anndrra komentáře u knih
Já jsem nadšená. Miluju, když mě kniha pohltí tak, že nic jiného neexistuje a přesně to se v tomhle případě stalo. Pokud jde o Haileeino poslední rozhodnutí, můžu s ním nesouhlasit, nemusím ho chápat, ale to je asi tak všechno, co můžu. Počítám, že její pohnutky nám autorka osvětlí v druhém díle (jsem strašně ráda, že ho mám doma, protože ten otevřený konec - to je peklo)
Já jsem naprosto nadšená. Strašně mě to bavilo a nemohla jsem přestat číst. Víc takových knih, prosím.
Sakra, sakra, sakra! Proč? Já se do té knížky zamilovala. Ta ponurá atmosféra, slovanské zvyky a tradice, pro mě to bylo jako vrátit se domů, tak to bylo všechno příjemně známé a povědomé. Přečetla jsem to na jeden zátah a nemohla jsem přestat, takže ten konec mě logicky naštval. Otáčela jsem tu stránku, kontrolovala čísla a nevěřila, že už dál nic dalšího není. Kdyby to byla série, beru to a pokud se ukáže, že je, hodnocení opravím na pět hvězdiček. Jenže jako série se to netváří a proto dávám jenom čtyři, ale strašně mě to štve, protože jinak by to byla TAKOVÁ pecka!!!
Přiznám se, že knihu jsem si koupila trochu na naléhání třináctileté dcery, které jsem cca před rokem podstrčila po přečtení první tři díly této série o malém Felixovi. Byla jsem z nich nadšená a ona taky.
Brzy jsem si pořizovat nechtěla, protože už u předešlého Potom, jsem měla pocit, že Felixovo vyprávění tak nějak zůstává na úrovni desetiletého dítěte i přesto, že v životě našeho hrdiny uběhlo od začátku jeho dobrodružství několik let.
A stalo se přesně to, čeho jsem se bála.
Felixovi je třináct, ale knihu pořád vypráví, jakoby mu bylo sotva deset, jakoby ho situace, jimiž musel projít, vůbec nenutily dospět (což není pravda a z jeho chování je to jasně patrné). A tak se stalo, že to, co v první knize dávalo příběhu punc opravdovosti, teď naopak tu uvěřitelnost krade.
Je to škoda.
Ale nedá se říct, že bych byla zklamaná, protože jsem to vlastně čekala. I tak má od mě Brzy 3 hvězdy 5.
Byla tam místa, která mě nebavila, stejně jako dvojka se to relativně dlouho rozjíždělo, ale díky tomu si všechno nakonec hezky sedlo. Za mě lehký nadprůměr ve svém žánru.
(SPOILER) Upřímně, úplně nevím, proč se autorka rozhodla vzít první knihu a celou ji rozcupovat na kousky.
Ale udělala to a bohužel to má tak vliv i na moje hodnocení.
Příběh sám o sobě není špatný i přesto, že Rhena a Haper tam člověk skoro nepotká a jen o nich tu a tam slyší z úst Greye nebo Lii Mari - což je nová postava se sebevědomím na bodu mrazu, která si nechá skoro všechno líbit (nemám ji ráda, je mi to líto, ale na kafe bych s ní prostě nešla).
Nicméně i přesto, že tady Rhen skoro není, jeho povaha se najednou změnila o sto osmdesát stupňů a kdyby ho člověk neznal z prvního dílu, snad by ho fakt nesnášel, protože je to MEGA záporák s chováním desetiletého dítěte.
Kniha by se mi i přes některé opravdu nudné pasáže, líbila asi mnohem, mnohem víc, kdyby na nic nenavazovala, ale jako druhý díl stojí za pendrek. Konec je otevřený, takže zřejmě není poslední a nezbývá než doufat, že si autorka svůj přešlap uvědomí a celou situaci napraví nebo aspoň vysvětlí, protože jinak bylo čtení dvojky ztrátou času.
(SPOILER) Po knize jsem sáhla po shlédnutí seriálu Španělská princezna, který byl v některých částech výrazně lépe propracovaný než kniha, ale ani tak nemůžu říct, že bych se čtením nebyla spokojená i přesto, že si v romantické lince oba příběhy doslova odporovaly, v seriálu totiž Kateřina měla od samého začátku blíž k Jindřichovi než k Arturovi. Na rovinu říkám, že jsem tak nějak vždycky měla radši Annu Boleynovou, ale teď, když jsem Kateřinu poznala trochu blíž, stavím se k Anně výrazně skeptičtěji. Princezna totiž měla opravdu nelehký život, který jí navíc okořenil vlastní manžel, když ji před celým dvorem opakovaně ponižoval a završil to tím, že jejich dceru prohlásil za nelegitmní. Skoro mě až mrzí, že chudák Kateřina nepodlehla nemoci dřív, než Jindřich potkal Annu. Zemřela by totiž opravdu jako anglická královna se všemi poctami a nikoliv jako ponížená princezna vdova. Jindřich byl prostě strašný hovado, kterýmu snad není v dějinách novověku rovno a všechny ženy, které ho milovaly zničil. Pokud by existoval Bůh, věřím, že ho záměrně trestal právě za to, jak bezohledný a sobecký floutek to byl a co je nejhorší, z dějin víme, že se nepoučil ani k stáru. A pokud jde o to, zda bylo první manželství Kateřiny konzumováno nebo ne...Ona byla velmi silně věřící katolička, což je historicky doloženo a tak nevěřím, že jako taková by žila v hříchu, takže podle mě nelhala a manželství nebylo naplněno, což mě jak už někdo napsal, opravdu nutilo většinu času skřípat zubama.
