anansie komentáře u knih
Knihu jsem otevírala s velkým očekáváním. Úvodní část samotné spisovatelky mě natěšila ještě více. O to větší zklamání přicházelo v průběhu četby. Knihu protíná pohádka Allerleirauh (u nás zpracovaná jako Princezna se zlatou hvězdou na čele), na které spisovatelka, jungiánská psychoanalytička, demonstruje zpracování otcovského komplexu. Následují tři osobní příběhy tří skutečných žen, které ony samy vyprávějí jako svou cestu od nevědomých komplexů k objevování svého skutečného ženství. Jejich cesty jsou popisovány formou vyprávěných snů, zapsaných deníků, vnitřních monologů. A tady byl asi kámen úrazu: bylo toho moc, příšerně rozpiplané, opakující se detaily, analýzy snů, za každým detailem se skrýval nějaký archetyp, spousta metaforických neuchopitelných obrazů, až se mi nakonec ztratil smysl celé knihy a úplně mi uniklo, jakže má vlastně vypadat to vědomé ženství. Samozřejmě kniha nemá být žádným praktickým návodem, je to dost náročný a hutný text, kde hlavním tématem je hluboké a nevědomé pohrdání žen vlastním tělem, vlastní sexualitou, kdy ženy po generace přijaly své ženství jen jako naprojikované myšlenky mužů v patriarchátu. Autorka v knize používá pojem psychický a fyzický rodičovský incest. Cesta k vědomému ženství tedy vede nejprve skrze přijetí svého ženského těla. Z uvedených osobních příběhů tří žen se lze domýšlet, že je to dlouhý a bolestný proces, protože zbavit otcovských a negativních mateřských komplexů zažraných hluboko v nás chce zejména odvahu a odhodlání, aby žena mohla stanout sama před sebou jako žena ve své integrované ženské i mužské energii. V závěrečných shrnujících stránkách autorky se tedy nakonec dovídáme: sexualita a duchovnost má tvořit jednotu. Škoda jen že toto tak zajímavé téma bylo v této knize zpracováno tak nesrozumitelně a složitě.
Z knihy se čtenář dozví nejen, co všechno je v člověku obsahem tzv. stínu, ale zejména, a to bylo osobně pro mě velkým přínosem, jak si svůj stín, své stínové stránky odhalit, jak s nimi dále pracovat a pokročit tak na své cestě k celistvosti a spokojenosti.
Docela zajímavá kniha, s neobvyklými tématy a názory a vnímáním reality, které mám podobně, takže jsem tomu dost rozuměla a s hrdinkou souzněla. Některá místa byla ale poněkud "ukecaná" a nudná, taky těch záznamů snů bylo přehršle, aniž by mi to dávalo nutně smysl do dějové linie. Kniha je navíc bohatá na cizí slova a terminologii, takže má i vzdělávací potenciál.
Kniha by se dala stručně shrnout jako pojednání o duši ve vztazích. Autor nabízí spirituální pohled na manželství, přátelství, rodinu, sexualitu, využívá často řeckých mýtů a archetypální psychologie, v závěru nabízí velmi podnětné zamyšlení nad žárlivostí, zlostí, ochladnutím ve vztahu a nad tím, jak lze nazírat na konec vztahů. Kniha je psána velmi abstraktně a je tedy poněkud náročná na uchopení. Je vhodná k rozjímání nad sebou a nad tím, jak vnímat oduševnělost ve vztazích, nikoli jako nějaká praktická příručka, jak vylepšovat své vztahy.
Taková nenápadná, útlá knížka, ale autoři v ní vystihli podstatu. Kniha je takovým psychologicko-filozofickým pojednáním o spokojenosti s hlavním poselstvím, že spokojenost nemáme hledat venku, protože ji máme v sobě. Na pomoc si autoři vzali Shakespearovo drama Král Lear a demonstrují na něm proměnu ega od zaslepenosti a pýchy k prozření na základě přijetí utrpení jakožto nedělitelné součástí života, což je vlastně jedna ze základních myšlenek buddhistického učení a celá kniha je v tomto duchu laděná. Autoři srovnávají nespokojenost moderního západního, uspěchaného člověka s východní indickou moudrostí, používají k tomu staré indické poučné příběhy. Aby kniha nevyzněla jako propagace východních nauk, doplňují autoři svou filozofii o myšlenky hlubinné psychologie C.G. Junga a zmiňují pojmy jako nevědomí, projekce a bytostné Já. V závěru nabízejí několik praktických kroků, jak do svého života moderního člověka vpustit trochu klidu a pohody a většina z nich není opět nic jiného, než buddhistické myšlenky jako nelpění, soucit, odpuštění, žití v přítomném okamžiku a bdělost. Kniha sice vyznívá jako kompilát již dávno vyřčených myšlenek, ale jako celek je zajímavě, přitom velmi jednoduše zpracovaná a pro oživení a ukotvení starodávné moudrosti je určitě inspirativní.
