Anna 13 komentáře u knih
Původně jsem chtěla dát hvězdy čtyři, ale nakonec jsem se rozhodla pro plný počet, protože mne to neuvěřitelným způsobem nadchlo.
Kniha Dám ti slunce od této autorky je asi lepší, ale i Nebe.. má své kouzlo. Dokonale popisuje pocity, jakými jsou ztráta, bolest, žal, samota, láska, deprese...
Její románky jsou lehké, nevinné, barevné a milé. Ideální pro letní čtenářskou pohodu. Narozdíl od Dám ti slunce je kniha méně filosofičtější, ale mne to zas až tak nevadilo.
Za ten ohňostroj emocí prostě dávám pět!!!
Milá kniha, která neurazí, nenadchne. Mladší čtenáře potěší.
Příběh byl jednoduchý, předvídatelný, ale optimistický a poučný.
Dlouho jsem se rozhodovala jestli dát tři nebo čtyři hvězdy, ale nakonec jsem se rozhodla pro tři, jelikož kniha ve mne vzbuzuje míru průměrnosti. Mým čtyřhvězdičkovým knihám se nevyrovná.
Ale určitě si najde místo v srdcích mladších čtenářek a pomůže například v určitých životních rozhodnutích.
S Faberem po dočtení této knihy nejspíše končím. Jeho díla mne nezaujala i přes jeho zvláštní až krásný jazyk. Čekala jsem od takového námětu mnohem více, převážně jsem se však nudila.
Více zklamání v mé recenzi: http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1707/evangelium-ohne-michel-faber
Dílo neuvěřitelné.
Rimbaud je básnický Bůh...
Chci jen upozornit, že v knize jsou básně, které naleznete (myslím, že úplně všechny) ve sbírce básní Opilý koráb.
Mistrem je i Vítězslav Nezval, který dokázal jeho verše takto přebásnit. Poklona.
Ohromné i nudné.
Opravdové, depresivní, povznášející.
Budete produkovat spoustu myšlenek. Budete uhranuti autorovým vyprávěním.
Kniha, která si zaslouží více šancí.
Autor, který v dnešním světě nemá obdoby.
Mám strach a zároveň se těším, co se skrývá v další knize.
Zde má recenze: http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1702/muj-boj-1-smrt-v-rodine-karl-ove-knausgard
Arthure Rimbaude, stal jsi se vidoucím...
Zajímavý styl psaní, vtipné situace, zábavné dialogy, skvělý děj...
Knížka je jednoduchá, bude vás bavit, ale nehledejte v ní nic extra. Žádnou bombu.
Já jsem měla problém knihu brát vážně, protože na mne působila nerealisticky a úsměvně. Ale vtáhla mě do děje a přečtená byla za den. :)
Pamatuji si jak byla kniha ještě před pár měsíci populární. Všude byly reklamy a recenze, byla vychvalovaná a teď vím, že je strašně přeceněná...
Není to úplně špatné počtení, ale děj se opravdu rozjede až na posledních padesáti stránkách, nedojde k tomu, k čemu si všichni při čtení myslíme, že dojde a prostě je to tak strašně obyčejné, že kdyby tam nebylo spousty těch mateřských problémů, knihu bych asi nedočetla.
Dost mi tam vadilo nekonečné vracení se do minulosti, protože přesně tento styl psaní mi nesedí...
Je to průměrná kniha, která ve vás nic moc nezanechá...
Kniha, která dokáže přesně vystihnout ten snový život, který se odehrával na palubě Titanicu.
Stránky ze sirotčince mi přišli zbytečné, bylo jich moc. Jinak by kniha mohla být delší a zvýšila by se její hodnota. Zklamala mne noc, kdy se Titanic potápěl. Ještě jsem nečetla knihu, která by tuto noc, dokázala vykreslit do živých obrazů lidské hrůzy, neutuchající paniky, surovosti a opravdovosti. Tady v této knize to šlo vše nějak rychle a hladce.
Co ale na knize rozhodně oceňuji byly pocity hlavní hrdinky po události. Lidé co přežili cítili různé emoce a autorka tu popisuje jednu z nich...
Jinak je to kniha krásná, psaná spíše pro mladší čtenáře, ale zaujme i ty starší...
Opět mne přesvědčila o tom, že Titanic byla lodí, kde se lidem plnily sny... Otvírala a zase uzavírala jejich srdce...
Já budu kritizovat. První díl byl nádherný, chytrý a emotivní. Sice jsem ho četla už hodně dávno, ale pořád se na něj pamatuji.
