Andulino | Komentáře u knih | Databáze knih

Andulino Andulino komentáře u knih

Žízeň Žízeň Jo Nesbø

Já se budu opakovat, ale Jo Nesbø je zkrátka můj miláček! Moje láska k němu a Harrymu Holeovi je teď po mé cestě do Olsa o to silnější. Když jsem stála před restaurací u Schrøderů a Sofies gate 5, kde jeden ze zvonků opravdu patří Harrymu, nemohla jsem být šťastnější. Samotná Žízeň je mistrovské dílo, téměř 600 stran se mi pod rukama samo otáčelo a knihu jsem často nemohla odložit a četla do pozdních nočních hodin. Nesbø zkrátka umí, jednotlivé postavy vykresluje tak plasticky, že máte pocit, že je znáte osobně. Dokonalé je pro mě i přeskakování mezi dějovými linkami, kdy vyřčenou větou jedné postavy pokračuje příběh postavy druhé. Odkazy na různé písně, které se celým textem prolínají, pak dokreslují atmosféru, obzvlášť, když si je ke čtení pustíte. Samotný příběh byl pro mě velmi drsný, několikrát mi samotná představa toho, co oběti musely zakusit, dost přitížila. Nechala jsem se zmást falešnou stopou a měla radost z toho, jaký jsem dobrý detektiv. Až na to, že vůbec, a závěr pro mě byl o to překvapivější! Poslední odstavec napovídá, jak bude série pokračovat, a já se už nemůžu dočkat, až si přečtu další knihu.

03.10.2023 5 z 5


Než vystydne káva Než vystydne káva Tošikazu Kawaguči

Knihu jsem si vybrala v rámci Čtenářské výzvy 2022 (Kniha, jejíž hlavní hrdina pije kávu). Již dopředu jsem z hodnocení ostatních čtenářů věděla, že se v knize neustále dokola opakují jakási pravidla, a neměla jsem tak velká očekávání. Když jsem si knihu z knihovny donesla domů, byla jsem nadšená nádherným provedením obalu, kombinací barev a záložkou, tyto maličkosti mě dokáží potěšit. Zmíněné opakování pravidel cestování do minulosti mě zpočátku rovněž velmi iritovalo, říkala jsem si, že těch pravidel přece není až tolik a že si snad autor myslí, že jeho čtenáři jsou trošku omezení! Později už mi tento fakt tak nevadil, pravidla byla alespoň vztažena na konkrétního vypravěče příběhu a chápala jsem autorovu motivaci. Trochu se mi ze začátku rovněž pletla japonská jména, nicméně kombinace příběhů byla natolik zajímavá a osudy postav natolik jímavé, že mi ke konci některé postavy byly vlastně velmi sympatické. Příběhy dvou sester a matky a dcery (bez dalších spoilerů) se mě dotkly nejvíce. Tak jako tak věřím, že autor plně nevyužil skvělý potenciál tématu, ačkoliv samotný nápad návratu do minulosti či návštěvy budoucnosti, než vystydne káva, je dokonalý. Co si tedy odnáším z celého příběhu? Že ačkoliv minulost nezměníme a některé životní nástrahy budoucnosti také ne, náš život je v našich rukách a to, jak k němu přistupujeme, jak jej vnímáme a co cítíme, můžeme změnit a ovlivnit vždy.

