amysa komentáře u knih

Čekala jsem víc, (Ne)obyčejný kluk nasadil laťku hodně vysoko... Příběh to není až tak úplně špatný, ale rozhodně není určený pro samostatné čtení malého čtenáře.
V knížce je dost cizích výrazů, které jsou sice vysvětleny, ale dle mého jsou stejně nepochopitelné a hlavně nepoužívané, tudíž zbytečné. Použitá slova ( např. atrament, abnegace ) jsou sice součástí hry, kterou dospělí s Týnkou hrají, ale překladatelka mohla použít přeci i jiná, srozumitelnější slova, aby to malého čtenáře příliš neodrazovalo... Celkově na mě knížka působila i tak nějak neuceleně, ale možná to jako dospělák až moc zkoumám:-) Jen by mě docela zajímalo, kolik je této polské autorce let, tuto informaci jsem zatím nikde nenašla. Pohled do světa nevidomých přiblížila možná i hezky a citlivě, ale stejně začínajícím čtenářům budu doporučovat jiné, povedenější knihy...

6 28.02.2015

U mě dobrý! To jsem ani nečekala, že se mi tahle úsměvná jednohubka bude líbit... Můj přístup k této knížce byl spíše skeptický a možná i právě proto mne tak příjemně překvapila. Někomu se může zdát, že tři hvězdičky jsou na mé hodnocení celkem málo... Ale já zase musím vzít v úvahu i ostatní knížky, které jsem doposud přečetla a kterým jsem dala více jak tři hvězdy a tam trošku cítím, že bych jim asi přeci jen uškodila, půlit to nejde, takže prostě za 3:-)
Jinak Kristina mi ani nijak nevadila, někdy mi jí bylo pomalu až líto, jak se do toho - pro dobro druhých - zamotávala... Její myšlenkové pochody jsem taky dokázala pochopit, kdo nikdy nevzpomíná na své předchozí a bývalé lásky, ať hodí kamenem... Nejvíce mě bavily a rozesmívaly pasáže s její dcerkou Majdalenkou, ta dětská upřímnost je někdy prostě dokonalá:)
Autorčin styl mi vůbec nevadil, nic nedrhlo, zkrátka mě knížka bavila a přečetla jsem jí za jediný den... Zkuste jí i vy, třeba si jí taky užijete:-)

8 24.02.2015

Moje první setkání s autorkou a určitě ne poslední... Váhala jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami - asi tak trochu pro můj pocit, že už to pro mě vyznělo možná zbytečně překombinovaně a nebo spíš, že ten skvěle rozvinutý potenciál nebyl až tak plně využit... Já bych se vůbec nezlobila, kdyby autorka na tento příběh ještě nějak navázala, myslím si, že by mi měla ještě co vysvětlovat:-) Každopádně byla pro mě knížka velmi příjemným překvapením a určitě mohu toto čtivé, napínavé a místy doslova strhující vyprávění, doporučit.

15 23.02.2015

Kolombína je jedním z mnoha příběhů o lásce a o životě, kterých bylo napsáno možná už nepočítaně, ale stejně nás nikdy neomrzí je číst... Pro mne vcelku příjemné překvapení a seznámení se s autorkou, kterou jsem doposud neznala a chtěla bych si přečíst i její další kousky. Budoucí čtenáře, nebo asi spíš čtenářky, nalákám možná trošku i tím, že se v příběhu dozví, proč se knížka nazývá zrovna Kolombína. A taky si dovolím přidat jednu moc pěknou myšlenku, která mě zaujala natolik, že jí zde ocituji:
" Láska je víc, než že spolu dva lidé chodí. Láska je něco osudového, je to setkání, k němuž dojde jen jednou v životě. Volba špatného partnera mi připadala jako koupě příliš malých bot, které celý život tlačí. Tak jsem raději čekala a doufala v zázrak..."

