andrii24 komentáře u knih

Omamující, mystický hlasu tón. To pan "Edoušek" vyslal do mých oušek nejlahodnější, nejpoctivější manu, mistrovské menu. Vrchol charismatu dabingových škol.

Ten, který udusá, udusí každý stín. Vzrůstem malý, leč vysoce věrohodný, muž velkých rolí. Vytrvalý, horlivý, popoháněn silou lví. Společník Půlnočního kovboje. Harlekýn ulic. Neúnavný investigativec, novinář Bernstein Carl, neústupný otec "Kramer." Když ovšem ordinuje "White Angel," Sir L. Olivier, musí být opatrný, protože to zdaleka nebude bezpečné. Stejně jako student - Maratónec v křesle zubařském, jde i jeho intelektuálský "chalupář" David až na krev v boji o holý život, když se sám postaví místním Strašákům, té zvrhlé, nekontrolovatelné přesile, ale dokáže být i gentlemansky roztomilý a kouzelně šarmantní jako John, který společně s Mary touží, původně z lásky jedné noci, udělat daleko více.

18 22.07.2019

Slečna Severka. Nebesky elektrizující královna země ledu a sněhu. Luna nastavená světu stříbrného svitu. Adorovaná „Lady Sapfó“ ze zlaté edice, koupající se v šampaňském. Mystická pávice, na kopci hollywoodském. Dvorní milenka kamery. Bez ní, až do konce dní, bohatá "vdova," nepřístupná vysoká hora. Výsostná, nerozluštitelná femme fatale. Zdráhavá, zdrženlivá grácie. Mytická krasavice v obležení mlhavého závoje.

Geniální duch shakespearovský posadil na křeslo charakter mýtů morálky, věrnosti, slabošství. Svět opentlen ctnostmi a neřestmi. Vnějším pozlátkem, kočičím zlatem. Zlomen bídným "altruismem." Tone v pýše, která nabízí svou oprýskanou zář. V kápi pravdy jen převlečený tmář. Je "hoden" takové hany, takového pokoření? V srdci hoří marnivost a zášť, rozsudek obepnul prohnanou duši jako plášť. Jak potrestán a potupen člověk, prost dobrých mravů, pln žárlivosti, hamižnosti, lidských slabin? Stojí mezi všemi opodál, sám osamocen, bez majetku - smutným vladařem žebráků mezi mlýnskými koly, tragédem, marným přeludem. Kdo z přihlížejících oplakávat bude jeho pád?

Tour de la vie. C´est l´aventure. Line se, klikatí... Srdečná "inventura." V dobré společnosti báječného muže, křehkého pohledu chlapáctví.

15 09.07.2019

Bůh ví o maskované mizérii. Nebesa. "Herodesové" na zemi nevinnost zničili. Tóny z výšin v uších zní, až sluchadla pukají. Zlaté hlásky hrdlo věčnosti otevřely. Smilování. Pane, chraň nás, živé bytosti. Rukojmí na šňůře, klanu ďábelských sil. Rukojmí sóla zla.

Nikdo ho nedokázal přikurtovat, když zaslechl zvuky temna. "Shořela" sněhová vločka, zaškvířila dešťová kapka v ohnivém, dějově jedovém žáru.

24 23.06.2019

Roztržená múza v nekontrolovatelné nadvládě sžíravě vzdychající naléhavosti. Lidská touha, sny, pohrdání i rivalita na schodišti ornamentů umělecké mentality. Skulptury jako apoteóza vášní, jako spáleniště citů. Citů ubodaných pod spodničkou prostorové imaginace. Viněta duše umělkyně v šantánu běsů, rozpuštěna v mystickém prachu odosobnění, tulácké píli a odříkání. Těla svázaná vlastní tyranií, blízká metabolismu žalu. Jen protest a ponížení rvoucí tvář talentu. Opájení, bída, rozčarování, hořkost, labilita, tiché výkřiky vytesané do soch nehybných, mlčících, vše pozorujících, živoucích mement vlastního zhroucení. Kompliment vnitřního úspěchu, tam ve světě nechtěný. Libreto vlastního pozvání ctižádosti, mrzutost z nedokončeného očekávání a neopětovaného uznání. Umění, které povznáší, umění, které je prosté opěvovaní, tryská osamělou bolestí, nejistou přítomností. Nekonečná genialita umu lapená v mýtu etue, který v(y)klouzl do/z paměti. Umělecké dílo, které hledí, prochází, rozprašuje a zachycuje náladu hybnosti "zastavených" nářků.

