any333
komentáře u knih
Střípky hvězd
Tereza Janišová
Tak, série o třech generacích je u konce. Nejenže se v tomhle díle objevily téměř všechny postavy z předchozích knih, ale zase jich spousta přibyla a mě to tak připadá jako vskutku nádherně promyšlené svazky, protože tamhleten se zná s tamtím a tak. A navíc, můžeme sledovat jejich vývoj(který mě u jednoho z Jinxiných kluků vážně překvapil).
Fínka mi byla sympatická, připadala mi jako takový přechodník mezi matkou a babičkou, ale i tak u mě bude pořád vést druhý díl se Ziou. A taky mě docela zaskočila ta skutečnost s Fínčiným strýcem, který byl jen o něco málo mladší než jeho neteř.
A jako v minulých dílech jsem i taky mnohdy při narážkách na jistou věc dostávala nezadržitelné záchvaty smíchu. To se prostě jinak nedalo.
Jen bych asi trochu víc rozvedla cestování po Ledovém kontinentu a závěrečný zvrat, protože chvilku to bylo takhle a než se člověk rozkoukal, dopadlo to nějak jinak. Ale jinak krásné čtení. A když se tak zamyslím, všechno docela dobře dopadlo, což je plus.
Můj ne tak sladký život
Rachel Harris
Do téhle série jsem se dala jen kvůli renesanční Florencii, která tady úplně chyběla, což mi trošku vadilo. Ale nevadí, i tak to bylo hezké zakončení(i když poněkud pohádkové). A taky jsem neuhádla, kdo bude u tohohle dílu vypravěčem, protože tentokrát autorka rozdělila pohledy mezi Cat a Lucase.
Tenhle díl se mi zdál takový nejslabší, Cat mohlo být jasné, jak to zase dopadne s její mámou, ale rozhodně to zachraňoval Ramos. Ono bylo vlastně souhrně zvláštní sledovat, jak se postavy z minulosti objevují v budoucnosti a jejich charaktery jsou v obou jiné.
Každopádně, tady asi končím s čistými romancemi. Możná se ještě někdy k nějaké dostanu, ale spíš ne. A co se týče nejlepšího dílu série, podle mě první, protože tam bylo nejvíc Florencie.
Ptačí zpěv
Meagan Spooner
Když jsem začala knížku číst, myslela jsem si, že po pár kapitolách půjdu dělat něco jiného, ale já se prostě nemohla odtrhnout(což bych asi měla přikládat tomu, že jsem před příběhem docela dlouho nic nečetla, takže mi to prostě scházelo). Ale i tak mě do sebe knížka vtáhla a i když se na začátku nic neobvyklého nedělo, uteklo mi to rychle jako voda.
Co se týče zbylých částí, autorka vytvořila působivý postapokalyptický svět a zaujalo mě obzvlášť prostředí ve fialových bublinách a celkově vše venku. Takže pro mě byl docela zásah, když jsem se dozvěděla, co je Oren ve skutečnosti zač.
K postavám: s Lindou jsem se dokázala sžít, ale to platilo i o Krisovi a Orenovi. Vlastně, pravé vlastnosti a skryté úmysly obou mě dost rozhodily, i když, uznávám, jeden z nich se v jednu chvíli choval velmi podezřele.
A Zinka mi, obzvlášť v jednom momentě, připadala jako moc fajn bzučilka, až jsem litovala, k čemu byla naprogramovaná ve skutečnosti. No, protože se zřejmě k dalším dílům nedostanu a ani se nedozvím, jak dopadl Badyán, nezbývá mi nic než přejít k něčemu jinému.
Strážci dobra
Michaela Burdová
Stále u mě od autorky vyhrává série Syn pekel, ale ani tohle nebylo vůbec špatné. Zase jsem se krásně začetla a stránky ubíhaly jedna za druhou. Jen, když to tak vezmu, celou knihu putovali jen za jednorožcem. Ale rozumím, nejprve je třeba představit místo konání a pak se teprve pouštět do války. I když, jedno mě celý příběh vážně sžíralo; Veraginovo tajemství. Nespočetkrát jsem si pokládala otázku, kdy už ho odhalí a on je konec a ono nic. No nevadí, alespoň vím, co čekat v příštím díle.
Co se týče ostatních postav, opět jsem příliš nemusela Aranis, ale v jejích úvahách spojených s přírodou a dobrem jsem s ní souhlasila. Falien mi z nich nejvíc lezl na nervy a Eleas se chová jako pravý elf. Jeho, Veragina a kočkoroha Snížka jsem si oblíbila nejvíc. Hlavně ty jejich slovní přestřelky mě skoro pokaždé rozesmály.