10 17.02.2015

Je příjemné si zase po čase přečíst knížku od mé oblíbené autorky. Její styl už přeci jen trošku znám, tak se mi to ani moc přehnané nezdálo. Je to prostě typická americká Diane a tak jsem k tomu i přistupovala. A líbilo se mi to, dá-li se to v rámci možností vůbec napsat, to téma je přeci jen bolavé, tragické, neodpustitelné. A co se týče toho "potlačení" negativních vzpomínek z dětství, myslím si, že to možné je, lidská psychika může být nevyzpytatelná. Zrovna nedávno jsem četla knížku, kde přibližně podobným způsobem prožil své dětství mužský hrdina a vůbec si na to nepamatoval. Až když v dospělosti pátral po své minulosti, tak na to přišel, ale tam to tedy bylo ovlivněno i tím, že prodělal úraz hlavy... No, ale to už je úplně jiný příběh a záměrně neuvádím který, abych čtenářům nic neprozradila. Někdy je docela těžké napsat hodnocení tak, abych neprozradila vůbec nic:-)

3 15.02.2015

Jednoznačně souhlasím s ostatními komenty, opravdu nemám co dodat... Snad jen, že se mi to líbilo a můžu tento hořkosladký příběh - lehce připomínající Deník Adriana Molea - doporučit. Nijak dlouho vás nezdrží, místy pobaví a určitě i utvrdí v tom, že je ta duše našich adolescentů opravdu křehká, vratká a někdy i bolavá a že prostě není občas na škodu, když z té své přílišné rodičovské autority, despektu a nepochopení, trošku ubereme...

5 11.02.2015

Ač je tenhle příběh smyšlený, najdou se v něm určitě skutečnosti, které se opravdu staly a i hrdinové, kteří skutečně žili... Ale pátrat po nich asi ani nebudu, už takhle to pro mě - pro humanistku a pacifistku, nebylo žádné veselé čtení... Na film se, pro srovnání a někdy i pro připomenutí, možná podívám, ale teď hned určitě ne... Nechci zapomenout, to se ani nedá, ale opravdu cítím, že hned teď potřebuji ze sebe dostat ty hrůzy, smutek a hlavně beznaděj, které se usadí ve vašich myšlenkách po celou dobu čtení a bohužel tam zůstanou i když jí dočtete... Zkusila jsem hned sáhnout po nějakém humornějším žánru, ale myšlenky mi zatím utíkají a stále plují někde v Severním ledovém oceánu...

7 10.02.2015

Výborná věc! I když jsem tu hlavní zápletku celkem brzy vytušila, i tak mě v příběhu čekalo další množství různých překvapení, zvratů, emocí, zkrátka všechno to, co mám hodně ráda a knížku jsem si jednoznačně užila a vychutnala... A klidně si dokážu představit, že si jí přečtu znovu a najdu tam i něco dalšího, co mi teď mohlo uniknout... Moc ráda se znovu vydám do minulosti za svými oblíbenci Vivien a Jimmym...
Vám všem, kteří jste Tajemství ještě nečetli, knížku doporučuji a věřím, že se dobře umístí i ve zdejší anketě Kniha roku. Ode mne má nominaci jistou!

25 04.02.2015

Jsem moc ráda, že jsem se k této knížce dostala, vůbec mi nevadilo, že jsem jí četla tak zlehka a pomalu, stálo to zkrátka za to. Chvíli jsem se bála a třásla zimou v Norsku a pak se zase potila strachy v Africe... Zkrátka jsem si to čtení moc hezky užila a to i přesto, že to leckdy vůbec nebylo veselé čtení. Ale taková už zkrátka historie byla a je a i já se jí občas úmyslně "vyhýbám". Ale pokud je příběh tak hezky zpracován a zasazen do skutečných dějin tak jako tady, tak mi to nejen že nevadí, ale přímo si to užívám, dá-li se to tak napsat. A hlavně si pak ty historické události pamatuji daleko lépe, než když jsem se je musela šprtat z učebnice:-)
Příště se s Norským Dandym vydám do staré Anglie za třetím bratrem Sverrem mezi malíře a umělce, tak to bude opět velmi zajímavá výprava, na kterou se už moc těším. Doufám a věřím, že jsem nalákala další dychtivé čtenáře, protože tato rodinná sága za přečtení určitě stojí, věřte, že mého doporučení nebudete litovat...

