, najednou řešíme osudy její babičky Amélie. Vůbec mi není jasné, proč je vynechaná prostřední generace, pro děj by to bylo určitě zajímavé. Možná kdyby autorka děj rozdělila jako trilogii, kdy by každé generaci byla věnována jedna kniha, vyznělo by to celé zajímavěji. Jinak jde o hezký příběh, jsem zvědavá na pokračování.
Pohádky od Boženy Němcové jsem jako malá holka úplně milovala. Proto jsem ráda za tuto "dvojknihu", která je navíc psaná ještě původní češtinou, jakou paní Němcová používala. Hodně pohádek jsem znala, některé pro mě byly nové.
Na nejnovější knihu od paní Horákové jsem se nesmírně těšila. Jako vždy jsem se okamžitě začetla a najednou byl konec. Příběh měl spád, hlavní dvojice sourozenců Emy a Jirky byla moc fajn a detektivní zápletka byla rozhodně zajímavá. Škoda jen toho osekaného konce, autorka mohla klidně 20 stránek s příběhem přidat. A zmiňované hodinky jsou opravdu krásná práce :-)
Mám ráda autorčiny knihy a ty historické obzvlášť. Stejně jako u série o Moravském markrabství jsem byla zvědavá na další příběh z moravské oblasti. Měla jsem v rámci čtení často problém se orientovat v postavách, hlavně když se děj stočil na jinou tvrz nebo se objevily nové postavy. Celé to bylo úžasně pojaté, možná škoda, že příběh nebyl rozdělen třeba na trilogii. Čtenář by se měl na co těšit, protože paní Horáková dokáže člověka okamžitě vtáhnout do děje a vy prostě musíte vědět, jak to celé dopadne :-)
Pláž v Chorvatsku je druhou knihou, kterou jsem od autorky četla. A ani tentokrát mě nezklamala. Prostředí luxusní lodě, sympatická hlavní hrdinka, romantický příběh, a to vše zasazeno do Chorvatska na ostrovy Brač a Hvar, které jsem před několika lety navštívila. Mám chuť tam zase vyrazit a užívat si letní pohodu a úžasně modré moře. Těším se na další díly Romantických útěku :-)
Milana Kunderu nemám jako spisovatele moc ráda, ale zkusila jsem mu v rámci čtenářské výzvy dát šanci. Ale ani tato kniha mě moc nezaujala. Poslouchala jsem jako audioknihu. Autorův dlouhý úvod mi přišel jako neustálé stěžování. Samotná "hra" mě opravdu nebavila. Sluha neustále skákal někomu do řeči, pán se choval taky dost zvláštně, o dalších postavách radši nemluvě. Celé mi to připomínalo absurdní drama ve stylu Čekání na Godota, neustále opakující se repliky a vyprávění, které už člověk jednou slyšel. Snaha byla, ale nevyšlo to.
Knížku jsem si vybrala do čtenářské výzvy, protože jsem si ji chtěla už dlouho přečíst. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na jazyk a styl psaní, vyprávění z pohledu Petra Bajzy bylo vlastně fajn. Jinak musím říct, že televizní zpracování seriálu Bylo nás pět bylo mnohem zábavnější a taky mi tam víc seděl i styl vyprávění než v knize. Podruhé bych už knihu nečetla; první půlka knihy byla celkem fajn, druhá půlka kdy je Petr nemocný a vypráví o Indii mě opravdu nebavila.
O Vítězslavě Kaprálové jsem četla v jedné knize a osud této nadané hudebnice mě velmi zaujal. Tato kniha mě mile překvapila, jako divadelní hra se četla sama a člověk zjistil další zajímavé informace. Ocenila jsem i fotografie zmiňovaných lidí, hned měl člověk pocit, jako by je znal. Škoda, že Vitka zemřela tak mladá, jistě by složila další krásná hudební díla a určitě by byla uznávanou dirigentkou jak u nás, tak i ve světě.
Na knihu jsem narazila díky čtenářské výzvě. Příběh malé Konstantiny mě zaujal, jak nevidomá holčička dokáže vnímat svět téměř jako ostatní děti. Moc se mi líbily ilustrace, kontrast barevných a černobílých, které ukazují, jak svět vnímá Týna. Rozhodně zajímavá knížka, doporučuji.
Knížka se mi líbila názvem a hlavně tím, že se děj odehrává ve Francii. Oceňuji nápad, kdy je každá kapitola věnována jednomu zákazníkovi a jeho příběhu. Akorát mě mrzí, že příběhy byly dost natažené, styl psaní autora mi moc nesedl. Na konci bylo fajn shrnutí doporučených knih, které se během čtení příběhů objevují.
Deník Anny Frankové jsem se chystala přečíst už dlouho, takže na něj konečně došlo. Ze začátku jsem se do knihy nemohla vůbec začíst, bylo pro mě těžké se orientovat ve velkém množství postav, což si asi v polovině vyprávění sedlo. Nejvíce obdivuji Annu za její literární talent a také za to, že je kniha i vtipná, což vzhledem k době, kdy deník psala je opravdu úžasné. Jen mě mrzí, že vztah Anny s Petrem nemohl mít pokračování, byl by to krásný šťastný konec té šílené války. Co se však Anně podařilo je to, že se stala slavnou spisovatelkou, jak si přála. Snad se tato zvěrstva na lidech nebudou opakovat...
Knihu jsem si vybrala v rámci čtenářské výzvy i díky názvu, který mě zaujal. Byla jsem zvědavá, jaká bude africká detektivka. Musím říct, že jako audiokniha namluvená herečkou Janou Strykovou se hezky poslouchala, ale to bylo tak vše. Čekala jsem mnohem zajímavější případy, vůbec mi to nepřišlo jako detektivky, jaké znám. Příběhy byly dost jednoduché, spíš mi to přišlo jako román o africké ženě, která si založila první dámskou detektivní kancelář v Botswaně. Kdybych měla knihu číst, zřejmě bych ji dočetla hodně těžce. Určitě oceňuji zajímavý námět autorky, ale další díly už číst nebudu.
I tato knížka, stejně jako ostatní příběhy žáků Kopyta a Mňouka mě moc bavila, a hlavně zápletka s ryšavým upírem byla skvělá :-)
Tuto knihu jsem na rozdíl od ostatních od Lenky Lanczové v pubertě nečetla, takže jsem se na ni těšila. Romana mi byla od začátku sympatická, připomněla jsem si svoji maturitu, a to učení o svaťáku na chalupě jsem jí trochu záviděla (v dobrém samozřejmě). Škoda toho průšvihu, který se tam stal, jinak to muselo být super. Nechápala jsem však, proč byla zamilovaná do toho blbečka Hynka, toho bych s chutí odstřelila na Mars. No a Prokop byl jasnej od začátku, že to bude sympaťák. Ještě jsem Romaně záviděla babičku kastelánku a samozřejmě spaní na hradě. Ke knížce se určitě ráda vrátím :-)
Stejně jako první díl i tento druhý se četl skvěle, akorát mi trošku vadilo, že některé scény oproti seriálu byly jinak. Při čtení mi běžel před očima seriál a konkrétní scény. Těším se na 3. díl.