Anne Leyyd komentáře u knih

Po několika prvních kapitolách jsem doopravdy nevěřila, že mě to nějak zvlášť chytne, ale stalo se. Příběh Čipery, Atika a Jema si mě omotával kolem prstu s každou kapitolou víc a víc a opravdu mě mrzí, že jsem už dočetla... Neskutečně silný příběh, který čtenáři nehraje na city, ale prostě ho vede "obyčejným" životem několika "obyčejných" postav, až se v celku spojí v dílo naprosto neobyčejné, které si všechna svá ocenění naprosto zaslouží.

Rozhodně bych knihu zařadila do povinné četby (pokud tam není, přiznám se, že nevím :D) a možná do povinné četby pro všechny budoucí rodiče, protože kdyby bylo více takových Atiků, byla by situace kolem nás ve společnosti diametrálně odlišná...

A brzy si určitě zase pustím filmové zpracování s Gregory Peckem :-)

9 01.02.2018

Může obsahovat SPOILERY

No, na druhý díl jsem se vrhla se smíšenými pocity naštvání a těšení. Naštvání proto, jak dopadlo Město z kostí a těšení na to, že se SNAD UŽ „sourozenecké“ vztahy KONEČNĚ ukáží v pravém světle.

Bohužel :-( Upřímně přiznávám, že jsem to nevydržela a musela si na netu najít, jak to je doopravdy, jelikož jsem měla po první knize dojem, že mě asi klepne. Opravdu nemám ráda, když se čtenář takhle tahá za nos. V něčem jiném klidně, ale zrovna ve vztahu Clary a Jace? UŽ DOST, PROSÍM.

Ale jinak k ději a knize – styl psaní na stejně dobré úrovni jako předchozí díl, vtipné, napínavé, propletené a složité, dobrodružné, plné akce… Zkrátka příběh se vším všudy.

2x jsem v knize chtěla autorku zakousnout na dálku a to kvůli Simonovi. Poprvé jsem si říkala „snad né“ ale podruhé už jsem se vážně smiřovala s tím, že je pryč na dobro. Ale naštěstí – uff :-)

Jace – jako minule – jeden z tahounů příběhu, arogantní pořád (ještě že tak :-)). Jeho humor jsem si opravdu zamilovala a stejně jako jeho postavu.

Dalším mým oblíbencem se stal Luke. Tak skvělého vlkodlaka jsem ještě neviděla (ne, Jacobe, ty fakt ne).

Na 3. díl se opravdu těším, i když si teď dám od Nástrojů smrti kratší pauzu a doufám, DOUFÁM, že už konečně přestane C. Clare Jace a Clary trápit tím hrozným sourozeneckým prokletím.

1 01.02.2018

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY

Tak, konec jedné série. Co k tomu říct?

Asi tohle: Dokonalý pár (1. díl) se mi HROZNĚ MOC líbil. Byla jsem z něj nadšená a maximálně jsem si oblíbila Cassiu i Kye. Příběh byl originální, měl spád, silné charaktery.

Dokonalý sen (2. díl) byl pro mě velkým ZKLAMÁNÍM. Čekala jsem daleko více. Jak jsem to četla, měla jsem v sobě pořád takový depresivní pocit a nebyla jsem spokojená.

A Dokonalý svět? Pozitivem bylo to, že pocit deprese u mě tentokrát nenastal. Bohužel u mě nevyvolal téměř ŽÁDNOU emoci. Musím Ally Condie přiznat, že tento 3. díl byl maximálně propracovaný, všechno zapadlo do sebe, šlo poznat, že si s tím dala opravdu hodně dřiny, aby vpadal tak, jak vypadal. Části, které se zabývaly vědeckou stránkou – šířením Moru, imunitou, péčí o pacienty, tak těm jako zdravotník nemůžu vytknout nic. Možná, že i díky autorce někdo lépe pochopí složitý proces imunizace atd.