15 01.02.2015

Moje úplně první setkání s autorkou, s její novinkou jsem včera strávila docela příjemný den, píše pěkně a opravdu čtivě, ale abych byla upřímná, čekala jsem trošku něco jiného... Ten začátek zněl hodně slibně a moc mě bavil, ale postupem času mi tam všeho přišlo tak nějak moc... moc pláče, moc smutku, bolesti, trápení a nepochopení a taky moc poezie ... No zkrátka to bylo na mě asi až příliš "americké", ale to je samozřejmě čistě jen můj osobní pocit, já zkrátka nemusím takové ty hodně přehnané příběhy, do kterých se prostě "nacpe" vše, jen aby to mělo "grády". U mě prostě platí, že méně znamená více a tak se mi daleko víc líbí příběhy, které jsou sice klidnější a mírnější, ale o to víc skutečnější a opravdovější... Třeba se to povede u série Bez naděje, na tu se vrhnu co nevidět:-)

6 01.02.2015

Vím, že je hodně těžké vymyslet a napsat zamilovaný příběh, který tady ještě nebyl, který je neokoukaný, originální a zároveň zajímavý... Ale tentokrát mi to zkrátka nějak "dřelo", ze začátku jsem se nemohla začíst do všech těch hovorových tvarů, pak se to možná trošku rozjelo, ale i tak má knížka hluchá místa a postrádá tu správnou jiskru... A nezachrání to ani prostředí Paříže, ani Shakespeare, kterého já sice moc nemusím, ale jeho nadšenci třeba dokážou autorce ledasco odpustit.
Nejvíc se mi líbil celkem napínavý závěr knihy, který mne nalákal na pokračování Jen jeden rok. Tentokrát se jedná o vyprávění ze strany Willema a věřím, že bude mít přeci jen zajímavější děj...

5 25.01.2015

Fíha, to byla jízda! Moc se těším na pokračování a jednoznačně doporučuji! Neskutečně silný příběh, od kterého se nedalo odtrhnout, běžné životní potřeby a pracovní činnosti mě od čtení vyloženě zdržovaly... Ještě, že byl víkend a já ten strhující závěr dočetla v sobotu večer. Lepší program jsem opravdu nemohla mít, mám pocit, že mi dlouho žádná knížka tak pěkně "nesedla". Načasovala jsem si jí výborně a moc jsem si jí užila. Malé drobné výhrady a pomyslné otazníky bych možná i našla, ale nechám si to v sobě ještě trošku "uležet". A taky počkám až dočtu kompletně celou trilogii. Věřím a doufám, že budu stejně nadšená jako po Skále.
A vy určitě neváhejte a věřte, že tato skvělá knížka za přečtení prostě stojí...

24 18.01.2015

Pěkný příběh ze života, líbil se mi, ale mám přeci jen pocit, že musím hodnocení alespoň trošku ubrat za ne příliš zdařilý styl psaní či překlad, protože se mi těch 450 stran nečetlo až tak úplně lehce... Nevím, jestli se k ní ještě někdy vrátím, protože můj seznam knížek, které si chci přečíst, se den ode dne nebezpečně rozrůstá, ale možná bych někdy zkusila dát autorce ještě šanci i v její další knížce...
Každopádně se zkuste začíst i vy, doufám, že si vás Georgia s Dakotou, Anitou a s ostatními pletařkami, čtenářky získá...

4 15.01.2015

Autorku a její styl mám ráda, ale tohle byl krok vedle, prostě jen velmi slabá a eroticky nabitá harlekýnka... A já přitom čekala zase příběh, který bude lehce romantický, vtipný a hlavně čtivý a napínavý... No asi si dám zase Závist, ta je pro mne zatím nepřekonatelná a nejlepší!

2 09.01.2015

Hodně silný a citlivý příběh, který se čte jedním dechem, v některých momentech mi i slza ukápla... Dávám plný počet hvězd a knížku určitě budu doporučovat dál...
S odstupem času si přečtu i jiné knihy na podobné téma, protože takové silné a smutné osudy si zaslouží dostávat se stále do našeho podvědomí. Občas mám skoro pocit, že lidi kolem nás velmi rádi zapomínají a raději nevidí a neslyší, co se vůbec stalo a dělo...
Děkuji autorce, že příběh své rodiny zpracovala do takové čtivé a srozumitelné formy, že si to může přečíst i mládež, pro kterou je vlastně kniha především určena...
Ale nakonec je vlastně úplně jedno, kolik je čtenáři let, prostě každý, kdo vezme Šedé tóny do ruky, bude příběhem doslova pohlcen. A i já ode dneška mezi ty pohlcené a nadšené čtenáře patřím a jsem za to opravdu moc ráda... Doporučuji!

