Anne Leyyd komentáře u knih

Velmi ráda bych VŠECHNY UPOZORNILA na fakt, že nakladatelství CooBoo nejenže do knihy nevložilo věnování od Tahereh Mafi, která Ignite Me věnovala čtenářům, a také Poděkování na konci - ALE především do knihy NEZAŘADILI poslední 2 KAPITOLY!!! Díky kterým dostává závěr DIAMETRÁLNĚ odlišné rozměry!!!

Pokud si je chcete přečíst aspoň v angličtině, tak můžete třeba zde:
http://www.freebestbook.net/Romance/ignite_me/68.html

CooBoo podalo již také vysvětlení a na jejich webu můžete najít kapitoly v češtině: http://www.cooboo.cz/doporucujeme/dobrodruzstvi-s-rozohnenou

Díky tomuto zjištění jsem taky překopala komentář. Páni! Já jsem ta ŠÍLENĚ NAS... ŠTVANÁ!!!

--- --- ---

Tak jsem dočetla… a… opravdu se snažím NĚKDE NAJÍT… slova nebo aspoň pár písmen, která by mi pomohla zaznamenat, JAK se cítím. To se snad ani popsat nedá!

V první řadě jsem DĚSNĚ NAŠTVANÁ, ze 2 důvodů:
1. PROČ jde všude dát JEN 5 hvězd? PROČ? To je TAKOVÁ URÁŽKA této série!!!

2. Nakladatelství CooBoo - vážně díky! Já byla tak naštvaná na Tahereh, že to ukončila tak, jak to ukončila, ale přitom… ten konec, který ONA napsala, a VY jste tam NEDALI!!! AGRRR! Takhle naštvaná jako dneska jsem ještě NIKDY nebyla!!! NEVYDAT 2 KAPITOLY! NEUVĚŘITELNÉ!

Tato série se bez těch nejmenších pochybností řadí k těm zcela NEJLEPŠÍM dystopiím i knihám, jaké jsem kdy v životě četla. Tahereh Mafi je naprosto GENIÁLNÍ Spisovatelka, díky jejímž slovům ve vás příběh začne ožívat tak NESKUTEČNÝM způsobem, až nechápete, že je to možné. Tyto knihy prostě samy žijí. Její styl psaní je bezkonkurenční, velmi intenzivní, hluboký. NENÍ PRO LENOCHY, protože si MUSÍTE namáhat mozkové závity, abyste pochopili, co se tím snaží říct. I když nutno přiznat, že v tomto díle už těch přirovnání bylo méně, ale o to více jsem si jich vážila...

Příběh jako celek je… SKVOST, BOMBA, ZCELA NEČEKANÝ VÝVOJ A ROZUZLENÍ, které by vás nenapadlo ani za milion let. Jo! Teď všichni ruku na srdce, přátelé - všichni jsme po přečtení Roztříštěné byli jasnovidci a „prostě jasně věděli, jak tohle dopadne“, že??? A nyní, milí zlatí? Po Ignite Me? To jsme byli IDIOTI, co? :D A pokud někdo tvrdí, že to věděl? Kecy, kecy, ježek v kleci!

Postavy byly naprosto perfektně vykreslené. Juliette, která se ze zlomené dívenky s proškrtanými myšlenkami (jak velmi trefně poznamenala hanjana) postupně vypracovala na ROZHODNOU dívku, která ví, co chce a JDE si zatím.

Kenji, jehož optimismus, nadhled, humor, sarkasmus, přátelství, síla i nakopávání zadků (psychických i fyzických) těch správných postav VE SPRÁVNÝCH CHVÍLÍCH, dodaly příběhu neuvěřitelnou reálnost, nezapomenutelnost a byly milé - zkrátka kdo nemiluje Kenjiho, měl by si zajít na psychiatrii.

Adam, ze kterého se stal… (z dobrého kluka v Roztříštěné) … no, hm, jak to jenom říct? Něčím, co má 5 písmen, začíná to na D a končí L. Nebo taky ostrov, na kterém žije Škyťák s Bezzubkou. K tomu snad netřeba více dodávat. Ale jen tak mezi námi… ještěže tak! :-)))

James - zlatý James. Opravdu každá scéna s ním byla zlatá :-)

Další charaktery byly taky bezva, ale nejvíc mi prostě utkvěly v hlavě tyto. Bojíte se, že jsem na někoho zapomněla? :-) Ale kdepak! Jen si (jako vždy) nechávám nejlepší na konec.

W A R N E R - já… já prostě NEVÍM, co mám říct! Ale něco zkusím…

1. Warner byl (NE JE! JE A POŘÁD BUDE!) jednou z těch nejreálnějších postav, které jsem kdy v hlavě měla a mít budu. Tak, jako jeho postava opravdu v mé mysli ožila, neožila ještě nikdy žádná. Nepředvídatelný. Překvapivý. Otevřený a upřímný stejně jako uzavřený a tajnůstkářský. Vždycky svůj. Nikdy se nedalo odhadnout, co řekne nebo udělá. Nikdy.