26.08.2022 4 z 5


Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem Martin Moravec

Dokonalá kniha! Marek Dvořák je obdivuhodný člověk, který si odmalička šel za svým snem být lékařem na letecké záchrance. Je to navíc tak pokorný a sympatický člověk, že se kniha četla opravdu téměř sama a nemohla jsem ji odložit. Kniha vás obohatí velkým množstvím zdravotních rad a poučí, jak se zachovat v té které situaci. Velmi oceňuji příběhy pacientů, u kterých jsem nejednou byla velmi dojatá nebo smutná. Co všechno už pan doktor ve své kariéře viděl a zažil! Je neskutečné, kolik toho Marek Dvořák zvládá, a i přesto si i ve svém mladém věku je vědom hodnoty svého volného času a důležitosti rodiny. Bavilo mě prožít den na záchrance a den na urgentu, extrémně zajímavý nápad, za který je třeba poděkovat autorovi. No a nyní trochu chvály na Martina Moravce, jehož rozhovory hltám, ať jsou s kýmkoliv. Ptá se přesně na ty otázky, které mě zajímají, rozhovory vede opravdu profesionálně, ale přitom se z nich nevytrácí přátelská atmosféra a vtípky mezi oběma účastníky rozhovoru. Martin Moravec přinesl něco, co jsme tu ještě neměli, dělá to skvěle a doufám, že bude v rozhovorech pokračovat ještě dlouho, je tu tolik zajímavých osobností, které stále čekají! :) Na závěr bych ještě všem chtěla doporučit online kurz první pomoci Marka Dvořáka, který se jmenuje Kryjeme vám záda. Není lepší investice.

07.01.2025 5 z 5


Anežka Anežka Viktorie Hanišová

(SPOILER) Po dočtení mám rozpačité pocity. Zprvu jsem Julii velmi fandila, její bolest z toho, že se jí nedaří počít dítě, byla doslova hmatatelná. Postupem času mi ale hlavní hrdinka začala být čím dál víc nesympatická a s jejími rozhodnutími jsem se nemohla ztotožnit, ani když jsem se o to velmi snažila. U noční scény potratu jsem však i tak pocítila neskutečný soucit, z Juliina utrpení mi bylo fyzicky nedobře a jaksi mě to bolelo i za ni. Když do příběhu vstoupila Agnes, moc jsem si přála, aby byla přijata, milována a aby šance na život nepřišla vniveč. Jenže to není jen tak. Geny hrají svou roli, to jistě, nicméně větším problémem podle mě byly pocity Julie, která celou dobu věděla, že to není její vysněná Anežka, vlastní miminko podobné své matce fyzicky i povahově, a za to Agnes (vědomě či nevědomě) trestala. Navíc, jak jsme se dozvěděli ke konci příběhu, na Agnes mělo jistě obrovský vliv i to, že byla nechtěná, že v rodině způsobila chaos, vztek, žárlivost a že byla od počátku vnímaná jako problém. Jak moc mi to bylo líto! Každému dítěti bych přála lásku a vděčnost za to, že vzniklo, od prvního okamžiku, kdy se o jeho existenci matka a otec dozví. Kdyby to tak u Agnes bylo, možná by její příběh dopadl jinak, možná ne. Ano, nic v této knize není černobílé. Agnes se k Julii nechovala s respektem a dělala jí starosti, ale nebylo to tím, že sama necítila od své matky respekt k tomu, kým je? Že necítila bezpodmínečnou lásku a hledala ji tak jinde? Že když náhodou zjistila, jak to všechno je, její svět se rozpadl a musela si ho stvořit a slepit znovu a jinak? Konec mě vyloženě zklamal, jako by příběh autorku přestal bavit a rozhodla se jej kvapně ukončit. Co tím myslela? Co se tedy opravdu stalo? Ano, otevřené konce ponechané představivosti čtenáře, jsou často zábavné, ale v tomto případě jsem lačná po odpovědích.

21.03.2024 4 z 5


Co by můj syn měl vědět o světě Co by můj syn měl vědět o světě Fredrik Backman

Velmi příjemná oddechovka od mého oblíbeného autora. Samozřejmě nemůže být srovnávána s jeho ostatními příběhovými knihami, zde se přece jen jedná o krátké úsměvné příběhy a eseje. Bavily mě, některé byly dojemné, některé plné odkazů na současný svět, ale všechny měly jedno společné: pověstný Backmanův laskavý homor a jasně viditelnou obrovskou lásku ke svému synovi.

