Anna 13 komentáře u knih

(SPOILER) Třetí díl série Dárce byl opět nabitý lidskostí, jedinečnou atmosférou a tajemnem. Přesto se mi ale z celé série líbil zatím nejméně.
Občas mi přišlo, že děj stagnoval a autorka ho protahovala na místech, kde to nebylo tolik nutné, a zase některým skutečnostem, které byly natolik zajímavé, že by mohly být rozvedeny, se věnovala méně.

Přesto Posel přináší silné poselství. Oběti.
Konec je nesmírně smutný, avšak dal se očekávat.

Tento díl mi přišel nejvíce nadpřirozený, bylo tam spousta čar a kouzel, které neměla vysvětlení. Nejsem čtenářka, kterou by tohle bavilo, ale chápu, že je to literatura pro děti a že se pohybujeme v žánru fantasy. Přesto jsme se s tímhle v předchozích dílech tolik nesetkávali a tak mě to trochu překvapilo.
I když musím uznat, že nápad zabijáckého lesa byl nádherně popsán a děsil.

Na knihu jsem se moc těšila, ale asi jsem čekala trochu víc. Připadalo mi, jako by se autorka trochu zastavila... Zkrátka mě to neohromilo tolik jako předešlé díly.

Pořád je to ale nádherná četba a pozoruhodný příběh, který bych doporučila všem dětem světa...

3 27.08.2020

"Pokusím se hledat poezii jinde než v básni..."

Stáří
Ztráty
Smíření?

Rukopis Bohumily Grögerové bolí a děsí... Ale také uchvacuje...

Netřeba slov.

"Číst! Moci si ještě jednou a naposled celý den číst."

3 26.08.2020

O knížku jsem projevila zájem jen díky Aně Geislerové. Miluju její fejetony a zajímala mě tedy i její povídka. České autory jinak vůbec nečtu a nevěnuji jim pozornost.

Z deseti povídek se mi doopravdy líbily čtyři.
Třem jsem dala odpad.
Zbytek byl takový neslaný nemastný. Úplně o ničem.

Je to takové odpočinkové čtení k vodě. Ideální na volnou čvrthodinku času... zobnout si povídku.

Geislerová mě ale velmi překvapila. Opravdu se mi líbilo, co stihla na pár stránkách předat, co z povídky šlo. To jsem ani nečekala, že bych neměla výhrady. Doufám, že Aňa nepřestane psát. Že bychom se třeba někdy mohli dočkat i románu? Určitě bych si ho přečetla.
Dále bych vyzdvihla Hanu Lasicovou, která svým absurdním příběhem vážně pobavila. Bylo to úsměvné a dojemné.
Za pozornost stojí i Hejkalová a Soukupová.

Zbytek tak trochu otřes. Peníze bych za knihu nedala a nikomu to nedoporučuji.

3 14.08.2020

Andrew Wilson si zahrává... Zahrává si se čtenářem jako takovým. Zahrává si s milovníky příběhů Agathy Christie. A především si zahrává s pravdou - s reálnými lidmi, které prostě nikdy nebudou literárními postavami.
Jeho fantazie je kouzelná. Za každým jednotlivým střípkem faktu on vidí složitou zápletku, která příběh žene kupředu.

Když se na tento příběh dívám jako čtenářka, která dokáže pochopit potřebu vymyslet fiktivní příběh o skutečném zmizení, tak jsem vlastně spokojená s tím, jaký příběh autor vystavěl. Je to napínavé. Žádný fakt nebyl nepovšimnut. Je to čtivé. Od určité chvíle to má i grády a spád. Je to "zábavné" počtení.