2. Vážně ho MILUJU. Ale ne tím na palici postaveným uječeným způsobem, že bych omdlela, kdyby kolem prošel. To tedy prrr! Ne, miluju ho proto, že byl tak… BOHATÝ. Bohatý ve svých citech, myšlenkách, jednání a příčinách jednání. Miluju na něm jeho odvahu, skromnost a disciplinovanost. Miluju způsob, jak miloval Juliette, jak se k ní choval (až na pár seků v Roztříštěné, ale nikdo není dokonalý, že?). Miluju hloubku jeho povahy a lásku k další postavě (kterou tady nebudu jmenovat) a jeho zarputilost o ni bojovat.

3. Dlužím mu VELIKÁÁÁNSKOU omluvu. Vážně mě moc mrzí, že jsem byla tak krátkozraká a tak šmahem ho odsoudila. Myslím, že mě (a asi spoustě dalších) dala Tahereh pěknou LEKCI v tom, jak se díváme / nedíváme na druhé a jak se můžeme NESKUTEČNĚ SEKNOUT.

Vážně jsem ho v Roztříštěné nesnášela, ale ve Zlomené jsem… se do něho postupně zamilovala „tak, jako když člověk usíná: pomalu a pak“ v Ignite Me „najednou docela.“

Stačí vám to TAKHLE, abyste aspoň NÁZNAKEM pochopili, CO se ve MĚ během četby odehrávalo? :-) Doufám, že ano. Po přečtení anglických posledních 2 kapitol jsem měla v očích slzy, protože TAKHLE se má UZAVŘÍT ÚŽASNÁ série! JÉÉÉJ! THE BEST END EVER!

Jen tak mimochodem: Veronica Roth by si z Tahereh mohla (A MĚLA!) vzít příklad!

Takže… pokud jste došli až sem, vážně díky za váš čas! Mohla jsem to zkrátit, ale NECHTĚLA jsem, protože tahle kniha si zkracování CHVÁLY nezaslouží. Pokud jste se zasekli u Roztříštěné, nebuďte hloupí a dočtěte Zlomenou i Rozohněnou, protože z obou (především tohoto) dílu, si sednete na své pozadí.


ZAJÍMAVOST - MOŽNÝ SPOILER:

Všimli jste si (nebo došlo vám), že na originálních obálkách, byl vlastně na KAŽDÉ z nich metaforicky přítomný Warner? :-)

26 29.08.2014

Knize dávám 4 hvězdy za skvělý styl psaní autorky a čtivost příběhu - proti tomuto nemůžu vytknout nic. Zbylou hvězdu však udělit nemůžu. Proč? Kvůli konci.

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY

Opravdu jsem do poslední strany doufala, že si to Will rozmyslí a pak jsem na něj byla kapitálně naštvaná, když to neudělal, protože:

A) se zachoval jako ukázkový POKRYTEC. Po Lou chtěl (a prakticky celou knihu do ní hučel), aby změnila svůj život a začala žít ten, který si nikdy sama nepředstavovala, že by žít mohla. Aby čelila neznámému a tomu, co ji děsilo… a on sám? Hmm. A pokud někdo ospravedlní jeho rozhodnutí + řekne, že kniha vlastně měla šťastný konec díky tomu, že Will Lou „předal recept na šťastný život + jí dodal odvahu a prostředky“, aby ho žít mohla? A jak se neznámému a děsivému postavil on?

B) Will měl rodinu, která stála za ním a s dostatkem peněz, aby mohl i se svým postižením žít 100x lépe než jiní lidé v horším stavu.

C) měl možnost mít skvělý vztah (i když omezený) s báječnou holkou, která by se pro něj roztrhala. A jeho vysvětlení? Ona mu nestačila, potřeboval být „hřebec a dobrodruh“ - bez tohohle to pro chlapa očividně není život.

D) měl zdravý mozek - a mozkem se dá dělat spousta věcí, navíc v dnešní době a se všemi vymoženostmi, které máme k dispozici. Co např. takový Stephen Hawking - pro pána! A i kdyby byl Will „jen“ nějaký poradce a pracoval přes internet - tak i TOTO je pořád konstruktivní činnost.

E) jako věřící člověk prostě nemůžu souhlasit s tímto přístupem - uznávám, že díky Pánu Bohu nevím, jak těžké musí být nemoci se o sebe vůbec postarat (díky praxím v nemocnicích mám jen hrubou představu), ale i přesto jsem ZÁSADNĚ PROTI EUTANÁZII. Věřím, že VŠE v životě člověka má smysl a i tato hrůza je dána do cesty člověku z nějakého důvodu. Což se mi teď samozřejmě snadněji takhle hodnotí, když jsem víceméně zdravá. Ale to, co se tím snažím říct je to, že pokud máme ve svém životě JAKÝKOLIV kříž, můžeme ho vždy využít k něčemu, co může pomoci druhým. Třeba obětovat svoje trápení za nějaký účel anebo nechat druhé lidi díky svému trápení prokazovat milosrdenství, lásku a soucit…

Navíc zastávám další názor, a sice ten, že pokud NEJSME schopni sami život dát a opravdu ho SAMI OD SEBE vytvořit, nemáme právo na to ho brát.

