Analady komentáře u knih
Po přečtení Tatéra z Osvětimi jsem se těšila na další knihu od Heather Morris. Jednak protože umí moc pěkně a poutavě psát a také protože mě zajímal příběh Cilky, která byla zmíněná v předchozí knize. První polovinu knihy jsem přečetla jedním dechem. Druhá polovina už mi přišla slabší, méně uvěřitelná. Pokud byla Cilka taková, jak bylo v knize popsáno, tak to byla světice a má můj obdiv. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že si příběh autorka hodně přibarvila.
Zdálo se, že se tato kniha bude hodit do knižní výzvy. Anotace zněla celkem záhadně, obálka vypadala tajemně. Netypická romantika, proč ne... Po přečtení knihy jsem si znovu přečetla anotace a konečně mi dává smysl. Je celkem výstižná. Můj dojem z knihy? Bylo to čtivé, ale nemůžu říct, že bych byla nějak unešená. Objevila se tam různá vážná témata, ale všechno to zabilo zbytečně velké množství erotiky. Kdyby těmito scénami autorka víc šetřila, bylo by to příjemné okořenění příběhu. Co bylo na začátku něžné, časem obhroublo a bylo toho moc. Kdyby se kniha více držela života a bylo tam méně toho"nic bez tebe nemá smysl", hodnotila bych knihu mnohem lépe. Chyběla mi ve vztahu mezi Shaydou a Troyem větší hloubka. Přišlo mi, že kromě velké fyzické a sexuální přitažlivosti mezi nimi nic nebylo.
Vůbec to nebylo špatné. Kniha je čtivá a originální. Ale nepatří k těm, ke kterým bych se jednou chtěla vrátit.
Nádherná kniha plná citu a lásky ke zvířatům i životu s nimi. Umí rozesmát i rozesmutnět a hlavně pohladit po duši. Při četbě jsem se krásně ponořila do úplně jiného svět, než je ten můj. Bylo to krásné a nechtělo se mi z něj vůbec odcházet. Oceňuji i velmi pěkné kresby.
Po přečtení lákavé anotace a výborných hodnocení zde na DK jsem i já měla příliš velké očekávání, které zůstalo nenaplněno. Tato knížka mě vůbec nebavila, nepřišla mi nijak zábavná a její čtení považuji za naprostou ztrátu času.
Před mnoha lety jsem viděla film Zelená míle a byl to pro mě velký zážitek. Když jsem hledala knihu pro Výzvu, vybrala jsem si právě tuto, protože to byla sázka na jistotu a taky jsem byla zvědavá, jestli bude v knize něco navíc či jinak. Ačkoliv se filmové zpracování naprosto drželo knižní předlohy, tak kniha mi nepřinesla takový zážitek jako film.
Ivanku Devatou mám ráda a když jsem zjistila, že vydala novou knížku, zajásala jsem. V úvodu knihy sama autorka píše, že se jí do psaní další knihy nechtělo, protože měla pocit, že už není o čem psát. Bohužel její pocit se promítl do této knížky, která se stala džunglí útržkovitých vzpomínek, zážitků a receptů, které se nesly v duchu "to už poznáš". Při čtení jsem měla pocit, že autorka stále usilovně přemýšlí, co by nám ještě řekla.
Nebylo to špatné. Kniha je psaná čtivě a nebýt těch až zvrhlých popisů, ve kterých se autor očividně vyžíval, tak bych mohla i napsat, že jsem si ji užila. Naši trosečníci jsou zde vylíčeni tak, že si k nim vytvoříte vztah a přejete jim, aby všichni přežili. Zato posádka lodi se moc nepovedla. Tam to autor mohl pojmout nějak jinak a lépe.
Další kniha, která připomíná, jak důležité je mluvit o svých myšlenkách a pocitech. Protože když o nich nemluvíme, dochází k mnoha nedorozuměním a vzniká bolestná propast ve vztazích. Krasně zde bylo ukázáno, jak si každý vykládá stejnou situaci naprosto jiným způsobem. Tato kniha vypráví silný přiběh jedné rodiny. Naprosto reálný, o to víc zdrcující. Tíha života jednotlivých postav na mě doléhala o to víc díky tíživé atmosféře přednesu a doprovodné hudby audioknihy.
Pokud máte touhu cestovat na vlastní pěst, ale jste cestováním zatím nepolíbení, pak by vám tato kniha mohla pomoci váš sen uskutečnit, tzv. vás nakopnout. Na začátku vás autorka vybaví základními informacemi, zasvětí vás i do procedury na letišti. Pak už se věnuje vlastním cestám za kačku. Ačkoliv jsem od knihy čekala trochu něco jiného, bylo to nakonec vcelku milé čtení. Kačka je mi hodně sympatická, umí si život užívat se vším všudy. Jako parťačku na cesty bych ji určitě brala. Jen bych s ní neuměla držet krok, co se konzumace alkoholu týče. Vypadalo to, že pořádná zásoba alkoholu je nedílnou součástí jejích cest.
