annettka1098 komentáře u knih
Dalo by se říci, že kniha je napsána jako scénář, kdy nám je nastíněno prostředí a situace a pak už jen čteme děj. Jenže Afterdark je navíc doplněn o vysvětlení proč jsme v tomto prostředí a situaci, jak ji má zabrat kamera, na co máme upnout svou pozornost a proč si tohoto detailu máme všimnout. Nechybí ani poznámky o hudebním podkresu pro danou situaci.
Kniha obsahuje vše, co autora vyjadřuje. Je zde dilema hlavní postavy, odkaz na historii a společenský problém, ale i mystično. Doporučuji všemi deseti těm, kteří od autora ještě nic nezkusili, ale i jeho pravidelným čtenářům. Dle mého názoru nebudete zklamaní.
Byla jsem velmi mile překvapená, jak dobře se kniha čte. Bála jsem se dlouhých kapitol. Mám ráda, když jsou kapitoly kratší a čtenář tím získá pocit, jak to hezky svižně plyne. Nicméně se mi velmi svižně četly i kapitoly delší. Kniha je psána jednoduchým stylem i jazykem (jednodušším než jsem u knih od Odeonu zvyklá), ovšem tato jednoduchost je vykompenzována náročným tématem osob trpících rasismem či rozdíností a vším nevyřčeným.
Knize jsme se poměrne dlouho vyhýbala, protože první autorova kniha mne vůbec neoslovila, naopak. Ovšem když i kolegyně v kanceláři pěla na knihu chválu, tak mi to nedalo. Musím říct, že kniha je hodně velké překvapení, protože je skvělá. Myslím, že by ji s přehledem vydalo i nakladatelství Odeon. Kniha je od začátku čtivá, má krátké kapitoly, střídání vyprávěčů a děj běží jako na drátkách. Jako třešničkou na dortu je pak originalita příběhu, kterou jsme od českého autora zatím nečetla. Moc ráda bych se podívala i na film! ;)
Kniha, která byla v roce 2017 na seznamu Man Bookerovy Prize. Proč? To mi teda vysvětlete! Autorce se musí nechat, že se jí nespíš podařilo napsat příběh očima 14 leté dívky, bez přidaných "dospěláckých" informací. Ovšem nejsem si jistá, zda to nebylo občas příběhu na škodu. Během knihy narážíme na pedofilii či náboženský fanatismus, což jsou témata, která mohla být mnohem více rozpracována. Kniha je napsána velmi zvláštním stylem, kdy je text rozdělen do kapitol a ty jsou ještě rozděleny pomocí puntíků či mezer do oddělených odstavců. Ovšem nějak mi během čtení unikl smysl. Až do konce knihy jsem na pointu nepřišla.
Autorka na začátku knihy čtenáře upozorňuje, že je napsána nářečím a neni tedy spisovná. Chtěla tím docílit autentičnosti a myslím, že se to povedlo. První dvě povídky se mi moc líbily. U první o malé Petrušce a její babičce jsem měla pocit, že vlastně čtu o své babičce, vlastně o svých babičkách. Petrušky babička měla něco z obou mých vlastních babiček. Z posledních dvou povídek mi ale bylo spíše úzko.
Četla jsem v elektronické verzi a vzhledem k rozsahu jsem ke knize přistupovala spíše jako k povídce. Jako takové splnila má očekávání. Nešlo se pár chyb, ale myslím, že se jednalo spíše o chyby překladu.
Kniha mi trochu připomínala počin jiného autora (nebudu jmenovat, abych neovlivnila, kdo přeci jen chce, najde jméno níže v komentářích) a bohužel jsem si tedy nedokázala knihu užít na 100%. Dokázala jsem od toho upustit až ke konci knihy. Celkem mě zajímá vývoj hlavních postav, sáhnu tedy právděpodobně někdy po pokračování a doufám, že to už bude bez podobností.
Přečteno během víkendu. Nedokázala jsem se odtrhnout. Ze začátku mne hrozné štvalo, jak se opakovalo to Napořád. Ale postupně jsem to pochopila. Také Ginny mě za začátku hrozně štvala, že všem "ubližuje". Postupně se ale vše vyjasňovalo a bylo mi jí především líto. Bylo velmi těžké sledovat, že jí nikdo nerozumí a nikdo neklade ty správné otázky. Je to velmi silná kniha a rozhodně o ní budu ještě dlouho přemýšlet.
Velmi zajímavá kniha. Bylo to mé první seznámení s knihou psanou od poslední kapitoly k první a dost jsem se bála, že budu muset po přečtení knihu přečíst ještě jednou. Ale odzadu dopředu (od 1. Kapitoly k 36). Nicméně tomu tak není. V tomto ohledu je kniha napsána opravdu bravurně. Rozuzlení jsem však tušila již od poloviny. I když ne úplně, bylo mi trochu jasné, jak to musí být, aby to mohlo skončit tak, jak to začalo. Závěr tak v podstatě není překvapením. Ale přesto rozhodně stojí kniha napsaná od konce k začátku za přečtení.