Ještě mě napadlo: víte, jak se nám někdy stane, že něco zapomeneme, nebo zaspíme, zmeškáme vlak atd… a pak jsme STRAŠNĚ naštvaní, hodinu nadáváme a zuříme? A že se někdy stane, že to nakonec bylo naše štěstí? Že jsme třeba díky tomu někoho potkali, nedostali se k nehodě nebo mohli pomoci tam, kde to bylo více potřeba? Dosaďte si sami, jestli se tenhle příklad nějak hodí k této knize.

A pokud někdo kroutíte hlavou nad mým názorem, kruťte si jí dál a klidně si říkejte, že to za a) moc prožívám nebo za b) mám zastaralé názory z nedělení školy či za c) oboje. Četba knih / sledování filmů nám do hlavy vkládá myšlenky a ty pak postupně mohou měnit / utvářet naše názory a postoje - a pokud někdo napíše knihu s takto závažným tématem - SEBEVRAŽDA (vynechme všechny eufemismy), nedovedu to přejít a do komentáře napsat jen to, že kniha byla čtivá.

Pokud jste došli až sem, tak vám upřímně děkuji za čas, který jste komentáři věnovali.

18 19.01.2016

Tuto knihu jsem si naprosto a zcela zamilovala :-) Nejprve jsem ke zvolenému literárními stylu autorek byla skeptická, ale brzy jsem zjistila, že dopisová forma příběhu nijak neubírá na barvitosti - v některých momentech spíše naopak.

Na filmové zpracování jsem se podívala pouze na pár minut, abych si lépe dovedla představit postavy (musím říct, že je filmaři po vizuální stránce vystihli velmi věrně), zbytek doufám zkouknu za pár hodin až se prospím. Nečekala jsem, že "posledních" 200 stran zvládnu na jeden zátah, ale ten příběh a jeho hrdinové mají neskutečné kouzlo :-)

Mrzelo mě, že jsme se nedozvěděli více o tom, jak se Elizabeth seznámila s Christianem, ale jinak nemám co vytknout :-) Vřele doporučuji jako báječně barvité dílo, které nepostrádá pohled do kruté reality, ale současně k ní přidává tolik z toho, co je v lidech nejlepší, že tuto knihu nejde ani v nejmenším označit za depresivní. Spíše naopak - čiší z ní důkazy o lidské dobrotě, síle přátelství, lásky a tolik potřebného humoru. A z každé stránky sálá láska ke knihám a četbě - a znovu všem (nám knihomolům i těm, kteří za život přečetli pouze noviny) dokazuje, jak nádherná umí četba a vnitřní svět, který díky ní objevujeme, tvoříme a necháme se jím unášet, být.

Dávám 5 hvězd, neskutečně se těším na film a přidávám knihu do seznamu těch, které se jednoho dne rozhodně musí dostat do mé knihovny :-)

16 04.11.2018

MAASOVÁ, MAASOVÁ… PRAŠTIT TĚ MÁLO!

Rozhodně geniální sestavení příběhu, styl psaní poutavý a čtivý. Nové postavy super. Pošťuchování super. Psychologický vývoj super. Rhysand super - celý jeho charakter, příběh, postava, odhalení jeho pravé povahy…

Celý děj bylo radost číst. Závěrečná sekvence byla EPICKÁ a neskutečně zajímavá, dobrodružná, chytře vymyšlená s pořádnými zvraty. Kdyby slavná autorka zůstala u stylu, jakým zatím psala ToG, musela bych skákat blahem 10 metrů nad zemí a volat sláva. Nicméně…

A touhle další částí svého názoru asi některé naštvu nebo přiměju protáčet oči, ALE JE MI TO JEDNO. Po těch nezměrně nadšených reakcích zkrátka musím napsat, jak to vidím, protože tohle očividně neřešila skoro žádná čtenářka nebo jejich minimální menšina, která to nesdělila v názorech či recenzích, které jsem si přečetla.

Na tuhle knihu jsem se opravdu HROZNĚ TĚŠILA, dokonce jsem si znovu přečetla 1. díl, abych si děj osvěžila a mohla napsat názor začerstva a takový, jaký ho skutečně vidím.

Takže výše zmíněné body knihy byly super, JENŽE je tu… katastrofa v podobě autorky, která se zaprodala dnešnímu trendu - naprat explicitní erotiku všude, a to i tam, kde to DO HÁJE především není nutné!!! Ne že by to někde bylo nutné.

Kdyby byl příběh bez tohoto, kdyby napsala milostné scény podobně jako třeba v Půlnoční koruně (nebo třeba jako Erin Morgenstern v Nočním cirkusu či Cassandra Clare v povídce After Bridge), tak bych si tuhle sérii koupila a rozplývala se nad nimi blahem. E. Morgenstern a C. Clare totiž došlo, co Maas nedošlo nebo na to zapomněla. Pokud totiž autor napíše do těchto scén VŠECHNO, zcela je připraví o to kouzlo, tajemno a něco „navíc“ co by erotika měla mít. V životě, ve filmech, v knihách.