Tak tato kniha mě vůbec nechytla. Chci věřit tomu, že je nereálné, aby chlap opustil manželku kvůli pár dní
její nepřitomnosti, kdy pečuje o jejich dítě. A to, co následovalo ... Nic pro mě.
Popravdě mám z této knihy dost zvlaštní a rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi líbily krátké kapitoly, které rychle plynuly. Byla tam místa, u kterých jsem se pobavila. Jiná místa nabízela prostor k zamyšlení. Byly tam i chvilky dojetí. Na druhou stranu mi chvílemi hlavní hrdinka byla až protivná. Nemůžu říct, že bych z této knihy byla nějak zvlášť nadšená, každopádně to byl zajímavý a celkem netradiční zážitek.
Je obrovský rozdíl mezi knihou a knihou. Některé příběhy vás pohltí a naplno je prožíváte, dostanou se vám pod kůži. Jiné přečtete a nic ve vás nezanechají. Tentokrát šlo o první případ. Je radost číst knihu od spisovatele, který umí psát. Velmi lidský příběh popisující život v Německu před a za 2. sv. války. Romantika zde rozhodně nehraje hlavní roli, spíše jen velmi okrajovou. Na konci jsem skoro nedýchala.
Další kniha z 2. sv. války. Tentokrát nejde o koncentrační tábor, ale o zajatecký. Ze začátku mi kniha přišla jako červená knihovna zasazená do období 2. sv. války. Postupně se příběh vyvíjí, popisuje život a útrapy vězňů v táboře, takže působí už trochu víc věrohodněji.
Tato kniha je vzpomínkou žáka na svého učitele, se kterým tráví jeho poslední dny. Při čtení na mě vždycky dýchla krásná, klidná atmosféra. Ale bohužel to bylo pro mě jediné pozitivum této knihy. Ano, sem tam padla nějaká myšlenka k zamyšlení, ale těm bylo věnováno jen velmi málo prostoru. Z velké části šlo o popis strádání Morrieho následkem jeho nemoci. Čekala jsem, že mi kniha dá víc podnětů.
Mám ráda poezii. Proto bych nevěřila, jak těžké bude najít nějakou básnickou sbirku, která by se mi líbila. Všechny působily tak ponuře a depresivně. Říkala jsem si, že Host do domu zní pěkně a mohla by to konečně být sbírka, kterou si vychutnám. No, sem tam nějaký verš se mi líbil. Třeba:
"Pohoď mi svět do náruče a do srdce ho zabal, ať se nepotluče."
Z veršů je cítit láska k životu i lidem, také velká pokora. O to víc mě mrzí, že nemůžu hodnoti lépe.
Na tuto knížku jsem se těšila, ale nějak jsem se na ni nedokázala naladit. Něco mě na ní nesedělo a hrozně iritovalo. Už na začátku jsem si říkala, že anotace naprosto zbytečně prozradila, kdo způsobil havárii a co se s ním stalo. Přitom v příběhu je to delší dobu utajované. Škoda, bez prozrazení této informace by si čtenář odhalení jeho identity mohl užít. A co následovalo, mě vůbec nebavilo. Všichni až na "záporáka" působili příliš dokonale. Byli až neskutečně ochotní a ohleduplní. Kéž by to tak v životě bylo, ale není. Celý příběh mi přišel slabý. Prokousala jsem se do konce v naději, že se dozvím nějakou důležitou informaci, která do nehody vnese víc světla, ale nic takového se nekonalo.
Baví mě knížky ze života. Tato vypráví o tom, jaké to je začít ve čtyřiceti nový život, v jiné zemi, s partnerem, který má dvě děti. Je to velký krok do neznáma se spoustou překážek na cestě, ale Sam zůstala otevřená novým výzvám, optimisticky naladěná. Tahle kniha pro mě byla příjemným relaxem.
U této knihy jsem měla problém s tím, že nejsem naladěná na stejnou vlnu, na které je autorka. Držím se pravidla "všeho s mírou". Toto pro mě bylo už moc ezo.
Pijanské příběhy. Pokaždé jiné, a přesto stejné. Chlapci měli problém a snažili se ho něčím překrýt. Přepít. Zbylo jim jen piti, prázdnota a zoufalství. Neptalo se na nic. Jenže pak chtělo najednou všechno.
Rozhodně nešlo o žádné veselé čtení. Marně jsem hledala nějaké úsměvy. Kniha o tom, jak nenažraný bývá černý drak a jak těžké je ho porazit.