Co jsem ale NAPROSTO POSTRÁDALA, tak byla VÁŠEŇ A SÍLA OKAMŽIKU – i u (dalo by se říct) největších zvratů v ději, jsem necítila ani náznak nějakého napětí nebo strachu o hrdiny. To, co u mě bez potíží dokázala vyvolat třeba Tahereh Mafi, Veronica Rossi, Paullina Simons, Julie Kagawa a další. To, jak byly určité věci a pocity popsány ve mně zpětně nezanechalo téměř nic. Pár vět, které mě vedly k zamyšlení, ale něco silnějšího jsem si z knihy neodnesla. Žádné emoce u mě nevyvolala. Jakoby celý děj byl popisován jako by ho hrdinové prožívali tak nějak… vlažně… napůl ve spánku. Nevím, jak jinak to říct.

U Cassii jsem postrádala vášnivost a chuť bojovat. Když se s Kyem po tak dlouhé době viděli, tak jsem čekala, že se k sobě vrhnou (a když už ne to, kvůli možné nákaze) tak že tam bude aspoň napsané, že toužila se jej dotknout, trhalo jí to srdce. A pak když onemocněl… taky nic. Měla strach ale to bylo VŠECHNO. Tak co to je?

Romantiku aby člověk taky hledal s lupou. Opravu jsem čekala, že to mezi Cassií a Kyem bude jiskřit mnohem víc a ne, že se všechno omezí na PÁR řádků. A to, jak si vždycky všichni řekli „miluji tě“ – oh, ne. To bylo tak nějak… divné. Prostě mi to nepřišlo přirozené do daného okamžiku, dané scény…

Xander na mě udělal dojem. Byl mi v tomto díle mnohem sympatičtější a oblíbila jsem si jej mnohem více.

Celkově tedy – po 1. díle, který byl skvělý, zbylé 2 (pro mě) klesly na přitažlivosti a z příběhu, který měl tak silný potenciál, jsem byla zklamaná. Nicméně jsem ráda, že jsem se nakonec donutila jej dočíst, ale opravdu, opravdu, opravdu jsem čekala MNOHEM víc.

Zatím nemám nejmenší chuť se k příběhu vracet, nicméně věřím, že někdo z této série mohl být nadšený, bohužel ne já :-(

2 01.02.2018

Tato (pro mě) 2. kniha od A. Christie se mi líbila více než Deset černoušků. A to především díky postavě H. Poirota a pozitivnějšímu nádechu celé knihy. Příběh se četl sám, naprosto neměl hluchá místa a opravdu jsem byla celou dobu napjatá, zvědavá, spekulovala jsem o možných vrazích atd. Nicméně jsem zjistila, že na detektivky se raději podívám ve filmových / seriálových zpracováních. Přijde mi, že jakmile už jednou zjistím pointu, nemám absolutně žádné nutkání pro re-reading. Anebo jsem ještě nepřečetla ten správný typ detektivky :D

Tudíž dávám 4 lepší * a doporučuji milovníkům detektivek.

(SPOILER: Mimochodem - trochu mě zklamalo objasnění toho nelidského řevu během vraždy - alias balonky.)

14.01.2018

No, jak to jenom říci? Asi použiju slova mojí mamky, která pronesla poté, co jsme dnes zhlédly filmové / seriálové zpracování: "Bylo to hrozně zajímavé, ale jednou to stačilo. Nic pěkného mi to nepřineslo."

Moje pocity to vystihuje naprosto přesně. Kniha je neskutečně čtivá, příběh bravurně vystavěný, napínavý, nutí vás přemýšlet, ale ve své podstatě (pokud se nad tím jeden OPRAVDU zamyslí), tak je to příšerné. A. Christie je skutečně mistryně v oboru, o tom se s nikým přít nebudu, ale že bych měla nutkání si knihu číst znovu nebo si ji koupit (či znovu zhlédnout film), tak to ANI OMYLEM.