Vážně mě NAŠTVALY, ZKLAMALY A ZNECHUTILY všechny rozepsané „milostné“ scény - nepřečetla jsem si je, ale pouze je přeletěla očima, což i tak bylo víc než dost, protože jsem si nechtěla zcela znechutit zbytek knihy i samotné postavy (poučení získané „díky milé“ Paullině Simons).

Pak ty různé erotické narážky (snad aby tam bylo víc „humoru“ nebo co - ačkoliv Maas v celé sérii ToG jasně ukázala, že umí být vtipná i bez toho, jen TADY se jí asi nechtělo víc přemýšlet).

Dvůr nočních můr - co tou fuj-trapnou scénou sledovala? Jaký měla smysl v ději? Jen MĚ (která nenapsala ani jednu knihu) by napadlo minimálně 10 způsobů, jak „odvrátit pozornost“. Vskutku ubohé vylíčení „přeskočení jiskry“ mezi hrdiny. A o té scéně v hostinci raději ani nemluvím. První / druhý polibek TÍMTO stylem? V této scéně Maas z Feyre udělala opravdu lehkou děvu.

Pak konečně něco SKVĚLÉHO - úžasný Rhysův příběh, na který jsem se asi těšila nejvíc. Přesně to, co jsem čekala, jak bolestný a přitom silný bude, jsem od něj dostala. Ta kapitola (+ závěrečné sekvence) asi byla nejlepší z celé knihy - byla jsem z ní fakt nadšená, srdce na maděru a v očích skoro slzy!!!

No a potom přišla studená sprcha v podobě „milostné scény“ - znechucení číslo nevím kolik. Místo toho, aby se autorka to jejich pouto a rodící se vztah snažila opravdu pozvednout, tak z něj zde udělala (kromě pár vzletných vět) něco nechutného, co mi připomínalo rozbory z hodin anatomie.

A na závěr to ještě několikrát „korunovala“ tím hnusným slovem na š, které někteří omezenci používají místo „milovat se“ - OPRAVDU NECHÁPU ty nadšené reakce, nebo to, že se o tom nikdo nezmínil. Když o „tom“ mluvil Rhys v souvislosti s Amaranthou, neměla jsem ani jednu námitku. Ale se svou družkou??? To vážně některá z těch nadšených čtenářek stojí o to, aby s ní muž takhle mluvil? Říct to můj přítel / manžel mě, tak mu takovou natáhnu, že se otočí kolem osy. CO je s váma, holky? To nemáte kapku sebeúcty? To vás to ani trochu neznechutilo? To by vám opravu vyhovovalo a byly jste unešené z chování Feyre?

A nakladatelství CooBoo - SHAME ON YOU!!! - tuhle knihu jako knihu pro „náctileté“??? Jste normální? Nebo nevydat aspoň nějaké upozornění, že je tam obsah hodný minimálně 18 let? Navíc s těmi scénami bych ji já „dovolila“ minimálně od 20. Minimálně.

Takže celkově - příběh úžasně vystavěný, postavy skvělé - nelze si je neoblíbit a nejde, aby se nedostaly čtenáři pod kůži. Závěr dechberoucí. Nicméně díky autorčině naprosto zbytečnému návalu hnusně popsané erotiky, mi požitek z knihy i samotných postav opravdu ZHOŘKL.

Hodnocení tedy rozhodně vidím na 3 hvězdy.

A klidně si myslete, co chcete, ale za tímhle názorem si stojím na 100 %.

16 19.05.2017

Ačkoli budu nucena ve čtenářských kruzích připustit, že jsem si toto časem nestárnoucí a lesk neztrácející dílo četla až v tolika letech, kolik mi nyní je, přesto se nehanbím, neboť je mi útěchou vědomí, že jej díky svému "stáří" mohu nyní lépe ocenit. Pevně doufám, že se mi jednou dostane toho štěstí, abych si tuto knihu mohla vystavit na poličku vlastní knihovny s touto krásnou obálkou - bude její ozdobou jednak pro potěchu oka, tak i pro potěchu mé mysli a duše, kteréžto se k tomuto dílu budou nyní vracet s velkým zalíbením.

Pan Darcy se mi samozřejmě zapsal do srdce jako jedna z těch mužských postav, které si budu navždy připomínat a které mi vykouzlí na tváři úsměv, jaký tam dovede vytvořit jen hrdina, který je toho dle mého mínění hoden.

Elizabeth nejinak - její tvrdohlavost, hravost, humor a vlídnost, rozvaha a moudrost (včetně chyb a jejich následných náprav) mi budou připomínkou a potvrzením toho, co by zdravý partnerský vztah mít měl - tedy úctu, trpělivost, schopnost odpuštění a chuti začínat stále znovu s vírou, že láska, pro kterou (a o kterou) se bojuje, nemá být jen záležitostí chvilkovou, nýbrž věčnou...