První část knihy nazvaná Loni byla velmi těžká na čtení. Skládala se v podstatě jen z přímých řečí bez bližšího objasnění situace či popisů postav. Druhá část s názvem Letos je lepší co se týče stylu, ovšem obsah je velmi těžký. Jedná se především a prožitky, myšlenky a pocity Emmy. Nesouhlasila jsem celkově s přístupem rodiny a jejího okolí. Přijde mi hrozné, že se to skutečně děje, že když se to stane, neumíme reagovat. Je dobře, že se o tom někdo rozhodl napsat a toto téma by si rozhodně zasloužilo mnohem větší osvětu.
Kniha pro mne měla bohužel sestupující tendenci. Ze začátku jsem byla nadšená, přišla mi super. Postupem jsem si na ni asi zvykla a přišla mi stále stejná. Kniha ale není špatná. Rozhodně vím komu bych ji doporučila a své čtenáře najde. Recept na šťastný život v ní nehledejte, ale jestli vám občas přijde, že všichni jsou šťastnější než vy, tak ji rozhodně doporučuji. Maminky na mateřské by si ji měly přečíst povinně - pro menší trauma samy ze sebe. ;)
Bohužela zklamání, čekala jsem asi víc. Chvílem jsem nevěděla, jestli čtu cestopis nebo příběh člověka a tučnáka. Kniha je zajímavá, ale mám pocit, že mohla být lepší. Čekala jsem, že to bude zajímavá kniha, na kterou jen ta nezapomenu, o které budu dlouho přemýšlet, ale bohužel se tak nestalo.
Kniha vhodná na zkrácení chvíle po cestě do práce či do školy a podobně. Nedozvíte se v ní nic nového, nevede k zamyšlení, jde prostě jen o "štěky" pražského vysokoškolského studenta. Možná trochu s nadsázkou, možná ne, kdo ví. Asi každý z nás okolo sebe takového podobného studenta má, není-li to on sám.
Krásná letní povídka. Vrátila jsem se díky ní na letní dovolenou u moře, kde jsem také strávila půlku dětství, takže jsem se dokázala do příběhu vcítit. Dokonce jsem zatoužila stejně jako Barnabáš se na to mé místo vrátit. Autor občas používá na můj vkus moc dlouhých souvětí, ale s přihlédnutím k tomu, že je to autorova prvotina to lze odpustit. Dojem z příběhu mi to nekazilo, dokázala jsem se tím popasovat. Autor moc hezky vystínil Barnabášovi nálady a pocity. Moc ráda si přečtu nějaký další autorův kousek, který po lepší korektuře by mohl být naprosto bez chyb.
Doporučila bych ji kamarádce se zlomeným srdcem. Ta by v knize podle mne nalezla potřebnou útěchu a nevadily by jí ne úplně vhodné a časté sexuální narážky, “popisy” a kresby. Bohužel mne to rušilo. Asi nejsem v tuto chvíli na takovou literaturu “naladěna”. Nejvíc se mi asi líbila část opouštěná - dva úryvky jsem si poznamenala.
Poslední den výzva a chyběla mi poslední kniha. Jaké překvapení, že mal první kniha, kterou jsem jako dítě přečetla sama byla poprvé vydána v roce mého narození. Osud! :-D
Pamatuji si, že se mi jako dítě kniha koc nelíbila a přečetla jsem jen jednou. Za to teď, s odstupem času se mi líbila moc!
Mám velice ráda film o americké naivní dívce. Knihu jsem si chtěla dloubo přečíst a díky výzvě jsem tak konečně udělala. Kniha mne velmi překvapila, protože byla vlastně jiná. Nejsem si jistá, jestli Holly byla opravdu tak děsně naivní nebo jen vypočitavá nebo oboji?
Nedočteno! Slovy autora, bavilo mě to asi tolik, co by se za ulomený nehet vešlo. Poprvé jsem přirovnání dala, ale s každým dalším jsem protáčela oči. Vzhledem k tomu, že je toto přirovnání na každé druhé straně, měla jsem oči více nahoru než do knihy. Nemluvě o tom, že jsem se prostě nedokázala dostat přes ty nechuťárny. Prostě ne! Dávám do přečtených jen z důvodu, kdybych na knihu jednou díky Bohu zapomněla, tak aby mě nenapadlo číst znovu.
Bohužel malm z knihy rozporuplné pocity. Vzala bych z knihy Prolog a spojila s 2.částí druhé povídky. Trochu více rozpracovala a bylo by to přesně ono! Tam jsem autora našla. To byl on ve svém starém dobrém “kabátě”. Povídka Vincenta také nebyla špatná, ale vulgarní otec mi bohužel neseděl. Bez něj by to byla také zajímavá a hezká povídka. Začátke povídky o Dominice mě někdy až iritoval. Vyprávění z ženského pohledu mi moc nesedělo. Až když se na scéně objevil starý dobrý Oscar, bylo to ono! Autor by se měl vrátit ke starému dobrému psaní o sobě, o svém životě, o tom dobrém i zlém, zajímavém i možná nudném a všedním.
Nevím, jestli ji zařadit to přečtených, protože jsem nedočetla a to dělám jen velmi nerada. Ale prostě mě to absolutně přestalo zajímat. Do půlky dobré, byla jsem ráda, že je to úplně něco jiného než předchozí dvě knihy. Za půlkou už jsem se do čtení musela nutit a to mne u 46 kapitoly přestalo bavit. Četla jsem jako první Staříka a pro mne nejlepší kniha. Analfabetka mi přišla až moc podobná Staříkovi a Zabiják u mě propadl. Bohužel! :(