Anor505
komentáře u knih

Svět grišů jsem si oblíbila už v knize Světlo a stíny a s každou další knížkou autorka jen potvrzuje, že psát umí a má co nabídnout.
Ve Zjizveném králi se vracíme k událostem v Ravce po porážce Temnyje, kdy vedlejší postavy z předchozích sérií hrajou hlavní roli. Příběh navázal krásně plynule a já si ho užívala až zhruba do poloviny knihy. Pak přišel zvrat, který jsem tedy nečekala, ale zároveň se mi moc nelíbil, tempo díky tomu značně zpomalilo a místy to byla vážně nuda.
Střídání vypravěčů bylo pochopitelné, aby se vytvořily a zapletly nitky příběhu, jen těch vypravěčů bylo na můj vkus trochu moc.
Konec knihy byl už zase napsaný ve slušném tempu a samotný závěr byl zajímavý. Ale stejně mi to nedá a musím srovnávat se sérií Šest vran, která byla naprosto skvělá, proto dávám jen 3,5 hvězdy, i když poctivé.


Téma knihy mě velmi zaujalo, protože debata o právu na život je pořád aktuální. Autor to uchopil zajímavě a poměrně originálním způsobem pokládá otázky jako: Kdy začíná právo na život, může o něj člověk přijít a kdo o tom může rozhodovat?
Knížka mě donutila k zamyšlení a i přes docela těžké téma mě bavila a byla srozumitelná - což je velké plus, protože je určená pro mladší čtenáře.
Ale pořád jsem čekala něco víc, úplně to viselo ve vzduchu nad stránkami - víc emocí, hlubší pohled do duší rozpojenců a do svědomí rodičů, kteří podepsali souhlas s rozpojením. Víc důsledků, víc souvislostí, víc historických faktů, jak se lidstvo mohlo dostat až sem? A ono to něco víc nepřišlo, proto z hodnocení ubírám jednu hvězdičku.


Milá knížečka o tom jak to bylo dál, i když mi přišla už trochu zbytečná. Možná jen nejsem povídkový typ, ale louskala jsem ty druhé epilogy docela dlouho a žádný mě ničím nepřekvapil. Vlastně si ani nejsem schopná vybavit, o čem některé z nich byly, hmm. Každopádně jsem ráda, že mám sérii Bridgertonovi kompletně přečtenou a byl to příjemně strávený čas.


Tak tohle se mi líbilo. Začátek knihy byl napsaný jako taková romantická klasika, která mi trochu připomínala příběh Anthonyho a Kate. Ale postupně děj nabíral tempo a gradoval, že jsem se od knížky nemohla utrhnout. Gregory byl poděs, občas jsem koulela očima a chytala se za hlavu, ale bavilo mě to moc. =)
Celá série byla povedená a tohle byla pěkná tečka na závěr.


Milé, svižné, vtipné a trochu ztřeštěné pokračování Bridgertonových, které je okořeněné o honbu za pokladem. Tentokrát víc poznáváme Hyacinth, která mi v předchozích dílech moc k srdci nepřirostla, ale tady jsem si ji opravdu oblíbila a s Garethem se hezky doplňovali. Po lehkém zklamání z předchozího dílu jsem si spravila náladu.


U Bridgertonových už jsem si zvykla na určitý standard, že jsou knížky čtivě napsané, laskavé, romantické a s mírným přesahem do některého z vážnějších témat. Příběh Francesky ale nenaplnil moje očekávání. Je zde zpracováno téma ztráty blízké osoby a navazujícího pocitu viny, jenže se příběh i postavy točí v kruhu až je to únavné. Děj se odehrává současně s knihami o Colinovi a Eloise, takže ani londýnská smetánka nepřinese nic nového. Naděje jsem vkládala do skotského venkova, ale ani o Skotsku jsem se nic nedozvěděla.
Knížka rozhodně nebyla v rámci žánru špatná, jen jsem asi už trochu zmlsaná z předchozích dílů.