4 07.01.2018

Tuto knihu jsem si pustila jako audio z rádiové hry s Viktorem Preissem, Ivanem Trojanem a dalšími skvělými vypravěči alias postavami. Celé dílo mi přišlo velmi dobře napsané, zajímavé, vtipně podané, ale rovněž s náměty k zamyšlení, které se proplétaly celým příběhem. A jelikož jsem nevěděla, jak vše dopadne, byl pro mě závěr opravdu nečekaný.

Rozhodně doporučuji, ať už jako knihu, ale spíše možná jako tuto skvěle namluvenou hru. A rovněž už se těším na další Čapkova díla.

2 30.12.2017

Celkově bych to viděla na 3,5 *

Do této knihy jsem se pustila jen díky výzvě na Databázi knih a abych pravdu řekla, tak po dočtení vím, že z jiného důvodu bych se do ní nikdy nedala. Nevím, čím to je (asi jsem divná nebo třeba ne tolik inteligentní), ale knihy ověnčené cenami se mi jen zřídkakdy líbily.

Autorovi tohoto příběhu nelze upřít vypsanost a skvělou slovní zásobu, která se díky českému překladu jistojistě neztratila + skvělé slovní obraty a některé neotřelé popisy. Příběh celkově mě docela zaujal, ale působil TAK depresivně, že nebýt toho, že jsem se ho snažila přečíst co nejrychleji, asi bych skončila sklíčená někde v koutě. Chápu, že dějiště příběhu se odehrává v postapokalyptické budoucnosti (a tam toho pozitivního nalézt moc nelze), ale toto zkrátka není můj šálek kávy. Navíc mi určité pasáže přišly vážně nechutné, obzvláště jedna... Pár myšlenek mě zaujalo, ale to bylo tak nějak... všechno.

Knihu tudíž doporučuji těm z vás, kteří máte rádi (nebo vám spíše nevadí) opravdu smutné a DEPRESIVNÍ příběhy.

4 29.12.2017

Nevím, čím to je, ale tyto povídky se mi líbily více, než ty z Jedné kapsy. Moc jsem si je užila a pobavila se téměř u každé. Obdivuji Čapkův styl psaní, jak perfektně, trefně, uvěřitelně, živě a poutavě dokáže vyprávět příběhy. U těchto jsem si opravdu připadala jako bych byla součástí sešlosti zmíněných pánů a poslouchala jejich příběhy a vyprávění. Dokonce zde byla i kupa námětů k zamyšlení, což jsem ani nečekala. Rozhodně se k nim v budoucnu vrátím a mám chuť si tato povídková díla pořídit do své knihovny.

5* a vřele je všem doporučuji. Spíše asi starším čtenářům. Mám pocit, že kdybych si je četla v 15 nebo 20 letech, asi by na mě neudělaly takový dojem jako dnes...

Poznámka: nejvíce mě asi pobavila povídka s papouškem (Soud pana Havleny) a k zamyšlení mě nejvíce přivedly povídky Muž, který nemohl spát a Poslední věci člověka.

2 29.12.2017

Šetřila jsem si stránky v průběhu celého roku, protože vstřebat celou tuhle knížečku najednou by se za a) nedalo a za b) by to byl skoro zločin. Neskutečně podařené zpracování, neskutečně bohaté na náměty k hlubšímu zamyšlení, povzbuzení a pohlazení po duši. Překrásné fotografie, které celek opravdu obohatily. Vřele doporučuji všem dívkám, ženám.

Vím na 100 %, že si knížku zase otevřu a budu si ji pročítat pomalu znovu. Jsem si víc než jistá, že jsem všechny myšlenky po jednom přečtení nepochytila a na další zase už třeba pozapomněla, takže... :-)

5 22.12.2017

Po Staříkovi jsem se docela s chutí (skoro na den přesně po roce) pustila do dalšího Jonassonova díla. Opět s famózním Martinem Stránským coby vypravěčem.

Přiznávám, že prostřední část knihy mě bavila o trochu méně - nejvíce se mi líbily části s Nombeko, ale jinak nemám co vytýkat. Pokud se připravíte na to, že autorova díla budete brát s nadhledem a oblíbíte si (či si zvyknete) na jeho styl humoru, pak si jeho příběhy opravdu vychutnáte a užijete.