Líbilo se mi to, velmi, po všech stránkách: neobvyklý vypravěčský styl ve 2.os.mn.č., hned jsem si na něj zvykla, autentický příběh odehrávající se během pár dní v Indii, protkaný myšlenkami, kterých by mohlo být klidně víc, další příběh v příběhu odehrávající se na Islandu, který měl zase úplně odlišnou atmosféru a ze kterého jsem se už ale těšila na návrat do toho indického a vedle toho ještě pár dalších menších příběhů z jiných koutů vsazených do vyprávění...neotřelý, poutavý a působivý text, který mě bavilo číst a který se mnou hodně souzněl.
Nebylo to špatné, ale nebylo to ani nijak zvlášť dobré. Přečetla jsem to se zájmem, některé pasáže se mi dokonce hodně líbily i způsob struktury příběhu, který se postupně skládal do sebe, se mi líbil, možná to bylo to nejzajímavější na celé knize. Zato některé části jsem měla chuť přeskakovat, zejména dialogy, hlavně ty telefonické rozhovory byly nudné a nikamnevedoucí. Pološílenou hlavní hrdinku ani nemám chuť komentovat, ale její stav a počiny rozhodně nebyly způsobeny klimakteriem a celkově mi vyzněla dost nepravděpodobně.
První část knihy je náhledem do zákoutí mysli a toho, jak pracuje během meditace při uvědomování. Druhá část jsou konkrétní původní texty zaměřeny na praktikování meditování. Kniha je pro mě prohloubením pohledu na meditaci a na to, jaký vliv má na naše celkové vnímání.
Tak tohle jsem vůbec nepobrala. Začátek něco příšerného, pardon, ale jako by autor masturboval a své představy při tom kydal na papír a zbytek knihy samé otevři se lásce, otevři své srdce, své tělo, buď celá otevřená, jinak nepřilákáš muže, který by ti otevřel srdce a zůstaneš na druhé úrovni ve své samotě...omg...tak jsem se chtěla otevřít, ale těmto úvahám opravdu ne, to nemělo nic společného ani se spiritualitou ani s láskou a nemělo ani hlavu ani patu. Nevím, jak čí srdce či tělo, ale tahle kniha by rozhodně měla pro všechny zůstat raději zavřená.
Zbytečně rozvláčná kniha. Ne svými myšlenkami, ale všemi těmi příklady ze života, různými historkami a příběhy o někom, přičemž by stačil jeden pro každou myšlenku a ne deset za sebou, to opravdu ubírá na čtivosti a pozornosti. Jinak si z knihy odnáším spoustu uvědomění o tom, jak funguje náš mozek a že díky přesně zaměřeným technikám ho lze cvičit jako sval a trénovat tak svou pozornost zaměřenou buď konkrétně nebo ji nechat otevřenou, tzv. toulavá mysl. K tomu všemu je však potřeba mít vypěstovanou schopnost tzv. metapoznání, čili schopnosti uvědomění si toho, že si něčeho všímám nebo nevšímám a využít ji k přepínání pozornosti tak, aby člověk dosáhl maximálního soustředění. Jde vlastně o sebeuvědomování. Autor zmiňuje fungování pozornosti u ADD (ADHD), při hraní počítačových her, zmiňuje efekt meditace a mindfulness a zbytek knihy věnuje rozšíření pozornosti a uvědomění v souvislosti s globálními tématy a na pracovním poli ve firmách. Kniha neobsahuje žádná cvičení, je popisná a shrnující, něco jako učebnice na téma pozornost.
Zajímavá psychologická příručka o tom, jak ve vztazích používáme různá přesvědčení a ta vytvářejí situace, které vedou ke konfliktům. Autor si vytvořil teorii tzv. emočního balastu, kdy popřením reality si vytvoříme jinou klamnou tak, aby vyhovovala našemu přesvědčení a následnou nespokojenost poté vyčítáme partnerovi, osudu nebo komukoli jinému. Kniha obsahuje spoustu konkrétních příběhů. Na těch autor poté i vysvětluje, jak situace řešit pomocí tzv. konstruktivního konfliktu. Ukazuje, jak se emoční balast projevu při navazování partnerských vztahů, jak v dlouhodobých vztazích, pracovních, i mezi rodiči a dětmi. Hlavní svépomocnou myšlenkou, kterou si má čtenář z knihy odnést, je pak to, že pokud nechceme žít v neuspokojivých a zmanipulovaných vztazích, musíme se každý starat o naplnění svých tzv. stěžejních potřeb (autor opět podrobně rozebírá, které to jsou a jak si je odhalíme). Kniha vypadá velmi prakticky a návodně, ale obsahuje také dost zbytečného balastu v podobě neustálého opakování a vysvětlování, co je to ten emoční balast a jak se projevuje, ačkoli jasné vysvětlení podal autor už v úvodu, poté v další kapitole a v následujících kapitolách vše znovu rozvádí a opakuje u konkrétních příběhů. Jeho metoda řešení pomocí konstruktivního konfliktu působí jako jednoduché řešení mávnutím kouzelným proutkem, ačkoli je rozpracovaná do pěti otázek, kterými se má člověk prokousat a proto se mi jeví jako nepoužitelná v praxi pro běžného smrtelníka, který se zrovna zmítá v hádce s partnerem. Z knihy si odnáším pár zajímavých postřehů a nějaké to uvědomění si vlastních chyb.