Připojuji mou nejoblíbenější část knihy, u které jsem se nemohla přestat smát:

"Takže krámy. Všude. Brutální většina z nich nejsou ani kvalitní krámy. Jsou to krámy na hovno. A jakmile má člověk děti, potřebuje krámy na všechno. Potřebuje speciální krámy, aby byly kompatibilní s krámy, které už má. Krámy do auta. Krámy na kuchyňský stůl. Krámy do koupelny. Kdybys jenom věděl, jaké nepochopitelné množství krámů je potřeba na hovínka. Tehdy poprvé jsem přišel domů a tvoje máma povídá "koupil jsi plínky?" a já na to "jasně že jsem koupil plínky" a ona je vyndala z tašky, zatvářila se šíleně skepticky a přečetla z obalu: "pro děti od 6 do 9 měsíců?" A já na to "ále, to je jenom takový doporučení.." a ona na to "je mu devět dní!" a já na to "myslíš, že to nevím!?" a ona na to "no zjevně ne!!!". A podívala se zase do tašky a povídá "ty vlhčený ubrousky jsou parfémovaný" a já na to "nejsou" a ona na to "ale jsou" a já na to "nejsou" a ona na to "vždyť je tady napsaný parfémované" a já na to "přesně to CHTĚJÍ, aby sis myslela!". A ona se zase podívala do tašky a povídá "co je tohle?" a já na to "myslím, že plachta na kulatý gril". A ona na to "proč jsi sakra koupil plachtu na kulatý gr..." a já na to "PROTOŽE JSEM ZPANIKAŘIL!!! JASNÝ???".

A ona na to "áááha..." a obrátila oči v sloup a já na to "jen si obracej oči v sloup! Ty nechápeš, jaký to tam venku je! Jenom pitomejch plínek je pět set druhů! Dětský oddělení je velký jako letištní hangár, já jsem hledal ten druh, cos chtěla, ale je jich úplně nekonečno! Parfémovaný, neparfémovaný, s medvídkem Pú, bez medvídka Pú, na suchej zip, s gumičkou, kalhotový, nekalhotový, nějaký proti alergiím, nějaký, ke kterým dávají počítačovou hru, nějaký, ke kterým dávají bonusy na lety s SAS... KURVA!!". A ona na to "uklidni se" a já na to "TY se uklidni" a ona na. to "proč se tak vztekáš?" a já na to "protože tam byla spousta dalších tatínků! A všichni jenom chmát-chmát-chmát, přesně věděli, který vzít. Buch s tím do košíku! A já jsem tam stál jako šašek a váhal a váhal a váhal a cítila jsem, jak se na mě všichni koukají, tak jsem nakonec prostě NĚCO VZAL!".

Tvoje máma neví, jaké to je. Ta sedí doma na kojícím polštáři jako byrokrat a udílí rozkazy, ale venku v terénu jde o kejhák! V džungli máš na správný rozhodnutí jenom pár vteřin!

25.03.2023 4 z 5


Zmizet Zmizet Petra Soukupová

Po přečtení několika komentářů u této knihy jsem se rozhodla nechat si první povídku, Zmizel, až nakonec. A myslím, že jsem dobře udělala. Celkově se mi kniha moc líbila, styl autorky mi byl blízký a myslím si, že krátké (a někdy úsečné) věty k vyprávění dětí úplně sedí. Co se týká povídek zvlášť, povídka Na krátko ukázala vztahy mezi sourozenci, z nichž mi některé úplně osvěžily vzpomínky na dětství, takové typické naschvály mezi sourozenci jsou asi všude. Dále ale taky problémy v rodině, které už na tak lehkou váhu brát nelze. Povídka Věneček byla více záhadná, o tajemstvích rodiny. Ze začátku mi dělalo trochu problém se zorientovat (Hanka a Helenka jsou pro mě moc podobná jména). Při vzpomínkách hlavních hrdinů vám to ale začne do sebe hezky zapadat a konec odhalí i ta největší tajemství. První (ale pro mě poslední) povídka Zmizel byla úžasná. Nebudu prozrazovat rozuzlení, ale musím říct, že mě šokovala od první do poslední stránky. Říkám si, že na jednu rodinu je těch problémů až moc. Poslední odstavec ve mně zanechal jakýsi pocit bezmoci a smutku, tento příběh určitě ještě dlouho nezapomenu. Petra Soukupová je skvělá spisovatelka!