Ach, nemohla jsme si pomoci a musela své hodnocení napsati tímto stylem :D

5 NAPROSTO BEZESPORU ZASLOUŽENÝCH HVĚZD A DALA BYCH I VÍCE ;-)

16 13.08.2015

Zlodějka knih není příběhem o hrdinech, jak je prezentuje svět, ale je příběhem o hrdinech, kteří jsou mezi námi, kteří mohou být námi.

Markus Zusak stvořil nanejvýš lidský a uvěřitelný příběh, který se vám dostane do srdce a zůstane s vámi navždy. Je plný bolestí, strachu a beznaděje, velkých smutků i malých radostí, světla naděje a pevných přátelství. Napsaný je tak bravurně, že u něj nebudete cítit ani špetku z deprese, ale spíš ve vás vyvolá hřejivý pocit spojený s objevením oné všední a tolik potřebné lidskosti.

Zlodějka knih je plná života navzdory tomu, že její vypravěčkou je sama Smrt. Ale možná zjistíte, že i ona má srdce…

15 13.05.2017

Úprava komentáře: Pokud jste někdo četli komentář od Maggy, tak si prosím 3x rozmyslete, zda se jím a jejím názorem budete řídit. Takhle odsoudit knihu podle 1. dílu je předčasné, ba co víc (pro nás - MOUDŘEJŠÍ, kteří jsme tuto sérii již dočetli) k smíchu, protože bez několika "drobných" informací, ztrácí tento komentář svůj účel a logiku. Ale to jen tak na okraj ;-)

KOMENTÁŘ:
Na tuhle knihu jsem se NEHORÁZNĚ těšila, a NESKUTEČNĚ mě naštvalo, že jsem ji přečetla za 2 dny :D Nicméně jsem si nemohla pomoct.

Abyste si tuhle knihu mohli opravdu užít, tak musíte počítat s tím, že je JINÁ A ZVLÁŠTNÍ, musíte NEUSTÁLE PŘEMÝŠLET, CÍTIT A NECHAT SE JÍ POHLTIT. Příběh napsaný podobným stylem, jakým píše Tahereh Mafi, jsem ještě nikdy nečetla. V jedné recenzi bylo napsané, že tahle kniha „sama žije“ a musím s tím souhlasit.

Autorčiny popisy jsou neskutečné. Zírala jsem na to s úžasem a některé věty si četla dokola, abych je vstřebala. Prostě NÁDHERA. (např.: „Adam je jako horká lázeň, jako krátký nádech, jako 5 letních dní natěsnaných do 5 prstů, kterými teď píše příběhy na mém těle.“)

Romantické scény jsou… Ach. Musela jsem taky (stejně jako Julliette) přemýšlet, kde se mi při nich v srdci vzali kolibříci :-)

Přeškrtané věty jsou bezvadný nápad. Dokonale to vystihuje lidskou psychiku – něco vás napadne, ale víte, že byste si to takhle myslet neměli.

Prostředí Země v rozkladu působí silně - skutečně, a pevně doufám, že to s naším světem takhle jednou nedopadne.

Postavy jsou svérázné, své a pořád zakryté tajemstvím. Jediný, koho opravdu nesnáším, je Warner – NECHÁPU, jak někdo může být „team Warner“, takový psychopat!!! Brrr. A ještě ke všemu, když je na druhé straně Adam! Ale na druhou stranu - po mírném hledání na netu a uvažování jsem dospěla k závěru, že dokud si nepřečtu novelu "Destroy Me", která by měla poodhalit více z jeho osoby, nebudu ho nesnášet na 100 %, ale zatím jen na… 75 % :D

Příběh stojí za přečtení, ale musím říct, že asi ne všichni se na něj dokáží naladit. Je zkrátka zvláštní… ale pro mě byl prostě skvělý a nemůžu se dočkat druhého dílu :-)

15 05.06.2013

Tak tady nemusím váhat a dávám 5 hvězd. Nevím, čím to je, ale tyhle povídky byly přesně TÍM, co bych od Čtyřky čekala - jasný, výstižný, silný, mužský, zranitelný a odvážný pohled. A ne ten mimózní rádoby "romantik" jakým byl v Alianci. Kdyby byla Aliance psaná tímto stylem, snad bych Veronice odpustila i ten zmrsknutý konec.

Každopádně tuto knihu doporučuji všem, kteří četli sérii Divergence a mají rádi Čtyřku (což jsou doufám všichni :-)) Maximálně jsem si ji užila a jsem vážně ráda, že jsem si ji mohla přečíst.

Pro ty, co sérii nečetli bych s touto knihou počkala, protože se mohou dost špatně orientovat a špatně (nebo vůbec) pochopit některé souvislosti.

Hm, jen tak MIMOCHODEM - někteří kluci přinesou holce kytku, jiní jí složí básničku, další ji vezmou do kina nebo bruslit... A co Čtyřka, dámy? Ten vás vezme do krajiny strachu - no není to originální? Vážně vím, proč ho mám ráda :D :-)

13 30.01.2015

Hrozně, neskutečně moc jsem se na knihu těšila. Začátek mě trochu zmátl, až jsem si říkala, zda má cenu si ji kupovat, ale po dočtení vím jistě, že to cenu MÁ!