Poslední bitva
Emily Rodda (p)
Tahle série byla neskutečně odpočinková, i když se tam pořád něco dělo. Přikládala bych to za vinu autorčinu stylu psaní, který rychle ubíhá. Rozhodně se poohlédnu po nějakých dalších autorčiných knihách.
A tohle byl závěr jaksepatří. Odkryl se tam pravý původ Modré královny i jejího plánu, poznali jsme zbytek Ronda a na konci se sešly všechny postavy z minulých dílů, což bylo hezké. A navíc si autorka zase našla něco, u čeho jsem umírala smíchy. Ano, byla to markýza Angelika.
Artemis Fowl
Eoin Colfer
Popravdě, čekala jsem od téhle knihy něco úplně jiného. A asi jsem ze způsobu stylu děje už vyrostla, takže se mi to místy zdálo zdlouhavé. Vždyť se celou knihu řešil jen jeden jediný problém, ale rozumím, jsem zvyklá na zapletenější. Každopádně jsem si velmi oblíbila Artemise a všechny ve Fowl Manor. Jenže, částí kapitol s ním bylo velmi málo, což byla podle mě škoda.
Nejvíce se mi ale líbil prolog a epilog, bylo to prostě pojaté tak nějak vtipně a zaujalo mě to.
Ale další díl si i tak přečtu. Třeba mě překvapí, uvidím.
Druhý pokus
Sienna Mercer
V tomhle díle si Olivia hledala lásku a sestra jí při tom pomáhala, i když napůl pátrala, jestli neskrývá nějaké tajemství. Sice jsem trochu tajně tušila, že by pravda byla někde jinde, ale nečekala bych, že zrovna v takovém směru. U téhle série jsem si vždycky s její jednoduchostí hezky odpočala, takže jsem zvědavá na ten poslední díl. A myslím si, že v něm půjde o jejich matku.
Poklad posledního draka
Thomas Brezina
Autor ani u tohohle dílu nelenil a zasypal čtenáře akcí hned v prvních kapitolách. Zločinci jsou tentokrát spíš skrytí v pozadí, takže před odtajněním nelze s přesností uričt, kdo provádí ty zvláštní věci. Jediné, co bych snad vytkla, je ten příliš urychlený konec, protože všechno podstatné a pouze převyprávěné od postavy, ne popsané dějem, se dozvíme až na samém konci poslední kapitoly.
Trollí vrch
Katherine Langrish
Knihou jsem se musela trochu prokusovat, ale přikládám to za vinu tomu, že už jsem z příběhu tohohle rázu jaksi vyrostla. Připadalo mi to jako taková pohádka ze severu, co má z fantasy jenom ty trolly a Babici Zelenozubou. Ale byla to taková oddechovka, sice těžší na čtení, ale co se děje týče. Jak už jsem zmiňovala, jsem zvyklá na něco akčnějšího. I když, pokud bych měla přemýšlet, že bych si to přečetla před nějakými pěti roky, tuším, že by mne to zaujalo. Takhle jsem jenom nasávala severskou atmosféru.
Strážkyně mlžných kamenů
Christoph Marzi
Tak, po přečtení tohohle dílu jsem ji jistá, že tuhle sérii zařadím do své pomyslné kategorie 'oddechovějších'. Ano, něco dobrodružného se tam dělo, ale zase nějakou extra velkou úlohu to tam nemělo. Zato oceňuji výběr prostředí, protože alespoň já ještě, kromě tohohle, nečetla nic, co by se odehrávalo v Barceloně a okolí.
Docela mě taky zaujal ten had, culebra, a popis jeho chování k lidem. Tuším, že to má ještě nějaký jiný význam. A taky se tady dozvídáme o Jordiho matce, co odešla do Madridu. Myslím si, že se ještě objeví v posledním díle.
A taky jsem si oblíbila Kamino, takže jsem zvědavá, jak to s ní, ostatními a Malfuriou dopadne.
Rozpolcení
Gabriella Poole
O tomhle díle nějak nevím, co si mám myslet. Sice se tu odkrývají nové skutečnosti potřebné pro poslední díl, ale taky mě docela dost překvapilo nerozvážené chování Ranjita. Chápu, byl do Cassie zamilovaný až po uši a proto se to rozhodl udělat, ale i tak si myslím, že si to možná mohli vyříkat.
Ale to nic nemění, že byla tahle kniha napínavá, sladce romantická a místy dost hodně překvapivá. Například to s Jakeem na konci. Musela jsem tu pasáž číst dvakrát a stejně tomu nemůžu uvěřit. Upřímně, chudák Isabella.
A co se týče milostného trojúhelníku, který je tady nastíněn, zase fandím nepravému, protože jestli se události nějak jinak nevyvinou, jsem si jistá, že nevyhraje. O tomhle se nechám překvapit v dalším díle.