Jenomže to vidím i ještě trochu jinak. Z druhé strany. Autor hovoří za historické postavy. On si je nevymyslel, byli skuteční. Měli svůj vlastní příběh. Ten se teď ale popřel. Taková Una Croweová - o ní ví autor pár známých skutečností, jinak je celý její příběh kompletně vyfantazírovaný. Její smrt byla úplně jiná. Sama ta dívka mohla být úplně jiná. Chápu, že mu pro jeho příběh dobře posloužila. Kde je však ale nějaká slušnost a úcta k člověku, který ještě navíc zemřel tak záhadným a hrůzným způsobem? Má člověk právo ho využít?
Je možné, že myšlenky Agathy Christie nebudou úplně smýšlené, neboť o této ženě se nejspíše dá dozvědět mnohé. Ale co její manžel, slečna Neeleová nebo detektiv Kenward?
Vůbec se nedivím dědicům autorčiných práv, že tuto knihu neschválili.

Pohledy na to, zda je tato kniha etická se mohou lišit. Já sama jsem nevyhraněná.
Nejsem milovnice Agathy Christie. Nečtu její díla. Proto se mě to nedotýká tolik.

Nicméně nedá se upřít atmosféra. A fiktivní doktor Kurs je výborná záporná postava, na které si fakt smlsnete. Ten se skutečně povedl.
Jde jen o to, jak budete ke knize přistupovat. Podle toho vás také vtáhne.

3 07.04.2020

Nevím, proč Formanové dávám neustále další a další šance, když jediná kniha, která se mi od ní kdy líbila, byla Zůstaň se mnou. A to jsem ji navíc ještě četla ve třinácti, což vypovídá o tom, že jsem na četbu tehdy neměla moc vysoké nároky a je možné, že teď už bych se na kdysi oblíbený příběh dívala jinak.

Každopádně tato kniha je zdlouhavá, i když má jen 248 stran. Má zbytečné pasáže... A také je dost naivní a dle mého nepravděpodobná. Ale člověk nikdy neví, koho potká a jak ho to může ovlivnit. Vzhledem k tomu, že se kniha odehrává v jednom jediném dni, mi však jednání postav přijde hodně zvláštní. Asi úplně nevěřím až na takovou osudovost a pocity typu "Znám ji minutu, ale mám pocit, že vlastně celý život."

Postavy, ale byly vlastně docela dost sympatické. Hlavně Nathaniel s Freyou. Vadilo mi, že další příběh Young Adult se neobešel bez homosexuality, ale na to už si čtenáři začínají v tomto žánru zvykat.
Co se mi velmi líbilo, ale nebylo to dle mého názoru dostatečně využito, bylo téma ztráty, zrady a rodičovské moci. O tom, jak se zraněné "děti" snaží neustále upoutávat pozornost svých rodičů, kterým nestojí za to, aby je přijali takové, jakými jsou. Zachraňují je a viní se z jejich chyb. Je to smutné, bolestivé a bohužel zřejmě velice časté.
Myšlenka spojit všechny hrdiny tímto utrpením byla dobrá, ale nedostatečně prozkoumaná. U této autorky však není nic nového pod sluncem, že vezme aktuální a zajímavé téma a pak není schopná se dostat pod povrch.

Spíše nedoporučuji. Avšak knihu nezavrhuji. Věřím, že si najde někoho, pro koho bude tím, co právě dotyčný bude potřebovat.

3 23.09.2019

Cítím se rozpolcená...
První polovině knihy patří mé srdce... O druhé polovině nebudu za měsíc vědět.

1/2
Příběh tak neskutečně vrstevnatý, bohatý, nostalgický... To prostředí, ty konvence, ta jinakost...
Ten příběh mě uchvátil natolik, že jsem zapomněla na čas. Na houpačku jsem si s knihou sedla v poledne a najednou byl čas jít k večeři. Zkrátka s tím příběhem se zastavil čas a já byla úplně jinde, zcela mimo...
A vychutnávala jsem si každou větu, protože jsem věděla, že se bojím tu knihu číst podruhé, i když po tom toužím, protože vím, že už to nikdy nebude takové, jako poprvé...

Skok!

2/2
Najednou jsem byla v přítomnosti se zcela jinými postavami. Marně jsem se ohlížela nazpět. Gradace příběhu se zastavila a začala klesat. Postavy z přítomnosti byly tak nesmírně popuzující, nepříjemné, lezoucí na nervy. Ta křehkost, osudovost a magičnost příběhu byla ta tam. A já už jen přeskakovala stránky ve snaze vrátit zpět to, co bylo již ztraceno.