Tak tohle byla slaďoučká pohádka pro větší holky se sci-fi prvky (protože Jeeves). A proč by ne? Knížku jsem si užila. Líbilo se mi, jak autorka úplně otočila to klasické klišé, kdy hodná, milá a chudá holka napraví zakomplexovaného milionáře. =) Navíc byl Toby opravdu miláček se skvělým sarkastickým smyslem pro humor. Trošku mě tedy rozbolely zuby z toho cukrkandlového konce, ale co už.


Krásku a zvíře já můžu na všechny způsoby. A tahle její temnější a propracovanější verze se mi líbila moc.
Mrazivá atmosféra Divého lesa je vykreslená skvěle, jeho magie, nafialovělé světlo, všudypřítomná mlha... brrr. Hlavní i vedlejší postavy jsou sympatické, příběh je napínavý a pomalá romantická linka neruší. I když je knížka delší, tak mi to vůbec nevadilo. Čtenář dostane tak akorát informací, aby si představil celý svět, ale důraz je kladený na to důležité.
Nečekaných zvratů v knize moc nebylo, ale to u retellingu známé pohádky spíš vítám. Tohle mi prostě sedlo a těším se na druhý díl.


Elisu jsem si oblíbila už v Kronikách prachu a trochu víc ji pak poznala v Pár stránkách navíc. Reakce na tuto knihu byly poměrně rozporuplné, takže jsem byla na příběh Elisy a Jamieho docela zvědavá.
Nakonec to byl historický román/detektivka v tak trochu Holmesovském stylu a bylo to docela milé čtení. Jen mi nějak neladila dohromady forma (policejní zpráva) s obsahem (romantická linka). A moc se mi nelíbila ani grafická úprava stránek, které měly připomínat policejní spis. Kvůli množství tiskařské barvy mi knížka hrozně smrděla. Možná proto na mě v průběhu čtení dopadla nějaká čtecí krize, takže jsem s knížkou trochu bojovala.


Nečekala jsem mnoho, ale tohle bylo nemastné, neslané a ještě ke všemu kostrbatě napsané. Alespoň knížka nebyla dlouhá a bod do čtenářské výzvy je splněný.


Knížka byla rozhodně jiná než všechny předchozí. První polovina se mi líbila moc a svým způsobem mi připomínala Mlčení jehňátek, jak už někdo přede mnou zmiňoval. Jenže ve druhé polovině pro mě příběh začal ztrácet dech, i když autor hodně tlačil na pilu a Roberta ani trochu nešetřil. Většinu zvratů na konci knihy jsem tak nějak tušila a navíc mi chyběl Garcia. Ale pořád je to napínavý thriller, takže dávám pěkné 4 hvězdičky.


Po delší době jsem zase sáhla po Carterovi a byla to dobrá volba. Zápletka byla dobře vystavěná, vraždy opět brutální (kam na ty nápady autor chodí?) a detektivové sympatičtí. Garcia tu na mě konečně nepůsobil jako berlička, přes kterou autor vysvětloval všechny Hunterovy geniální myšlenkové pochody. Jediné co bych vytkla, tak Robertův aha moment, kdy vyřešil celý případ, v podstatě jako když sjede blesk z čistého nebe. Ale přesto to pro mě zatím byl nejlepší díl ze série, asi se rovnou podívám po dalším.


Mám za sebou další romantický útěk, tentokrát do Tokia. Japonsko bylo představené hezky, i když jsme se jen sklouzli po povrchu, no ano, jako na výletě. Haruka s rodinou byli skvělí a některé myšlenky se mi vážně líbily.
Bohužel mi tam tentokrát nějak neseděla romantická linka, respektive Gabe. Možná je to tím, že jsem četla dvě knihy v krátkém sledu za sebou, ale viděla jsem až moc podobností s Pláží v Chorvatsku. Celkově to opět bylo milé nenáročné čtení, ale na 5 hvězdiček to tentokrát není.


