andrea7191
komentáře u knih
Přítelkyně
Michelle Frances
Čekala jsem něco víc, ale už po prvních pár stránkách mi bylo jasné, že to nebude žádnej odvaz. No, dočetla jsem to, nemám ráda nedočtené knihy. Vlastně mi bylo jedno, jak to dopadne, nebyla mi sympatická ani jedna z hlavních postav, ale když už rozečtu, tak dočtu. Ale rozhodně bych tuto knihu nedoporučila jako něco, co stojí za čtení.
Božský cizinec
Christina Lauren
No jo no, je to jednoduché, nenáročné, lehce pikantní a naivní. Pro mě je tento typ knih skvělou možností, jak vyplnit čas mezi knihami, které mě zajímají. A co si budeme povídat, nás holky, tohle prostě táhne i když víme, že to nebude žádný literární zážitek.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Kniha mě překvapila svojí otevřeností ze strany uprchlíků. Obecně se ví, jak to v KLDR vypadá nebo aspoň existuje povědomí o tom, jak to tam chodí, ale ve výpovědích zaznívají věci, nad kterými zůstává rozum stát. Rozumím tomu, že pokud v takovém prostředí člověk vyrůstá a nic jiného nezná, je to pro něho jednodušší, ale z pohledu "západního světa" je to naprosto rozumu se vymykající záležitost. Ano, ví se o tom, že KLDR je jakási bublina, do které se nesmí nic dostat a nic se nesmí dostat z ní. Všudy přítomná "strana", která dokáže hlídat vše a všechny a také to dělá. Nedovedu si to představit. Všichni pořád nadávají na to, jak se jim něco nelíbí a co je špatně, ale v porovnání s tímhle, si většina světa žije jako v bavlnce. Nejvíc mě asi zasáhla výpověď důchodkyně, na které je víc, než krásně, vidět, že to, v čem vyrůstala, ji velmi ovlivnilo a ani útěk ze země to nijak nezměnil. Kdo by si při útěku ze země nevzal nic jiného než přání od vůdce a doufal, že s ním jednou zemře?
Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
Asi není potřeba psát komentář..... jsou knihy, u kterých je to zbytečné.
Ví o tobě
Sarah Pinborough
Dřív než na knihu jsem narazila na seriál a protože dobrý, tak jsem se pustila i do knihy, ale tohle pořadí není není šťastné. Už jsem věděla o co jde a jak to dopadne. Ale za mě dobrý.
Ženy bez slitování
Camilla Läckberg
Spíš než román bych to viděla jako krátký příběh. Knihu jsem četla jako oddechovku a tak jsem k ní přistupovala. Téma je pro mě celkem náročné, knihy s tímto tématem cíleně nevyhledávám, ale pokud už, tak se mu nevyhýbám. V této knize je to celkem "jednoduše" pojato. Vyústění zápletky bylo přitažené za vlasy a ve finále jednoduché čtení. Po dočtení ve mě nezůstal žádný pocit, nestalo se mi, že bych nad knihou ještě přemýšlela. Přečíst a odložit.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Mám ráda autora jako osobnost, ale jako spisovatel mě moc neoslovuje. Jeho styl psaní mi moc nevyhovuje a proto si nejsem schopná ani užít knihu. Nicméně téma příběhu je zajímavé.
Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
Silné téma. V práci jsem s alkoholiky pracovala a realita je trochu jinde, ale to neznamená, že to není dobré. Příběhy mi přišly trochu ploché.
Blíženci
Stanislav Rudolf
Jaj, sentiment pubertálních dob.
Nebyl to úplně můj oblíbenec, byli jiní, kteří mi v době hormonálních let, masírovali již tak dost bujnou fantazii. Ale tohle šlo, to teda jo.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Přestože české autory moc nečtu, na tohle jsem se těšila. Autorku jsem do této doby vůbec neznala a kdybych náhodou nenarazila na nějaký rozhovor s ní, kde popisuje témata, kterým se v knihách věnuje, asi bych se k ní ani nedostala. Popravdě řečeno mě ke knize přitáhlo i místo děje. Jako člověk, který na Šumavě vyrostl (dokonce jen kousek od místa, kde je v knize chata (:-D) a v Plzni jsem bydlela v ulici, kde měla být vila, kde hlavní hrdinka vyrůstala. Velmi se mi líbil styl psaní. Téma, které je společensky citlivé je parádně zpracované. Určitě si přečtu i další knihy autorky.