1/2 - pět hvězd
2/2 - jedna hvězda


Je tu velká podobnost s knihou Dívka, již jsi tu zanechal. I tam to byl šok, jako když skočíte do ledové vody... Ale pamatuji si, že tam brzy přišla určitá vyrovnanost a naladění se na novou dějovou linku.
Každopádně mi tento styl nesedí.

Prostě je tu ta ROZPOLCENOST. A já prostě nevím, co si myslet, či jak hodnotit...

3 18.06.2019

Nic nového jsem se nedozvěděla, kolektiv autorek mi nebyl nijak zvlášť sympatický...
V knize je spousta historek, které snad ani nikoho nemohou pořádně zaujmout.

To si raději kupujte časopisy pro maminky, než číst tohle. Tam máte alespoň rady přímo od odborníků. Já nevím, no... Mně to připadá, jako zbytečné plýtvání papíru...

Kdyby se měla takhle každá máma zpovídat ze svých chyb, ze svých vítězství a rozplývat se nad svými dětmi, v knihkupectvích by se neprodávalo nic jiného.

3 01.06.2019

"Láska je rozhodnutí. Žádný pocit. A to si právě vy mladí neuvědomujete. Proto se taky v jednom kuse rozvádíte."


Tato knížka nebyla vůbec špatná, ale byla až moc dlouhá.
Zkrátila bych ji klidně o sto stran a měla by větší spád. Já se ke konci už dost nudila a postavy, které jsem si zpočátku oblíbila mi začaly lézt na nervy...

Navíc celá ta záhada, která kraluje nádhernému ostrovu (mimochodem fakt dokonalé literární místo), je neskutečně průhledná. Já jsem teda opravdu nemusela čekat na dramatickou scénu a bylo mi už asi od padesáté stránky jasné, jak to je...

Co se mi líbilo - zpracování tématu poporodní deprese. Číst je to těžké, je to obestřené velmi dusivou atmosférou, ale taková je asi opravdu realita. Toto psychické onemocnění mě děsí a pořád nevím, co si o něm pořádně myslet...

Dále se mi zalíbily tři stařenky, co si pohrály s osudem a zajistily si tak výnosný život...

Ale jak jsem již psala - ke konci mě nesoudnost a nemorálnost postav začala štvát.

Každopádně tento příběh považuji za velmi dobrý, i když trochu slabší oproti Sedmilhářkám nebo Manželova tajemství...
Ale jinak doporučuji. Děj se odehrává na nádherném místě a i když je předvídatelný, tak z velké části vás nudit nebude...

3 30.04.2019

Když o tom tak přemýšlím, tak si uvědomuji, že ta kniha vlastně není až tak špatná...
Ale zároveň s tímto pocitem někde ve mně pramení silná nespokojenost. A také fakt, že autor mnohé pokazil...

Varování: může obsahovat spoilery.

Námět celé knihy se mi neskutečně zalíbil. Přišel mi neskutečně ojedinělý a téma velmi těžké na zpracování z hlediska psychologie. To, že se hlavní hrdina musí rozhodovat mezi dvěma rodiči - respektive komu z nich bude věřit, to je opravdu drama.
Ale nelíbila se mi forma zpracování. A už vůbec ne to, jak byl příběh natahovaný a zdržovaný nepodstatnými detaily. Také bylo těžko uvěřitelné, že by se syn s matkou v tak stresové situaci takhle vybavovali a zatěžovali se nepodstatnými skutečnostmi...

Každopádně ten příběh má opravdu něco do sebe a nutí čtenáře ve čtení pokračovat, ať už má se stylem autora jakékoliv problémy.

Musím říci, že jsem celou dobu byla na straně vyděšené Tilde a že jsem si tuto statečnou ženu velmi oblíbila. Ani chvíli jsem nepochybovala, což možná byla chyba, neboť by to ve výsledku bylo všechno příliš jednoduché.