16.08.2013 4 z 5


Srpny Srpny Jakub Stanjura

(SPOILER) To nebylo snadné čtení. Na Daniele se ostatní lidé dost vyřádili, a každý jí svým způsobem ublížil. Zpočátku jsem polemizovala o tom, zda matka opravdu svoje dcery takto tyranizovala nebo zda celý příběh byl výtvorem Danieliny fantazie. A my se to nikdy nedozvíme. Pokud však přistoupíme na to, že to pravda byla, pak popírání skutečného stavu otcem i sestrou Janou bylo pro zpracování traumatu a další vývoj Danieliny osobnosti stejně likvidační jako samotné matčino týrání. U sestry to je pochopitelné, sama chudák musela zpracovat zničující zacházení, svou podstatou více fyzické než v případě Daniely, a popření tohoto ubližování tak možná viděla jako nutné k přežití. Pro otcův alibismus ale již žádnou omluvu nemám, utíkat před skutečností jen proto, že je nepříjemná, a přitom poznamenat vlastní děti, to je za mě opravdu neodpustitelné. Už v této části knihy mi nebylo lehko na duši, gaslighting člověka donutí pochybovat o tom, co se opravdu stalo, a přiměje ho cítit se jako blázen a přestat věřit své mysli i duši.

Když do děje vstoupil Štěpán, nejdříve jsem ho nepodezírala a viděla ho jako záchranu Daniely a její šanci na nový začátek. Bohužel jeho obsese tím, co se Daniele v dětství dělo, byla opravdu zhoubná a nezdravá. Je otázkou, zdali Štěpán měl takové sklony už dříve nebo se v něm probudily až v důsledku vyslechnutí příběhu jeho přítelkyně. Tak jako tak ale byl pro Danielu tím nejhorším, co se jí mohlo stát. Byla izolovaná, neměla se s kým poradit ani s kým probrat, co se jí děje, nedokázala pomoc vyhledat externě u terapeuta, ani interně v rámci rodiny a přátel, a ač se u sestry snažila, toto téma nikdy nebylo otevřeno.

Danieliny myšlenky ke konci knihy mě doslova zarmoutily, o vině Štěpána už zde není ani nejmenší pochyb. Jeho slova byla mířena přesně tam, kde bolela, a míněna tak, aby ublížila. Užíval si svou převahu a moc nad slabou zničenou ženou bez špetky sebedůvěry. Ono vyřčené slovo, které Danielu navždy změnilo, bylo tak strašně nespravedlivé a Štěpánovi jen zařídilo ještě větší převahu. Není to krásný konec příběhu, jen co je pravda, a naději nezahlédnete přes ty černé mraky ani na moment.

Co se týká samotného stylu psaní, autor vytvořil zajímavou prvotinu a ke konci knihy některé pasáže byly velmi inovativní i z pohledu literární techniky. Ocenila bych ale ještě větší rozpracování psychologie postav a větší svižnost příběhu i v jeho první polovině.

