Anor505 komentáře u knih
Milé, svižné, vtipné a trochu ztřeštěné pokračování Bridgertonových, které je okořeněné o honbu za pokladem. Tentokrát víc poznáváme Hyacinth, která mi v předchozích dílech moc k srdci nepřirostla, ale tady jsem si ji opravdu oblíbila a s Garethem se hezky doplňovali. Po lehkém zklamání z předchozího dílu jsem si spravila náladu.
Poslední díl časodějné série nezklamal. Vyprávění bylo napínavé od začátku do konce. Objevilo se i několik zvratů, které jsem nečekala nebo jsem je čekala trochu jinak. A na závěr do sebe všechno důležité hezky zapadlo. Ano, pamatuju si několik událostí z předchozích knih, které se zdály důležité a nakonec vyšuměly do ztracena, jako by to autorka na poslední chvíli vymyslela jinak, ale co už.
Zakončení celé série pro mě bylo naprosto uspokojivé, i když už dávno nejsem cílová skupina. Kdybych četla Časoděje jako mladší, tak bych byla určitě nadšená. Celou sérii můžu rozhodně doporučit.
Tak teď jsem vážně zvědavá, jak to s našimi hodináři dopadne. Příběh byl opět napínavý, padouši byli tentokrát opravdu zlotřilí a hlavní dějová linka si s přehledem podržela úroveň minulého dílu.
Co mi ale trochu vadilo, tak jak začala logika skřípat ve chvíli, kdy různí lidé začali vysvětlovat důvody, proč se v minulosti rozhodli tak jak se rozhodli. V těch chvílích se mi zdálo, že to trochu plave na vodě. Ale třeba to do sebe všechno zapadne v posledním dílu, každopádně už se na něj těším.
Knížku jsem si v knihovně vybrala hlavně podle obálky - moc se mi líbila a navíc byla žlutá do výzvy, ale nakonec mě velmi mile překvapil i obsah.
Vyprávění bylo čtivé, detektivní zápletka byla chytrá a vyšetřování dobře vymyšlené. Závěr mě vyloženě potěšil, hezky ukázal jak je důležité si přiznat, že na něco nestačíme - a pak bychom měli včas požádat o pomoc.
Co tohle bylo? Vážně tuhle knihu napsal Jo Nesbø, díky kterému jsem objevila severské detektivky?
Když to shrnu, tak první polovinu knihy se vůbec nic neděje. V následující čtvrtině se stane úplně všechno a je to takový chaos a bordel, že to v poslední čtvrtině všichni přeživší zúčastnění musí znovu důkladně vysvětlit. Jo a policie je banda budižkničemů a soudní lékař nepozná dva dny starou mrtvolu od čerstvé... uf.
Knihu jsem měla rozečtenou rok a několikrát jsem ji odložila, takže se nemůžu vymlouvat ani na to, že mi zrovna nesedla do nálady. Nakonec jsem ji tedy dočetla... ale myslím, že se budu dál tvářit, že jsem o ní nikdy neslyšela.
Mám z téhle knížky poněkud rozporuplné pocity. Charakter Coriolana Snowa byl napsaný naprosto skvěle. Myslím, že by na něj perfektně seděla diagnóza disociativní poruchy osobnosti s narcistickými rysy, jinými slovy to byl sociopat jak vyšitý a každá další stránka mě v tom jenom utvrzovala. Žádné velké emoce, vše si logicky odůvodnil a když to nešlo, tak za to mohl někdo jiný.
Bohužel ani ve mně kniha nevyvolala žádné výraznější emoce a ani mě nestrhla tak, jak bych od autorky Hunger Games očekávala. Knihu jsem odkládala a vracet se mi k ní moc nechtělo.
Na tuhle sérii jsem narazila náhodou, neměla jsem žádná velká očekávání, ale jsem velmi mile překvapená. Všechny hlavní postavy jsou sympatické, příběh plyne, je napínavý… ze začátku hádáte kdo je kdo. Tady se přiznám, že mě autorka dokonale zmátla a já pak listovala zpátky a některé pasáže četla znovu, protože jsem nechtěla věřit, že bych byla tak vedle. :-) A ani v druhé polovině knihy jsem se nenudila. Taky oceňuji, že ani vedlejší postavy nejsou černobílé a jsem zvědavá jak se budou vyvíjet dál. Hned jdu na druhý díl.