Já už budu hodná
Clara Weiss
Podle popisu mě kniha dost zaujala, ale byla jsem zklamaná. Nebavilo mě to. Místy mi to přišlo zbytečně táhlé, nezáživné. Ve chvíli, kdy se děj začal rozvíjet to vypadalo, že by se to mohlo rozjet, ale nerozjelo. Žádný spád se nekonal. Táhlo se to jako žvejkačka.
Uprdelismus
Jan Menděl
Přiznám se, že jsem čekala trochu něco jiného a nevím, jestli byla lepší moje představa nebo to, co jsem v reálu četla. Čekala jsem asi trochu jiný styl psaní a to mi až tak moc nevadilo. Více mi vadilo (za což autor nemůže) narážky na víru v Boha a ezo styl. Není to můj vkus, na knihu jsem se těšila a vlastně jsem od ní čekala nějaké prokouknutí, jakési uvědomění si, ale to se nestalo. Asi to nebude úplně chyba autora, ale spíš moje. Nicméně odkládám a myslím, že víckrát již neotevřu.
Věř mi
J. P. Delaney (p)
Audiokniha. Od začátku jsem si myslela, že vím, jak to dopadne. Pak přišel zvrat a pozměnila jsem názor, ovšem, ke konci už to bylo celkem jasné. Nicméně, jsem byla i tak překvapená. To, že některé pasáže jsou mimo a nesedí s příběhem, vynechám, je to přeci jen příběh, který by bez toho nebyl tím, čím je. Za mě skvělá kniha, která mě zaujala a protože jde už o druhou knihu od tohoto autora, která je super, určitě se pustím i do dalších.
Zázračná otázka
Steve De Shazer
Ke knize jsem se dostala skrze svojí práci, takže moje hodnocení je ovlivněno tím, zda je nebo není uplatnitelná v praxi. Pokud bych jí četla jen jako osoba, která se o toto téma zajímá, tedy laik, byla bych trochu na vážkách, ale jako osoba, která jí četla v rámci svého povolání jsem spokojená. Kniha sama o sobě nedá návod, ale dá náhled a pokud by člověk zůstal pouze u této jediné knihy, nedá mu téměř nic. Takže, po profesionální stránce dobré, ale je nutné si k ní nastudovat i jiné knihy (např. Úlehla), aby se mu jisté věci "pospojili".
Žena z kajuty č. 10
Ruth Ware (p)
Jak už to tady je zmíněno milionkrát, jedná se o pokus stylu Agátha Christie a moc se to nepovedlo. Asi záleží na tom, kdo co preferuje, ale mě se styl úplně nelíbil. Postrádá to originalitu a to, že někdo rád detektivky, fajn, ale kopírováním stylu to u mě nezaboduje. Abych tedy nebyla kritická jen ke stylu psaní, tak za mě neuspěl ani děj jako takový. Nemastné, neslané, přitažené za vlasy. Během čtení jsem váhala, zda mi to stojí za to dočíst až do konce, ale protože to není nijak zvlášť dlouhé, tak jsem to přelouskala, ale nebavilo mě to.
Tvoření z čajových sáčků
Blanka Sýkorová
Kniha mé kolegyně z práce. Nemohu jinak, než plným, počtem. :-D
Břicháč Tom
Tomáš Kosačík
Za mě nic moc....... spíš nic než moc.
Recepty fajn, ale takové "nijaké". Žádná hitparáda to není, ale pro první seznámení se s nějakou jinou variantou stravování to stačí.
Trochu to na mě působí jako retro kuchařina s dob minulých.
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Tohle je tak milé a hezké, že o tom snad nejde napsat nic ani trochu negativního. Celý příběh je plný tak pěkných, i když většinou smutných myšlenek, které nejsou ani trochu nereálné. Jak to musí být krásné, milovat někoho takhle silně po celý život, že i po letech odchodu milované osoby, to člověk cítí tak hluboce.
Myšlenky za volantem
Marek Eben
Audiokniha. Pokud by to měl namluvit někdo jiný, než autor sám, bylo by to plitké, šedé a zbytečné. Na Marka Ebena jsem si musela počkat, než mu přijdu na chuť. Jeho smysl pro humor je tak zásadně milý a jedinečný, že ne každému se líbí. Ale co je naprosto nevyvratitelné je to, že to SAKRA umí. Nikdo jiný nemá takový "hodný" humor, jako on.
Cukrfree
Janina Černá
Jako jo, pro někoho, kdo přemýšlí nad tím, čím se živí, ale nebere to až tak na dřeň, je to fajn knížka. Nic nevnucuje, jen nabízí. Recepty jsou snadné, ingredience snadno dostupné a pokud někdo nevládne kuchařskému umění, tak jako já, nemusí se bát složitosti receptů, protože prostě složité nejsou.