Styl psaní Tahereh Mafi mě opět strhnul a já si říkala, jaká je škoda, že takhle niterně, procítěně a silně nedokáže psát více autorů. Na stranu druhou, proto, že jich takto dokáže psát málo (ne-li vůbec nikdo jiný), nehrozí, že byste si její styl s někým spletli. Přeškrtané věty jsem si hrozně užívala a bylo mi líto každé stránky, na které nebyly.

Co mě ale dostalo NEJVÍC, tak byl Warner. Jeho charakter je prostě NESKUTEČNÝ. U komentáře k Roztříštěné jsem psala (a nebudu to mazat), že nechápu, jak někdo může být team Warner, ovšem teď… no, ehm, musím přiznat, že už to chápu…
Kdyby mi někdo před pár měsíci řekl, že budu držet pěsti tomu psychotickému zmetkovi Warnerovi, tak bych mu řekla, že se asi musel zbláznit, protože to je to samé (nebo pro mě bylo) jakoby po mě chtěl, abych fandila Voldemortovi (nebo aspoň Luciusi Malfoyovi). Takže (promiň, Adame) ale na jednu stranu jsem opravdu začala fandit Warnerovi.

Warnerova postava je prostě… naprosto nemožno zařaditelná do nějaké škatulky, originální a svá až na půdu. Musím přiznat, že obzvláště jedna kapitola s ním mě doslova rozsekala na kusy a jinde ta scéna s ním a s tím psem… OH, PROPÁNA. Ano, to byl moment, kdy jsem mu propadla.

Na Adama jsem rozhodně nezapomněla, to ne! A taky mu držím pěsti, ale zkrátka… Warner se mi opravdu zadřel pod kůži. Co víc na to říct?

Jinak k ději – jak jsem psala, tak začátek byl zmatený, ale pak se to spravilo a já to začala hltat. Na vývoj děje jsem hleděla jak zjara. Jedno překvapení stíhalo druhé a já se neskutečně (ještě víc) těším na 3. díl! Už ať je tady :-)

Pokud se Vám líbila Roztříštěná, věřte, že ze Zlomené budete na větvi… ;-)

13 26.09.2013

Budu opakovat komentáře pod sebou - tahle kniha je nejlepší z celé série! Super, skvělá, úžasná... prostě "ach, hmmm a ještě"!!! :D Mezi mými oblíbenými knihami, které jsem kdy přečetla vystoupala na nejvyšší příčky.

Rubín byl super, Safír zase o kus lepší a Smaragd je prostě nejlepší ;-)

Kniha nabitá akcí (kterou jsem si dovedla živě představit), humorem a super hláškami (skoro na každé druhé straně jsem lehla smíchy aneb ať žije Xemerius :D), romantikou (která byla tak dobře podaná, že moje srdce buď hlasitě prásklo v hrudi, anebo jsem sebou švihla na zem další salvou smíchu, když tam byl již zmíněný - moudrý a krásný Xemerius, který k tomu podal bezkonkurenční komentář), a naprosto nečekaným rozuzlením!

Zní to zaujatě? - doufám, že ano, protože tuhle knihu (a sérii) nezle jinak než milovat. Stejně jako nelze nemilovat Gideona, Xemeriuse, Gwendolyn, madam Rossini, Lucy, Paula... ach prostě všechny :-)

Určitě si Drahokamy koupím a vím, že po nich budu velmi často sahat, abych se do nich zase začetla ;-)

13 04.05.2013

Aliance by mohla mít následující podtext: Noční můra každého čtenáře, který má RÁD své postavy a záleží mu na nich.

A proč?

Inu... za a) styl psaní autorky v pohledu Čtyřky by se dal v jeho popisech připodobnit každé druhé hrdince z obyčejného řadového románu. Kde je ten Čtyřka, který dokázal každého ZELENÁČE SETŘÍT pár slovy? Kde je ten BOJOVNÍK neváhající se postavit proti všem a seřvat Tris na 3 doby? Stal se z něj mimózní romantik, který… ach, pro pána, Veronico! Cos to z něj udělala???!!!

Za b) děj se neskutečně vlekl! Místo detailního popisu biologických a genetických problémů jsme mohli řešit něco naprosto jiného. Ačkoliv uznávám a oceňuji píli a propracovanost, jakou tomu Veronica dala. Jenže co je moc, to je moc…

Za c) Veronica Roth alias KRÁLOVNA SE SRDCEM Z LEDU. Jeden by pochopil, kdyby zabila 2-3 postavy, ale co měl znamenat ten masakr? Bylo to vážně nutné???!!!