Praktická kniha s konkrétními návody různých meditačních technik. Je dobře uspořádána tak, aby si každý na svůj problém nalezl vhodnou meditaci, ať už je to problém psychický jako úzkosti a deprese nebo zdravotní. Celkově krásně seznamuje se způsobem, jak nahlížet a zpracovávat své emoce a pocity a chápat život z té jednodušší stránky.
Po přečtení Moci od stejné autorky, tuhle knihu už nemá moc smysl číst. Navíc mi vůbec nevyhovovala její forma, kdy na jedné stránce je několik jmen, citátů, do toho samotný text. Působí to chaoticky, tudíž jsem knihu jen tak prolistovala.
Kniha nezklamala. Po dvou podobných od autora, které jsem již přečetla, i tato obsahuje pár nových podnětů, zajímavě terapeuticky působí rozbory připojených příběhů. V každé z knih od tohoto autora si člověk může najít něco objevného pro sebe, uvědomit si, co vlastně vysílá na druhé a proč se mu některé věci v životě opakují. Práce na sobě a posuny vědomí jsou nikdy nekončící a tato kniha je k tomu skvělým průvodcem. Jedinou podmínkou je ovšem potřeba být sám k sobě pravdivý.
Příjemně vzpomínkové a rychlé čtení, které mi zpestřilo jeden den při jízdě vlakem.
K této knize jsem přistupovala jako k velmi oddechové a nic moc jsem od ní neočekávala. Ovšem ani večírkové a sexuální eskapády nedokážou udržet veškerou pozornost a stále jsem čekala, zda příběh bude mít alespoň nějakou zápletku či myšlenku, která by mě na konci aspoň trochu oslovila. Bohužel nedočkala jsem se. Vydržela jsem číst tak do půlky a ke konci jsem knihou už jen listovala a odložila jako nezajímavou a bez nápadu.
Naprosto uchvacující příběh, po jehož dočtení jsem i uronila slzu, což se mi u knížek nestává. Místy mi akorát vadil ten až pohádkově naivní nádech, který byl ovšem vždy vyrovnán nějakou následující dramatickou událostí včetně několika historických odkazů, aby připomněl, že život není jen procházka růžovou zahradou a že zlo ve světě je přítomno a nedá se vymýtit. Příběh je vyprávěn laskavým, vybraným jazykem, plným metafor a obrazů, který jen podtrhuje pohádkovost příběhu a příběh díky němu plyne jako sen. Zasazení příběhu do reálného a historického kontextu ale také nabízí čtenáři jiný pohled a možnost vcítění se do odlišného vnímání světa jiného etnika a přemýšlet nad tím, že život na tomto světě není nikdy černobílý.
Tak nějak nevím, co si o této knize vlastně myslet. Střídaly se u mě pocity obdivu, pochopení, často jsem se v tom i viděla a pak nudy a touhy konečně ji dočíst. První část zbytečně dlouhá a popisná, hlavně mě nebavilo, když o některých věcech mluvila opakovaně. Druhá část s Janem celkem zajímavá, mělo to lepší spád, ale všichni už známe ten příběh...třetí část, taková klidnější, rodinná, ovšem ta vsuvka v podobě love story na dálku mě abnormálně nudila, až jsem autorku začala podezírat, že si tou knihou pěje sama sobě ódu na svou odlišnost, na to, jak v žádném případě není stejná jako jiné ženy a je hodna mimořádného obdivu. Takže jsem byla ráda, za ten náhlý konec, kde realita splývala se snem a s fantazií. Jinak jazykově a stylově pěkné dílo, spousta pěkných spojení a poetických obratů, možná až moc přemetaforováno, ale celkově zdařilé. Asi se mi to vlastně líbilo.
Halina je prostě nejlepší lék na chmury, depresi a samotu. I hořkosmutným příběhem umí rozesmát. Ne že bych ji musela číst pořád, ale pro chvíle pohody a nicnedělání jsou její příběhy jako stvořené a člověk hned vidí život jinak.
Šílená kniha, v dobrém i tom horším. Začátek neskousnutelný, příliš moc hrátek se slovy, s přirovnáními, občas až uměle vpravených do textu. Ale jak už to u Hůlové bývá, poté, co se člověk četby nevzdá, dočká se odměny. Ke konci se už nedalo od knihy odrhnout, chytlo to spád a v závěru jsem měla pocit, že tou sanitkou odvážejí do blázince mě samotnou...