Tohle byla opravdu povedená romantická komedie. Hlavní hrdinka byla správně trhlá, její domácí mazlíček byl trochu netradiční, ale proč ne. =) Chemie mezi Autumn a Declanem taky hezky fungovala. Příběh se mohl ubírat dvěma směry a autorka zvolila podle mého ten lepší, skoro jsem byla ochotná dát 5 hvězdiček. Jenže to bych tu knížku nesměla číst já.
Nechci spoilerovat, ale autorka měla super nápad, hezky ho zpracovala a pak se pro větší drama úplně vyprdla na rešerše. Přitom by stačilo použít google, jeden jediný odstavec napsat jinak a všechno ostatní mohlo zůstat tak jak bylo. Dávalo by to smysl a nad zbytkem už bych mávla rukou, ale takhle jde jedna hvězdička pryč.
I tak si jsem jistá, že ostatní čtenáři budou spokojení a knížku si užijí, já si jí užila taky.
Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že Francie autorce nějak nejde. Cukrárna v Paříži je můj nejméně oblíbený díl a Vinice ve Francii jí šlape na paty. Příběh tak nějak plyne, stránky ubíhají a nic moc se neděje. Úklid velkého sídla, vaření a přípravy na velkou událost, to už tu bylo ve Skotsku. Doufala jsem, že se třeba něco dozvíme o výrobě šampaňského, ale nene. Navíc jak píše martini.ce, v textu byly faktické chyby a nebylo jich málo. Vadilo mi toho mnohem víc, ale nechci tady spoilerovat. Vím, že Julie Caplin to umí rozhodně i lépe, proto tentokrát jen 3 hvězdičky - romantika, co neurazí, nenadchne.
Tak tohle byla paráda! Sice už mi dávno není -náct, ale možná právě proto bych tuhle knížku dala do povinné četby. Jasně, například Válka s mloky je určitě důležité čtivo, ale myslím, že tohle by mělo větší dopad na mládež v tom nejlepším smyslu, minimálně by to čtenáře bavilo.
Jsem nadšená jak autorka klade důraz na komunikaci ve vztazích (nejen romantických). Miluju Marininu maminku a její přístup k dospívání dcery, jejich rozhovory a následnou důvěru. Pandemie tu tvoří kulisy krásné první lásky, které nemám co vytknout. Z příběhu jsem nadšená.
Knížka jako taková je vymazlená, ořízka je krásná a proto nechápu ten titěrný font, kterým je kniha napsaná. Ale to nic neubírá ze zasloužených 5 hvězdiček.
Musím říct, že autorka se toho nebála a Easonovi i Bree pěkně naložila. Zejména na začátku knihy to byla pěkně divoká jízda. Líbilo se mi, jak se postavy vyrovnávaly s traumatem, ale zároveň se v tom nikdo moc nepitval a příběh jel plynule dál.
V polovině knihy se vše uklidnilo, možná až moc, místy jsem se trochu nudila a čekala, co ještě přijde. A ono přišlo, přesně podle očekávání. Ale knížka se mi i tak líbila, postavy byly sympatické, příběh hezky odsýpal, pěkné 4 hvězdičky.
Upřímně, kdyby nebylo ČV, tak bych se do téhle knížečky určitě nepustila. Bohumil Hrabal, jeho jazyk i téma příběhu jsou několik světelných let daleko od mé komfortní zóny.
Bezprostředně po dočtení jsem z toho byla hodně rozpačitá, teď když jsem to trochu strávila, tak musím uznat, že tohle dílko mělo určitou poetiku. A myšlenky, které autor naťuknul, mě nutí o knize přemýšlet i druhý den. Proto knihu hodnotím pěknými třemi hvězdičkami, ale chápu nižší i vyšší hodnocení ostatních čtenářů.
Tohle byla docela příjemná, něžná, pomalá romantika, která mě mile překvapila. Vyprávění opravdu nikam nespěchá, vztah Margaret a Wese se vyvíjí pomalu a přirozeně od počáteční nedůvěry k přátelství a možná i k něčemu víc. Oba hrdinové jsou sympatičtí, mají své silné i slabší stránky, historii, rodinu a proto působí docela reálně. Atmosféra blížící se zimy a lovecké sezóny je taky vykreslená moc hezky.
Autorka otevírá i několik vážnějších témat jako je například rasová či náboženská nesnášenlivost a komplikované rodinné vztahy.