28.01.2025 4 z 5


Babička pozdravuje a omlouvá se Babička pozdravuje a omlouvá se Fredrik Backman

(SPOILER) Jak moc jsem se na dalšího Backmana těšila. A jaké bylo moje zklamání, když jsem zpočátku nebyla vůbec nadšená! Příběhy z Miamasu mě jaksi nudily, nedocházelo mi, jak souvisí s hlavním příběhem. Když jsem se dozvěděla, jak to je s názvy jednotlivých království, byla jsem dojatá. A při poznávání jednotlivých obyvatelů domu jakbysmet. Každý z nich má svůj životní příběh, svoje trápení, svoje důvody, proč je takový, jaký je. A ač někteří uživatelé psali, že postavy nejsou uvěřitelné (Ředitel školy tolerující šikanu? Terapeutka, která nedokáže vyhledat pomoc? Babička, která vnučku uvrhne do nebezpečí?), já věřím tomu, že právě tyhle paradoxy, přehlížení a nelogické chování jsou to, co mezi lidmi vždycky bylo, je a bude. Elsu jsem si oblíbila, k šikaně stačí málo, jedna jediná věc, na kterou někdo upozorní a která se obecně nelíbí, a stanete se kořistí, stejně jako Elsa. Její smutek po odchodu babičky byl tak bolestivý, obzvlášť když jsem si v takové situaci představila samu sebe, představa mě drásala dokonce i v mém dospělém věku, natož v sedmi letech. Dojalo mě i zlomené srdce Elsy kvůli worsovi, ač samozřejmě celá postava worse byla velmi tajemná a nebylo jasné, kde se vzal, kde bydlel, komu patřil a jak moc mystický/obyčejný byl. Ano, Ove byl pro mě silnějším příběhem. To však nic nemění na tom, že tak jako tak jsem v knize opět našla spoustu moudrosti a laskavosti a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.

11.03.2024 4 z 5


Nejšťastnější muž na Zemi Nejšťastnější muž na Zemi Eddie Jaku (p)

Kniha mě velmi poznamenala. Eddieho těžký život by vydal na několik svazků, on sám však to podstatné shrnul v této úzké knížce. Málokdo by se vzpamatoval z takového utrpení a bolesti, ať už zdravotně či mentálně. Eddie však věděl, že přežil díky štěstí a často i díky náhodám a laskavým lidem, kteří v té hrozné době byli o to více důležití. Svou pozornost tak upřel spíše na to dobré, na naději, vděčnost a lásku. Nadpisy jednotlivých kapitol jsem si sepsala jako patnáct nejdůležitějších rad do života a jsem uchvácena hloubkou každé z nich. Jakkoliv to zní jako klišé, být šťastný je opravdu rozhodnutí. A pokud to řekne někdo jako Eddie, jehož tělo i duše byly tolikrát zlomeny, musí na tom přeci něco být, no ne? Pocit štěstí podle Eddieho nepadá z nebe, je v našich rukou. Pochází z našeho nitra a od těch, které máme rádi. A pokud jsme zdraví a šťastní, jsme milionáři. Taky se najednou cítíte jaksi jinak, lehčeji, vděčněji? Eddieho příběh mě tak zasáhl a dojal a vím, že jej s sebou budu nést už napořád. A nezapomeňte: Nikdy není příliš pozdě na to být laskavá, slušná a milující lidská bytost.

12.02.2024 5 z 5


V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku Tim Marshall

Knihu jsem si vybrala v rámci Čtenářské výzvy a jsem moc ráda, že jsem to udělala. Autor má neskutečně široký záběr a přehled o dění na celém světě. S geopolitickou knihou jsem se předtím nikdy nesetkala a velmi mě udivilo, jak spolu příroda a politika souvisí. Chápu, že vyprávění bylo podáno z pohledu evropské kultury a kdyby knihu psal autor z jiného kontinentu, možná by celý příběh vyzněl úplně jinak. Tim Marshall je ale expertem v poli geopolitiky a věřím, že se snažil být maximálně objektivní, co mu jenom jeho evropský původ dovolil. Musím říct, že mi autor svým vyprávěním objasnil všemožné světové konflikty a, co je děsivé, některé další předpověděl. Překvapivě skvělé!