Obdivuji autorovu propracovanost, schopnost okamžitě mě vtáhnout do děje a jen těžko se od něj zvedat (za což může z velké části M. Stránský), dále i to, že nás během jedné knihy protáhne téměř po celém světě a umožní nám setkání s tak nepřebernou škálou originálních postav a v neposlední řadě to, jak originální a nečekané, šílené i geniální zvraty je do svých příběhů schopen zakomponovat.

Těším se na další díla a Analfabetku i Staříka rozhodně doporučuji :-)

7 09.12.2017

Tedy... nečekala jsem, že mě toto dílo natolik zaujme. Velkou zásluhu na tom jistě má Ladislav Mrkvička, který příběh převyprávěl naprosto neskutečně!

Čekala jsem něco úplně jiného. A skutečně jsem byla překvapená sílou a hloubkou mnoha a mnoha myšlenek, kterých se zde autor dotknul. Nevím, zda si přečtu celý román, ale mám dojem, že k povídce se ještě určitě vrátím.

Knihu rozhodně doporučuji těm z vás, kteří u čtení / poslouchání rádi přemýšlíte a rádi si čtete skutečně dotažené příběhy.

Jen tak na okraj - vím, že celkové vyznění v mnoha ohledech působí smutně, ale mě nakonec přišlo, že to nebylo AŽ TAK smutné. Přece jen, Charlie byl nakonec aspoň o něco šťastnější...

5 02.12.2017

Tak toto byl třemi slovy... MASAKR OBŘÍCH ROZMĚRŮ. :O :O :O

Něco mě sice zklamalo (více v recenzi), ale tento díl byl zkrátka masakr...

Sice jsem si skoro všechno vyspoilerovala ještě předtím, než jsem se do knihy pustila, ale i tak mě to dostalo do kolen a téměř na pokraj sil a čtenářské příčetnosti.

Nehledě na všechno, co se stalo, tak mě nejvíc zasáhl Rowan v závěru. To všechno, s čím se na konci musel vyrovnat, na co všechno přišel, co se mu odkrylo atd. A poslední odstaveček v knize byl vážně... NO CO NA TO ŘÍCT???!!! Snad jen to, že následující měsíce (snáď né roky!!!) budou opravdu... tvrdé...

Mrzelo mě, že Elide NĚKOMU na konci nedala facku!!! No, komu by to uškodilo, řekněte?

Lorcan a jeho "box of shame" :D :D :D Prstíčkem bude muset hrabat opravdu HOOODNĚ dlouho!

No a Aedion a plány, které mu Lysandra s Aelin připravily... OH MY DEAR! :D To člověk neví, jestli se smát anebo šokem ječet :D

Už aby tady byl Chaol se svou "novelou" a pak už honem 6. díl!!!

9 16.10.2017

Druhý díl této série je zdařilým pokračováním, které rozvíjí osudy všech známých i nových postav. Nemám, co bych tady vytkla - snad kromě toho, co jsem zmiňovala již u Poldarka. Autor píše velice dobře, má skvělý styl, který víc než zdařile přizpůsobuje pohledům rozličných postav. Nicméně jsem si stále nedovedla k těmto knižním postavám vytvořit tak silné pouto, jako k jiným knižním hrdinům. Možná proto, že mi přijde, jakoby autor tento příběh psal trochu odosobněně, možná tím, že to je muž a tolik to v popisech "neprožívá"...

Toto ale nic nemění na tom, že jsem si knihu velmi ráda přečetla a už se těším na pokračování. A maximálně doporučuji seriál. Opravdu jedno z těch nejlepších a nejzdařilejších převedení knihy na stříbrné plátno. A Eleanor Tomlinson je jako Demelza perfektní - naprosto dokonalá!

1 18.09.2017

Čteno jedině kvůli skvělému seriálu :-)

Autor píše velmi dobře, svižně postupuje měsíci a roky a čtenář se při četbě rozhodně nenudí.