Bohužel mě zpočátku mátl popis prostředí. Docela dlouho mi trvalo, než jsem si ujasnila, jak vlastně vypadá tenhle fantasy svět. Nakonec jsem si ho představovala zhruba jako začátek 20. století, které bylo vylepšené o alchymii. Proto mi přijde poněkud zavádějící název knížky, moc magie jsem v tomhle světě opravdu nenašla. I tak dávám knize pěkné 4 hvězdičky, protože příběh byl krásně komplexní.
Nové začátky, cestování časem, trocha romantiky a k tomu jeden nepříliš přátelský duch. Kupodivu tahle zvláštní kombinace fungovala docela dobře. Kniha měla pomalejší rozjezd, ale to se vylepšilo, když se Xanthe konečně dostala do minulosti.
Tentokrát mě dějová linka z roku 1605 bavila víc než současnost, závod s časem a lehce detektivní zápletka dodaly příběhu šmrnc.
Bohužel mi docela vadilo chování ducha. Chápu proč to autorka napsala takhle, ale když jsem se dozvěděla, kdo to byl a co chtěl, tak mi to prostě nesedělo. Jinak se mi knížka líbila a časem se podívám po druhém dílu.
Opět se mi stalo, že jsem měla po přečtení anotace očekávání úplně jiná. Nakonec jsem dostala zajímavé dílko, které ve fantasy kabátku schovává filozoficky laděný příběh o vztahu ke knihám i k sobě samým. Děj plyne spíš pomaleji a nutí čtenáře k zamyšlení, a i když kniha zpracovává jiné téma, tak mi něčím připomínala Půlnoční knihovnu.
Krásný a dojemný příběh o dvou zraněných mladých lidech a druhých šancích. Kniha nese hezké poselství, že uzdravit se musí každý sám, že zlomeného člověka nikdo zázračně neslepí. Ale když se uzdravit chce, tak pomoc může přijít odkudkoliv a může mít mnoho podob.
I přes vážné téma je v knize spousta humoru, který je místy černý jak bota, ale do vyprávění perfektně sedí. Knížku můžu rozhodně doporučit.
Knížka je rozhodně zajímavá, čekala jsem něco úplně jiného. Příběh se odehrává v časovém období zhruba šestnácti let a mapuje život jedné rodiny se zvláštní dcerou. Autorka krásně popisuje bezútěšnost ruského venkova a drsné zimy, kdy i bohatí hubnou a choulí se u kamen. Mrazivou atmosféru doplňuje boj mezi starým náboženstvím a křesťanstvím. A mezi tím vším se prohání domácí démoni, rusalky, upíři a Mrazík. A kupodivu to do sebe všechno hezky zapadá.
Co bych vytkla, tak opravdu pomalé tempo, na začátku knížky jsem měla velký problém se začíst. První třetina knihy by mohla být klidně shrnutá do delšího prologu a stačilo by to. Naopak bych si moc přála vidět do hlavy Mrazíkovi, jeho postava mě zajímá, ale vlastně se o něm moc nedozvíme. Byl to zatím první díl série, tak se snad dočkám.
Dlouho jsem měla chuť na YA fantasy „něcojakostmívání, takže mi Tajemství obsidiánu krásně padlo do noty. Prostředí soukromé střední školy v období Halloweenu bylo fajn, stejně jako toulky uličkami staré Prahy.
Anna byla po dlouhé době velmi sympatická hlavní hrdinka, která se chovala přiměřeně ke svému věku a přitom mi nelezla na nervy. Příběh byl napínavý, přehledný a tajemství postupně odkrývaná. Romantické linky bylo tak akorát a jsem zvědavá, jak to démoni vlastně s láskou mají, nejspíš to nebude jen tak.
Jednu hvězdičku jsem ubrala za posledních pár kapitol, kde mělo napětí a tempo příběhu gradovat, ale to se bohužel moc nepovedlo. I tak jsem ráda, že mám druhý díl doma a můžu hned číst dál.
Tohle byl takový milý, zamilovaný příběh v halloweenském kabátku se špetkou duchařiny, čarování a humoru. Očekávání jsem neměla nijak vysoká a dostala jsem nenáročnou knížku do podzimního nevlídného počasí jako dělanou. Já jsem spokojená. =)
Tak tohle byla slaďoučká pohádka pro větší holky se sci-fi prvky (protože Jeeves). A proč by ne? Knížku jsem si užila. Líbilo se mi, jak autorka úplně otočila to klasické klišé, kdy hodná, milá a chudá holka napraví zakomplexovaného milionáře. =) Navíc byl Toby opravdu miláček se skvělým sarkastickým smyslem pro humor. Trošku mě tedy rozbolely zuby z toho cukrkandlového konce, ale co už.