andrea7191 komentáře u knih
Navzdory předpokladům mě tahle série víc a víc baví. Linie rodinného traumatu je dobře propracovaná. Nechybí napětí a má to hlavu a patu.
Tyhle žánry nechci hodnotit ani hvězdami. Je to děs a hrůza. Nicméně klobouk dolů před těmi, kteří po takových zážitcích vezmou do ruky papír a tužku, otevřou se a sdílí to se světem. Dovedu si představit, že je to iistá forma terapie a jsem ráda, že dneska už se o těhle věcech mluví a nejsou tabuizovaná.
Ale neodpustím si poznámku: veškeré dospělé osazenstvo rodiny by zasloužilo vykleštit zaživa.
Jak tak pročítám komentáře od jiných čtenářů, tak jsem jedna z mála, kterou kniha nezaujala. Přiznám se, že jsem jí ani nedočetla. Dala jsem oběma příběhům šanci, ale ani jeden mě nezaujal natolik, abych ho dočetla do konce.
Fajn vybočení u kterého nepřemýšlím, vypínám a na konci z toho nemám vůbec nic, ale právě s tím do toho jdu - číst něco, u čeho nemusím přemýšlet.
Tak nějak jsem nejdřív nevěděla, co od toho čekat. Zavánělo to Stepfordskýma paničkama a začátek mě moc nebavil. Nicméně poté, co se to trochu rozjelo jsem knihu nemohla odložit. Pasáže, kdy Jessie byla v ústavu a povídala si s konkrétní osobou, mi přišly perfektní a napínavé. Jak už tady psali jiní, byla jsem velmi překvapená z konce. Tedy konkrétně mě překvapilo odtajnění věznitele. Linie manželství pro mě byla jen jakýsi provázející příběh, který jsem četla letem světem, protože mi nepřišel nijak zvlášť originální a vnímala jsem ho jen jako doplněk k profesnímu příběhu hrdinky.
Audiokniha.
Nečetla jsem celou sérii, proto k tomu přistupuji jako k solitéru a nemyslím si, že by to tomu nějak vadilo. Kniha se mi líbila. Zpočátku jsem se celkem ztrácela v ději a v postavách, ale postupně si to sedlo a vtáhlo mě to do děje. Musím dát za pravdu, těm, co píší, že popsané násilí je mnohdy až moc detailně popsané, ale to k žánru asi prostě patří. Dlouho jsem netušila kdo je viník. Nějaké náznaky sem tam byly, ale buď jsem to nevnímala nebo byly opravdu tak skvěle maskované, že jsem na to nepřišla. No nic, mě to nevadí, byla jsem tak napnutá déle než ostatní. :-D
To je neuvěřitelná bejkárna. Víc psát netřeba.
Jsem zklamaná. Jako jasně, jsme jiní, máme jiné chápání a jednání, ale nemůžu se s většinou ztotožnit a pochopit názor autora. Byla místa, kdy mi to připadalo velmi jednostranné, chcete-li, tak i šovinistické s názory, které se shodovaly s názory dob dávnějších. Neubráním se tomu, že je zde na ženy nahlíženo jako na tu jednodušší polovinu, která je permanentně ovládána emocionálními výkyvy, zatímco muž je ten racionální a praktický. S tímhle jdete do háje. S tím se prostě nestotožním, a to nejsem feministka. Ale jako rovnocennost je daná. Tak zo je a bude. Tečka. Málo která kniha mi nezvedla mandle tak, jako tahle.
Poslední dobou si ulítávám na podobných tématech. Ne, že bych v tom hledala smysl všeho a odpověď na životní otázky, ale nějak mě to k tomu táhne a tady jsem sáhla vedle. Nic mi to nedalo. Vlastně v tom nevidím nic "navíc", nic, nad čím bych se zamyslela. Je to jen další kniha v řadě.
Jedna z mála knih tohoto typu, které se neberou tak vážně. Nemám ráda tu modernologii, kdy je každý schopný být koučem čehokoliv. V posledních pár letech v sobě spousta lidí našla "cosi", na základě čeho usoudili, že mají nadání lepšit životy jiných k lepšímu. Tahle kniha je trochu jiná. Zábavná, laická, žádné odborní kecy a to je na ní fajn. Určitě vám to nezmění život, určitě díky ní nepřijdete na podstatu existence bytí a rozhodně se rán o po přečtení neprobudíte a nebudete se cítit až zázračně šťastně a spokojeně. No a co?
Půjdu proti proudu, mě se to nelíbilo. Nebavilo mě to. Moje chyba, ne chyba knihy. Začátek mi přišel neuvěřitelně zdlouhavý a nedokázala jsem se napojit na hlavního hrdinu tak, jak by se asi očekávalo.