Ale zklamalo mě závěrečné rozuzlení. A hodně. Verze nebojácné Tilde mi přišla mnohem zajímavější - už jen ta skutečnost, že by se Chris dokázal takto změnit a objevit v sobě tak ohavnou temnou stránku, by byla prostě unikátní.

Neříkám, že se mi některé věci ke konci nespojili, že něco nezapadlo do sebe. A bylo to i překvapující.
Ale tak nějak se pořád nevyřešilo všechno. Jsou tu místa v ději, která nebyla vysvětlena, na které se snad zapomnělo?
A z toho asi pramení ta nespokojenost. A také z toho, že vyfantazírovaný příběh by měl vyšší grády než ten skutečný...

Každopádně si myslím, že tohle je právě ta kniha, která by se možná měla přečíst vícekrát. A u které by bylo dobré si psát poznámky.
Určité zklamání však opravdu nejde popřít či nad něm dokonce mávnout rukou.

Ohlasy na knihu jsou přehnané, inzerce nafouknutá do rozměrů, které si kniha nezaslouží...


Přemýšlím nad tím zda po této zkušenosti budu mít ještě chuť na Dítě číslo 44. Ale jak se znám, tak tomuto bestselleru neodolám.

3 24.02.2019

Po opravdu hodně dlouhé době jsem absolutně nadšená z beletrie.
Ok, přiznávám, že tato kniha asi opravdu nebude bavit bezdětné čtenáře, protože si myslím, že nemají šanci ji ani pochopit (pokud ovšem po dětech silně netouží).

Příběh pěti matek a jednoho otce na mateřské je rozehrán na pouhé tři dny, kdy se jejich smečka dětí a partnerů vydá na plážový víkend na Long Island.
Neurotická matka Nicole, závislá na antidepresivech, posedlá internetovými diskuzemi a vystrašená z předpokládaného konce světa vás bude bavit, neboť skrývá spoustu problémů dnešní společnosti. Bude vám blízká.
Susannah a Allie - registrované partnerky a jejich kontroverzní život a nesoulad vás přesvědčí o mnohém. Velmi aktuální téma.
Zšenštilý, ale možná ten nejlepší z rodičů - otec Rip marně touží po dalším dítěti a bojuje s manželkou, která v sobě matku dosud neobjevila.
Leigh denně zápasí s nemocným synem a snaží se vyrovnat s činem, který ji může zničit všechno, co má.
A nakonec Tiffany, kterou budete nenávidět, ale zároveň obdivovat.

Tento román nejen odkrývá možná pro mnohé krutou pravdu o rodičovství, ale také upozorňuje na to, že je mateřství v dnešní době přehnaná soutěž... Předháníme se, závidíme si a odkláníme se od přirozenosti.

Ano, jde o fikce, ale ze sedmi románových dětí se pouze jedno narodilo přirozeně a asi dvě byla přirozeně počata.
Trend císařských řezů a umělého oplodnění je vysoký a já bych ho rozhodně nepodceňovala.
A dalších takovýchto skutečností je v knize více.

3 23.02.2019

Vzhledem k tomu, že v knize nevidím žádný hlubší smysl, čtivost, vtip, jedinečnost, tak myslím, že se nedokopu ani ke shlédnutí filmu.

Pointu knihy jsem myslím asi ani pořádně nepochopila, postavy mi přišly strašně plytké a nedokázala jsem si je prostě oblíbit. A vůbec mi to celé přišlo strašně absurdní a naprosto vzdálené reálnému žití.

Knihu nedoporučuji. Ztráta času. Dá se ale dočíst, když nemá ani dvě stě stran.

3 10.11.2018

Tato kniha je jakousi mou životní biblí...
Přesně ona popisuje ten způsob, jak bych chtěla přistupovat k vlastním dětem. Podporuje přirozenost a intuitivnost. Je psána velmi podporujícím a respektujícím způsobem. Autoři s vámi sdílí své zkušenosti s kontaktním rodičovstvím a poskytují zpovědi mnoha maminek.

Překvapením pro mě bylo, jak do hloubky se dostávají a jak obšírný okruh rodičů zahrnou svými výzkumy, studiemi a praxí. Píší například i o kontaktním vztahu s adoptovanými dětmi či s miminky z přechodné pěstounské péče, s vícerčaty nebo s dětmi fyzicky i mentálně postiženými. Rozepisují se i o otcovské péči.