Za d) a konec? No, tak ten tomu nasadil korunu! Dovedete si představit, kdyby takto skončil Harry Potter, Luke Skywalker, Bruce Wayne nebo třeba Eragon? Nebylo by to na mašli? Ne na jednu! A proto mi promiňte, ale opravdu lehce pochybuji o duševním zdraví těch, kterým se tento závěr líbil. Lidi, to není normální. Jasně, máte právo na svůj názor, ale… VÁŽNĚ???

Co Veronice přičítám k dobru a co jsem skutečně ocenila, tak HLOUBKU MNOHA MYŠLENEK, které do knihy zakomponovala - například ty o odpuštění, velikosti světa, rodině, zapomnění… To bylo VSKUTKU PODNĚTNÉ a spoustu věcí jsem si z knihy vypsala.

Závěrem tedy Alianci doporučuji všem, kteří sérii Divergence máte rádi, protože nepřečíst si poslední díl je jednoduše na hlavu. Počítejte však s tím, že pokud nejste masochisté, budete nejspíš hledět na poslední stranu a doufat, že se každou chvíli probudíte z noční můry. No… neprobudíte :-(

12 02.02.2015

Musím říct, že už dlouho jsem si knihu neužila tak, jako jsem si užila tuhle.

Sice mě místy rušila moderní slova, která se do dané doby absolutně nehodila a také mě štvalo množství překlepů, ale jinak nemám co vytýkat. Autorčin nápad byl geniální a i když se jí povedlo mě převést, užila jsem si tohle "překvapení" a vodění za nos - protože čím víc čtu, tím víc narážím na to, že mě příběh nedovede nějak víc překvapit. Ale tady? Nádhera!

Postavy jsou super a to především hlavní hrdinka, která byla skvělá, ničím mě neštvala, uvažovala logicky, chovala se přiměřeně věku a okolnostem, nebála se těžké práce, nestěžovala si a dovedla si vážit všeho, co měla. Romantická linka byla velmi pěkná, nenásilná a uvěřitelná.

Konec se mi VELMI líbil a nemůžu se dočkat pokračování! Ještěže bude letos! :-)

5 hvězd jak vyšitých!

11 04.08.2017

Tahle kniha je... prostě... beznadějně krásná a silná...

VŘELE vám ji doporučuji - čtenářům tak od 15 let. Krásný, neotřelý, silný, dojemný, drsný příběh, který může vévodit žánru románů, protože je LIDSKÝ, citlivě napsaný, ale přitom nehraje na city.

Čte se sám, postavy jsou skvěle propracované. Milé dialogy, které nepostrádají logiku a cit a opravdu si je nejde neužívat.

Varování: jak ke knize sednete, sedněte si do co nejpohodlnější polohy - hned tak se od ní totiž nezvednete ;-)

11 13.07.2014

Už dlouho jsem nečetla tak hrozně moc pohodovou knížku. Nejdřív jsem si myslela, že to bude jedna z dalších romantických knih, která mi rychle splyne mezi ostatní, ale nestalo se tak. Čtení bylo velmi příjemné, prostě jsem se v její společnosti cítila hrozně dobře. Když došlo na dějové zvraty, tak se ten pocit pohody vytratil, ale pak se zase rychle vrátil, když hrdinové problémy vyřešili.

Ačkoli se v příběhu vyskytovalo několik klišé, přesto měl něco, díky čemu vím, že si ho budu pamatovat a určitě po něm někdy ještě sáhnu.

Autorka měla velmi milý styl psaní. Žádné rozvláčnosti ani nuda. Všechno k věci, zajímavé, vtipně podané. A musím taky přiznat, že tohle je snad první kniha, která ve mně vzbudila skutečnou touhu podívat se do míst, v kterých se děj odehrává – tedy do Francie, Paříže.

A… ehm, no jo no, přiznávám i druhou věc – taky si mě získal Étienne St. Clair :D

11 01.06.2013

Nikdy, nikdy, nikdy si nemyslete, že byste mohli přijít na zápletku Guillaume Mussoa. Nikdy nebuďte tak naivní! :D Jeden by si myslel, že když je toto moje 4. kniha, kterou jsem od něj přečetla, budu už chytřejší. Leda houby! Nemůžu se dočkat další knihy! :-)

G. Musso píše neskutečně poutavě a zajímavě. Tvoří velmi sympatické postavy s nimiž se ihned sžijete a budete stejně jako oni dychtit po tom, abyste věděli víc.

Přesto ale musím podotknout, že Volání anděla se mi líbilo o maličko víc :-) Tudíž 5 slabších *, ale autora doporučuji všemi deseti!

10 05.02.2018

BYLA NEBYLA... žila jednou jedna osoba a ta nechápala, jak někoho mohla napadnout taková blbost jako je napsat knihu o Popelce, udělat z ní mechaničku a ještě k tomu kyborga. Po mnoha a mnoha měsících ta osoba konečně překonala předsudky a knihu si přečetla a můžete se všichni podívat, jak to dopadlo :-) 5 ZASLOUŽENÝCH HVĚZDIČEK.

