antonin0999 komentáře u knih
Vrah schovávající se pod máminým deštníkem. Mrzutý dědektiv, který se stává pohodovým společníkem.
V každém lijáku je nejnápadnější ten, který je na něj nejlépe připraven.
Slyšíš jak houká Family Frost?
Knihu doporučuji všem, kteří jsou přesyceni klasickými detektivkami. Kingovi jde na co sáhne.
Některé kresby z Blacksada bych si dal nejraději na zeď svého pracovního pokoje. Inspirují a v mnoha z nich lze na několikáté zakoukání najít něco dalšího. Někdy právě takové detaily tvoří dokonalé pochopení příběhů, podobně jako když v běžných detektivkách vnímáte poctivě každé slovíčko.
Hodnocení knihy je naprosto zasloužené!
Ty krokodýle.
Martin je ve své autobiografii upřímný. Tak jak ho známe ze závodů je autentický, a to je vlastnost, pro kterou se stal - kromě jeho perfektní výkonnosti - legendou nejen biatlonu, ale i sportu jako takového.
Závěrečný díl trilogie hodnotím jako nejslabší. Ačkoliv styl vyprávění zůstává stejný a drží tím dílo na vysoké úrovni, samotný děj je už méně důvěryhodný a mrtvých na můj vkus až příliš.
Na celé sérii se mi nejvíce líbilo propojování minulosti se současností. Díky tomuto způsobu jsem si vždy dokázal postavy oblíbit a pochopit jejich motivy. Popis přírody vysloveně láká k návštěvě této pršizemě. S Peterem Mayem rozhodně nekončím.
Je to jiný Nesbo než na kterého jsou čtenáři zvyklí. A to je také podle mě důvod, proč má kniha nižší hodnocení (týká se to i zahraničních serverů).Přitom je to rychlý a krásný noir. Čtenář se při čtení plně ponoří do severské krajiny nikoho a dostává se, podobně jako v "Synovi", do role fanouška černé ovce. Milostná zápletka, bez které se Nesbovi knihy neobejdou, tentokrát nepřekáží, jako tomu trochu i bylo u předchozího dílu.
Vrcholy extrémní záživnosti dosahuje kniha ve svých horolezeckých snahách. Vztahové mnohoúhelníky, vzestupy a pády erekcí již tak působivé nejsou. Motivuje k četbě Messnera, protože Pád dokáže nadchnout atmosférou hor, adrenalinu lezení a změnou osobnosti, ke které při horolezectví dochází. Motivuje ke skutečnému sexu, který je plný vášně, barev a vůní - protože toho bez chuti a zápachu je v knize až příliš.
Dívka ve vlaku se měla jmenovat spíš Kniha do vlaku. Do uspěchaný, hnusný doby přeplněnejch velkoměst. Snadná četba. Žádný literární skvost. Čte se snadno a rychle, ale nenabízí víc energie než rejžovej chlebíček.
Zápletka předvídatelná. Alkoholismus vyléčený příjemným způsobem. Doporučuji. Prsty v krku.
Přečetl jsem Jáchyma a nedokázal jsem se přinutit dočíst Veroniku. Hlavní hrdinové nejsou takové osobnosti a různé jejich vztahy a zvraty jejich životů připomínají spíš horskou dráhu náhod než cokoliv hlubšího. Dvě hvězdičky dávám panu Hartlovi za udržení kvality svého svižného stylu, na jeho místě bych se však raději držel kratších příběhů.
Škvoreckého mám rád tam, kde popisuje mezilidské vztahy. V této knize, kde autor vypráví o nesmyslnosti vojny, se jimi tentokrát tolik nezaobírá. Možná je to tím, že už většina za nás ví, jak to chodilo/chodí, že děj už čtenáře příliš nepřekvapí. Na některých místech jsem se od srdce zasmál, jinde mi přišel humor již trochu vyčpělý.
Možná je to účelem, že z knihy toho ve čtenáři příliš nezůstane, podobně jako to bylo s vojenským výcvikem. Vše je svým způsobem pomíjivé a text je kombinací beznaděje z tohoto uvědomění a posunem neštěstí do ironie a srandy, která člověka drží nad žumpou. Kdo o humor přijde...
Kunderu baví rozjímat o životě. Jít do detailu. Hledat motivace svých postav. Malovat obraz společnosti, pouštět její nářky do vesnického rozhlasu. Nepovedené pomsty, sex, který je nespoutanou vášní jen ve vlastních myšlenkách.
Kundera kuje železa maličkostí, které mohou navždy změnit životy nás a ostatních. Jsou to bolestné okovy. Vodka k snídani.
Bavil mě. Svižný text, silná káva, realismus (opravdu ne magický).
Autorka se rozhodla nehrát na jistotu, a to považuji za skvělé. Při čtení jsem měl pocit, že se někdy necítí být silná v kramflecích, některé scény se na spisovatelské pánvičce lehce připekly, ale příběh Vladěny ve čtenáři rezonuje. Kniha budí emoce - některé negativní reakce plynou z jiného očekávání, vnímání hodnoty knihy dle sympatií k hlavní postavě nebo nepochopení děje. Na mě kniha zanechala pozitivní stopu. Žádnou jinou knihu od autorky jsem zatím nečetl, jejím působením na sociálních sítích a v médiích jsem nepolíben.
