andrii24 komentáře u knih

Za velkou louží zasypána plátky růží, domovině své však talentem překáží. Plna síly, stranou kamenných vitráží, odhodlána pět árie věhlasné, pod nebeskou modří. Srdce bije na poplach, přetavit petlice politické. Mé obecenstvo, národe, porozuměj krvi mé, nedovol roztříštit touhu pletichami, tonout opery divu v úloze nevděčné.

Stačí vzít za kliku, schůdek po schůdku, a jste ztraceni v křivolakých uličkách přání a snů. U vytržení, jako Alenka v říši divů. Tajuplná Laterna Magika pod taktovkou kouzelného štětečku. Rozzářené oči mytických časů. Rozhýbané, živé obrazy cest. Vychytané tahy a čáry romantiky, půvabu a fantazie. Netušené možnosti tužeb, umu výšek a hloubek v kresbě.

34 28.10.2019

Poslušné ženušky, co svým mužům dnes a denně škrobí límečky, vzorně a úhledně do klopy skládají kapesníčky, pulírují domečky. Páni, to oni, hračičkové - hlavičky, páni tvorstva vyvinuli, upravili tvary. Vlastní klíč na dokonalé drahé polovičky. Dálkově ovládají kroky "Sněhurek - marionet." Pohádkový třpyt, celofánový svit. Loutkový svět. Nenápadně "jiný" růžový sen v rudý osten, jíní reality mění.

32 19.10.2019

Přitakávám oné brechtovské citaci, která hledí na cit neplaný optikou metaforické poetiky, a říká: "Platonická láska je jako zbraň, od níž udržujeme patřičnou vzdálenost, nejsouce si jisti, zda je nabita.“

22 18.10.2019

Působivá choreografie faktorů vnějšího bytí, vnitřního tepu, které hrají stejně důležitou roli, jako bublinky v dobře vychlazeném drinku. Jak správně "hodit oko," soustředit se, rozprostřít sebe, své smysly do světů fiktivní pravdy. Usadit se ve světlech a stínech, mezi dekoracemi iluzí. Pro ty atmosféry, které se nesmí nechat odeznít.

19 09.10.2019

Stavy ráje v pekle prožité. Uvnitř voněli májem, i když vně panovaly časy mrazivé.

51 27.09.2019

Dáma s filmovými perlami, která kroky vídeňského valčíku vyměnila za "tanečky" pařížského kankánu. Vznešená elegánka. Diva, pojem. Aristokratka herectví s charismatickým projevem, horoucně pronikající do charakterových hlubin, světel a stínů niter. Vysvlékla se z kostýmku cukrbliků. Vyklouzla z korunky slovutné "Sissi." Oplývala nesporným talentem, nepřetržitou vůlí, neotřesitelnou smyslností. "Robinsonka z ostrova intimity," na němž upíjí litry splínu. Dýmí cigarety, prašné částečky bytí. Dává si rendez-vous duše jako jehelník.

Pryč odtud, z toho zvráceného dějiště. Čemu se upsal, čemu posloužil? Kdo byl ten stvořitel, kterého dohnala, zabila vlastní pokusná líheň? Noe anomální nové vlny, kanibal /z/ čeledi lidské fauny?

24 24.09.2019

Dvě ranky na krku, "průvan" v tepně. To vstává, když sešeří se, pan hrabě. Červenočerný plášť na sobě, vysoce zdvižené, zdobné límce, ze slonoviny líce. Vybroušené špičáky, lesknoucí se jako alabastr, pod kůži vklouznou hladce. Rajskou smetánkou, napájí se sladce.

48 18.09.2019

Nevydržela dýchat. Sebrala ji neprůjezdná cesta. Neopodstatněný hon na čarodějnice zostudil její gesta. Upálená lilie. Bílá labuť na noční hladině. Nevěsta s tmavým závojem. Pohledná mučednice, která troufla si otevřeně vyznat lásku veškeré lidské rase, a tím podráždila ďábla na Achillově patě. Americká Evropanka. Měla v sobě rebelsky aristokratický šarm, cosi z jiskry krajanek Janet Leigh a Faye Dunaway, něco z krásky Catherine Deneuve i jakýsi nedostupný, nepropustný švédský pel. Ženská obdoba Stevea McQueena, královským talentem opentlena.

