Andělský komentáře u knih
Po třech dnech dočteno. Autorku jsem neznal, ale díky recenzím jsem si Vraní oko koupil. Neřekl bych, že jsem promrhal tři dny vniveč, četlo se to hezky, ale celkově to bylo zklamání. Podivně se to táhlo, k postavám jsem si nevytvořil žádný vztah, ke konci jsem se přistihl, že musím chvíli přemýšlet, kdo vlastně je Nikola, kdo je Sylva. Nějak mě to nedokázalo vtáhnout. Nekonalo se ani žádné 'Wow, tak tohle je vrah!'. Vlastně to ani nebylo překvapení. Další (i předchozí) knihy autorky nejspíš vynechám.
Tohle bylo něco! Za jeden večer přečteno a bylo mi líto, že rozhovor už skončil. Děsivé a poučné zároveň. Hodně to odlehčil humor pana Mareše, líbilo se mi to. Určitě si ji přečtu ještě jednou.
Není špatná, ale čekal jsem trochu něco jiného. Tajný život stromů byla o něco lepší.
Kouzelná knížka z doby, kdy byla Doreen Virtue ještě normální. I tuto knihu jí, jako předešlou Andělskou terapii, z části diktovali andělé. Ve druhé části Doreen uvádí způsoby, jak rozeznat znamení shůry od pouhých představ nebo zastrašování vlastního ega. Ještě dnes v ní občas zalistuju a připomenu si zajímavé pasáže. Pro milovníky duchovna a andělských sfér je nepostradatelná. Dozvíte se například, že boží hlas zní velmi silně a mužsky, mluví neformální řečí a rád občas vtipkuje, andělé hovoří archaickou starobylou řečí, někdy skoro až shakespearovsky. Tuhle můžu doporučit!
Miluju ty zimní ilustrace a vodník sedící na vrbě, v dáli v lese zřícenina a hvězdné nebe plné netopýrů mě neomrzí nikdy.
Po zhlédnutí seriálu jsem se dostal ke knize. Televizní pojetí bylo o něco lepší. Ocenil jsem, že autorka v knize barvitě popsala jednotlivé přítelkyně, na což v seriálu nebyl prostor a ani čas. Nevím proč, ale měl jsem občas pocit, že autorka skáče od jednoho k druhému a chvíli mi trvalo než jsem se v jejím stylu zorientoval. Asi se k ní už nevrátím, ale jsem rád, že ji mám ve sbírce, kdyby náhodou někdy byla nálada....
Nejdřív jsem viděl seriál, několikrát, pak jsem přečetl knihu. Filmové zpracování mi v tomhle případě bylo bližší, kniha je ale i tak pěkná.
Přečetl jsem ji snad pětkrát! Viděl jsem i film, ale kniha je lepší. Je neskutečné, co se to vlastně dělo, že to Bobligovi procházelo. Barvitě popsané mučící metody, smrt, beznaděj a strach sálají z každé stránky knihy, pohádka to není, ale to je známo.
Moc hezká knížka s překrásnými ilustracemi, velmi živými a realistickými. Skutečnějšího čerta nikde jinde neuvidíte. Čtu ji i dnes, v dospělosti, neztratila nic ze svého kouzla.
Problematika Ježíše Krista mě zajímá, nejsem věřící v tom pravém smyslu slova, ale historický Ježíš je mi blízký, rád sleduju dokumenty o něm, zatímco v pícce nechávám doutnat kadidlo. Tahle kniha je pro mě ale zklamáním. Nějak mě to nedokázalo vtáhnout, vnitřní pocity autora mě nechaly chladným, o plátnu je tam informací poskrovnu. Prozatím jsem nedočetl, možná se k ní vrátím jindy.
Můj úplně první tarot. Nikdy jsem karty nevykládal a nedělám to doteď. Výjevy na kartách však umí vytvořit až hmatatelnou vizi keltské vesnice a okolí. Cítíte květiny, vodu, oheň. Podle mě karty věštit neumí, ale meditací nad obrazy dokážou vnést vhled do situace, ve které se zrovna nacházíte. Tato sada má v mojí sbírce zlaté místo.
Myslíte-li si, že jste na všechno sami, přečtěte si tuto krásnou knihu. Uvidíte, že na nic sami nikdy nejste.
Sladká kniha. Čtivá, konejšivá, uklidňující a Lorna je přesvědčivá.
Moje úplně první kryptozoologická kniha, kterou jsem si náhodně vybral v knihkupectví asi v sedmi letech. Rozjela můj zájem o tuto problematiku a zájem trvá dodnes. Moc hezky napsaná knížka o zvířatech, která věda dosud nezná.
Nádherná kniha, která obsahuje tolik zajímavostí a informací, že vám jedno přečetní nebude stačit. O Kurupiře nejsou ani v roce 2023 žádné nové informace, všechno zůstalo tak, jak je vypsáno v knize. Jestlipak se dozvíme někdy něco nového?
Podle mě nejlepší kniha od pana Mareše, čest jeho památce. I když je to kniha kryptozoologická, pan Mareš uměl vykreslit prostředí tak dobře, že jsem se tam ocitl. Není těžké si pak představit, že v lesích, horách a džunglích může žít ledasco. Knihu jsem četl několikrát a pokaždé tam najdu něco nového. Jsem zvědavý, jestli budoucnost přinese odpovědi alespoň na některé otázky ohledně záhadných chlupatých obrů.
Můj úplně první román tohohle druhu. Nejdřív jsem si přečetl recenze, pak se vydal do knihkupectví, přišel domů, zapálil aromalampu, uvařil hrnek kakaa, uvelebil se, začal číst a nepřestal jsem, dokud jsem nedočetl.
Příběh mrazivý a děsivý. Babička byla šílená, cácoru jsem litoval. Konec mě nechal sedět s otevřenou pusou dokořán. Budu se těšit na další knížku od autorky.