V knize najdete úžasné informace o poporodním bondingu, o kojení, šátkování a nošení dětí, o společném spaní nebo o přístupu k dětskému pláči.

Autoři berou na vědomí, že spoustu lidem může případat kontaktní rodičovství poněkud zvláštní a připravují vás na reakce okolí a dodávají vám sebedůvěru, že tento přístup je správný.
Nevylučují ani možnost kontaktní péče pro pracující matky.

Doporučila bych KAŽDÉMU rodiči.

3 26.07.2018

Těšila jsem se, že se naladím na atmosféru léta s povídkami z Young Adult žánru, který miluju. Nečetla jsem povídky ze stejné edice na zimu - ty si opravdu nechávám na období Vánoc.

Tato knížka ale opravdu není dobrá. :( Je tu pár příběhů, které opravdu stojí za přečtení, ale je v podstatě úplně jedno, jestli je budete číst v létě či nikoliv, s létem souvisí pramálo.

Překvapil mě výskyt jakýchsi sci-fi a fantasy povídek. Nečekala jsem, že by se tu mohly tyto žánry vyskytnout. Nebyly špatné - na to, že to zrovna moc nemusím.

V knize je největším lákadlem asi Veronica Rothová - autorka série Divergence. Jinak autory neznám a jejich tvorba mě rozhodně nepřesvědčila o tom, že by měli působit na scéně Young Adult autorů.

Povídky, které opravdu stojí za to:
Hlava, šupiny, jazyk, ocas
Suvenýry
Setrvačnost
Konec lásky

Spoiler: K Poslední bitvě v Krváku - povídka by byla opravdovým a velmi dobrým hororem, kdyby nebyla tak překombinovaná a kdyby se hrdinové chovali jako normální teenageři, které překvapí, když se z kina vyvalí banda zombíků - ne, že budou bojovat jako Supermani a pak odkráčí do nejbližšího fastfoodu tak, jako by právě neunikli bolestivé smrti... :( Škoda.

3 01.07.2018

Ze začátku se mi kniha hodně líbila. Četla se lehce a byla takovým oddechovým odpočinkem. Přesto, že příběh vypráví o situacích, které již byly mnohokrát popsány a rozebírány, může být skvělým a nenáročným počtením.
Přesto jsem už ke konci ztrácela o čtení knížky zájem. Po 200 stranách jsem začala číst jen přímé řeči, abych se dozvěděla, jak to všechno dopadne, protože jsem už neměla chuť v ní ležet další dva dny.

Já knihu určitě doporučuji jako tu oddychovou, která zabaví a díky které zapomenete na reálný svět.
Ale je to taková průměrná ženská literatura.
Docela škoda. Na tu přenádhernou obálku...

3 19.06.2018

Tak tato kniha je ztrátou času.
Když to čtete, máte pocit, že je příběh namixovaný všemi možnými situacemi z jiných knih. Není originální a všechno, co se v knize děje, je velmi nucené.
Téměř vše bylo až trapně předvídatelné. Například stalkera Jancey jsem poznala už z úvodních kapitol.
Ze začátku se to vyvíjelo slibně a zajímavě, ale ke konci jsem již jen přeskakovala stránky, abych se dozvěděla tajemství a lži hrdinů. Četbu jsem si neužila, převážně jsem se nudila. Zbytečně protahované popisy činností postav zabírají většinu knihy a zdržují od podstatných dialogů, které ke konci za moc nestojí.

A nejvíce mě irituje lákavá anotace, která upozorňuje na to, že by se příběh mohl odehrávat v naší ulici. ??? Ne. Tohle se v reálném životě neděje. Taková překombinovanost a neuvěřitelnost fakt ne.