Prokletí
Michaela Burdová
Po Synovi pekel jsem očekávala něco stejně krvavého, ale nakonec se ukázalo, že to bude spíš taková oddechová fantasy romantika, kde si hlavní hrdinka po celou dobu nebude moct vybrat mezi dvěma muži. Tohle byl asi ten největší problém, takové mrchy nemám ráda ani ve všedním životě, natož v knihách.
Přejdu k postavám. Larissu jsem se snažila se zavřenýma očima snášet, ale rozhodně to vyrovnali bratři svými poznámkami. Většinou si z nich vyberu takové to "zlé dvojče" ale tady moc nedokážu rozeznat, který je který, ale za tu podpásovku na konci jsem litovala Liama, takže vyhrává spíš on, i když teď už je mu to asi houby platné. Pokud to tedy nezmění další díl.
Konec je hodně moc otevřený a navíc mě zajímá, jakou tam měl úlohu prolog z tohohle dílu, takže se chystám na další.
Karel IV. - Příběh českého krále
Veronika Válková
Vtipné pojetí dějepisu. Bylo dobré že včetně líčení Karlovi doby autorčin příběh měl zápletku a děj šťastně dotažený do konce.
Magie v utajení
Ellie Boswell (p)
Čekala jsem to víc oddechové, asi jako první díl, a on se tady najednou vyskytne i souboj. Přivítala jsem to jako příjemné plus.
Co se týče Angelicy, tušila jsem to dřív než Sophie, ale rozumím, je to pro mladší věkové kategorie neż jsem já. A rozbíhá se nám tady pěkný paradox. Sophie a Ashton jsou nepřáteli a přitom je to k sobě táhne jako magnety. Že by Sophie skončila jako její teta? Zatím mám jen takové domněnky, uvidím, co přinesou další díly.
V moci démonů
Michaela Burdová
Tak tahle kniha mě zaujala snad ještě víc než první díl, pokud je to vůbec možné. Myslím, že to částečně je i kvůli Geratovi, kterého jsem si absolutně zamilovala. Nevím, jak to dělám, ale většinou místo hlavními hrdinovi fandím jeho zlému nevlastnímu bratrovi. Proto jsem velmi ráda, že se objevili stříbrní jeleni.
Neran mi jako v předchozím díle nevadil, zato Drel překvapila. A co se týče Liadel, stále ji nemám vůbec ráda. Prostě mi není sympatická. Ale zase si nahnala pár bodů, když Geratovi pomohla.
Co se týče průběhu děje, snad v každé kapitole tekla krev a to u autorky oceňuji, že jí nevadí zajít ani do nechutných detailů.
Na konci mě hlavně závěrečný moment před epilogem, velmi překvapil. Avšak zásadní bitva s démony mi přišla taková krátká, i když vlastně po ní přišlo ještě rozuzlení sporů s Aragen, takže mi to ani tak nevadilo.
Autorčin styl psaní mi zase hezky ubíhal, takže jsem rozhodnutá si od ní ještě něco přečíst. Konkrétně Poselství jednorožců. I když, počítám, že se dřív dostanu k Volání sirény.
Čaroděj
Emily Rodda (p)
Tenhle díl mi narozdíl od prvního, kde nás autorka seznamovala s Rondem, přišel víc takový detektivní. Takže ano, je možné, že se tam zase tolik akčníh chvilek neodehrálo, ale mě stačilo kousek po kousku odkrývat záhadu ztraceného čaroděje a poté vlastně i Strixova mračného paláce. A celou knihu jsem si říkala, kdy už se objeví Modrá královna, a ona přijde v nejméně nečekanou chvíli a ještě se Leovi vysměje do tváře. Tohle odhalení mě na konci hodně překvapilo.
Tenhle díl byl napsán krásným stylem, dobře se četl a hlavně mě bavily hlášky postav. Protože, když někde slepice mluví a někde ne, může z toho vzejít spousta nedorozumění. A úplně to vždycky zabil kotlík, když se zrovna objevil. Stačilo přečíst ,,Kašťo" a už jsem se smíchem hádala, co kotlík zase provede.
A konec byl velmi dojemný. Moc se mi líbí, když někdo vzpomíná na staré časy, a tady to taky nezklamalo. Nejsmutnější to bylo asi pro Taju, když uviděla své druhy tarlamíny.
A teď jsem velmi zvědavá, co přinese poslední díl. Na obálce byl vyobrazen drak, ale já naprosto netuším, o co tam půjde. Tyhle dva díly moc závratných otázek nezanechaly, takže to bude překvapení.