27.01.2024 5 z 5


Půlnoční knihovna Půlnoční knihovna Matt Haig

(SPOILER) Půlnoční knihovna má tak originální námět, že mě okamžitě vtáhla do děje. Myšlenka toho, jaký bychom mohli mít život, kdybychom se v určité chvíli v minulosti rozhodli jinak, je pro mě osobně neskutečně zajímavá a už dříve jsem nad ní opakovaně dumala. Síla uvědomění, že každé, byť na první pohled nedůležité, rozhodnutí, určuje další směřování našeho života, je až odzbrojující. Nora Seed je jako my všichni, někdy máme pocit, že jsme chtěli být jinde, dosáhnout něčeho víc, být lepší/úspěšnější/ve skvělém vztahu/s vysněnou prací. Ne všichni však zažíváme deprese, které pohled na svět ještě víc zahalí tmavými mraky. Noře jsem tak velmi fandila a její objevování jiných životů mě moc bavilo. Již u prvních výprav z půlnoční knihovny jsem ale měla takový zvláštní pocit, že i když se podívá kamkoliv a bude úplně jiným člověkem, nebude to přece život, který si sama odžila a který souvisí s určitou životní cestou. Její život s Ashem a Molly se mi moc líbil, ale tušila jsem, že to není úplné finále, a že to, co Noře její putování mělo dát, je právě změna pohledu na život a ujištění o tom, že přece svůj život dokáže zlepšit, pokud ho bude milovat. Ač samotný boj o život v hořící knihovně představoval nutnou katarzi a v příběhu dával smysl, moc mě nebavil, a obecně mé nadšení ke konci knihy z nějakého důvodu opadalo. Jednu větu bych si z knihy však moc ráda odnesla do mého dalšího života: "Otázka není, na co se díváš, nýbrž co vidíš."

18.06.2023 4 z 5


Věci, na které nastal čas Věci, na které nastal čas Petra Soukupová

Kniha ze života, zdánlivě bez velkého příběhu, překvapení a napětí. I přesto ale je až děsivě zajímavá, a to proto, že hlavní hrdinové jsou (přiznejme si to) alespoň v některé z konverzací jako my všichni. Alice mi byla od začátku neskutečně nesympatická, první společný výlet na hory s Richardem pro mě nepředstavoval začátek lásky, jaký by si každý měl zažít. I přesto hlavní hrdinové založili rodinu, ovšem jakési neporozumění, nekompatibilita a absence pocitu spřízněných duší ve mně rezonovaly po celou dobu. Ostatně je to vidět i při tak nádherném životním momentu jako je narození dítěte, kdy Alice převážně kritizuje Richarda za to, jak pečuje o prvorozeného Káju. Oceňuji, že autorka povídky poskládala tak, abychom si mohli přečíst jednotlivé události a rodinné momenty z pohledu všech členů rodiny. Ti nejsou dokonalí, avšak čím dál více ve mně vzbuzovali pochopení a občas i sympatie. Konec příběhu mě nutí přemýšlet, jestli by všechno bylo jinak, kdyby Alice s Richardem v průběhu let více pečovali o svůj vztah, zajímali se o sebe, respektovali se. Možné je však i to, že k sobě zkrátka nepatřili a nemohli tak spolu zvládnout životní zkoušky ani ubíjející stereotyp. O to důležitější vybrat si partnera pečlivě!

21.09.2022 4 z 5


Volání Kukačky Volání Kukačky Robert Galbraith (p)