Ale o čem byla tato kniha? Hlavní hrdinové mi byli nesympatičtí, když se po letech setkali žvatlali o blbostech a ani jeden nevěděl jestli zdrhnout nebo zůstat. Styl psaní byl na mě moc jednoduchý. První polovina knihy o ničem. Naopak ve druhé polovině se to rozjelo a oni si najednou začali povídat více do hloubky a kniha voněla tak neuvěřitelnou naivitou, až se mi začala líbit. Nesmíte však brát příběh moc vážně... Ten happyend byl už přehnaný...
Je mi patnáct, ale toto čtivo určené právě nám náctiletým nebude nic pro mě. Ale jako oddychovka a příběh na večer dobrý.
Román silný, dramatický, citlivě napsaný... Příběh plný víry v Boha. Stránky týkajícího se jednoho problému dnešní doby z mnoha úhlů pohledu: potratu...
Kniha to je pěkná, příběh plný emocí, těžkých rozhodnutí a křesťanské víry. Musím říci, že ta mi tam vadila. A to ne málo. Občas si říkám, jak je tato víra hloupá, lidé se podřizují Bohu, nemyslí na to, že život je v jejich rukou a bojí se, aby Boha neurazily, či co. Tu víru nechápu. Dle mého názoru není správná.
Jinak je příběh opravdu strašně zajímavý a mne se moc líbil. Jenom jsem nechápala všechny ty ženy, které šly na potrat. KAŽDÁ z nich měla na výběr. A udělala tu nejhorší věc, kterou snad žena může udělat... Nerozuměla jsem, ani jedné z nich a o tomto tématu mám svůj jasný vyhraněný názor. Pro mne to byl rozhodně příběh k zamyšlení a na některé scény nikdy nezapomenu...
Věděla jsem, že se nakonec hlavní hrdinka rozhodne takto... Protože, když své miminko poprvé držela ve své náruči, všechno pochopila...
Určitě by si tento příběh mělo přečíst více žen a zapřemýšlet nad naší společností...
Po knížce jsem sáhla po tom půl roce, kdy jsem ji měla doma a moc se mi líbila.
Příběh byl pěkný, zamilovaný, plný léta, ale skrýval v sobě i hlubší podtext: otce umírajícího na rakovinu. Líbí se mi, když je v knize i něco dramatičtějšího a není to ten typický dívčí románek. Příběh byl místy naivní, přehnaný, nebo roztahaný, ale i tak se mi líbil. Byla tam láska, smrt, city, léto, hvězdy,...
Příběh sice mohl být kratší, ale i tak dávám 4 hvězdičky.
Moc hezky se v této knize totiž odkrývá to tajemství... Tím poukazuji na tento citát od Stephena Kinga: Dobré knihy neprozradí všechna svá tajemství najednou.
Je to příběh o neuvěřitelně silné a obdivuhodné ženě, která se musela poprat s rakovinou, ale ještě větší peklo ji čekalo, když její jediná dcera byla unesena svým vlastním otcem do Libye. Příběh je o trpělivosti, bolesti, mateřské lásce, o jednom neuvěřitelném hajzlovi a strachu a především o odvaze. Díky této knize vím o ženě, které si vážím a obdivuji ji. Všichni víte jak příběh dopadne...
Nicméně vás varuji: je tam spousta jmen, zákonů, soudů a příběh se uprostřed strašně vleče. Chápu, že to takto zpracované být muselo, ale já na to moc nejsem.
Zajímají mne city, emoce, láska, ale i tyto nehmotné věci v knize objevíte. Je jen na vás, jestli se příběh rozhodnete číst. Nicméně to nebude ztráta času... :)
Četla jsem Hledání Aljašky, Hvězdy nám nepřály, Papírová města a teď jsem se dostala i ke Kateřinám! Knížka byla pěkná, odpočinková, vtipná a opět tak citlivě psaná, jak to dokáže jen John Green. Já ho mám prostě strašně moc ráda a číst jeho knížky je pro mne nejen povinnost, ale i radost a jisté obohacení.
V knize jsem si našla opět spoustu úžasných myšlenek, které má John Green v každé své knize. Umí vytvářet ty nejúžasnější postavy. Samozřejmě na nejvyšší příčce od něj jsou stále Hvězdy nám nepřály, pak Hledání Aljašky a až pak tento román, nicméně stojí za přečtení. Ohřejete se v malém městečku na začátku letních prázdnin, nasmějete se (protože John Green umí prostě super vtipy), ale také popřemýšlíte nad láskou a nad možná trochu naivním a vlastně dost zvláštním hlavním hrdinou.
Kniha má nápad, vtip a jisté obohacení. John Green to opět dokázal. Je to mistr.