Na první pohled nesmysl, který se změnil v dílo velmi propracované, originální, dobře napsané, skvěle a rychle čtené, humorné a se sympatickými postavami a koncem, který nutí číst dál (a přesně to byl zjevně autorčin záměr, ale mě je to jedno). Dalšího dílu se nemůžu dočkat! Marissa Meyer ve své knize geniálně zkombinovala drama, romantiku, humor a detektivní příběh, který se nám zde začal teprve pomalu odvíjet - tímto mi dokázala, že je skvělou autorkou, která si zaslouží pozornost a stejně tak její série, jejíž 1. díl Cinder vám opravdu VŘELE doporučuji. Nenechte se odradit předsudky a zkuste se začíst ;-)

10 07.08.2015

Druhý díl Měděného jezdce je jiný než první, ale není o nic horší. Liší se spíše forma vyprávění, do níž je zařazena spousta retrospektivních pohledů do života Alexandra. I přesto jsem se ale ani na okamžik nenudila a děj jsem hltala. Pokud se vám líbil Měděný jezdec, určitě sáhněte po Taťáně a Alexandrovi.

Zdařilé pokračování série a moje doporučení pro všechny čtenáře asi opět (kvůli některým scénám) od 18 až od 20 let.

A opět – podle mě je 5 hvězd skutečně zasloužených.

Více v recenzi: http://zefill.blogspot.com/2014/04/tatana-alexandr-recenze-na-knihu.html

10 01.01.2014

Naprosto úžasná, SRDCERVOUCÍ kniha, která ukazuje, jak má vypadat vztah partnerů, víra, láska, sex, odpuštění a to, že začínat každý den znovu MÁ cenu. Vedle TÉHLE knihy, se všechny „trháky“ ve smyslu 50 odstínů šedi (a jim podobných) můžou jít ZAHRABAT pod zem a rozložit na mikroskopické částice.

Nechci sem přepisovat svou recenzi, takže pokud vás zajímá můj celý názor na tuto knihu, mrkněte se sem ;-)
http://zefill.blogspot.cz/2013/08/vykoupena-laska.html

10 27.08.2013

Nevím, zda jsem čekala, že mě to bude tak ŠÍLENĚ bavit. Tato kniha byla BOMBA, SUPER, NAPROSTO SKVĚLÁ, DECHBEROUCÍ. Zcela regulérní pokračování série, žádná "výplň". A ačkoliv jsem si na začátku říkala, že to klidně mohlo být kratší... Víte co? Nemohlo. Jsem moc ráda, že se SJM rozjela a opravdu do toho dala všechno.

Yrene byla perfektní hrdinka a Chaola jsem si po dlouhé době konečně mohla užít. Co všechno se dělo ohledně něj (především v závěrečných částech) - no mráz mi běhal po zádech. Hrůza.

Nesryn mi stále připadá jako "plochá" postava. Což je div, když už jsem s ní strávila druhou knihu. Nevím proč, ale prostě mi nějak... ne že nesedí, ale něco mi na ní chybí, abych si ji mohla oblíbit stejně jako třeba Lysandru, Yrene, Elide. Těm na to stačilo PODSTATNĚ méně času. Se Sartaquem ani Borte jsem problém neměla ani omylem... Zvláštní.

Nicméně mi opravdu NĚKOLIKRÁT spadla čelist nad vývojem děje a to především ohledně Maeve a spol. (Valgové s. r. o.) :D

A už úplně slyším Aediona, až uvidí Chaola + Yrene + všechny další: "Tys tedy neztrácel čas." :D :D :D

Bylo to super. Moc se mi líbilo postupné rozvíjení jejich vztahu. Neměla jsem nejmenší problém tomu uvěřit. Celá Antica byla úchvatná a fakt jsem se tam cítila neskutečně dobře. Ty zmínky o všech postavách byly doslova balzámem pro duši. Jen mě trochu drtilo vědomí, co všechno už víme a chudák Chaol ještě ne... :-(

Neskutečně se těším na závěrečný díl a SAMOZŘEJMĚ z něj mám taky dost hrůzu. Bojím se, že se sadismus SJM rozjede naplno a připraví nás o fůru skvělých postav. Už aby tu bylo pokračování. Už aby tu bylo pokračování... Už aby tu bylo pokračování...

9 13.07.2018

Po několika prvních kapitolách jsem doopravdy nevěřila, že mě to nějak zvlášť chytne, ale stalo se. Příběh Čipery, Atika a Jema si mě omotával kolem prstu s každou kapitolou víc a víc a opravdu mě mrzí, že jsem už dočetla... Neskutečně silný příběh, který čtenáři nehraje na city, ale prostě ho vede "obyčejným" životem několika "obyčejných" postav, až se v celku spojí v dílo naprosto neobyčejné, které si všechna svá ocenění naprosto zaslouží.

Rozhodně bych knihu zařadila do povinné četby (pokud tam není, přiznám se, že nevím :D) a možná do povinné četby pro všechny budoucí rodiče, protože kdyby bylo více takových Atiků, byla by situace kolem nás ve společnosti diametrálně odlišná...

A brzy si určitě zase pustím filmové zpracování s Gregory Peckem :-)

9 01.02.2018