January je jiná. Je jiná takovým tím způsobem, jako Forrest Gump. Buď si ji zamilujete pro její zvláštní půvab nebo nebudete mít trpělivost ji číst, protože jazyk téhle knížky čtenáře nutí vychutnávat si každé jednotlivé slovo, každou větu, jako hodně dobrou pralinku, není to zkrátka žádná Snickerska, ale minimálně 80% hořká čokoláda, kterou musíte nechat pomalu rozplynout v puse, abyste ji dokonale pochopili.Po shlédnutí videa Proč (ne)číst January a Deset tisíc dveří jsem se upřímně bála, co mě v knížce čeká, protože fakt nejsem intelektuální čtenář.
Zbytečně.
Tahle knížka je pro mě totiž letošní jedničkou. Jsem z ní nadšená a v žádnym případě nemůžu říct, že by byla nudná. Sama jsem ji četla na jeden zátah, protože jsem nemohla přestat. Nešlo to. Miluju jí a kdybych jí mohla ohodnotit víc než pěti hvězdama, udělám to. Rozhodně ji doporučuju všem, kdo mají rádi Drahokamy nebo Šepotání. Komu se asi líbit nebude, jsou milovníci velkých akčních scén a složitého politikaření.
http://leandrasold.cz/staci-uverit/?preview_id=1006&preview_nonce=8fac640e0e&preview=true
„Na počátku světa se bůh nebes zamiloval do bohyně krásy…“
A jak to tak bývá, úplně to těm dvěma nevyšlo. Výsledek? Šedý svět, plný lidí bez barvy s rudýma očima a vlasy v barvě slámy. A k tomu všemu se srdcem plným smutku, který se brzy proměnil v šílenství. Naštěstí však existují Krásky, dívky s magickou schopností vracet lidem barvy i způsoby. Bohužel jen dočasně a tak se z krásy stává velmi žádaný artikl, který se cení zlatem. A Krásek je čím dál míň.
Tolik k úvodnímu představení knihy Krásky od autorky Dhonielle Claytonové.
Nápad
je rozhodně originální. Nevybavuju si, že bych něco podobného zatím četla. Svět, který autorka vytvořila je děsivý, povrchní a téměř bezcitný. Vzhledu se tady podřizuje opravdu skoro všechno a pravda je, že to zatraceně nebezpečně koresponduje s tím, jak svět popisují dnešní módní časopisy a internetové magazíny nebo někteří beauty blogeři. Z krásy a touhy po dokonalosti se opravdu může stát posedlost a představte si, že by existoval způsob, jak se během hodiny změnit z oplácané brunetky ve vnadnou štíhlou blondýnku, asiatku, černošku, hispánku nebo kombinaci toho všeho. Kdo by tomu nepropadl?
Hlavní postava
je rozhodně fajn i přesto, že ze začátku jsem měla chuť jí vrazit pár facek. Jméno Camellie bylo po dlouhé době navíc příjemnou změnou po všech těch jazykolamech jako Fayre, Tierny, Animanta…
Logika pokulhává
Místama a jenom trošku. Nechci spojlerovat, protože si zakládám na tom, že moje názory na knihy spojlery neobsahují, takže se budu muset omezit jenom na to, že v určité fázi se bude Camille chovat naprosto nepochopitelně a nejen ona, ale i její sestra Amber. Odpustila bych jim to možná v úvodu, ale ve fázi, kdy už za sebou obě mají nějakou tu zkušenost s krutostí princezny Sophie, mi jejich myšlenkové pochody hlava prostě nebere a z mého pohledu se to prostě fakt nepovedlo a zkazilo mi to dojem z celé knihy.
Romantická linka
Nejdřív to vypadalo, že tam bude, a kdyby byla, asi bych to i ocenila, protože by v celém tom příběhu bylo něco hřejivého a milého, ale autorka ji v podstatě dost tvrdě zadupala do země a to bez pořádného vysvětlení. Proběhla jen letmá zmínka, která mě rozhodně neuspokojila.
A to je konec?
Jako vážně? Přejdu fakt, že mi posledních dvacet stran přišlo uspěchaných a nevěrohodných, protože některé vedlejší postavy se chovali ABSOLUTNĚ v rozporu s logikou a zaměřím se rovnou na to, že tam žádný opravdový konec nebyl a to i když vezmu v úvahu, že jde o sérii. Bylo to takové uspěchané divnonic.
K tomu navíc to neustále omílané slovní spojení – krásčí komnaty, krásčí produkty, krásčí drdol, krásčí , krásčí, krásčí… (Autorka byla schopná to na jedné stránce použít třeba desetkrát a nepřišlo jí to zvláštní, mě to trochu rušilo).
