antonio22 komentáře u knih
Já nevím, jestli se mi dostalo do rukou nějaké pirátské vydání (knihu jsem koupil na aukru za dobrou cenu), ale tolik gramatických a stylistických chyb jsem neměl ani v diktátu na průmyslovce.
Někdo by měl říct panu Murakamimu, jakým stylem se u nás vydává jeho kniha:-) že vydavatelství nemá na to, zaplatit 5 studentů českého jazyka, aby knihu před vydáním přečetli a upozornili na chyby...
Nevím jestli je možné díla tohoto typu vůbec objektivně hodnotit.
Kniha mě pohltila. Jak děj postupně gradoval a mrazil. Navíc kontroverznost celé akce, kdy člověk stále řeší, zda to stálo za to nebo ne...
Fascinuje mě také ten nekonečný boj dobra a zla. Kdy nejdřív při samotném atentátu selže samopal a poté když už je Heydrich v léčení a jeho stav se výrazně lepší (uvažuje, že začně pracovat z nemocnice) přijde infekce, která ho zabije. Co by bylo, kdyby to Heydrich přežil...
Hezky vyprávěná, zbytečně dlouhá kniha bez špetky napětí a překvapení, kdy pořád čekáte kdy to začne a...nezačne.
Ač velký fanda autora, byl jsem velmi zklamán. Kniha nemá nic, čím by táhla děj.
Vtipné je, jak je kniha popisována "jako román z prostředí drsných dřevorubců atd" - a jak dlouho to autor vydržel? 50 stran než sklouzl k typické irvingovině:-)
Jelikož jsem dočetl asi 10.knihu autora, dovolím si bilancovat:
Hrdina je zápasník.
Hrdina je pohledný, sexuálně aktivní. Nezřídka kdy sexuálně zmatený (sestry, sestřenice, kamarádi stejného pohlaví, nevlastní matky...)
Hrdina má rád incestní styky.
Hrdina často nemá rád jistá auta.
Hrdina je velmi obětavý otec, ale i přesto mu dítě tragicky zemře.
Hrdina rád vaří a jí v restauracích mořské plody.
A pak že se historie neopakuje:-)
Podle mne, si za 10 let na tuhle literaturu nikdo nevzpomene.
Myslím, že v severních zemích mají vycvičené opice, které chrlí z psacích strojů písmenka podle jistého vzorce - nesmrtelný pohledný hrdina, překvapivý vrah, nějaké ty děti se přichomítnout taky musí, trocha erotiky... - nic víc tahle kniha není.
Příjemná kniha, typická Irvingovina, ale na 4 ani 5 hvězd to není. Slabší odvar z mistrovi dílny.
Začátek nadějný, ale nedostavuje se v podstatě žádné dobrodružství, zvrat - nedávno jsem četl podruhé Pí a jeho život a to je tedy uplně o něčem jiném. I když téma je hodně podobné.
Musím ocenit snahu autora o druhé dějové vlákno - stejně jako ve Skále. Nicméně tady mi to přijde, že je tak nějak křečovité a autor se snažil ho tam vpálit jenom proto, že ve Skále se velmi osvědčilo. KONČÍM S DETEKTIVKAMA :-)
Druhá kniha v mém životě, kterou jsem nedočetl. Nedoporučuji se touto knihou zabývat.
Ten pocit, kdy si darem poručíte knihu, kterou chcete číst. Jste jí obdarován. Otevřete ji na první straně. Přečtete první větu a zjistíte, že už jste ji četli:-)
Ale byla skvělá! Jak jsem onehdá četl, Sto roků samoty obsahuje tolik příběhů, že jinému autorovi by to vystačilo na celoživotní tvorbu.
Knihu nemohu doporučit žádnému čtenáři. Je to tak.
První třetina knihy je dobrá čtivá, tu jsem přečetl na jeden zátah v očekávání věcí budoucích.
Poté je jediným tahounem knihy jistá (snaha o) erotičnost, která ale brzy omrzí. Měl jsem dokonce nutkání knihu odložit, dočtena jen ze slušnosti a úctě k autorovi.
Veledílo na pár stranách. Kdykoliv mám sentimentální náladu, Malého prince přečtu a je mi ještě hůř...
Možná přesyceností "severskými" detektivkami, možná tím, že nejsem homofobik, a možná tím, že už jsem dlouho nečetl klasickou beletrii, mi přišla kniha naprosto úžasná!!!
V celé knize žádná vražda, na takové knihy už jsem skoro zapomněl:-)
Po dlouhé době dávám 5 hvězd a doporučuji.
Román z prostředí japonského Tokya, vysokoškolských kolejí a horských sanatorií…zřejmě každý, kdo podobná místa zažil, si díky knize vzpomene na už téměř zapomenuté vzpomínky z minulosti. Ovšem tahle místa nejsou středobodem knihy.
Středobodem je nitro studenta Tórua. Tóru je velmi citlivý mladík, který ale stále zůstává člověkem, žádnou dokonalou bytostí!!! - studentem vysoké školy, takže si doplna úžívá trojlístek – pitky, sex a rokenrol. Na druhou stranu ho ale potkávají životní tragédie, se kterými se po svém těžce srovnává.
Podstatnou část děje tvoří Tórův vztah ke dvěma naprosto odlišným dívkám. Tyto dívky, především postava Midori, dávají knize velmi příjemný a zlehčující nádech jinak velmi smutné knihy.
Teda knihu Sto roků samoty jsem četl už před pár lety, ale mám takový dojem, že ve 100 rocích samoty se úplně stejný příběh také vyskytoval - akorát asi nebyl rozepsaný z pohledu více osob. Je to velmi slabý odvar mistrovi vrcholné tvorby. Ale nějak se začít musí:-)
Kniha je spíše politickou satirou než románem. Proto bych knihou neobdaroval nikoho, kdo nejeví aktivní zájem o politiku. Kniha je to vtipná, ale pokud člověk není dobře znalý německé kultury, aktuální německé politické scény, tak mu zřejmě zůstane mnoho upřeno. Přesto je dojemné, s jakou láskou Hitler vzpomíná na děti reichleitera Goebbelse.
Co říct a neurazit? ... :-) Mrzí mě zejména velmi slabý závěr. Posledních 50 stran jsem četl snad 3 dny, jak to bylo těžkopádné...
Připadlo mi to jako nějaká telenovela...navíc závěr, který není závěr, ale úvod pro 3. díl. (Možná je kniha cílena na mladší ročníky, proto na mě nepůsobí.) Proti prvnímu dílu výrazný sešup dolů.
Chtěl bych dát 5*, ale za prvních cca 100 stran, které netrpělivého čtenáře dokážou s jistotou odradit, musím dát 4*.
Ovšem co následuje pak, je SMRŠŤ:-) Odložil jsem všechny povinnosti, málem přejel cílovou stanici a hned po vystoupení z vlaku spěchal na klidné místečko, kde jsem knihu dočetl.
Následné shlédnutí filmu pro mě vytvořilo nejsilnější kombinaci kniha+film co znám. Vidět na plátně tak dokonale zhmotněné to, co si člověk díky autorovi a své fantazii "jenom" představuje je úžasné!