Uf. Vlastně nevím, jak bych tohle popsala. Vždycky, když řeknu, že se k podobnému typu knih už nevrátím, nějak se mi to zase dostane do ruky, no. Nejsem prostě cílovka a tak k tomu přistupuji....bez očekávání. Ale jako takhle, do šrotu to není, na druhé čtení také ne, ale nebudu to zatracovat jenom proto, že nejsem vyznavač.
Audiokniha.
Byla jsem trochu skeptická k tomu, co všechno si autor troufne otevřít a veřejně popsat, ale byla jsem mile překvapena. Některé příběhy jsou šílené, jiné dobře skončí. Vlastně můžu říct, že jsem ráda, že někdo přiblíží práci Lékařů bez hranic.
(SPOILER) Audiokniha.
Dobrý. Hodně dobrý. Nečekala jsem, že mě to tak pohltí, ale stalo se. Musím uznat, že propracovanost příběhu byla perfektní. Knihu jsem koupila i v tištěné verzi, ale audiokniha tomu dala trochu něco víc. Při konfrontaci s pachatelem tomu audio dodalo atmošku. Vlastně i popis situací, kdy pachatel páchal to, co páchal mi víc vyhovovalo to poslouchat, než číst. Přemýšlela jsem, jestli jsem někdy četla hrůznější popis činů, ale nemůžu si vybavit nic, co by se tomuhle vyrovnalo. Autor má velmi bujnou fantazii.
Vlastně ani nevím, proč jsem tuhle brožuru brala do ruky. Zvědavost je mrcha. Nejsem nijak prudérní, jadrná mluva mi nijak výzmamně nevadí, sex a sexualita už vůbec ne, ale čeho je moc.... Jisté výrazivo, respektive označení, nemám prostě ráda, hnusí se mi, nepoužívám je (ale respektuju, že jiní ano - každý to máme hozený jinak, že?), ale tady je toho tolik, že je to až nechutné. Vlastně celý sty, ať je to výrazivo nebo styl popisu, mi přijde nevkusný a odporný.
Hubálek je v tomto odvětví klasika, tady není co vytknout. Pokud se někdo zajímá o toto téma více, určitě ví, o čem je řeč. Každopádně mě přijde zajímavé nahlédnutí do světa kriminality.
Audiokniha. Slabší než Deníček moderního fotra. Někam se vytratil on pověstný humor. Co se mi líbilo, byl ženský vs. mužský pohled. Zhruba od třetiny mě to moc nebavilo, ale co už, dotáhla jsem to. Nicméně ne vždy by se na základě úspěchu měl příběh protahovat. Je to jasná cesta stále se snižující kvality.
Odvaha, jít s kůží na trh a předložit ho celému světu, ale je to dobře. Klobouk dolů před těmi, co nemají na růžích ustláno, projdou si životním martiriem a přesto v sobě najdou sílu jít dál a postavit se tomu čelem. Po knize jsem se podívala na film a přestože film dobrý, na knihu to nemá.
Hmmm, celou dobu jsem měla tendence to srovnávat s Landsmanem a jeho Deníčky. Na základě toho musím říct, že z tohoto nejsem nijak odvázaná. Landsman za mě lepší. Ale i tak to nebylo špatné. Vadlo mi, že některé kapitoly byly na dané téma příliš dlouhé a byly celkově mimo mísu. Například kapitola o fotobuňkách pro mě naprosto nedávala smysl, ale to je asi jen můj problém. Za mě zlatý střed a musím říct, že Backman má lepší knížky, než je tahle.
Nejsem cílová skupina, to jsem věděla od začátku. A je to blbost, to bez debat. Ale pokud se člověk odpoutá od toho naprostého nesmyslu, kterej by měl něco do sebe po vykouření dobrého matroše, musí se nechat, že je to celkem odvážný a vlastně velmi zajímavý počin. Ve svém věku nechápu, jak někdo může něco takového napsat a dokonce publikovat, ale o tom, že to má své fanoušky, nepochybuji. Sice už mi není jasné, jakou duševní, mentální, či sexuální poruchu člověk může mít, aby se mu tohle líbilo, či dokonce po tom bažil, ale proč ne. Je to celkem zábava, pokud k tomu člověk tak přistupuje a nebere to vážně. Více děl na toto téma si jistojistě nepřečtu, ale jako pobavení na jeden večer, proč ne. Nedala jsem to až do konce, stačilo mi pár kapitol, ale i tak si to za mě zaslouží celkem pozitivum. Ne za děj a téma jako takové, ale za odvahu a ulítlost, s jakou je to napsané. Já to měla v audio verzi a možná, kdyby to mluvil někdo jinej, než, jak to tak vypadalo moravák po dvou lahvích dobré pálenky, bylo by to lepší. Ale dovedu si představit, že do namluvení tohoto skvostu se nikdo seriózní asi nehrnul.