Knihu nedoporučuji. :(

3 18.05.2018

Ohromné zklamání...
Jediná novela, která se mi opravdu líbila byla ta poslední od Evy Tvrdé: Slunce a piškoty. Jediná byla překvapivá, hlavní hrdinka byla veskrze sympatická žena: obyčejná, spokojená... Příběh měl nádech tajemna, dýchal z ní život, který každý známe. Skrývala v sobě hrozbu a strach a zkrátka byla skvělá. Po dlouhé době povídka, která se mi líbila se vším všudy. Ta to také v podstatě zachraňuje, proto ta jedna hvězda.
K povídce od slovenské autorky se vyjadřovat raději vůbec nebudu... ani jsem ji nezvládla dočíst.
Věra Nosková také celkem pobavila a odlehčila atmosféru, ale kdovíjaké dílo to není.
Ústřední Divné dny: novela pro dospívající dívky, které se však pobaví, protože takhle se chová dnes již málokdo (spíše nikdo) a hlavně způsob, jakým autorka tvoří přímé řeči je neskutečně otravný, protože je nereálný...

Nebavilo, znudilo... :(
Rozhodně nedoporučuji!!!

3 02.03.2018

Pro mě ne zcela využité téma, které nabízí více, než jak ho ztvárnil autor.

Přesto je to příběh silný, bolestný. Je o ztracené důvěře, o zmatenosti a rozporuplnosti chlapců, kteří nevidí východisko ze své situace.
Román o špinavém životě, se kterým se snad nejde vyrovnat.
O přehlížení, nevšímavosti a neempatii.

3 17.11.2017

Kniha zklamala. Ač je to s podivem, vzhledem k tomu, jak moc miluji Sparksovy příběhy. Příběh však byl předvídatelný a hodně ohraný. Celkový počet hvězd vylepšil konec, který mne překvapil a já žasla nad sebeovládáním jednoho charismatického hrdiny. A co se týká překladu, tak to je teda fakt děs. Jelikož jsem četla spoustu jeho knih, tak vím, že autor umí psát. Tohle muselo být rozhodně překladatelem. Knihu provází přímo otřesné výrazy a věty jsou dost krátké a velmi se opakují. Neumím si představit, že bych knihu někomu nahlas předčítala. To by tahalo za uši a působilo by to nepřirozeně.
Doporučuji Sparkse, ale ne tuto knihu.

Takový Zápisník jedné lásky, To nejlepší z nás, Milý Johne či Vzkaz v láhvi jsou jiná liga...

3 04.10.2017

Velice se mi to líbilo. Jednu hvězdičku ubírám za občasné vleklé pasáže. Jinak dechberoucí začátek a famózní konec.
Příběh Fiony a Chada, příběh jejich viny, by mohl vydat na samostatný román a měl by ohromný úspěch... Zamilovala jsem se do nedostatků a částečné zkaženosti téměř všech postav, jejichž psychologický rozbor byl brilantní.

Nejspíše vyhledám i další knihy autorky!
Doporučuji!!!

Celá recenze: http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1709/zapomenute-dite-charlotte-linkova

3 26.09.2017

No, tak tahle kniha mě překvapila asi nejvíc v letošním roce. Přiznám se, že jsem k ní přistupovala příliš skepticky, ale chytlo mne to od první kapitoly a já se přistihla, že kudy chodím, tudy se na Bábovky těším. Nemohla jsem se dočkat na nové postavy a na tu rozptylnost celého příběhu.
Velmi pozitivně hodnotím originální nápad, ze kterého je kniha složena a který mne nadchl. Třeštíková je u nás spisovatelskou superstar právem. Doufám, že i další knihy nezklamou a já se tak stanu její věrnou čtenářkou.
Bábovky mne potěšily, donutily mne přemýšlet a v tom příběhu mi bylo tak dobře, že bych chtěla, aby byl nekonečný.
Už teď se těším na Osm.
Přeji autorce hodně štěstí v dalším psaní a spoustu úspěchů u vášnivých čtenářů. Zachraňuje českou literaturu, kterou jinak vůbec nevyhledávám, protože se mi nelíbí... Třeštíková je však na vyšší úrovni a myslím, že s Bábovkami by zabodovala i u Američanek. :)

Má recenze: http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1709/babovky-radka-trestikova

3 04.09.2017