Tohle bylo velmi milé překvapení. Knížka byla moc hezká, vtipná a tak akorát romantická. Oba hlavní hrdinové byli vážně sympatičtí, chovali se dospěle a dokázali spolu mluvit, i když to pro ně občas bylo těžké. Jo, tohle se mi líbilo.


Knížku jsem si šetřila na správnou příležitost, teď jsem ji dočetla na dovolené u moře a jsem spokojená. Autorka tyhle lehké romantické příběhy prostě umí. Tentokrát jsme se podívali do Chorvatska a atmosféra horkého léta, vůně moře, borovic a tradiční chorvatské kuchyně z knihy jen dýchá.


Matematické vzorce a vědecké dedukce mě na téhle sérii od začátku bavily, bylo to díky nim jiné. Jenže to, co mě bavilo, šlo v téhle knize stranou, protože Theo přesedlal na intuici. A to ani nemluvím o tom, že se ve všech dílech neustále opakuje stejný vzorec - Theo najde sériového vraha, policie mu nevěří, Theo to vezme do svých rukou, chytí vraha a všechno mu projde. Už to začíná být trochu nuda, ale napsané je to čtivě, to ano.


Podle anotace i názvu knihy jsem asi očekávala něco trošku jiného. Knížka obsahuje dva téměř samostatné romantické příběhy - jeden z minulosti a druhý ze současnosti.
Oběma dějovým linkám se dostane zhruba stejné pozornosti a to je podle mě kámen úrazu. Díky tomu autorka pouze klouže po povrchu a oběma příběhům chybí hloubka. Minulost a současnost se střídají docela rychle, takže sotva jsem se začetla do jedné linky, už jsem musela přepínat na druhou. To mi prostě nějak nesedělo.
Jinak nápad je to pěkný, archeologie, vikingové, trošku duchařiny a osudovost. Klidně bych přidala pár stran, aby se příběhy více prokreslily a pak by to byla pecka.


Poslední dobou na mě Mariana Zapata vyskakuje skoro všude, tak jsem se nechala ukecat a pustila se do čtení. Začátek knížky byl sice pomalejší, ale po pár stranách mě to začalo bavit. Krasobruslařské prostředí autorka představila moc hezky a pomalu se rozvíjející romantická linka byla příjemná. Jen kdyby se ti dva chovali přiměřeně ke svému věku a ne jako praštění puberťáci. Příběh se otřel i o několik vážnějších témat, ale přišlo mi to trochu nedotažené, což byla škoda. Celkově byla knížka prima a jestli od autorky potkám nějakou další, tak si jí ráda přečtu.


Nejsem si jistá, jestli bude spoiler, když napíšu, že na zhruba 350 stranách se nestalo téměř nic, jen Kiva se neustále zmítala v pochybnostech. Kdyby se děvče zamyslelo, tak by přišlo na to, co bylo očividné už v prvním díle. Jenže to by asi bylo moc jednoduché, místo toho se neustále opakovaly věty:
Kiva se rozhodla nemyslet na -
Kiva si nedovolila myšlenku dokončit -
Kiva radši nepřemýšlela o -
Nejradši bych ji propleskla, aby se probrala a začala používat tu věc, co má na krku.
Abych nebyla nespravedlivá, tak knížka je napsaná hezky a čte se dobře, zvraty jsou docela nečekané a zajímavé. Bohužel všechno důležité se stane až na posledních 50ti stranách.


Na příběh, kde je hlavní hrdinkou ranhojička, jsem se hrozně těšila a doufala jsem, že to bude příjemná změna. A kdybych hodnotila jen druhou polovinu knížky, tak bych dala bez váhání 5 hvězd.
Jenže je tu taky ta první polovina, asi půjdu proti proudu, ale mně prostředí vězení nesedlo. Ano, bylo to jiné, zajímavé a neotřelé, ale i tak jsem se do knížky nemohla začíst. Popisované útrapy jsem Kivě prostě nevěřila, stejně jako důvody, kterými vysvětlovala svá rozhodnutí. Naštěstí to později začalo dávat smysl a konec byl parádní. Jsem zvědavá na druhý díl, našlápnuto má dobře.