Vynález, který se katem svému stvořiteli stal. Buď paralyzována myšlenka, buď setnuta ruka, buď polita tekutým železem hruď nepovolané osoby, která zmocnit se chtěla „patentu“ Ing. Prokopa. Vyplenit zem, strach a paniku vyvolat, lidstvo do války zahnat, k bídě přivést, ve zkáze utopit svět. Varovně příkladný překlad snu a nemocí ochromené pravdy. Mír ať není omráčen, ať neomdlévá v horečkách, ať v bdělém stavu zachován zůstává po generace.

Mon Dieu, mord juká z kajut prvních tříd, dámy a pánové. Hvězdný ansámbl nalodit, mozkové závity připravit. Vyplouváme.

Z(a)tracené matčino objetí. Zdržte se slz, dojetí. Nechráněna, počala. Připravená půda pro střet. Osudové pouto vynořené zpod hladiny pekelné. Rozbitý cit. Rodičovská prestiž oněměla, stala se tmou, temnou slupkou, povinností, rutinou. Když mateřská láska ochoří, není naplno projevena, pokřiví se každý kousek duše, těla. "Zdravím své tiché utrpení. Mrazivá muka se rozkoukávají. Za otisk genů platím i já. Jsem vnitřně mrtvá, mimo mříže uvězněná. Chci s tebou mluvit, "dobrý synku" Keve a ptát se: PROČ?" Matka a syn. Dva rivalové, dvě tvrdohlavé bytosti, co hlodají si navzájem v nitru, tonou v napětí, ve vzteku. Stále mi unikáš, stále tě míjím. Oblékl jsi zhoubnou kápi. Jsi mi na obtíž. Podezíravý, nenávistný, syrově agresivní, výsměchem unášený. Není to hodné spící miminko, ten zlatý drobeček všemi vítán. Je tak jiný, v holé pravdě zavržený, ďáblem v těle usmýkaný. Kdopak jsi? Chladný agresor smyslů zbavený, stinnou přítomností zapíraných emocí obklopený, uhrančivý démon s toulcem připravený, vystřelit šíp vražedný. Spáchal těžký zločin, jímž pozornost si vynutil, ale... je to pořád můj syn, upíjím vinu s ním. Můj jediný potomek, pro kterého tu jsem a dýchat budu v dobrém i zlém. Krev teče a já ji zachytím.

Ve směru Amorova šípu. Jako dvě hrdličky, co spolu za letu ladí. Ruce se snoubí, srdce propojují. Ona byla pro něho všechno, on pro ni vším. Velká láska těmi slovy zní. Poetická, epická, na doživotí. Julie a Romeo našich dní.

Šampaňské už se chladí, zatoužili odšpuntovat život nový, ale stále jsou mimo dosah záchranné paluby, mimo dosah poklidného přístavu. Jejích manželství jde ke dnu, a to nemusí být poblíž ani slavný Titanic. Rozladěná melodie nesepnutých duší, které se nadobro rozpojily. Mrákotné stavy vymetené zpod prahu potápějícího se vztahu. Americký sen, přehozený na nižší stupeň, čím dál více utahuje smyčku sdílenému počátku konce. Soukromé drama jednoho manželství, jednoho životního (ne)rozhodnutí. Jak úmorné je býti manželkou, manželem, člověkem. Když dohořívá plamen, když vyhasíná knot, je třeba smést ze stolu stopy neshod, nalézt pevný b(r)od. Stačí jen přesadit kořeny, dát jim čas, aby se znovu ujaly? Zaroštovat v ohništi, uniknout po zadním schodišti, hledat oázu v lidské poušti. Nemůžeme odejít, nemůžeme zůstat. Musíme se nadechnout, nebýt pouhými pozéry, ale přesvědčivými aktéry. Vyznat se, rozhodovat se sami za sebe. Vyjasnit si priority. Partnerská neuróza rozjitřila lůno, zrezivěla v tenatech prázdnoty, neovládla své záchvaty. Zasáhl tragický faktor. Obavy se do nitra zaklínily. Jediný poklad, který jsme hledali, jsou slova, která nezazněla, ze svahu se sesunula. Slova respektu, porozumění a velké odvahy.