31 04.01.2015

Tahle knížka je pro romantické duše, které mají rády, když děj jen tak pomalinku a v klidu plyne a ubíhá a dohromady se tam nic moc neděje... Je sice plná citů, lásky a emocí, ale i tak bych ubrala v počtu stránek, hlavně těch prvních 200 by jsem naprosto nekompromisně zkrátila tak na třetinu... Až poté co Heidi přijede do Francie, tak se to přeci jen trošku rozjede a i nějakého toho malého zvratu se v ději přeci jen dočkáme.... Ale přiznávám, že místo aby mě autorka svými neustálými náznaky a zmínkami na rodinná tajemství napínala jak kšandy, tak mne to postupem času spíš rušilo a iritovalo... Příběh to nebyl špatný, ale někdy méně znamená opravdu více a pokud by se ubrala slova a zrychlil se děj, klidně bych si knížku přečetla ráda znovu, má v sobě některé moc hezké, citlivé momenty a myšlenky...
No posuďte sami, třeba jsem jí nečetla v tom správném naladění a rozpoložení, u mě dobrý, tedy za 3:-)

5 03.01.2015

Jsem ráda, že jsem si mohla tuhle věc přečíst a můžu si tak udělat vlastní názor na knížku, která své čtenáře rozděluje na dva tábory... A na jakou stranu se přidám já? Bohužel, i já se zařazuji k těm, kterým se Aristokratka zase až tak moc nelíbila a rozhodně z ní nejsem nijak odvázaná. Na začátku jsem se tak 1-2 x zasmála a to bylo asi tak všechno... Postupem času jsem se textem prokousávala a někdy dokonce protrpěla, ale i tak jsem nějak pořád čekala a doufala, že přijde nějaký zvrat a nebo ta očekávaná "bomba", která mě prostě rozseká a tím si mě jako čtenáře získá .....a ono prostě nic a nic... Mám tady i dvojku a do té už se pouštět nechci a ani nebudu... A v knihovně budou určitě moc rádi, že jsem jí tak brzy vrátila a uspokojila tak další dychtivé a čekající čtenáře. Přeji jim, aby se jim jejich očekávání vyplnilo a knížka se jim líbila. Já jsem holt tentokrát na jiné koleji:-)

19 23.12.2014

Tuhle věc jsem tak nějak pořád odkládala a teď po dočtení naprosto nechápu proč... Já tu fantasy sice moc nemusím, ale tohle byl naprosto skvělý příběh... a trošku mi připomínal Stmívání... Vincent je stejně milý, pozorný a prostě úžasný jako Edward... a všichni ostatní jsou taky moc fajn! Zkrátka se mi to moc líbilo, těším se na pokračování a doufám, že bude stejně dobré jako jednička... Doporučuji!

9 17.12.2014

Hezký, zajímavý a také napínavý příběh z mrazivé Aljašky... Chvílemi jsem měla po těle až husí kůži, jaká mi byla zima... a to jsem byla zachumlaná pod peřinou... Knížka není jen o životě a závodech musherů, ale i o obyčejných lidech, kteří na Aljašce žijí, pracují a snaží se v tak těžkých podmínkách prostě fungovat... Opravdu doporučuji přečíst a věřím, že se vám bude knížka líbit. A věřte, že díky pěknému čtivému stylu přelítnete těch 400 stránek jako nic:-)

7 17.12.2014

Další monyovka, další hořkosladký příběh ze života a k smíchu tam nebylo vůbec nic... Tušila jsem o čem příběh je, viděla jsem film, který byl na motivy této knížky natočen a je fakt, že jsem si ho celkem i pamatovala. Při čtení se mi děj velmi dobře vybavil a na papíře a v mých představách vystupovaly úplně stejné osoby jako ve filmu... Možná tam byly nějaké odchylky, tuším, že hlavně v závěru, ale já kovaná romantička stejně tajně doufala v nějaký ten happyend...Tak třeba příště...

5 01.12.2014