Moje druhá kniha od Sparkse. První byla Talisman, která byla nádherná... Mimochodem doporučuji.
Tato kniha skrývá úžasné postavy a přenádhernou a opravdovou lásku. Mezi Dawsonem a Amandou to jiskřilo a ty romantické scény byly fakt krásně vykreslené. Nikdy nezapomenu obzvlášť na jedno místo z knihy... Když jsem o něm četla, připadalo mi jako bych tam byla. Už kvůli němu (a kvůli Dawsonovi) stojí za to knihu číst.
V knize mi vadily dvě postavy, u kterých jsem se nudila. Dva sprostí kriminálníci: Abbey a Ted. Vadili opravdu dost a ty scény byly zbytečné. Chtěla jsem knize dát kvůli nim čtyři hvězdy, ale nakonec získala pět. Kvůli konci, který byl velmi napjatý, hezky vygradovaný, tajemný a šokující. Ani nevím jak dlouho jsem po dočtení poslední stránky seděla s otevřenou pusou... To SRDCE!!!...
Cítím trochu zklamání...
První knihu od tohoto autora jsem četla v létě a byla to Muž, který chtěl být šťastný. V životě jsem se po dočtení nějaké knihy necítila tak šťastně, optimisticky a sebevědomě jako právě po této. Budu ji číst ještě mnohokrát.
U této knihy jsem, ale nic moc necítila. Byly tu příjemné pasáže, které vás hodně ovlivní, ale stejně jsem postrádala více duchovna a tetiččiných rad. Byly tu postavy, které mne nijak neoslovily.
Moc se mi ale líbila poslední stránka: opravdu přenádherné zakončení...
Možná se teď divíte, že jsem knize dala čtyři hvězdičky. Pořád je to jedna z těch knih, které se opravdu dají nazývat KNIHOU a do života vám hodně dá. Neubráním se jen porovnání z Mužem, který chtěl být šťastný. Tato kniha u mne vede a je jednou z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Hluboce mne ovlivnila.
Tato kniha u mne předčila i tolik oblíbené a nádherné Hvězdy nám nepřály. Tohle bylo naprosto nádherné čtení, plné smutku, ale i radosti. Především se příběh týká opravdové lásky a spříznění dvou duší, které se nakonec rozdělí? A nebo vlastně ne...
Augusta Waterse už tolik neobdivuji, protože to co udělal Gerry je jedinečný a neskutečně krásný čin plný opravdové lásky a citu. Pomohl Holly přežít ten těžký rok po jeho smrti a především nemyslel tolik na sebe, ale na svou ženu. Strachoval se o ni a proto ji vedl.
On miluje ji a ona miluje jeho.
Příběh o opravdové lásce, která žije i po smrti...
Moje první knížka od tohoto spisovatele.
Moc se mi líbila. Umí opravdu hezky psát a v knize najdete 16 zajímavých příběhů.
Občas mi tam trochu vadily opakující se jména, ale jinak vydařené počtení.
Moc se mi líbí i úprava knihy. Velmi originální...
Nejzajímavější povídky byly: Dáma s krémem, Kostka osudu, Smilstvo, Vzkříšení, ...
Doporučuji...
Nádherný zdrcující příběh.
Dlouho jsem se rozhodovala jestli dám knize tři nebo čtyři hvězdičky. Pro strhující konec plný bolesti jsem se rozhodla pro vyšší ohodnocení.
Kniha byla psaná strašně jednoduše. Souhlasím s názorem Adelle. Čekala jsem od ní asi trochu více. Možná je to tím, že je kniha právě na motivy filmu a ne jako předloha filmu.
Nicméně příběh je zajímavý a to přitom historické romány nečtu.
Kniha je krásná, plná emocí a hudby. Miluji milostné trojúhelníky a tady je opravdu s velmi silnými pouty.
Úplný konec mne trochu zklamal. Kdyby zemřela se svým milovaným piánem, který pro ni znamenalo vše, mluvilo za ni, byla to část její duše, tak by ta smrt byla krásná ne? Možná se pletu, ale mne by se to tak asi líbilo více.
Myslela jsem si, že se kniha bude týkat baletu, už podlé té obálky to tak vypadalo. Já miluji balet. Kniha mne moc neoslovila, protože byla psaná pro mladší čtenáře. Stručná, týkající se dětských starostí a radostí. Knihu rozhodně nechci odsuzovat, protože je psaná moc hezky, ale spíše osloví mladší, tak dvanáctileté dívky. Karolína mi byla nesympatická a balet určitě tak moc nemilovala, jak psala, když se ho dokázala tak snadno a beze smutku vzdát.