Andrea S. komentáře u knih

Zajímavá a útlejší knížka, kterou jsem přečetla během dvou odpolední. Líbily se mi zejména úvody jednotlivých kapitol s nástinem důležitých světových událostí roku 1942, a to v kontextu druhé světové války a nejen jí. Příběh byl velmi čtivý a založený na pravdivých událostech týkající se hlavní hrdinky Stelly Goldschlagové. Jediné, co mi trochu nesedělo na celém příběhu, je naivita mladíka, jenž přijel do válečného Berlína ze Švýcarska a žil si v dané době na "vysoké noze".

2 28.12.2020

Kniha mě zaujala svým názvem i obálkou, ale bohužel se mi nepodařilo do jejího textu začíst. Chtěla jsem se dozvědět nové informace nejen o jídle a tradicích Ruska, ale také si připomenout ruskou historii nevšedním způsobem. Přečetla jsem však pouze několik prvních stran a odložila knížku nazpět do poličky. Věřím, že se k ní jednou na druhý pokus úspěšně vrátím.

Kniha, jejíž prostřednictvím autorka přibližujeme na příběhu několika generací muslimský svět a postavení žen v něm. Románová podoba se četla velmi lehce a myslím, že se ke knížce někdy ještě jednou vrátím.

5 08.04.2020

Barvitě popsané příběhy lidí, u jejichž čtení si člověk přeje, aby to byla "pouze" smyšlená beletrie. Tomu tak ovšem není a z knihy přímo mrazí. Pro mě naprosto nepochopitelné, že diktatura jednoho muže ve 21. století může vůbec existovat, a to za přihlížení ostatních "demokratických" států. Autorka rozhovory s lidmi velmi dobře zpracovala a knihu obohatila o faktické údaje. Doporučuji knihu přečíst, člověk si tak uvědomí, jaké má vlastně štěstí, v jakých podmínkách žijeme my tady.

9 08.04.2020

Knížku jsem před několika lety přečetla, mám ji dokonce i v knihovně, ale nijak významně mne nezaujala. Měla jsem období, kdy jsem Vieweghovy knihy četla, ale s odstupem času se k nim vracet pravděpodobně nebudu, jelikož jsem si k autorově stylu psaní nenašla cestu.

3 08.04.2020

Navzdory pozadí příběhu je to humorně napsaná knížka, která se mi od M. Viewegha líbila zatím nejvíce. Je to dáno nejspíše tím, že se příběh odehrává v době socialismu, což dává - v porovnání s ostatními autorovými díly - celému ději vyšší rozměr.

12 07.04.2020

Kniha představuje volné pokračování autorova předchozího díla "Kmotr". Text se četl opět lehce a byl zajímavý, ale přeci jen se mi první díl líbil více.

2 07.04.2020

Knihu si pamatuji jako velmi čtivou a zajímavou. Vím, že jsem ji před několika lety měla přečtenou během několika dní. V budoucnu si ji chci znovu určitě přečíst.

2 07.04.2020

Velmi cenná publikace textů a fotografií od kolektivu autorů, které přibližují proměny sudetské krajiny před a po vysídlení Němců. Není co dodat.

1 07.04.2020

Knížku jsem četla v rámci povinné četby před několika lety. Nejprve jsem k ní přistupovala s mírným znechucením, ale nakonec jsem si k ní víceméně našla cestu. Příběh i forma psaní byly pěkné. Při čtení mě rušila pouze staročeština.

4 07.04.2020

Knížku jsem přečetla před několika lety v období, kdy jsem se pustila do četby knih M. Viewegha. Příběh pro mě neměl žádnou hlubší myšlenku, bylo to takové oddychové čtení. Více mi v paměti zůstalo filmové zpracování, které se mi líbilo více.

1 07.04.2020

Příběh tohoto dílu se mi ze všech dosud přečtených Carterových děl líbil zatím nejvíce. Oproti předchozím knihám je text vystavěn trochu jinak, což jsem uvítala. Autor lehce změnil své schéma psaní. Linka napětí ovšem zůstává do posledních stran pro čtenáře ponechána.

8 07.04.2020

Knížku jsem četla před několika lety na základní škole a pamatuji si, že mne velmi zaujala surovostí příběhu a zároveň také inspirovala k přečtení české knižní obdoby, a to "Mementa" od R. Johna.

3 07.04.2020

Zajímavá knížka o vzájemných vztazích člověka a psa. Líbili se mi úvody do kapitol, na něž navazují dotazy ohledně výcviku / poslušnosti s odpovědmi a radami pana Desenského. Pozorný čtenář může mezi řádky vyčíst, jak se naučit lépe komunikovat se svým psem.

2 23.02.2020

Shoduji se ve velkém měřítku s předchozími komentáři. První část knihy zaměřená na popis psychopatů a různých typů sociopatie včetně příkladů se mi líbila více než část druhá, která přibližuje historické osobnosti v kontextu psychopatie. Musím přiznat, že v historické části jsem si vybrala k přečtení pouze ty osobnosti, které mě nejvíce zaujaly. S politickými názory bratrů Honzákových se ztotožňuji, tudíž mi komentáře ohledně současných politických představitelů nevadily a naopak jsem je uvítala.

5 21.02.2020

V pořadí mnou třetí přečtená kniha od Ch. Cartera, která se mi líbila zatím nejvíce. Popis není tolik brutální jako v předchozích dílech, děj má napínavý spád a zároveň oceňuji různé dějové linky. Zakončení kapitol nutí čtenáře číst neustále dál a dál.

6 20.02.2020

Druhý díl Carterovy detektivky se mi líbil o něco více než první, i když byl na druhou stranu z mého pohledu brutálnější, co se týká popisu. Děj je napínavý, jednotlivé kapitoly gradují a nutí čtenáře pokračovat v četbě. Kniha představuje "oddechové" čtení od vážné literatury.

3 09.02.2020

Knížka nepředstavuje klasické dílo, na které je čtenář od Paula Coelha zvyklý. Příběh není autorem pojat příliš do hloubky a není dáno - až na samotný konec - mnoho prostoru pro filozofické myšlenky. Navzdory tomu se mi krátké vyprávění o osudu Mata Hari četlo velmi dobře a po delší odmlce jsem se díky tomu vrátila ke Coelhově tvorbě.

1 06.02.2020

Hezky zachycené vzpomínky hraběnky Eleonory z Doudleb nad Orlicí, která prožila svůj život ve třech politických systémech. Jednoduché, výstižné a především lidské vyprávění.

3 05.02.2020

Knížka, která mě pohltila svým napětím a kterou jsem měla přečtenou během krátké doby. Nejedná se o literaturu s velkými ambicemi, ale jako "oddechovka" od vážné literatury je to dobrá volba. Rozuzlení příběhu na samotném konci mne překvapilo, tip jsem měla na jiného pachatele.

3 05.02.2020