Celé bych to rozhodně seškrtala, šatů tam bylo až moc.
Možná ještě bez bez toho slova krásčí, bych byla ochotná přivřít obě oči a dala bych čtyři hvězdy, ale protože je ho tam mraky, dávám jenom *** a to se sakra odřenýma cípama.
Skvělé zakončení série a Jude mi konečně přestala pít krev. A Cardan? No mazel.
Kdybych věděla, jak to celý skončí, asi bych ani nezačínala číst. Navzdory tomu, že poslední díl je nejobsáhlejší, je taky nejslabší. S Mare je najednou hrozná nuda a je to obrovská škoda, protože ten příběh jsem měla fakt ráda
Žádná z postav mi není blízká dost na to, abych se s ní dokázala sžít. Jsem z toho mírně rozpačitá, ale nápad je fajn. Dobře se to čte. Má to hlubší myšlenku. Jen doufám, že to nebude mít 10 dílů ????
Jednoduchá zápletka. Nevhodně využité erotické scény - vůbec tam nemusely být, nedokreslovaly atmosféru, neměly zásadní význam, autorka je použila jen proto, že měla evidentně pocit, že to frčí po úspěchu Fifty shades. Hlavním postavám jsem jejich city nevěřila. Jejich chování je mnohdy nelogické až hloupé. V textu je navíc nemalé množství stále se opakujících gramatických chyb. Prostě nechápu, jak to mohlo vyjít v papíru, když se to hodí stěží na wattpad
Takhle, nemůžu se ubránit nápadné podobnosti se sérií od Aveyardové Rudá královna, Králova klec atd., s tím, že Aveyardová nápad uchopila asi o něco šťastněji. Nicméně zklamaná nejsem, jde YA nebo Paranormal Romanci, nikoliv o čistou fantasy. Četlo se to dobře, zvládla jsem ji zhltnout za jedno odpoledne a večer, až vyjde dvojka, koupím si ji, ale na plnej počet to není.
Vyzkoušela jsem několik receptů a v poměru 5:3 skončili katastrofou. Nejvíc mě naštvaly plněné muffiny, náplň vytekla, s těstem se téměř nedalo pracovat, o chuti ani nemluvím. A ráda bych podotkla, že vařit umím a pečení mě baví, přičemž všechny mnou vyzkoušené recepty byly dle obtížnosti v knize mezi snadnými.
Řekla bych, že druhý díl je výrazně lepší než první. Jsou tam sice občas rušivé momenty a skoky v textu, kdy se člověk vrací o stránku zpátky, aby se ujistil, že opravdu nic nepřeskočil, ale Liesl už nefňuká tak protivně, jako v jedničce. Líbí se mi jazyk, který autorka používá, je poetický a dodává knize patřičnou atmosféru. Chvílemi až hororovou. Dávám 100%, protože i když má kniha mezery, splnila svůj účel (pročetla jsem noc).
No, coby oddechovka to nebylo úplně zlý. Začátek se mi opravdu líbil, ale pak se z toho nějak stala dvojková romance pro teenagery, což je asi v pořádku, když člověk uváží, že byl originál psaný pro HarlequinTeen. Takže ve své kategorii patří k těm lepším. Nicméně nečekejte originální zápletku, jde opravdu o ryze čistou červenou knihovnou z níž se cukr doslova sype po kolech
Větší blbost jsem už dlouho nečetla. Ne, opravdu to není proto, že bych dark romance neměla ráda. I pointa knihy mi přijde celkem fajn, ale to zpracování je příšernost. Hlavní postavy neprošly žádným progresem, nevybudovaly si žádný vztah. Oba se chovali prostě jen jako magoři. Křeček v kleci si počíná logičtěji než oni. Prostě proběhlo typické: Nesnáším tě. Odhalení proč. A pak už to byly jen poznámky, které autorka jaksi pozapomněla rozepsat do knihy. Vím, že Amo je strašně oblíbená a chválená, osobně už jí ovšem šanci znovu nedám. Odpad knihám skoro nedávám, ale tohle... Lituju papíru, lituju inkoustu a času, který jsem ztratila čtením.
(SPOILER) Skvělé čtení. Autorka si dala opravdu záležet, aby do sebe všechno zapadlo. O to víc mě mrzí, že se v 18.století potuloval východní Evropou gang a ve 12. tady žila Ava - opravdu by se ta slova nedala nahradit něčím méně rušivým ? Vysvětlení, že se obyčejný anglický pekař jednoho rána probudil a odstěhoval se v 18.století kamsi do Běloruska mi taky přišlo trochu neuspokojivé. Ale největší problém vidím !!!Spoiler!!! v zápletce s jehlou. Kostěj jí měl píchnout první lásku, ale tou Vesna nebyla. Zjevně ji přece nemiloval. A i kdyby, tak před ní už byla Kostroma. A proč zabíjel ty ostatní dívky? Stejně tak fakt, že Jadwiga získala jakýsi odštěpek magie mi přijde zvláštní a účelný. Za to všechno dávám o hvězdu míň, ale je to škoda.