Kouzla na obzoru
Tereza Janišová
U téhle knihy jsem byla ráda, že nenechávám dostupné série nerozečtené, protože styl psaní autorky se u tohohle podstatné zlepšil a já si tenhle díl vychutnala víc než předchozí. Možná to bylo taky jiným pohledem na věc, protože ten Ziin přidrzlý se mi líbil víc než Kiařin. A taky jsem se tady setkala s něčím pro mě téměř neznámým, protože má trilogie v každém díle jiného vypravěče. Tohle je druhá autorka, u které to vidím.
Jihovýchodní země mi hodně připomněly již ty existující a já ráda poznávám cizokrajné zvyky a památky, takže třeba popisovaná architektura v Terketmeku nebo oslava bohyně na Kilaerazu se mi velmi líbily. Ze stránek na mě úplně dýchla ta exotická vůně dálek.
Co se týče hlavního záporáka, rozhodně bych ho v někom takovém nehledala. A taky mě trochu překvapilo, na co to Sarvelt útočil. Čekala jsem jiný ostrov, ale uznám, příliš jsem se tím nezaobírala.
A autorka udělala ještě jednu věc, co mě donutila se usmívat. Zia si sama stěžuje na svůj klišé život, takže by čtenář neměl nic namítat, když už si to myslí i postavy. Pár slovy, trefně vymyšlené.
Teď mě docela zajíma, kdo bude třetím vypravěčem. Nějaká Kiařina vnučka? Netuším. Avšak myslím, že se to bude odehrávat na ledových pláních.
Loď duchů
Thomas Brezina
Tahle kraťoučká detektivka opět nezklamala a zlepšila odpoledne. Obdivuji autora, že dokáže vymýšlet pořád jiná témata a že se mu jisté prvky až tak často neobjevují.
Co se týče děje, nejvíc mě mrazilo z Mučírny. A taky jsem ráda, že Benjamín nakonec nebyl tím, za koho ho Patti poprvé pokládala.
Hadí spirála
Christy Raedeke
Na tomhle díle bylo poznat, že se autorčin styl psaní zlepšil a četlo se mi to o mnoho lépe. Ale hrají v tom roli i jiné faktory.
Tak třeba vztah Caity a Alexe. Protože v minulém díle mi to celé připadalo takové až moc rychlé, pohlížela jsem na to negativně, ale jelikož tady se už znali delší dobu, byla jsem schopná to akceptovat a fandit jim.
A taky jsem stále ohromená, jak se autorka zabývá tím, co by nakonec mohlo být i dost možná skutečné. Ano, příběh nebyl kdovíjak akční nebo originální, ale tyhle teorie a analýzy, co by se klidně daly označit za pravdivé, této sérii vtiskly jistou jedinečnost a odlišnost od ostatních. Autorka nezapře, že ví, o čem píše. Dá se to taky vyvodit z jejího medailonku na konci knihy.
Jediné zarážející pro mě však bylo setkání se strýčkem Li v jeskyních. Přijde mi, že mu odpustila až moc snadno. Chápu, že se s ním Caity znala odmalička, ale stejně mi to úplně nesedělo.
Tato série byla pouhá duologie, takže tady končím. Ale nelituji, že jsem si ji přečetla. Dá se v ní najít mnoho pravdivých vodítek.
Historie nás dvou
Rachel Harris
Protože si moje kamarádka všimla, že mě docela zaujalo Mé sladké šestnácté století, hned mi půjčila tuhle další knihu od Rachel Harrisové a já se s podobnými pocity jako předtím pustila do čtení.
Tady se ovšem narozdíl od té předchozí série má předtucha vyplnila a našlo se tady mnohem víc teen romantických scén, navíc neředěných obdobím Florencie. Ale pojala jsem to jako oddechovou knihu na jedno deštivé odpoledne s docela dobře vykreslenými emocemi postav.
Zpočátku knihy jsem si více oblíbila děj odehrávající se v prváku, kde se kus po kousku odhalovalo to, proč Peyton Justina vlastně nenávidí. A poté, jak knížka pokračovala, jsem na tom byla pořád stejně. Tedy až na konec, kde mě trochu rozladila ta scéna s Lauren, co se pak opakovala.
Když už zmiňuji ji tak přidám Cadea, protože oba na mě svým přístupem zapůsobili. Nečekala bych, že Peyton a Justina prostě jen tak nechají plavat, ale jistě, jsem zvyklá na úplně jiný žánr, takže se mi to prostě nezdálo.
Asi mojí nejoblíbenější postavou z knihy je Carlos. Mám ráda vtipálky a on si tu přezdívku vážně zaslouží. Nejvíc mě rozesmála scéna v šatnách, když celý bassebalový tým tančil před zápasem.
Co jsem se dívala, je tohle druhý díl série, ale obě knihy mají stejné akorát postavy, dějově nesouvisejí. Jestli se někdy dostanu k dalšímu, netuším, ale kdyby ano, přečtu si ho.