Pamatuji si, jak velký mediální humbuk ohledně této knihy před lety vzniknul. Samotné odhalení toho, kdo stojí za pseudonymem Robert Galbraith představovalo vzrušující novinu. Od začátku jsem věděla, že si knihu chci jednou přečíst, ale chtěla jsem se k ní dostat v ten pravý čas. JK miluji odmalička kvůli Harrymu, ostatně kdo ne! Obdivovala jsem ji však i při čtení Prázdného místa, doteď si pamatuji, jak mě bavily složité vztahy mezi jednotlivými postavami a komplexnost a rozsah knihy. U Volání kukačky jsem našla přesně to, co jsem si přála: úžasné dialogy, vyšetřování založené na rozhovorech, sympatické hlavní protagonisty (mimochodem, proč jsou všichni detektivové alkoholici, ztroskotanci, zranění či s traumatem?), zajímavou a poměrně zavádějící dějovou linku a taky Londýn. Tipovala jsem, kdo by mohl být vrahem, a moje odhady se průběžně měnily. Pátou hvězdičku opomíjím proto, že jsem nechápala, jak Cormoran přišel na to, kdo je vrah, ať jsem přemýšlela, jak jsem přemýšlela. Možná ale prostě jenom nejsem správný detektiv!

12.09.2022 4 z 5


Policie Policie Jo Nesbø

Ach, musím říct, že mi za těch deset dílů Harry přirostl k srdci. Na postavy, děj a knihu jako takovou jsem si během dne často vzpomněla a těšila se na večer, až si budu moct zase číst. Dějová linka samotná byla velmi propletená s tím, co se stalo kdysi dávno/poměrně nedávno, častokrát to bylo náročné na pozornost, ale přesně takové příběhy miluji. Policie byla pro mě i velmi emotivní knihou. Těším se na další pokračování a z celého srdce doporučuji! Jo je génius!

30.11.2020 5 z 5


Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce Robert Fulghum

Tato kniha nebyla moje první od Roberta Fulghuma, nicméně po samých slovech chvály jsem se na ni moc těšila. A kniha nezklamala - Fulghum je úžasný spisovatel (a dovolím si tvrdit i filozof), jehož myšlenky se čtou rychle a něco (alespoň ve mně) zanechají. Dokonce jsem si během čtení vypisovala některé myšlenky a životní pravdy, jichž je v knize požehnaně. Jsem tedy nadšená, jako vždy! Ale jenom pro upozornění - v ostatních knihách tohoto autora naleznete stejné, ne-li větší, množství krásných myšlenek a podnětů k zamyšlení.

04.09.2013 5 z 5


Quo vadis Quo vadis Henryk Sienkiewicz

Naprosto úžasná knížka, která vypráví téměř o všech problémech společnosti, a to jak starověké, tak té dnešní. Milostný příběh Vinicia a Lygie mě zaujal, téměř bez dechu jsem tak až do konce s napětím očekávala, jak to dopadne. Kniha je napsaná podle mého názoru moc dobře – kolem ústřední dvojice a jejich milostných trápení je popisována i situace v Římě a ukazuje nepochopitelnou lidskou krutost a hloupost. Při líčení mučení křesťanů a detailních popisech jsem nemohla uvěřit tomu, co jsem četla. Moc pěkně je zde vylíčeno i to, proč se Vinicius stal křesťanem. Celkově mě zaujala i jinak obecně neoblíbená politická a náboženská situace. Určitě se ještě k četbě této knihy vrátím.

25.08.2011 5 z 5


Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 Štěpán Javůrek

Druhý díl série mě opět nezklamal. Popisuje proměnu ve společnosti po konci války a odchodu sudetských Němců, a velmi nenápadný příchod komunismu, který mnoha rodinám přinesl další trápení. Kniha dokázala neuvěřitelné, pochopíte díky ní, jak moc nemožné bylo pro sedláky odevzdat svoje hospodářství do družstva, ale i to, jak někteří lidé opravdu myšlence komunismu po letech bídy a nedostatku upřímně věřili a viděli v novém režimu naději. Z pohledu konkrétních příběhů mě samozřejmě velmi bolel celý životní příběh rodiny Lukešovy, i praktiky komunistů, popsané velmi reálně a bolestivě. Nejhorší je to, že stejně jako za války na vše nejvíce doplatili obyčejní lidé, kteří jen chtěli v klidu žít se svou rodinou a do politiky se nijak nemíchat. Co bylo dříve správné, se už nyní nehodí. Ten, kdo se měl dřív dobře, nyní živoří. A ti, kteří se dostali k moci, toho náležitě zneužívají. Konec knihy slibuje zajímavé události i v dalším, posledním, díle, na který se moc těším.