Příběh knížky sleduje roadtrip ženy, která si musela v životě projít nepříjemnými věcmi a není to silná hrdinka tak, jak je můžeme znát z jiných románů. Oceňuji, že byť se její chování často jeví jako přehnané, reflektuje pěkně dopad některých kritických životních událostí, proti kterým se mnohdy nedá bránit. Z románu cítím snahu o zamyšlení nad tím, že každý jsme jinak zatížen a jinak vybaven ke zdolávání psychických zátěží. Život není jenom o silných osobnostech, které vše po boji překonají, ale i o těch, kteří se z drápů svých potíží nedokáží vymanit. Dokážeme jejich příběh přijmout a nebo je odsoudíme?
Odsoudit je snadné jako když foukneš do pěny. Já si koupel užil, ač jsem to vůbec nečekal. Snad bude autorka v podobném způsobu pokračovat, určitě se dá tento styl ještě do detailů vybrousit.
Oceňuji tento komiks za inovativní přístup - připadá mi zatím, že příběh bude hodně propletený a složitý - možná to sice vede k o něco složitější orientaci, ale na stranu druhou jsem v očekávání inteligentní gradace. Muselo to být velké napětí, přijít s něčím takovým s kůží na trh.
Ilustrace mě sice nijak výrazně nechytla za srdce, ale opět se mi líbí hravost přístupu a nejednotvárnost.
Těším se na vývoj dalších dílů a je mi jasné, že můžu být nadšen, ale i zklamán.
Dějově pro mě zatím nejzajímavější díl - je zde spousta zvratů a nečekaných situací, charaktery se nám naplno rozjíždějí i dojíždějí, líbilo se mi i umístění do věznice - zajímavé, dusné prostředí - zároveň však působí bezpečně - spousta paradoxů.
Některé postavy se mi zdály nakreslené dost podobně, ne že bych se vyloženě ztrácel, bylo to lepší než v předchozím díle - ale v tomto ohledu byl pro čtenáře nejpohodlnější díl první.
Geralt osvěžený novými postavami, čtenář obohacen o nové osudy. Čarodějky se vrhly na vyšší diplomatickou odbornou školu a předvedou nám ještě velké věci.
Křest ohněm posouvá děj zase o dost dál, Sapkowski si opět skvěle pohrál s dialogy, kde každý hraje svůj jazykový part.
Trpajzlíci sú taká skvělota, že sem tolkokrát málem válel pivosudy po zemi až sa panelág otřásal.
Noc. Noční můra. Strach promáčený sněhem. Zatmění bolavých těl a duší. Necitelné tepání (do) tisíců srdcí. Elie Wiesel je stručný a výstižný. Dokázal se oprostit od některých detailů, což mu možná i v samotném utrpení zachránilo život. Bolestná, byť ne uplakaná, zpověď.
Pokud by se měřilo IQ dle počtu snoubenců, měla by Lenú našlápnuto ke genialitě.
Popis neapolské společnosti a životního stylu tehdejší doby byl příjemným zážitkem - některé prožitky, byť jistě autentické nebyly příliš čtenářsky zajímavé - podobně jako se hledaly hlavní postavy - jako by se hledala i sama autorka.
Závěr knihy však gradoval a ponechal mě v pokušení pokračovat a nepociťovat vůči postavám lhostejnost.
Čtení doporučuji citlivým čtenářům, kteří se dokáží vcítit i do naivnějších postav a rádi poznávají svět (i s historickými souvislostmi).
Tentokrát mi příliš nesedl humor, sny mi ani nepřipadaly moc drsné. Nedokázal jsem k příběhu přilnout i postavy šly trochu mimo mě. Přesto je to solidní část série a děj v podzemním bunkru měl celkem spád. Zápletka dávala smysl.
Celkově je to složité, protože Jiří Pavlovský nastavil laťku hodně vysoko a přiblížit se jí, je náročné, navíc začínám být postavami už lehce přesycený, tak věřím, že v dalších dílech nastane nějaké osvěžení.
Příjemná oddechovka, lehce parodický nádech, jako kdyby s nadsázkou vedená kritika souboru fantasy klišátek. Zajímavé je, že funguje i epický příběh, postavy jsou lidské a putování baví, ačkoliv je vyprávění na můj vkus někdy až příliš natahované. Bitvy nepřekvapí, mají rovněž spíše vyvolat úsměv na tváři. Pobaví podle mne fanoušky humoru Terryho Pratchetta.
Lépe by mi seděl stručnější formát, ke konci jsem se už do čtení musel malinko nutit a zůstávám v rozpacích - na kolik to byla parodie a na kolik to bylo míněno vážně. Každopádně zajímavý mix a pokud se na náš trh dostane i další autorova kniha, bude mít místo v mé knihovně předem rezervované.
Keplerům se nedá upřít jedna schopnost. Mají skvěle zmáknutý styl. Stránky jsem hltal jako maliny. Kniha sama o sobě dokáže čtenáře vlastně zhypnotizovat tak, že může přehlédnout poměrně dost chyb týkajících se logiky chování postav - některé jsou však tak zásadní, že by nepomohlo ani přimhouření všech očí.
Tento díl nezastihl postavy z oddělení Q v nejlepší formě. Asad se s velbloudy opakuje tolik, že ho, a to jako svého oblíbence, mám sto chutí vyslat na poušť i se všemi těmi dromedáry.
S Carlem je tentokrát vyloženě nuda. Rose mě zase nepotěšila svým vkusem...
Nicméně není to tak zlé. Vypravěčský styl je stále takový, na jaký jsme zvyklí a do jisté míry celou situaci zachránil Marco, William Stark a negoušové. Kodaň ve své temné stránce připomíná tajemná a špinavá zákoutí Prahy.
Kdybych tímto případem začal, asi bych v dalších nepokračoval, ale jako fanouška mě od pokračování neodradil.