Jelikož to napsal muž, tak se mi moc nepodařilo vytvořit si k postavám osobnější vztah - postrádala jsem kapku hlubší prodchnutost postav, kterou do psaní umí zasadit autorky, jinak ale nemám co vytknout.

Co bych ale doporučila těm, kteří se do této série chtějí pustit, tak aby se nejprve mrkli na 1 - 2 epizody seriálu, protože těch postav je tam fůra a bez toho, že jsem viděla seriál jako první, bych se rozhodně nedovedla tak dobře orientovat.

A tleskám tvůrcům seriálu, protože to bylo mistrovské převedení knihy na obrazovky. Jedno z nejlepších jaké jsem kdy viděla.

01.09.2017

K této knize jsem se dostala díky filmu, který patří k jedněm z mých nejoblíbenějších. Po dočtení musím říct, že toto je zřejmě 2. případ, kdy byl film lepší než kniha.

Autor píše velmi svižně a příběh letí kupředu - možná až moc rychle. Uvítala bych, kdyby se vztah mezi hlavní postavami odvíjel trochu víc pozvolna, přišlo mi opravdu velmi rychlé to, že logicky uvažující Arthur uvěřil během jediného večera v existenci ducha z jeho šatníku. Chyběla mi také trochu psychologie postav a opravdu pozvolnější rozvíjení jejich vztahu... Jinak ale oceňuji některé myšlenky, které si rozhodně vypíšu - tohle musím autorovi nechat, zakomponoval do příběhu spoustu životních mouder.

Filmové zpracování z námětu vytěžilo to nejlepší a ještě kupu navíc přidalo. Takže celkově bych to zhodnotila tak, že jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale jednou to bohatě stačilo a těším se, až se zase mrknu na film :-)

Knihu hodnotím tak na 3,5 *

22.08.2017

K této knize jsem se dostala přes seriál, který mě dostal, protože u mě vyvolal takovou škálu silných emocí, jako už dlouho (snad od Prison Break) žádný. Tak jsem si řekla, že zkusím i knihu, ale naštěstí jsem si předem přečetla názory jiných čtenářů a smířila se s tím, že to bude "slabší" a zaměřeno spíše na postavy a jejich vztahy.

Tudíž vezmu-li tuto knihu spíše samostatně a s menším očekáváním, pak jsem si ji užila. Autorka píše svižně, čtivě a dobře. Postavy jsou zachycené vcelku dobře (na to, jak málo stran kniha má) a líbilo se mi střídání pohledů 4 postav. Také se mi líbilo, jak autorka propletla činy všech hlavních aktérů tak, že činy všech ovlivnily všechny... A upřímně musím přiznat, že (na jednu stranu) po těch šílených eskapádách v seriálu jsem si tento oddechový příběh celkem vychutnala :-) I když mi samosebou chyběl třeba Lincoln, Kane i Abby :-)

Takže dávám tak 3,5 *

19.08.2017

OBSAHUJE SPOILERY

Vím jistě (ok, na 99 %), že ať už Stephenie napíše cokoliv, přečtu si to, protože její styl je neskutečně čtivý, vyvážený, vypilovaný, zajímavý a mě vždy chytne. S tímto příběhem to nebylo jinak - moc ráda jsem si ho přečetla a na konci jsem byla opravdu překvapená. Kdo četli, tak ví proč. A naprosto chápu autorčinu chuť napsat alternativní konec, protože je zde prostor pro spoustu možností a mnohdy je těžké (když nějaký příběh tvoříte) zvolit jen jednu "ideální cestu".

Nicméně se musím přiznat, že původní originální příběh je bezesporu lepší - i když několik situací mnohem lépe vyniklo díky přehození rolí, např. to, že Edythe Beauovi řekla, že je idiot, Edytheino setkání s Charliem, Beauovo "vypořádání" se s Taylor - u těchto scén jsem se skutečně bavila na maximum.