28.09.2024 5 z 5


Pomocnice Pomocnice Freida McFadden

(SPOILER) Nejdřív jsem se nemohla začíst, protivná Nina k četbě příliš nelákala. Jednu slunečnou neděli jsem však Pomocnici vzala na zahradu a příběh v angličtině zhltla na jeden zátah. Zpočátku jsem si říkala, co je s tou Ninou jenom špatně a proč je taková... no... taková bitch. Že je něco špatně i někde jinde, jsem pochopila v momentě, kdy Andy bez jakýchkoliv skrupulí vyhodil Ninu z domova. Druhá část knihy byla už opravdu mistrovství. Obzvlášť mě bavilo rozdělení do jednotlivých kroků, čtenářům byl předložen téměř jakýsi manuál, který (doufejme) nebudou nikdy potřebovat! Ano, vím, že námět nebyl příliš originální, pro mě však první kniha tohoto rázu, a proto dávám pět hvězdiček. Popis některých scén mi způsobil slabost a zle od žaludku. I přesto jsem se neskutečně bavila a pokračování si přečtu moc ráda.

30.08.2024 5 z 5


Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení Martin Moravec

Dokonalá kniha! Martin Moravec opět nezklamal a tento rozhovor vedl stejně perfektně jako ty předchozí. Osobnost zpovídaného je naprosto zásadní a je skvělé, že rozhovory byly vždy vedeny s moudrými a sympatickými lidmi. Kladené otázky jsou však neméně důležité, kdyby se autor zeptal na něco jiného, mohlo by být celé povídání úplně jiné. Martin Moravec však moc dobře ví, na co se ptát, co čtenáře zajímá, co je pobaví, rozesměje, poučí. Josef Mareš patří k opravdovým špičkám ve svém oboru, a jeho vyprávění plné vtipu, nadhledu a bilancování stojí za to a způsobí, že se od knihy nebudete schopni odtrhnout. Případy 1. oddělení patří k mým nejoblíbenějším seriálům, a je skvělé, že na tomto oddělení i ve skutečnosti působí ti, kteří ctí dobro a spravedlnost, a kterým záleží na tom, abychom se všichni mezi sebou cítili bezpečně. Těším se na další díl s Markem Dvořákem, a ještě víc na rozhovor s nějakou ženou! :)

07.07.2024 5 z 5


Metráček aneb Nemožně tlustá holka Metráček aneb Nemožně tlustá holka Stanislav Rudolf

(SPOILER) Oblíbený autor mé maminky, o kterém mi básnila celé moje dospívání. A já chápu proč, ve své době se muselo jednat o moderní, zábavnou knihu se sympatickou hlavní postavou, se kterou se dospívající dívky mohly snadno ztotožnit. Kniha mě ostatně bavila i v dnešní době, musím říct, že jsem v uvažování Jitky často poznávala sama sebe. Inu, dospívání se v čase nemění, pouze okolnosti a to, v jakých kulisách je náš příběh zasazen. Speciální pochvala za úžasného tatínka, který byl nad věcí a do rodiny Pažoutových vnášel lehkost a nadhled. Co mi však nešlo do hlavy, je samotná přezdívka Metráček, kdy kvůli Honzovi hlavní hrdinka zažila pocity ponížení, vztek a trápení, a pak ho vzala tak snadno na milost. V dnešní době by tohle už nejspíš neprošlo, ale je fakt, že dospívající chlapci často neumí dát svůj zájem jinak najevo. Jsem vděčná za Čtenářskou výzvu, díky níž jsem si knihu přečetla, a budiž autorovi země lehká.

29.10.2023 4 z 5