18 22.05.2019

Nejvytříbenější, leč šílenstvím znetvořený, chřadnoucí král, který nesnesl krásy žal. Povinován v hermelínu, pozvedá korunu a zasazuje do ní... umění - svátost všech krás, intenzivní jas věčného klenotu, vrhajícího do podzámčí paprsky zdobných ornamentů, šíři nadpozemských obzorů. Umění – toť kalich opojný, omamné záření. Moc – toť mramor, tříštivé kosti polykání, kroky volnosti tlumí. Trůn zchoulostiví, labilitou zatěžkaný. Vroucí lože se zvlní, ubírá sílu oslnivosti absolutního pomyšlení největšího vyznavače, milovníka estetického cítění. Jeho tělo bledne, duše slábne, v měsíční krajinu se mění. Odeznívá magické svícení "náměsíčného," hroutí se sen anděla rozeklaného. Soumrak jasnozřivého, slunce nejjasnějšího. Pod chmurným nebem churaví, rozpadá se stonající, unavené srdce plné iluzí. Už se neuzdraví. Královna noci jímá, do jezírka smrti ho noří.

Když pálí "dobré" bydlo, horkou hlavou postaveno bylo, lehne popelem i ten nejvyšší, stojící Titanic. Spustí se ranní závěsy vodních perel, jež zchladí ohnivé rány, ale neuhasí svědomí harpagonskému majiteli.

Dveřník. Pirát, cizinec. Charismatu plný ranec. Žádoucí má image přední strany, pohled hříšných čokoládových očí, cool temně ohnivý tep. Zadumaný, neprobádaný, desperát bytí. Nebeský pekelník. Žádný cukrátkový romantik.

Hromy a blesky kolují v krvi, výbušnost řídí jednání to svobodné panny. Chytře ten gróf svou choť učí, na oplátku jen samé vybrané klady sype jí pod rukáv, pod kůži. Přivést ji k taktu, lásce a úctě, k tomu, co zdobí každého člověka, každé manželství.

22 12.05.2019

... mezi trnovými rámy. Odmítá ctěné nápadníky - kavalíry, růžové krajkoví. Unášejí ji volné verše niterní, až ji vzápětí uhranul a omámil, omotal si její cit, utáhl korzet manželský, sám ďábelský... Píchá kvítek zlověstný. Ničí a tíží kamenný pohled netvora. Potají popíjí poháry slz. Srdce v touze. Stůně, žízní po líbezné harmonii. Láska v dáli. Kráska v moci zvířete.

15 05.05.2019

Severský Orient-Express. Švédská zápalka, jež rozžehla svůj um - drama charismatu ve "svaté zemi." Neochvějný, přirozený půvab nordické "bella feminy," jenž nalezl životní zalíbení v objetí filmové kamery. Punc přirozené femme fatale dokonale se pohybující, zkrášlující, obývající apartmá iluzivní.

... pod jednou střechou. Stisk rukou. Jak se peče štěstí. S ingrediencemi uvnitř sebe. Víry a krásy, které zvážit nelze. Uzamčeni časem, odpoutáni citem, který zasypal těžkosti a rány, který se rozprostřel ve vůni ranní kávy. Čerstvě a silně. V páji nebeském. Až po okraj. Nadýchaně. Nebeská krmě "z věcí domova," v ráji pozemském. Duet touhy a lásky na, jako jeden dech. Být milován a milovat vzájemně.

18 29.04.2019