Dupnul na pedál. Pozemské bytí tryskem bral. Kár král, silnic básník, akrobat, který za sebou zanechal ohnivou čáru, horký, roztavený asfalt... Měl to v sobě - pevnost charakteru, chlapáckou rýhu, neproniknutelnou sílu, charismatickou něhy siluetu. Oči jako malované, modravými proudy rozjasněné. Muž, kterému nebylo možné vyrazit jeho zbraně, který /si/ stál za /svým/... pohled/em/, před kterým nebylo úniku.

Krouživý, cudný lístek lásky. Jen ho, zadumané hrdličky, zachytit. Klenotnici slunného zálivu otevřít. Ve známost uvést cit.

39 08.09.2019

..., čili chilli paprička. Štěpící se, magnetizující identita. Mág postav. Magma charisma. Herecký Ritz. Ďábelský rys. Tak si, čtenáři /diváku/, lokni holých vod, říznutých grify "synka," Vlka ze čtvrti Hollywood. Nech se očarovat starým známým, blyštivě šklebivým úsměvem smyslníka, jehož tělem skrz naskrz projela síla sirná, který smilně růžky vystrkuje.

James Dean země sladké. Ten nejlepší francouzský ročník, který ví, jak se emocí na plátně zhostit. Trvalka v zahradě filmového umění. Výstavní talent podpořený atraktivní fyziognomií. Vlas havraní, stříbrným odstínem září nyní, oči soustředěné, do té nejhlubší modré laguny plně ponořené. Okamžik dechberoucího pohledu, co za to stojí. Přesně, přísně střižená elegance a šarm v režii tajemného chladu. Osudové opojení. Časy přítomnosti, za hradbami rozlehlé usedlosti, daleko od hlučící modernosti, se svými čtyřnohými přáteli, věrný jejich společnosti.

Gentleman N. Herec "z pole man," který měl úroveň, jemuž charisma nehapruje. Slavný vysoký blondýn. Aristokrat sympatií, co po nás házel očka, ukázkově zbarvená jezírkovou modří, očka moudře výstavní. On byl ztělesněnou pohádkou máje se snídaní v trávě. Loukou pomněnek. Sázkou na chlapáctví s úsměvem. Modré z nebe na zemi. Frajer pláten stříbrných.

23 06.09.2019

... a přec, dík malé léčce, rozjel svou životní dráhu po té správné koleji. Svých snů strojvůdce. Krev umělecká se nezapře. Herec civilní exprese, maximálního minimalismu a pevného charakteru. Muž vážící si slova, zásadový hospodář, hrdý přítel síly venkova. Très bien, monsieur Gabin Jean.

Je třeba se odvážit. Pro tu chvíli moci citů. Plout atmosférou tmy. Pít šumivý sekt s bublinkami mládí. Zachytit jiskru tepla, i přes chlad okolního světa. Postihnout magii života. Znovu prožít čas marcipánu, čas motýlí. Růžemi provonět, ustlat lůžka.

Tajuplná blond femme fatale, když se rušný den překlopí do zdánlivého Klidu noci. Pod pláštíkem však smrt ji mučí. Klame oči. Jinak se tváří - crčící krve zločin. Charakter smočený do iluzí... Chladnou hlavu, ženskou sílu, životní odvahu prokazuje na Divoké řece, když do rodinného člunu zničehonic šplouchne strach, krev, adrenalin. Tečou nervy, řežou proudy, peřeje... Jako umanutá "řádí" to matka Mandžuského kandidáta, když pod kůží synovi raší virus loutky. Bizarní styk se Styx. Feminní mastix merendu si užívá po pár kapkách z "mrtvé řeky." Domácí štěstí plné Hořkosti zažívá s Jackem Nicholsonem, když se z nich stal dokonale nedokonalý pár v citové chvíli.

To svět ho hecoval a on z jeho lákavých nabídek hicoval. Neznaven. Od úsvitu po soumrak nezkrotný poutník korzoval. Divoký rytíř v něm náhle mečem sjel do tepající duše... duše jako číše, naplněné přes okraj.

Přelet nad vášnivým údolím. Můj život se nesmí jen tak přihodit, zůstat prázdnou židlí, na kterou není dovoleno se posadit. Jsme lovené oběti v zátoce vysoké honorace. Ty jsi kupec mé samoty. Pán domu jen slepec, matné zlato. Přímo hladovím po tvém tělesném ostrovu v niterně rozbouřeném moři. Vzdaluje se obraz, ztrácím svou tvář, ale já nepovolím, nemohu stát v rohu. Jedinec je společnosti krví. Společnost nesmí ji jen tak prolít.

16 27.07.2019