Jenže zase druhý případ - prohození pohlaví postav se do mnohem většího počtu scén (dle mého) moc nehodilo / nepodařilo. Trochu mě rozčilovala Beauova mírnost a téměř "uťáplost", dál jsem pevně doufala, že ho Edythe opravdu neponese v lese na zádech, ale nesla a... aaa! to tu scénu zabilo! Já vím, jiný způsob "přepravy" se jaksi nenabízí, ale přece jen jsem doufala, že Stephenie tuhle scénu nahradí něčím jiným. A nepomohlo ani to, že se to snažila zlehčit Beauovým popisem, že si připadal jako gorila na chrtovi. Dál bylo divné, jak si ho na konci všichni přehazovali z náruče do náruče - prostě u kluka to působí divně. Zkrátka jsem se snažila najít další hrdinku (silnější a nadanější než její protějšek), která se starala o svého "vyvoleného", ale ani Wonder Woman nenosila Stevea na rukou a nezachraňovala ho až takhle...

Tudíž celkově - ráda jsem si to přečetla, ale původní příběh je rozhodně lepší. A ještě jedna věc - vzhledem k tomu, že celé vyprávění bylo sestavené tak, jak bylo, nedovedla jsem si k postavám vytvořit silnější vztah a tak nějak to "více prožívat". Ale Archieho jsem si zamilovala :-)

A vážně by mě zajímalo, jak bych reagovala, kdybych si nejprve přečetla tuto knihu (bez žádného povědomí o této sáze) a pak přešla k originálnímu příběhu... Někdy bych si zkrátka ráda přečetla něco "znovu poprvé" :-)

Takže to vidím na 3 - 4 *

3 18.08.2017

Moc se mi do této knihy nechtělo, protože nemám ráda příběhy s... podobným koncem, ale kupodivu jsem si četbu užila. Koneckonců je to přece z dílny Marissy Meyer! :-)

Ačkoliv jsem si svět Alenky v říši divů nikdy nějak víc neoblíbila, líbilo se mi, jak autorka svět i postavy pojala.

Vášnivá Cath, která nechtěla zklamat nikoho, chtěla vyhovět všem, nedovedla si "dupnout" ve chvíli, kdy by to ještě něco vyřešilo - v době, kdy to neznamenalo srážet hlavy.

Šprým byl fajn, zajímavá postava - i Havran.

Celkově se mi kniha líbila a opravdu myslím, že Marissa odvedla velmi dobrou práci, když napsala příběh Srdcové královny tímto způsobem, tudíž nemůžu jít níž než na 5 * A rovněž doporučuji k četbě všem, kteří máte rádi retellingy.

2 10.08.2017

Musím říct, že už dlouho jsem si knihu neužila tak, jako jsem si užila tuhle.

Sice mě místy rušila moderní slova, která se do dané doby absolutně nehodila a také mě štvalo množství překlepů, ale jinak nemám co vytýkat. Autorčin nápad byl geniální a i když se jí povedlo mě převést, užila jsem si tohle "překvapení" a vodění za nos - protože čím víc čtu, tím víc narážím na to, že mě příběh nedovede nějak víc překvapit. Ale tady? Nádhera!

Postavy jsou super a to především hlavní hrdinka, která byla skvělá, ničím mě neštvala, uvažovala logicky, chovala se přiměřeně věku a okolnostem, nebála se těžké práce, nestěžovala si a dovedla si vážit všeho, co měla. Romantická linka byla velmi pěkná, nenásilná a uvěřitelná.

Konec se mi VELMI líbil a nemůžu se dočkat pokračování! Ještěže bude letos! :-)

5 hvězd jak vyšitých!

11 04.08.2017

Vím, že spousta čtenářů nebyla spokojená, ale mě tento poslední díl vážně bavil, líbil se mi, zasmála jsem se u něj a konec byl dle mého názoru super. Sice bych vytkla některé drobnosti (blíže v recenzi), ale v zásadě jsem OPRAVDU spokojená na 5 * :D ;-)

Mimochodem - poslední 3 Arthurovy věty NEMĚLY chybu :D :D :D

22.07.2017